Kniha: Řvi potichu, brácho
Autor: Ivona Březinová
Deník přidal(a): S.Kieselová
Podobný materiál: Rozbor díla
Ivona Březinová
- Autorkou knihy Řvi potichu, brácho je česká spisovatelka Ivona Březinová.
- Knihu ilustroval svými nápadnými obrázky Tomáš Kučerovský, knihu o 205 stranách vydalo nakladatelství Albatros-Pasparta roku 2016.
- Kniha má 21 kapitol, z toho je každá vyznačená jinou barvu. Knihou jsou proloženy úryvky Pameliny mysli, a to, jak situaci vidí ona.
- Ivona Březinová je česká spisovatelka především knih pro děti, ale nevyhne se ani psaní knihy pro dospělé. Narodila se v Ústí nad Labem, zde i studovala.
- Vystudovala gymnázium a Pedagogickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně, zajímala o obor český jazyk-dějepis. Po absolvování vysoké školy začala pracovat na katedře bohemistiky, nejprve byla ale jen asistentka. Později získala doktorát pedagogických věd v oboru český jazyk a literatura a jako odborná asistentka ještě na vysoké škole pracovala několik let. Především se věnovala literatuře 19. a 20. století, později se začala věnovat literatuře i pro děti.
- Její kariéra začala tak, že publikovala ve sbornících a časopisech odborné články.
- Později se provdala do Prahy, zde se jí narodily dvě dcery. Po tom, co jí skončila mateřská dovolená, se pustila do psaní knih pro děti a mládež. Autorka chce ve svých knihách zpříjemnit ať už psychické nebo globální problémy, k roku 2018 napsala přes 100 knih.
- Březinová píše knihy pro děti všech věkových kategorií, některé knihy jsou dokonce napsané pro začínající čtenáře v první třídě. Její tvorba zahrnuje žánry jako leporela, pohádky, ale neopovrhne i encyklopediemi. V některých textech se vyskytují i některé formy handicapu, mezi tato díla patří například kniha Řvi potichu, brácho a Lentilka pro dědu Edu. Její knihy nejčastěji vydává nakladatelství Albatros, Grada a Knižní klub, občas jsou její povídky uváděny na stanici Český rozhlas 2. Mnohé její publikace získaly ocenění a byly také přeloženy do mnoha jazyků. Ráda pořádá besedy, zvláště si oblíbila besedy s dětmi na prvním stupni. Její první kniha je zrcátko pro Markétu, od té doby napsal přes 100 knih. Kniha Řvi potichu, brácho byla napsána na objednávku a spolupráci s centrem NAUTIS (dříve APLI), kniha měla být o problematice s autismem. Přes tři roky pracovala na tomto dílu a to tak, že chodila na setkání s odborníky, četla a zajímala se o autismu jeho formách. Ze začátku neměl odvahu, ale potom se držela hesla „co autista, to originál“ a po hlavě se vrhla do psaní.
Čtenářský deník: Řvi potichu, brácho
Děj:
Pamela je předčasně vyspělá čtrnáctiletá dívka, která má dvojče Jeremiáše, je to velmi hodné a obětavé děvče, které se ale cítí velmi zle vůči svému bratrovi a mamince, když se chce bavit s ostatními kamarády a chce si udělat volno od domova. Jeremiáš má od narození nízko funkční autismus s těžkou mentální retardací, proti záchvatům ho uklidňuje splachování věcí do záchodu a kolébání se dopředu a dozadu. Nedokáže sestavit holou větu, jen opakuje slova, jí jen kulaté jídlo a má rád zipy. Svojí sestře říká Pomelo, má rád pachy u popelnic a do školy chodí jen občas. Jejich matka pracuje jako účetní a je velmi vděčná, že ji Pamela pomáhá.
Mezi nejvýznamnější okamžiky považuji to, když otec opustil rodinu krátce poté, co se u Jeremiáše objevily příznaky těžké formy autismu. Matka obhajuje svého syna tak, že za to nemůže, ale otec se s tím nechce vypořádat. Nechce takového syna, chce ho dát do ústavu. Matka ale odpřisáhne, že Jeremiáše nikdy nedá do ústavu. Otec odmítá žít s takovým synem, proto opustí svoji rodinu.
Stane se incident s rajskou omáčkou. Máma si dá až moc záležet na barvě omáčky, takže zapomene na noky a převaří je. Noky ztratí svůj tvar a už nejsou kulaté. Jeremiáš dostane záchvat a začne svoji matku a sestru ostřelovat knedlíky. Jedním nokem trefí maminku do oka a ta bez důvodu vyběhne ven z bytu na chodbu. Jeremy za ní utíká s nožem v ruce, ale to už se sousedi dívají na tu spoušť. Po tom, co jim sousedka Souhraďáková vynadá, se matka svěří Pamele, že se Jeremiáše chvíli bála. Obě dvě si uvědomí, že jejich Remík už je silnější než ony a že mu přestávají stačit.
Jeremiáš ve škole pokousal svojí asistentku, která musela být převezena do nemocnice. Asistentka totiž vzala Remíkovi jeho pokličku, i když byla upozorněna, aby to nedělala. Jeremiáše hospitalizovali na dětské psychiatrii a nasadili sedativa. Bylo to po dlouhé době, co se to stalo, proto z toho byly obě dvě velmi rozrušené. Nemohly se na něj ani přijít podívat a musely si najít novou asistentku. Ale více by se hodil asistent, aby uměl v případě Jeremiáše přeprat.
Jeremiáš má od narození nízko funkční autismus s těžkou retardací a život s ním není úplně jednoduchý. Maminka s Pamelou se o něj starají po tom, co se matka nehodlala vzdát svého syna, jak na ni tlačil otec. Remíkovo jiné chování pozná každý, například díky tomu, že každý den má jinou barvu. Když si někdo neoblékne modrý vrchní díl svého oblečení v pondělí, začne po něm Jeremiáš házet všechny věci, co mu přijdou do ruky.
Jí jen jídlo, které je vytvarované do perfektního kruhu a Pamela musí vykrajovat kolečka z chleba, sýru a koláčků. Musí si objednávat koláčky vždy na každý den, ale jednou je do pekařství nedovezli. Pamela místo nich tedy koupila buchty, ale nevšimla si, že v nich nejsou rozinky, to už ale Jeremiáš neustál. Každé odpoledne je podle namalovaného rozvrhu čas na vycházku, která je vždy stejná: očichat popelnice a projít okolo zaparkovaných aut. Auta musí být zaparkována vždy na stejném místě, jak si to Jeremiáš zapamatoval při první vycházce.
Rodinka se přestěhovala, takže Pamela začala chodit do nové školy. Zde se seznámí s Patrikem, klukem, který má Aspergerův syndrom a stane se první se první láskou Pamely. Patrik si špatně pamatuje tváře, především dívčí a dělá mu potíže rozpoznat výrazy tváře. Kreslí si svůj „ksichtík“, což je kniha, do které si zaznamenává výrazy tváří lidí okolo sebe. Patrik posílá Pamele každé ráno esemesku s předpovědí počasí na ten den a Pamela to bere jako krásné gesto. Patrik jednou donese Pamele fíkus ke dveřím bytu, ale protože se na internetu dočetl, že květiny se dávají bez obalu, dá ji fíkus na rohožku ještě s hlínou.
Pamelina maminka pracuje v účetnictví, ale kvůli svému nákladnějšímu synovi a malému platu nemají na nepředvídatelné výdaje, ale to je ani trochu neznepokojí.
Jeremiáše uklidňuje splachování věcí do záchodu, takže maminka se mohla rozloučit s náušnicemi a mincemi a málem i Pamelinou SIM kartou. Pamela se musí poprat s tím, že ostatní spolužáci si z ní a jejího bratra utahují. Celá rodina to má těžké, ale perou se s tímto životem dobře a s kuráží.
Názor na knihu:
Paní Veronika Šporclová pracuje v Národním ústavu pro autismus, v doslovu popisuje své pocity, když ji Ivona Březinová předložila nápad na tuto knihu. Zprvu si nebyla jistá, zda autorka dokáže dostatečně vysvětlit problémy s autismem v této dětské knize. Později byla prvním rukopisem tak unesena, že knize vytkla jen několik nepřesností a s pomocí ostatních odborníků byla kniha stvořena.
Šporclová dále chválí, že Březinová nezapomněla v knize ukázat pohled i sourozenců a matku, kteří se setkávají s autistickým dítětem.
Ivona Březinová neměla před napsáním žádné zkušenosti s poruchou autismu, ale pustila se do práce velmi pilně. Začala se aktivně věnovat tomuto tématu, začala chodit za lidmi, kteří mají tuto poruchu nebo s ní mají zkušenosti.
