Máj – čtenářský deník

Kniha: Máj

Autor: Karel Hynek Mácha

Deník přidal(a): Kari

Přidáno na: Studijni-svet.cz

 

 

 

 

Karel Hynek Mácha se narodil 16. listopadu 1810 v Praze na Újezdě. Byl to český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Jmenoval se Ignác ale jméno si počeštil na Hynek. Rodina se několikrát stěhovala kvůli finanční krizi. Studoval farní školou při kostelu svatého Petra na Poříčí, následovala studia hlavní školy u piaristů. V letech 1824 až 1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech, poté studoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu a pak  studoval na téže univerzitě práva. Uměl výborně německy a česky, ve škole se učil latinu  a později se učil i polsky. Své první básnické pokusy psal v němčině. V roce 1830 se definitivně uchýlil k češtině a celá jeho další tvorba zůstala tomuto jazyku věrná. Máj byl jedinou knihou, která mu vyšla za jeho života. Jeho nejrozsáhlejší prací je román Cikáni. Z jeho dalších próz lze zmínit Pouť krkonošskou, Návrat, Klášter sázavský, Valdice, Rozbroj světů či Sen. Mácha si rovněž vedl literární zápisník, deníky a psal dopisy; právě tyto prameny jsou důležitými zdroji o jeho životě. Mácha byl vášnivý cestovatel. Chodil většinou pěšky a vyhledával zejména romantická místa spojená s historií a krásy přírody. Mácha byl obdařen i výtvarným talentem. Dochovalo se 115 kreseb a akvarelů. S jeho 3. doloženou láskou Eleonorou Šomkovou měl  v říjnu roku 1836 syna, ten po 9 měsících zemřel. Mácha zemřel v neděli 6. listopadu 1836. Úřední záznam uvádí jako příčinu Máchova úmrtí cholerinu, mírnější formu cholery, projevující se dávením a průjmy.

 

• vydáno 1836, u nás doba národního obrození (1770 -1848)

 

• Literární směr: ROMANTISMUS

–        směr konce 18. století – 1. polovina 19. století, fantazie, city a minulost, zaměřuje se na obrazotvornost a citlivost, individualismus a subjektivismus

–        hrdinova nenaplněná láska

–        člověk výjimečný, osamělý, rozervanost, neprojevuje zájem přizpůsobit se společnosti

–        často loupežník, potulný rytíř, kat, mnich, poustevník (tento typ hrdiny oblíbený i v současnosti), vyvrženec ze společnosti…

–        častá autobiografie, hodně metafor, archaismů, lidský jazyk, kontrasty

–        prostředí: hroby, hřbitovy, tajemná jezera, temné lesy, hrady, sklepení, bizarní příroda,…

 

DĚJ

–        podstatou není děj, ale příroda + filosofické úvahy

–        děj se odehrává v okolí hradu Bezděz

–        psáno er-formou a spisovnou češtinou, převažují monology

–        velmi popisné, příroda, romantické (půlnoc,..)

–        metonymie: hrdliččin zval ku lásce hlas

–        personifikace – břeh ji objímal kol a kol

–        archaismy: anjel

–        rýmy: sdružené, střídavé, obkročné

–        přirovnání: jak holoubátko sněhobílé pod černým mračnem přelétá, lilie vodní zakvétá

–        úvod, 4 zpěvy, 2 intermezza (= vsuvka = mezihra nakrátko přerušující hlavní děj, vedlejší událost)

–        1. zpěv: 3 postavy – Vilém, Jarmila, její svůdce – podle skutečné události – Mladý Vilém se dozví, že Jarmila byla svedena dřív než ji poznal. Zavraždí svůdce, aniž tuší, že zabil svého otce (byl pohozené dítě, vyrostl s loupežníky). Vilém je za svůj čin uvězněn, druhý den poprava a zdrcená Jarmila spáchá sebevraždu, její smrt symbolizuje marné volání 3x Jarmilo!

–        2.zpěv: Vilémovy úvahy ve vězení – kritizuje společnost za pouhé mechanické potrestání viníka, aniž by se zajímala o konkrétní případ. Strach z posmrtného prázdna (- NIC), hodně symbolů smrti a nicoty, Vilém nevěří v posmrtný život (říká: „v to pusté nic budu uveden“), opakuje slova kvůli umocnění dojmu, přijde strážný a lituje ho

–        1. intermezzo: příroda a zvířata, duchové připravují Vilémovu smrt na popravišti, lebka mluví, krtek říká že mu vyryje hrob, žáby že mu zazpívají

–        3.zpěv:  Vilémova poprava – Vilém se loučí s přírodou a s vlastí, obává se co bude po smrti (nicoty), vyvedli ho na šibeniční vrch, lidé se přišli podívat, kontrast smrti a májové přírody jakožto symbolu života, kat mu utal hlavu, pak mu vpletl tělo do kola volání 3x Viléme!

–        2. intermezzo: příroda, zvířata, duchové oplakávají Viléma („Vůdce zhynul.“)

–        4.zpěv:  7 let po popravě Viléma přijíždí Mácha do vesnice a v hospodě se dozví příběh o Jarmile a Vilémovi, autor Mácha přijíždí na šibeniční vrch, ztotožňuj se se se svým revoltujícím hrdinou, stojí za jeho činy, mění třetí osobu za první = er forma se zde mění v ich formu, opakují se verše z 1. zpěvu a pak popisuje lebku, strašidelné („Vítr si s dutou lebkou hrál, jak by se mrtvý z hloubi smál.“), vymýšlí básnické nesmysly=oxymora („Mrtvé labutě zpěv“), vyjadřuje jeho pocity („Na tváři lehkýsmích, hluboký v srdci žal“), na konci volání „Hynku! Viléme! Jarmilo!“

–        po vydání tohoto díla vznikl literární útvar kritika

–        církev dílo odmítla, protože Vilém nevěřil v posmrtný život, Jarmila se zavraždila, Vilém zabil vlastního otce

–        v 50. letech 19. století vznikla literární skupina českých básníků a prozaiků májovci, roku 1858 byl vydán almanach Máj, který se stal ústředním spojujícím dílem skupiny. Májovci se ve své tvorbě primárně snažili zachytit skutečnost, tak jak jí v okolním světě viděli, a to i s jejími negativními rysy. Odkazovali se nejenom na českou kulturu, ale inspirovali se i směry evropské tvorby (kosmopolité). Neobraceli se jen do české historie, ale kladli důraz na současný okolní svět, což se projevilo i v časté publicistické tvorbě. Díky jejich práci došlo k povznesení české literatury na evropskou úroveň.

Byly založeny spolky Hlahol, Sokol, Umělecká beseda, vycházejí noviny a časopisy: Národní listy, Čas, Lumír, Květy aj. Je realizována Tylova myšlenka – Národního divadla. Významní představitelé májovců: Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Adolf Heyduk, Rudolf Mayer, Václav Šulc

–        dílo bylo zfilmováno, zhudebněno i zdramatizováno

 

Hlavní postavy:

Vilém: žárlivý, pomstychtivý, odsouzený na smrt – nevěří ve svou vinu, lituje sám sebe, zatracuje se, typický romantický hrdina, za svůj osud dává vinu svému otci, který jej v mládí vyhnal z domu, má strach z posmrtného života, neví co přijde

Jarmila: krásná, nešťastná; zamilovaná do Viléma; poctivá, oddaně čeká na Viléma; svedena otcem Viléma

otec Viléma – nečestný; svůdce Jarmily

Hynek: sám autor, zamyšlený, depresivní, otřesen Vilémovým osudem, ztotožňuje se s Vilémem






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář