Kniha: Romeo a Julie
Autor: William Shakespeare
Deník přidal(a): NAWWRAC<>seznam.cz
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Základní informace:
1595, období renesance, divadelní drama, tragédie
Kompozice:
Prolog, 5 dějství
Obsah:
Prolog – Uvádí do děje, stručně seznamuje s celým obsahem tragédie, základem příběhu je nepřátelství dvou italských rodů, Kapuletů a Monteků.
Dějství – Hlavní postava Romeo Montek je zamilovaný do Roseliny, která však zůstává vůči němu chladná. Při slavnosti u Kapuletů zapomíná na Rosalinu díky krásné Julii Kapuletové a i Julie poznává cit pro ni dosud neznámý. Přes nepřízeň obou rodů se mladí potají vezmou. Ještě tu noc se synovec paní Kapuletové Tybalt střetává s přítelem Romea Mercuziem. Hádka vzroste v souboj, Mercuzio padne. Rozhořčený Romeo zabíjí Tybalta, za svůj čin je odsouzen k vyhnanství. Otec snažící se dceru rozveselit ze smrti bratrance, ji nutí ke sňatku s bohatým Paridem, Julie však truchlí kvůli nucenému odchodu Romea. Svatbu s Paridem zarytě odmítá, útěchu se snaží nalézt u velebného otce Lorenza. Ten jí poradí plán podle kterého musí vypít jed, aby vypadala jako mrtvá. Podle zdejších zvyků ji poté odnesou pod klenbu starobylé hrobky Kapuletů a Romeo, který se mezitím vše dozví, odvede procitlou Julii do Mantovy, kde jejich lásce nebude nic bránit. Julie již leží zdánlivě mrtvá, jenže zpráva otce Lorenze k Romeovi nedošla, a ten si teď myslí, že jeho manželka je opravdu mrtvá. Bez ní nenachází smysl života, putuje ke spící milované Julii, kde zabijí nejprve Parida, pak sebe. Přicházející Lorenzo je zděšen ze smrti Parida i Romea, probuzené nabízí útočiště v klášteře. Julie žádá samotu a s dýkou Romea také ukončuje svůj život. Přicházející měšťané jsou z viděného obrazu zdrceni a nad mrtvými těly milenců se rody Kapuletů a Monteků usmiřují.
Básnické prostředky:
metafory (,, popadni už jednou ten svůj kord za uši “)
personifikace (,, štěstí se na tě hrtě´´)
oxymoron („ A v hrobě bude pokoj. “)
Vznik Romea a Julie:
Námět nešťastného osudu dvou milenců pocházejících ze znepřátelených rodů je velice populární. Vzorem autora byla řecká tragédie Phiramus a Thisbé. Pravděpodobně se Shakespeare inspiroval také epickou básní “ Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě “ , napsané italským mnichem Bondellem a anglicky Arthurem Brookem v roce 1562. Podobný příběh napsal v roce 1567 William Painter, který popisoval ve druhém svazku svého díla Letohrad lásku milenců Rhomea a Julietty. Shakespeare jako jediný však dokázal příběh zpracovat nejlepší formou.
Motivy v Romeo a Julii:
Motiv nešťastné lásky – Okolí, v tomto případě znepřátelené rodiny milenců brání jejich lásce, která pak tragicky skončí, v díle Petr a Lucie od Romaina Rollanda a v Romeo, Julie a tma (Jan Otčenášek) cit nepodporuje krutá válka
Motiv pomsty – Romeo pomstí smrt svého přítele Mercuzia, Hamlet v další tragédii od Shakespeara chce zabít kvůli vraždě svého otce strýce Klaudia, ušetří jej, ale nakonec jej stejně zavraždí
Láska x nenávist
Motiv kouzelného nápoje – Julie vypije jed, po němž vypadá jako mrtvá, Tristan a Isolda požili nápoj lásky
Motiv rodičů nesouhlasících se sňatkem svých dětí – Kovářovic Kačenka od Vítězslava Hálka, Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka od J. K. Tyla
Charakter postav:
Romeo – výrazně věkově starší než Julie, zamiluje se, ale je rozhořčen ze smrti přítele, proto jej pomstí, za což je vyhnán.
Julie – mladá naivní dívka, miluje Romea tak, že je ochotna vydávat se za mrtvou, aby jejich lásce nic nebránilo
Otec Lorenzo – františkán, staví se proti nesmyslnosti zákonů, cítí s milenci a snaží se jim pomoci
Další postavy: Tybalt, Mercuzio, Parid
Charakter jazyka:
umělecký funkční styl
vypravování, spisovný jazyk
archaismy (,, zašveholil “)
eufenismy (,, ztepilé nožce “)
apostrofa („ Pojď Romeo, ty duše přestrašená. “)
epizeuxis („však Romeo, Romeo nikoli“)
synekdocha („V minutě je mnoho dnů.“)
antiteze („ Tak pozdě máme, že už je skoro brzy.“)
řečnická otázka („Copak jsem studánka?“)
Autor používá věty jednoduché i souvětí, často věty tázací i zvolací, jednočlenné (Romeo!, Blázne!) i dvojčlenné (Zaklínat ho budu, chceš-li.).
Příběh je psán typicky shakespearovským jazykovým stylem – pětistopým jambickým veršem (takzvaným blankversem). Při překladu díla do češtiny nastává problém, jelikož Jambický verš se v češtině nedá příliš využít. Jambická stopa v českých písemnostech je velice ojedinělá, využíval ji např. K. H. Mácha v díle Máj.
AUTOR
WILLIAM SHAKESPEARE (1564 – 1616)
– největší anglický i světový dramatik
– narodil se ve městě Stratford upon Avon
– r. 1588 přichází do Londýna, kde brzy vyniká jako herec i dramatik
– spolumajitel jedné z nejlepších divadelních společností – The Globe Theatre
– závěr života prožil v rodném bydlišti
– napsal 37 her
Tvorba:
- do r. 1600 – komedie, hry z anglických a antických dějin + první tragédie
– Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Dva šlechtici z Verony, Sen noci svatojánské, Monoho povyku pro nic, Veselé paničky Windsorské, Večer tříkrálový, Benátský kupec
– Jindřich VI., Richard III., Richard II., Jindřich IV., Jindřich V., Král Jan, Julius Caesar
– Romeo a Julie
- období 1601 – 1608 – velké a slavné tragédie (do jeho tvorby proniká pesimismus)
– Hamlet, kralevic dánský
– Othello
– Král Lear
– Macbeth
– Coriolanus, Antonius a Kleopatra (tragédie zachycujíí antická témata)
- období po r. 1608 – vyjasnění, naděje, vyrovnání ® vznik tzv. romantických her
– Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře
– Sonety
Znaky Shakespearovského dramatu:
- neomezenost látky, času a místa
- obraz pozemského života, kladných i záporných vlastnosti lidí
- postavy žen samostatně rozhodují o svém životě
- příčinou tragédie je lidská vášeň nebo náhoda
- komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
- jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vstvy)
Česká renesance a humanismus:
Humanismus se do Čech dostává již v době Karla IV., příliš se však neprosadil kvůli reformačním snahám (husitské války, snaha o nápravu církve), jimž byla věnována větší pozornost. Lepší podmínky pro rozvoj humanismu se objevily v 2. polovině 15. století po skončení husitských válek. První fáze se omezuje na učené kroužky, v nichž vznikají díla téměř výlučně latinská. Rozhodujícími se staly měšťanské vrstvy, které psaly spíše v češtině, odtud označení ,, národní proud ´´. Na místo estetické funkce se do popředí dostává funkce poznávací, vzdělávací apod., literatura nadále řeší otázky veřejného života. Jednota bratrská se stala hlavní oporou humanistické vzdělanosti. Došlo k prolnutí humanismu a reformace, renesanční chuť do života, smysl pro radost a hravost se vyskytovaly jen vzácně.
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Jan z Rabštejna, Hynek z Poděbrad
SOUVISLOSTI
– patří do lit. období – Renesance a humanismus
- anglická literatura (Geoffrey Chaucer, Christopher Marlowe, William Shakespeare)
- španělská literatura (Miguel de Cervantes y Saavedra, Lope de Vega)
- francouzská literatura (Francois Villon, Michel de Montaigne, Francois Rabelais)
- italská literatura (Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Giovanni Boccaccio)
Renesance
– z fr. renaissance = znovuzrození, obnovení
– umělecký a myšlenkový směr, jímž se lidé vymaňovali ze středověkého způsobu myšlení
– období přírodních a astronomických objevů
– staví se proti nadvládě teologie (= učení o boží existenci), prosazuje rozvoj přírodních věd a věd o člověku
– znovuzrození antiky, počátek novověku
– epocha ve vývoji společenského, politického a kulturního života v Evropě
Humanismus
– z lat. humanus = lidský
– myšlenkový směr zdůrazňující lidskou důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti v odpovídajících společenských a životních podmínkách
– humanisté prosazovali klasickou (Ciceronovu) latinu proti barbarské středověké
– zdůrazňovali starý řecký ideál krásy a dobra
– zaměřen proti feudalismu a nadvládě církve, vyústil v reformaci a osvícenství
