Hamlet – čtenářský deník

Kniha: Hamlet

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): TerezTerka.k

Přidáno na Studijni-svet.cz

 

William Shakespeare

Život a postoje autora:

• Žil v letech 1564–1616. Narodil se i zemřel ve Stratfordu nad Avonou ve stejný den (23. dubna).
• O jeho životě se toho moc neví, od 15 let nestudoval a nemá soustavné vzdělání. Získal ale průpravu latiny, antické kultury a mytologie.
• Jeho otec byl ve finančních problémech. William se velmi brzy oženil s Anne Hathawayovou, měli spolu dvě dcery a jednoho syna.
• Po roce 1587 se objevuje v Londýně, kde se živí jako herec, v roce 1592 je už uznávaným dramatikem (zaujal nejprve komediemi). Nikdy nebyl za hranicemi Anglie.
• V roce 1594 zakládá a podílí se na Společnosti lorda Komorčího (později „Služebníci krále“) – hráli soukromě i pro královský dvůr.
• Od roku 1599 hrál a působil v novém divadle The Globe (v roce 1613 divadlo The Globe vyhořelo).
• Na sklonku svého života se odstěhoval zpátky do Stratfordu, kde se věnoval psaní sonetů a zanechal dramatické tvorby.
• Byl to mistr jazyka – užíval prózu i blankvers (= nepřízvučný pětistopý jamb), vytvořil stovky slovních hříček a nových slov.

 

Autorova tvorba:

Napsal celkem 154 sonetů (shakespearovský sonet = 12 veršů + 2 verše jako poslání) a 39 her (3 hry jsou sporné). Do češtiny ho jako první překládali buditelé v době národního obrození, moderněji Josef Václav Sládek a současně Jiří Josek či Martin Hilský (ten přeložil kompletní dílo).

• Komedie: Postaveny na situačním i verbálním humoru. Čerpá z antiky (Plautus) i renesance (Boccaccio). Jsou obhroublé, lechtivé a komediální prvky se mísí s tragickými. Celkem 13 komedií: Marné lásky snaha, Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský atd.
• Historické hry: Čerpá výhradně z anglické historie, kterou vykládá účelově (propaganda vlády Alžběty I.). Často řeší Válku růží. 11 her: Jindřich VI., IV., VII., Richard III., II. (V českém kontextu se příliš nehrají).
• Tragédie: Semknuté, formálně mistrné. Využívají antické náměty a silné motivace postav – největší charaktery všech dob. Většina postav umírá zbytečně. Objevují se duchové, žárlivost, oživlé mrtvoly. 10 tragédií: Romeo a Julie, Julius Caesar, Hamlet, Othello, Král Lear, Macbeth.
• Romance: Pohádková dobrodružství plná magie a snů. Velmi populární na konci kariéry. Hrdinou bývá kouzelník. 6 romancí: Zimní pohádka, Bouře.

 

Literární kontext

Renesance:

• Znamená znovuzrození (antiky a humanismu), je založena na rozumu a poznání světa.
• Šířila se z Itálie přes Francii do Anglie a Španělska od přelomu 13./14. století až do 17. století.
• Dochází k objevům (Čína, Indie), vzniku prvních bank, heliocentrismu (Koperník) a náboženským změnám (rozpad církve na katolíky a protestanty). Odklon od víry ale zcela neprobíhá.
• Architektura: sloupy, arkády, kupole, sgrafita (Michelangelo). Výtvarné umění: sbíhavá perspektiva (Leonardo Da Vinci, Donatello). Literatura: ústup náboženství, do popředí existence člověka. Vznikají romány, eposy, sonety a francouzské balady.

 

Dílo: Hamlet, kralevic dánský

Základní literární teorie:

• Literární druh: Drama (alžbětinské drama).
• Literární žánr: Tragédie o 5 dějstvích (člení se na jednání – scény – výstupy).
• Téma a hlavní myšlenka: Tragický příběh dánského prince Hamleta, který se snaží pomstít svého zavražděného otce. Nakonec se mu podaří vraha zabít, ale umírá spolu s ním. Obsahuje hluboké filozofické úvahy o smyslu žití (nejslavnější monology v historii divadla).
• Ústřední motiv: Šílenství. Hamlet šílenství předstírá, aby mohl skrytě pozorovat strýce. Ofélie naopak zešílí doopravdy (po smrti otce a Hamletově odmítnutí). Šílená je i samotná doba (intriky, chování matky).
• Časoprostor: Děj se odehrává v Dánsku (hrad Elsinor a jeho hradby, pobřeží, hřbitov, dům Polonia).

 

Kompozice a jazyk:

• Kompozice: Chronologická (rozděleno na dějství a výstupy). Text je postaven na dialozích a filozofických monolozích (zejména u Hamleta).
• Jazyk: Střídá se verš a próza. Tragédie je vyšší žánr, čemuž odpovídá vznešený veršovaný jazyk u šlechty a v monolozích (inverze, zvolání, oslovení, metafory, patetičnost). Naopak u nižších vrstev (sluhové, hrobníci) se používá próza, hovorový jazyk, cynismus a expresivní až vulgární výrazy. Samotný Hamlet tyto roviny střídá (vznešené monology x vulgární a erotické narážky v předstíraném šílenství).

 

Charakteristika hlavních postav:

• Hamlet: Dánský princ. Je hluboce zasažen smrtí otce. Zpočátku se jeví melancholicky, ve skutečnosti je velmi moudrý intelektuál. Touží po pomstě, ale trpí nedůvěrou a pochybnostmi o vlastní síle. Dokáže být zbrklý (probodne Polonia), vulgární (k Ofélii) a nepředvídatelný. Má „dvě tváře“ – milující muž x předstíraný šílenec (přičemž se mu šílenství chvílemi vymyká z rukou). Miluje přítele Horacia a svou matku, které ale vyčítá rychlý sňatek.
• Ofélie: Dcera Polonia, sestra Laerta. Působí labilně a poslušně (nechá sebou manipulovat). Je zmatená z Hamletova šílenství, kterému věří. Když ji Hamlet odvrhne a zabije jejího otce, zešílí doopravdy a spáchá sebevraždu (utopí se).
• Claudius: Strýc Hamleta, král a bratrovrah. Je mocichtivý (zabil bratra pro trůn). Přetvařuje se před lidem i královnou, cítí sice povrchní lítost (modlí se), ale nejedná podle ní. Je výbušný a Hamleta se bojí.
• Gertruda: Královna, Hamletova matka. Při sporech stojí za Claudiem, ale Hamleta má stále ráda a záleží jí na něm.
• Polonius: Králův rádce. Hraje si na chytřejšího a důležitějšího, než je. Je vlezlý, špehuje své vlastní děti a intrikuje, na což nakonec doplatí životem.
• Laertes: Syn Polonia, výborný šermíř. Dbá na čest rodiny, ale kvůli touze po pomstě se nakonec spojí s Claudiem a jedná nečestně (otrávený meč).
• Horacio: Hamletův spolužák a jediný opravdový, spolehlivý přítel.
• Rosencrantz a Guildenstern: Hamletovi bývalí spolužáci, které Claudius pozval, aby zjistili, proč princ blázní. Slouží jako královy loutky, Hamlet je prokoukne a považuje je za zrádce.

 

Detailní děj (obsah po dějstvích):

1. dějství:

Na dánském hradu Elsinor se strážným (Bernardo, Marcellus) a Horaciovi zjeví o půlnoci duch zemřelého krále Hamleta. Horacio slíbí, že o tom řekne princovi. Současně se na hradě nový král Claudius snaží odradit mladého Hamleta od smutku za mrtvého otce. Hamlet je ale zdrcený tím, že si jeho matka už měsíc po pohřbu vzala otcova bratra Claudia. V další scéně se Laertes loučí se sestrou Ofélií a varuje ji před vztahem s Hamletem, totéž jí nařizuje otec Polonius. V noci se Hamlet setkává s Duchem. Ten mu prozradí hrůznou pravdu – nezabila ho hadí kousnutí, ale vlastní bratr Claudius mu ve spánku nalil jed do ucha. Duch žádá pomstu, ale matku má Hamlet ušetřit. Princ přiměje přátele k mlčenlivosti a rozhodne se předstírat šílenství.

 

2. dějství:

Polonius posílá sluhu sledovat syna Laerta do Francie. Přibíhá vyděšená Ofélie a líčí otci Hamletovo šílené chování. Polonius si myslí, že se princ zbláznil z neopětované lásky k Ofélii, a běží to říct králi. Na hrad mezitím přijíždějí princovi spolužáci Rosencrantz a Guildenstern, které si Claudius najal jako špehy. Současně přijíždějí i potulní herci. Hamlet vymyslí plán – nechá herce zahrát hru o přesně takové vraždě, jakou mu popsal Duch, aby mohl sledovat strýcovu reakci a získal důkaz viny.

 

3. dějství: (Zde zaznívá slavný monolog „Být či nebýt“ o smyslu žití a smrti). Král a Polonius se schovají a nastrčí Ofélii, aby si s Hamletem promluvila. Z rozhovoru král pochopí, že Hamlet neblázní z lásky, bojí se ho a rozhodne se ho poslat do Anglie. Večer herci sehrají hru s vraždou krále jedem. Claudius to psychicky nevydrží a v panice uteče, čímž potvrdí svou vinu. Královna volá Hamleta k sobě do komnaty. Polonius se u ní schová za závěs, aby vše vyslechl. Během ostré hádky s matkou Hamlet uslyší za závěsem hluk. Myslí si, že je to král, a Polonia omylem probodne. Následně nutí matku ke zpovědi z hříchů.

 

4. dějství:

Král je po vraždě Polonia rozzuřen a okamžitě posílá Hamleta do Anglie. Dává mu na cestu dopis pro anglického krále s žádostí o Hamletovu popravu. Zatímco Hamlet cestuje, v Dánsku Ofélie neunese smrt otce (a Hamletovo chování) a zešílí. Přijíždí rozzuřený Laertes a chce otce pomstít. Král mu slíbí, že mu v tom pomůže a svede vinu na Hamleta. Hamletovi se na moři podaří uniknout pirátům a posílá zprávu, že se vrací do Dánska. Král tedy vymyslí plán: Laertes vyzve Hamleta na šermířský souboj. Laertes si nečestně potře hrot meče jedem, a pokud by to nevyšlo, Claudius připraví číši s otráveným vínem. Dějství končí zprávou královny, že Ofélie utonula při věšení věnců na vrbu.

 

5. dějství:

Na hřbitově se dva hrobníci dohadují o Oféliině sebevraždě. Přichází Hamlet s Horaciem a vtipkují u vykopaných lebek. Když dorazí pohřební průvod, Hamlet se s Laertem popere přímo v hrobě a vyznává, že Ofélii opravdu miloval. Před finálním soubojem Hamlet líčí Horaciovi, že králův dopis tajně přepsal tak, aby v Anglii popravili jeho zrádné spolužáky. Všichni se scházejí k souboji. Hamlet získává první bod. Král mu nabízí otrávené víno, ale on odmítá. Víno na oslavu jeho zásahu omylem vypije královna a otráví se. Během boje Laertes zraní Hamleta otráveným mečem, ale v zápalu bitky si zbraně prohodí a Hamlet ho zasáhne stejnou otrávenou zbraní. Umírající Laertes odhalí celou pravdu a svede vinu na krále. Hamlet z posledních sil Claudia probodne a donutí ho vypít zbytek jedu. Všichni tři umírají. Hamlet odpouští Laertovi a před smrtí žádá Horacia, aby přežil a vyprávěl světu jejich pravdivý příběh. Dává svůj hlas norskému princi Fortinbrasovi. Ten vzápětí přichází jako vítěz, zjišťuje tragédii a nechává Hamleta se ctí a vojenskou salvou odnést.