Kniha: Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque

Deník přidal(a): Daniel Klíč

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Erich Maria Remarque

Život a postoje autora:

• Vlastním jménem se narodil jako Erich Paul Remark a žil v letech 1898 až 1970.
• Byl to jeden z nejvýznamnějších a nejčtenějších německých spisovatelů 20. století a čelný představitel takzvané „ztracené generace“.
• V 18 letech (během první světové války) narukoval rovnou ze školních lavic dobrovolně do armády, jelikož se svými spolužáky propadl tehdejší silné německé nacionalistické a militaristické propagandě.
• Na západní frontě byl velmi brzy vážně raněn střepinami a zbytek války strávil ve vojenském lazaretu.
• Po návratu z války měl, stejně jako celá jeho generace, obrovské psychické problémy začlenit se zpět do normální společnosti.
• Vystřídal celou řadu povolání – pracoval jako venkovský učitel, automobilový závodník, obchodní cestující, účetní, varhaník i novinář.
• Ve svých dílech čerpal především z vlastních traumatických válečných zkušeností a byl zapřisáhlým pacifistou a antifašistou.
• Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 byly jeho knihy v nacistickém Německu zakázány, označeny za zvrhlé a veřejně páleny, kvůli čemuž musel emigrovat (nejprve do Švýcarska, později do USA).
• V osobním životě prožil mnoho milostných románků (např. s Marlene Dietrichovou) a nakonec se oženil s herečkou Paulette Goddardovou (bývalou manželkou Charlieho Chaplina).

Další autorova tvorba:

• Většina jeho románů líčí ztrátu životních ideálů, krutost války a osudy emigrantů.
• Romány: Cesta zpátky (volné pokračování románu Na západní frontě klid), Tři kamarádi, Vítězný oblouk, Černý obelisk, Noc v Lisabonu, Nebe nezná vyvolených, Jiskra života.

Dílo: Na západní frontě klid

Literární zařazení a kontext:

• Literární druh: Epika (próza s plynulým dějem).
• Literární žánr: Autobiografický válečný román.
• Literární směr: Světová literatura 1. poloviny 20. století. Autor patří do okruhu takzvané „ztracené generace“ (společně např. s Hemingwayem či Fitzgeraldem). Kniha poprvé vyšla v roce 1929.

Časoprostor, téma a hlavní myšlenky:

• Čas: Děj se odehrává v období první světové války, převážně mezi lety 1916 až 1918.
• Prostor: Příběh je zasazen na krutou západní frontu (na hranici mezi Francií a Německem) a částečně do německého zázemí, lazaretu a výcvikového tábora.
• Hlavní téma: Zobrazení skutečné, odstrašující podoby války a její absolutní nesmyslnosti prostřednictvím osudů obyčejných mladých vojáků.
• Hlavní myšlenka (Význam sdělení): Kniha je ostrou obžalobou válečné krutosti a nelidskosti. Soustředí se na všudypřítomné utrpení a zvýrazňuje tragédii celé jedné mladé generace, „jejímž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“. Zároveň je však dílo velkou oslavou nezištné lidské solidarity v hraničních situacích a hlubokého válečného přátelství na život a na smrt.

Jazyková a kompoziční vrstva:

• Kompozice: Vyprávění je převážně chronologické s postupnou gradací zoufalství, avšak objevují se zde i retrospektivní pasáže (Pavlovy vzpomínky na klidné dětství).
• Vypravěč: Drtivá většina románu je vyprávěna v ich-formě z pohledu hlavní postavy Pavla, což dodává textu silně deníkový a autobiografický charakter. Až v naprostém závěru románu (při popisu Pavlovy smrti) přechází text nečekaně do objektivní er-formy.
• Slovní zásoba: Text je psán spisovným jazykem, avšak v přímé řeči vojáků se pro navození naprosté autenticity hojně objevují hovorové výrazy, vulgarismy, vojenský slang a přezdívky. Popisy zranění a podmínek v zákopech jsou silně naturalistické a syrové.

Charakteristika hlavních postav:

• Pavel Bäumer: Hlavní postava a vypravěč románu. Je to sotva dvacetiletý bývalý student gymnázia, který nese silné autobiografické rysy samotného autora. Vlivem válečných hrůz psychicky i fyzicky předčasně dospívá, ztrácí veškeré ideály a na samém konci války tragicky umírá.
• Stanislaus Katczinsky (Katza): Pavlův starší a nejlepší kamarád, zkušený voják, ke kterému mladíci vzhlížejí jako k otci. Je nesmírně mazaný, houževnatý a má zvláštní šestý smysl na obstarání jídla a přežití v každé situaci. Na konci románu Pavlovi umírá v náručí.
• Albert Kropp: Bývalý Pavlův spolužák a jeden z nejchytřejších vojáků ve skupině. Společně s Pavlem pobývá v klášteře, kde se léčí, avšak po amputaci nohy propadá zoufalství a chce spáchat sebevraždu.
• František (Franz) Kemmerich: Další z Pavlových spolužáků. Má hned v úvodu knihy prostřelenou nohu, kterou mu musí amputovat, a brzy nato v obrovských bolestech umírá. Jeho úmrtí a putování jeho kvalitních bot mezi dalšími vojáky je silným symbolem knihy.
• Tjaden: Hubený zámečník, největší jedlík z roty a rebel, který ze všech vojenských malérů dokáže poměrně snadno vyklouznout.
• Himmelstoss: Desátník a v civilním životě obyčejný listonoš. Typický malý tyran, který v prvních týdnech v přijímači brutálně a nesmyslně šikanuje celou skupinu mladíků. Později na frontě mu to však chlapci oplatí a dají mu jeho chování sežrat.
• Kantorek: Třídní učitel a fanatický vlastenec, který celou třídu svými nabubřelými proslovy zmanipuluje a donutí k dobrovolnému vstupu do armády. Ztělesňuje zradu starší generace, která posílá nezkušenou mládež na jatka.

Děj díla (Obsah):

Kniha sugestivně vypráví tragický příběh Pavla Bäumera a jeho středoškolských spolužáků, kteří pod psychologickým nátlakem svého profesora Kantorka dobrovolně a plni vlasteneckých iluzí narukovali do první světové války. Po tvrdém, ponižujícím a šikanózním základním výcviku u desátníka Himmelstosse jsou mladíci odvezeni rovnou na krvavou západní frontu. Tam Pavel poznává staršího a zkušenějšího vojáka Katzu, který se stává jeho mentorem a nejlepším přítelem. V knize jsou do brutálních detailů popsány ty nejstrašnější okamžiky zákopové války, dělostřelecké bombardování, plynové útoky i boj muže proti muži. Pavel i jeho kamarádi velmi brzy v bahně poznávají, že všechno, co jim bylo předkládáno doma i ve škole o hrdinství a slávě, jsou jen prázdné iluze a lži.

Během dalších bojů je Pavel zraněn a společně s kamarádem Kroppem se léčí v katolickém klášteře. Poté dostane Pavel měsíční propustku a odjede domů za rodinou. Během této dovolené však zažívá obrovské odcizení – zjišťuje, že si s lidmi v zázemí naprosto nerozumí, nedokáže poslouchat jejich vlastenecké řeči z hospody a navíc nachází svou matku těžce nemocnou a umírající na rakovinu. Cítí, že jeho jediným opravdovým domovem se stala fronta a zákopy vedle jeho kamarádů.

Po návratu zpět na frontu se situace německé armády dramaticky horší. Dochází zásoby a Pavlovi přátelé jeden po druhém umírají. Leer a Müller padnou, Kropp přijde o nohu. Nejtěžší ranou je pro Pavla smrt jeho nejlepšího přítele Katzy, který dostane zbloudilý zásah střepinou do hlavy a umírá Pavlovi přímo na zádech, když ho nese k ošetřovně. Z celé původní třídy plné chlapců nakonec nezbývá nikdo, jen samotný Pavel. Úplně na konci války, v říjnu roku 1918, nakonec po dlouhém utrpení padne i on sám. Padne v den, který byl na celé linii fronty tak neobyčejně tichý a klidný, že se vrchní velitelství ve svém hlášení omezilo na jedinou strohou větu: „Na západní frontě klid.“

The post Na západní frontě klid – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque

Deník přidal(a): Luciiina

Rozbor: Rozbor-dila.cz

Bibliografický údaj: Remarque Erich, Na západní frontě klid, 2015: Praha.

Základní informace o autorovi: Celým jménem Erich Maria Remarque byl německý prozaik a dramatik. Žil od roku 1898 do 1970.

Co mi na autorovi připadá zajímavé: Vystřídal mnoho povolání, mezi které například patří agent firmy s náhrobními kameny, automobilový závodník a reklamní agent.

Další 3 knihy, které autor napsal:

• Tři kamarádi
• Vítězný oblouk
• Cesta zpátky

Co se v knize odehrává (obsah):

Příběh vypráví o mladém muži Pavlu Bäumerovi a jeho přátelích (někteří jsou jeho spolužáci z gymnázia), kteří se na popud jejich učitele tělocviku nabídli jako dobrovolníci do německé armády. Chlapci pomalu zjišťují, že život na frontě rozhodně nevypadá tak, jak si ho představovali. Pomalu ale jistě všichni umírají, až zůstanou naživu pouze Pavel a Kat. Jednoho dne na frontě, když už se blíží konec války, byl však Kat postřelen do nohy, a tak ho Pavel chtěl donést do nemocnice. Když ho konečně do nemocnice donese, zjistí, že Kat mu doslova umřel na zádech, protože se mu malá střepina zabodla do hlavy. Sám hlavní hrdina padl v září roku 1918, kdy byl na frontě takový klid a pokoj, že jediná zpráva z bojiště byla: Na západní frontě klid…

Co asi kniha chce sdělit světu?

Myslím, že chce poukázat na to, jak to ve válce opravdu vypadalo, jaké strasti museli každý den vojáci přežívat, jak těžký život vojáci i ti, kteří přežili, měli, protože se už po každodenních rozhodnutích, které mohli zaručit jejich přežití nebo smrt nikdy nezvládli vrátit do kolejí starého života.

Hlavní postava: Pavel Bäumer

Co se mi na hlavní postavě líbí? To, že je ochoten si přiznat, jak pravda ve skutečnosti vypadá.

Co se mi na ní nelíbí? Že později i s nadějí na přežití upadne do melancholie.

Co byl pro hlavní postavu nejhorší moment? Když i poslední z jeho přátel z roty umřel (všechna radost z něj vyprchala).

Udělali byste něco jinak než hlavní postava? Co? Ano, určitě bych se dobrovolně nepřihlásila k odvodu a myslím, že i kdyby mě chtěli odvést, tak bych raději šla do vězení, než do války.

Pro nás druhá nejdůležitější postava a proč si to myslím: Stanislav Katczinský (Kat), byl dobrým přítelem Pavla, mnohokrát mu pomohl, vždy věděl, kde sehnat jídlo a byl poslední, kdo spolu s Pavlem přežili z jejich roty.

Kde se příběh odehrává? Převážně na západní frontě a v jejím okolí, také v rodném městě Pavla.

V čem je místo, kde se kniha odehrává, jiné než to, kde žiju? Dnes naštěstí není válka ani žádná ekonomická krize, takže se nám žije poměrně dost dobře, je všeho dost, není povinnost být vojákem a všichni máme mnohem větší naději, že přežijeme.

V jakých letech se příběh asi odehrává? Odehrává se za první světové války v letech 1915-1918

Jakou výhodu má podle vás doba, kdy se příběh odehrává? O žádné nevím, příběh se odehrává za války a dnes je v Evropě klid, což si myslím, že je mnohem lepší.

1 slovo, které obohatilo moji slovní zásobu + co znamená:

Komisárek-chleba pečený pro vojáky

3 jazykové prostředky (metafora, přirovnání, knižní výraz…)

• Prušáci-hovorový výraz
• Špekoune- hovorový výraz (nadávka)
• Bublání fronty- metonymie

Překvapilo vás něco v knize? Ano, že hlavní hrdina nakonec taky umřel.

Napsali byste v něčem knihu jinak? Asi bych jich alespoň pár nechala přežít a ukázala bych, jak jejich život pokračoval dál.

O čem jste přemýšleli, když jste knihu četli? Že je strašné, že takhle to ve skutečnosti bylo a že doufám, že další válka nebude, nebo ji nezažiji.

Proč je podle vás tato kniha dobrá nebo špatná? Kniha je dobrá, protože nám ukáže, jak válka ve skutečnosti vypadala.

Komu byste knihu doporučili a proč? Všem lidem, i těm, kteří si válku nepřejí a i se o ní bojí si číst, protože každý by si měl uvědomit, že života a míru bychom si měli vážit.

Jaké další dvě knihy byste označili jako podobné?

• Bílá nemoc
• Tři kamarádi

Jak by vypadal váš den, kdybyste ho museli strávit v této knize? Doufám, že to se nikdy nestane, ale asi bych se společně s druhou rotou snažila přežít, zůstat nezraněná a dobře se najíst.

Najděte jakýkoliv cizí názor na tuto knihu, uveďte ho, správně ho ocitujte a napište, co si o něm myslíte:

[1]„Přečteno v rámci maturitní četby.

Jedna z mála maturitních knih, kterou si bezpochyby přečtu znovu. Silný příběh, který poukazuje na nesmyslnost a zbytečnost války, popisuje vztahy mezi vojáky…

Nemyslím si, že je potřeba k tomu psát něco více – tato kniha byla už tolikrát rozebrána a je tak známá, že nepotřebuje bližší specifikaci“.

Nezbývá mi nic jiného, než s tímto komentářem souhlasit, protože, kdybych měla něco dodávat, musela bych lhát (jedině, že já jsem četla knihu díky malé maturitě).

Jakékoliv vaše další poznámky ke knize: osobně mi válka přijde nesmyslná a vadí mi, že v naší historii bylo tolik krvavých konfliktů, ale tato kniha se mi líbila, protože byla poměrně čtivá.

Zdroje:

• https://www.ceskatelevize.cz/porady/17185-na-zapadni-fronte-klid/
• https://www.databazeknih.cz/autori/erich-maria-remarque-131
• https://www.spisovatele.cz/erich-maria-remarque
• http://1914-1918.npmk.cz/node/68

[1] 1T0S_, názor na knihu-https://www.databazeknih.cz/knihy/na-zapadni-fronte-klid-250, 2018:místo neznámé.

The post Na západní frontě klid – čtenářský deník (5) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque

Deník přidal(a): Ivet

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Erich Maria Remarque 

• Narodil se roku 1898 v Osnabrücku a zemřel roku 1970 v Locarnu. Vlastním jménem byl Erich Paul Remark. Byl německý spisovatel a získal Záslužný řád Spolkové republiky Německo. Zajímal se o automobily.

Mezi jeho známá díla patří:

• Na západní frontě klid
• Tři kamarádi
• Nebe nezná vyvolených

Na západní frontě klid

První vydání: 1928

Žánr: román

Druh: epika

Postavy:

• Pavel Bäumer – v 18 letech nastoupí do války, mladý chlapec, studuje gymnázium, velmi silná osobnost, válka ho ovšem dost ovlivní
• Stanislav Katczinský – s Pavlem jsou nejlepší přátelé, stará se o něj a vysvětluje mu, jak to v životě chodí
• Albert Kropp – Pavlův spolužák, ocitnou se v klášteře, amputují mu nohu
• Kantorek – chtěl, aby chlapci šli do války, byl jejich třídní učitel
• Himmelstoss – velitel, šikanuje chlapce, válka ho změní k lepšímu

Děj:

Pavel se se svými kamarády rozhodne vstoupit do armády, protože jim to poradil jejich učitel Kantorek. („Vidím ho ještě před sebou, jak na nás blýská svými brejlemi a ptá se dojatým hlasem: ,,Vy přece půjdete taky, kamarádi?“ “) Na výcviku pod vedením Himmelstossa chlapci neskutečně trpí, protože je jejich velitel šikanuje. („Největší vztek na Himmelstosse má Tjaden, poněvadž byl v barákovém táboře vychováván Himmelstossovou metodou. Tjaden totiž neudrží v noci při spaní moč. Himmelstoss tvrdil zkrátka a dobře, že to je lenost a vynašel prostředek, který ho byl důstojný, aby Tjadena vyléčil.“)

Na bojišti se chlapci naučí tak dokonale bojovat, že časem zjišťují, že neumí nic jiného. Bohužel po nějaké době zemře jeho přítel Kemmerich na amputaci nohy. Poté Pavel jede na menší dovolenou domů, kde ho čeká nemilé zjištění. Jeho matka umírá na rakovinu.

Jakmile se Pavel vrací, dostává za úkol společně s jeho oddílem hlídat vyklizenou vesnici, ve které mají uschované své zásoby. Do vesnice ovšem začnou střílet a Pavel s Albertem jsou zraněni. Albert ovšem po amputaci nohy umře.

Při dalších útocích je postřelen Katczinský, Pavel se ho snaží zachránit přenosem do nemocnice, ale marně. („Kat dostal cestou, aniž jsem to zpozoroval, střepinu do hlavy. Je tam jenom malá dírečka, musila to být malinkatá, zbloudilá střepinka. Stačila ale. Kat je mrtev.“)

Pavel umře ve velmi klidný den a zprávy lidem tento den oznamují Na západní frontě klid. Smrtí kniha končí. („Padl v září 1918, jednoho dne, kdy po celé frontě bylo tak pokojně a tiše, že se zpráva z bojiště omezila na jedinou větu: na západní frontě klid . . . Padl kupředu a ležel na zemi, jako by spal. Když ho obrátili, viděli, že se asi dlouho netrápil; – jeho obličej měl tak klidný výraz, jako by byl téměř spokojen, že to tak skončilo.“)

Zdroje:

• http://knihovnalubna.wz.cz/Povinn%C3%A1%20%C4%8Detba/Remarque-Erich-Maria—Na-z%C3%A1padn%C3%AD-front%C4%9B-klid.pdf
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Maria_Remarque

The post Na západní frontě klid – čtenářský deník (4) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque

Deník přidal(a): Ivet

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Erich Maria Remarque (vlastním jménem Erich Maria Remark) patří k významným německým spisovatelům. Byla to především první světová válka, která zásadně ovlivnila jeho pozdější literární tvorbu. Sám se do bojů v první světové válce zapojil jako dobrovolník. Remarque se nestal spisovatelem na plný úvazek hned od útlého věku, ale naopak si prošel celou řadou nejrůznějších zaměstnání – byl učitelem, účetním, obchodním cestujícím i publicistou.

Již vůbec jeho první román Na západní frontě klid mu zajistil úspěch a slávu. Později se Remarque odstěhoval do Švýcarska a na počátku druhé světové války pak zakotvil ve Spojených státech amerických. Remarque nepatří mezi spisovatele takzvaného jednoho románu, ale naopak kromě úvodního Na západní frontě klid je autorem ještě celé řady dalších próz (například Nebe nezná vyvolených, Miluj bližního svého, Tři kamarádi, Cesta zpátky, Vítězný oblouk, Noc v Lisabonu, Jiskra života, Černý obelisk, Čas žít, čas umírat) a jednoho dramatu (Poslední dějství).

Román Na západní frontě klid je v současnosti světoznámým příběhem, jež se odehrává během první světové války na frontě ve Francii. Příběh končí rokem 1918. Hlavní postavou a zároveň i vypravěčem je středoškolský student Pavel Bäumer, který se již za svých studií na gymnáziu nechává přemluvit svým profesorem k tomu, že se spolu se svými některými spolužáky přihlásí dobrovolně do armády.

Bäumer nejprve spolu s kamarády Tjadem, Kroppem, Millerem, Kemmerichem a Wolfem prochází náročnou a tvrdou přípravou, a to pod diktátorským velitelem Himmelstossem, se kterým se Bäumer nakonec setkává i na válečné frontě. Po poněkud detailním vylíčení vojenské přípravy pak Remarque barvitě líčí válečné běsnění, které má za následek značné ztráty na životech. Ukazuje tragické lidské osudy, ale i noční boje a pravdivý život vojáka na válečné frontě. Strach, nedostatek jídla a permanentní nebezpečí a obava z něj jsou to typické, s čím se vojáci na frontě musejí umět vypořádat, aby přežili.

Pavel Bäumer postupně na frontě ztrácí všechny své kamarády, kteří jsou nahrazeni novými a mladými vojáky. Nedostatek zkušeností nováčků a jejich nedostatečná průprava vedou Bäumera ke zjištění, že je stále obtížnější válku přežít.

Když je při jedné z vojenských operací zraněn Bäumerův přítel Katzinský, Bäumer ho rychle odnáší do bezpečí. Katzinský přitom ještě žije, avšak při přesunu do bezpečí umírá, neboť ho zasáhne střepina do hlavy. Ani Pavel Bäumer nakonec smrti neunikne. Umírá však paradoxně v den, kdy se z hlášení ozývá, že na západní frontě je klid a nic významného se neděje.

Přestože je Remarque označován za výrazného spisovatele, mě osobně jeho tvorba příliš nezasáhla. Jeho romány jsou čtivé, zajímavé, ale ve srovnání například s prózami Hemingwaye líčící válečné konflikty nejsou tak poutavé.

Jako zřejmě nejzajímavější poselství, které si čtenář může po přečtení románu Na západní frontě klid odnést, je realistické vylíčení ztráty ideálů, které má většina mladých lidí poté, co vypukne válečný konflikt, do kterého se chtějí aktivně zapojit. Dobrovolné narukování do armády Bäumerem a jeho kamarádů je sice snad až příliš nacionalistické, kdy se Remarque zřejmě snažil vzbudit ve čtenářích vlastenecké nadšení, nicméně smrt kamarádů i nejbližších přátel, s čímž se musí hlavní hrdina vyrovnat a vypořádat, je smutná a pravdivá.

Hlavní myšlenka románu Na západní frontě klid je podle mého názoru jasná. Je to oslava lidské solidarity a obětavosti v tak vypjatých životních situacích, kterým válečný konflikt bezesporu je. Remarque navíc v tomto románu romanticky popsal válečná přátelství, která jsou pevná, nicméně často jen krátká, neboť nebezpečí a smrt číhá na vojáky všude kolem. Vojáci, kteří se aktivně zapojí do války, se často nevědomky vracejí ke svým kořenům, obracejí se k přírodě a spokojí se jen s uspokojování základních biologických potřeb (tedy spát, jíst a především přežít). Co se týče uměleckých a kompozičních prostředků, je román Na západní frontě klid typický svou reportážní dokumentárností, úvahy v ich-formě, avšak zpráva o Bäumerově smrti v er-formě. Minulost se střídá s přítomností, nicméně prvek retrospektivy je poměrně hojně využíván.

The post Na západní frontě klid – čtenářský deník (3) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque

Deník přidal(a): valasek

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Postavy:

Pave Bäumer – Hlavní postava celé knihy, jež zároveň vypráví samotný děj. S Pavlem se poprvé setkáváme ve chvíli, kdy už je z něj zkušený voják. Postupně se dozvídáme, že má devatenáct let a byl studentem gymnázia. Jejich profesor ho přesvědčil, aby se dobrovolně přihlásil na frontu. Padl v září roku 1918.

Stanislav Katchinzsky – Čtyřicátník. Původním povoláním švec. Nezkušenější člen Pavlovy roty, je znám tím, že má „šestý smysl“, díky čemuž přežije až do posledních měsíců války. Dokáže sehnat jídlo i na naprosto zpustošených místech, Pavel o něm dokonce prohlásil: „Jsem přesvědčen, že kdyby ho vyložili v poušti, sehnal by za hodinu večeři z datlí, pečeně a vína.“ Kat zemře jednoho letního dne poté, co si zraní nohu. Ještě předtím ale zachrání Pavlovi život, když ho trefí kulka do hlavy, zatímco ho Pavel nese do lékařského stanu.

Himmelstoss – Původně listonoš. Za války je jmenován kaprálem a cvičí rekruty, než jdou na frontu. Je velice krutý. Den před odchodem na frontu si na něj Pavel se svými kamarády počkal, když odcházel z hospody. Přehodili mu cíchu přes hlavu a zbili ho.  Později musel také on jít na frontu a Pavlův kamarád Tjaden mu nemohl odpustit jeho kruté zacházení a dostal se s ním do konfliktu. Když ho Pavel jednou potkal na frontě, celý vyděšený nemohl vylézt ze zákopu. Když začne vojáků ubývat, zlepší se Himmelstossovy vztahy s ostatními, už k němu necítí nenávist.

František Kemmerich, Albert Kropp, Müller, Leer – Pavlovi spolužáci, kteří se dobrovolně přihlásili k odvodu spolu s ním. Müller si chce udělat válečnou maturitu. Celkově se z Pavlovy třídy přihlásilo sedm lidí – všichni zemřeli.

Obsah:

Děj knihy popisuje hrůzy První světové války v oblasti Západní fronty, kde proti sobě bojovala Francie spolu s Anglií proti Německu. Situaci nám z německé strany zprostředkovává student gymnázia Pavel Bäumer. Jeho třídní profesor Kantorek přesvědčil jeho i další spolužáky, aby se dobrovolně přihlásili na frontu. S Pavlem se poprvé setkáváme v den, kdy se počet vojáků v jeho rotě snížil ze 150 na 80. Pavel se na frontě spřátelí se Stanislavem Katczinzským, kterého všichni nazývají „Kat“.  Kat Pavla učí, jak na frontě přežít a stane se jeho dobrým přítelem. Pavel vzpomíná na svůj výcvik pod kaprálem Himmelstossem, který byl velmi krutý. Jakmile Pavel pozná hrůzy války, viní svého učitele Kantorka ze ztráty jejich mládí. Pavel popisuje, jak na frontě vykopávají zákopy a pak v nich přečkávají i několika denní přestřelky. Jednou Pavel popisuje situaci, kdy se musel ukrýt do hrobu k mrtvole, aby ho nezabily nepřátelské bomby. Jako první z Pavlových přátel zemře František Kemmerich, poté co je raněn mu musí amputovat nohu, ani to mu však nepomůže a umírá. Pavel navíc slíbil Kemmerichově matce, že na něj bude dávat pozor, proto je pro něj celá situace ještě složitější. Jeho věci si kamarádi rozdělí mezi sebe, protože jinak by je stejně vzali ošetřovatelé, Albert si vezme Františkovi pohodlné boty, které se snažil získat od doby, co Františkovi amputovali nohu. Po nějaké době dostane Pavel volno a může jít navštívit svou rodinu. Doma zjišťuje, že jeho matka umírá na rakovinu, o domácnost se nyní stará jeho sestra. Všem tvrdí, že jej nic netrápí, i když sami doma moc jídla nemají, připravili Pavlovi jeho oblíbená, část si vezme s sebou a po návratu z dovolené nabídne svým kamarádům na frontě. Ve městě každý chce, aby jim vyprávěl své zážitky z fronty, jsou na něj hrdí. Pavel si ale myslí, že po tom, co prožil, nebude již nikdy moct mít normální život. Po konci války se o to ale chce pokusit. Pavel také zajde ke Kemmerichově matce a tvrdí jí, že zemřel v míru a bez bolesti. Matka ale cítí, že to není pravda, chce, aby jí řekl pravdu. To on ale odmítá a odpřisáhne jí, že říká pravdu. Nechce, aby se trápila.  Poté má ještě nařízeno jít do výcvikového tábora, kde potkává Kantorka ve výcviku. Užívá si pohled na to, jak Kantorek musí poslouchat každý důstojníkův rozkaz a zraňuje to jeho pýchu. Je mu přidělen úkol hlídat zajaté Rusy, ti jsou zcela zdevastováni, zpočátku v noci zpívají, pak už nemají energii ani na to. Po návratu na frontu se Pavel dobrovolně přihlásí na průzkum terénu, jelikož má pocit, že má dovolené nějakou „povinnost“ vůči ostatním. Díky svému pobytu na dovolené je však rozhozen a nezná terén. Lekne se přilétajícího granátu a schová se před nepřátelskou ofenzivou do jámy naplněné vodou. Po nějaké době tam za ním skočí nepřítel. Pavel ho instinktivně zabije. Pak ho dokonce léčí, umírající ještě několik hodin chrčí, paradoxně poté, co po několika hodinách konečně utichne, se Pavel  je ještě více v depresi. Nakonec se ale přežije a vrátí se ke své rotě. Jejich dalším úkolem je hlídat opuštěnou vesnici. Najdou tam bohaté zásoby všeho, takže se i trochu uvolní. Bohužel už bez kolegy a kamaráda Haineho, který během bojů na frontě zemřel. Po nějaké době jsou Albert i Pavel raněni a převezeni do špitálu. Pavel by mohl jít zpátky na frontu, chce ale zůstat s Albertem, a tak zfalšuje výsledky teploty. Odvezou je do kláštera. Albertovi musí bohužel nohu amputovat. Pavel dostane dovolenou a poté se vrátí na frontu. V létě roku 1918 zemře také Katczinsky, poté, co dostane ránu do nohy, ještě předtím ale zachránil život Pavlovi, když za něj schytal kulku, zatímco jej nesl k lékařskému stanu. Pavel zemřel v září roku 1918.

Kniha se mimo jiné věnuje také krátké epizodce, kdy Pavel s dalšími dvěma kamarádkami potká francouzské dívky a každý večer se za nimi z tábora vydává do jejich domu.

The post Na západní frontě klid – čtenářský deník (2) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Sbohem, armádo!

Autor: Erich Maria Remarque

Deník přidal(a): ejeli

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Děj: 1. světová válka v Itálii, Švýcarsku

Kniha je rozdělena do pěti knih

Ich-forma (vypravěč Frederick Henry)

Vyprávěno chronologicky

První kniha

Příběh začíná na jaře roku 1918, kdy se vypravěč Frederick Henry vrací z dovolené zpátky na frontu. Frederick je mladý Američan, který dobrovolně odešel do Itálie k armádě. Tam působí jako řidič u sanity. Společně s dalšími vojáky a knězem bydlí ve vile v Gorizii.

Ze začátku vede neuspořádaný život. Pije, chodí za děvčaty, hledá řád a hodnoty. Jeho spolubydlící, Ital Rinaldi (chirurg), ho seznámí s mladou ošetřovatelkou Catherine Barkleyovou, která působí v nedaleké anglické nemocnici. Začnou se spolu scházet. Frederick ji nemiloval a ani to neměl v plánu. Catherine to věděla, ale stačilo ji, že se o někoho může opřít. Její snoubenec totiž zemřel ve válce a ona někoho v tu dobu potřebovala.

Jednou když jel Frederick na stanoviště, uviděl podél cesty vojáka s kýlou. Voják si sundal pás, protože nechtěl jít na operaci a poté následně do zákopů. Frederick mu slíbí, že ho vyzvedne na zpáteční cestě, přestože nemá potřebné papíry, které k převozu potřebuje. Měl si proto udělat bouli, aby měl důvod ho vzít s sebou. Vojáka si nicméně najdou a odvezou dřív, než to stihne Fred.

Italská armáda se snaží obsadit horská území – začíná ofenzíva proti Rakušanům a Frederick musí, jakožto řidič sanitních vozů, odjet na bojiště.  Vojáci si tam s Frederickem (tenente) povídají o válce. Říkají, že válku nevyřeší, když se nějaká strana vzdá. Když jednou nějaká skupina nechtěla zaútočit, zastřelili každého desátého. Fred si myslí, že „válka je hnus“. Při jejich společném obědu se ozve exploze. Fred se snaží pomoct jednomu vojákovi (Passini), ale ten už je mrtvý. Chtěl se postarat o zbývající tři vojáky, ale sám je zasažen minou a vojáci ho odvezou do stanoviště. Tam se Fred dozví, že byl zasažen minou z minometu a střípky se dostali do nohy. Fredericka pošlou s anglickou ambulancí. Na cestě, člověk ležící nad ním zemře.

V polním lazaretu za ním přijde Rinaldi. Oznámí Fredovi, že dostane stříbrnou medaily za statečnost. Fredovi na tom ale vůbec nezáleží. Kamarád mu také známí, že do americké nemocnice kam bude poslán, jede i slečna Barkleyová. V nemocnici Freda navštíví i kněz, s kterým si Fred rozumí. Povídají si o válce a její podstatě.

Fredericka převezou do Americké nemocnice v Miláně.

Druhá kniha

V nově zřízené nemocnici v Miláně skoro nikdo není. (Jednou Fredericka holí italský holič. Ten si myslí, že je Rakušan a je proto na něj hrozně nepříjemný.)

Za Frederickem přijde Catherine. Fred je hrozně rád, že ji tam vidí a postupem času se do ní zamiluje. Catherine je ze začátku sice chladná a odměřená, ale jednou ztratí hlavu. 0Milenci spolu začnou trávit hodně času.

Frederick má problém s kolenním kloubem. Doktoři ho chtějí operovat za půl roku, ale tak dlouho Frederick nechce ležet. Proto si vyžádá jiného doktora, který mu to operoval koleno ze dne na den. Doktor byl naštěstí velice šikovný a koleno se celkem spravilo.

Fred si užívá společných chvilek s Catherine. Chodí spolu na procházky a na dostihy koní. Oba se snaží zapomenout na fakt, že se Frederick musí vrátit zpátky na frontu.  Catherine mu oznamuje, že je těhotná. Fred je zpočátku zaskočený, ale Catherine miluje a nakonec je z toho nadšený. Fred je nakažen žloutenkou. Jedna nepříjemná sestra u něj najde několik flašek alkoholu a podezřívá ho, že si uhnal žloutenku naschvál, aby nemusel na frontu. Řekne to lékaři a Frederick tak přijde o zotavovací dovolenou.

Poslední večer před jeho odjezdem na frontu stráví poslední večer s Catherine v hotelu. Ve vlaku mu drží místo jeho známý, aby mohl cestou sedět. Jednomu vojákovi se ovšem tohle gesto nelíbí a Fred mu ho musí nechat. Ví, že je voják v právu a nechtěl způsobit rvačku. Sám nakonec cestuje v uličce, kde je plno dalších vojáků.

Třetí kniha

Když se Fred vrátí, mnoho lidí mu říká, že měl ohromné štěstí, když nebyl to léto na frontě. Nebylo pro ně úspěšné a bylo hodně obětí. Rinaldi pracuje v tamní nemocnici. Měl během léta hodně práce a je vyčerpaný. Během jejich společné večeře s knězem je Rinaldi poněkud nepříjemný. Kněz Fredovi prozradí důvod jeho nepříjemného chování. Rinaldi se totiž bojí, že má syfilis.

Frederick odjíždí na frontu. Zanedlouho se ovšem dozvědí, že Němci a Rakušáci prolomili frontu. Začal tedy ústup. Nemají hlášení o stavu na frontě a na silnicích se tvoří několikametrové kolony. Frederick se bojí, že je dostihnou Němci a odbočí ještě s pár dalšími vojáky z hlavní silnice. Auta jim ovšem zapadnou do bláta, a musí tedy v cestě pokračovat pěšky. Cestou někdo zastřelí jednoho z jejich vojáků (Ayma). Fred s dalšími vojáky si myslí, že ho nezastřelili Němci, protože ty by zastřelili všechny. Myslí si, že po nich stříleli Italové, neboť ty se bojí, aby nepronikali Němci do jejich armády. Během cesty ještě jeden voják od nich uteče, protože se bojí, že by ho také zastřelili. S Frederickem nakonec zůstane jenom jeden voják, Piani. Jim se nakonec podaří dostihnout ústupový proud, který dojde k mostu, u něhož ale stojí vojenská policie a zabíjí důstojníky. Vždy si nějakého vyhlédnou, vyslechnou a potom zastřelí. Vyhlédnou si tak i Fredericka. Mluví totiž italsky s přízvukem a oni proto předpokládají, že je Němec v italské uniformě. Henry se chce zachránit, uteče a skočí do řeky. Dostane se až k železniční trati, kde naskočí na jedoucí vlak.

Čtvrtá kniha

Vlak ho zaveze až do Milána. Fred se zastaví ve vinárně, kde mu majitel nabídne úkryt a poradí mu, aby si převlékl oblečení. Fred v městě navštíví svého starého přítele Simmonse. Ten mu dá nějaké civilní šaty. Pak Frederick odjede do Stresy, kde potká Catherine společně se slečnou Fergusovou. Fred se s Catherine sice cítí lépe, ale už nevidí v ničem smysl: „Svět zlomí každého,…a ty které zlomit nedokáže, ty zabije.“ Frederick si připadá jako zločinec, když dezertoval z armády. V hotelu si povídá s barmanem, kterému na otázku: „Proč šel do války“ odpoví, že „byl pitomec.“– str.225 Taky si povídá se starým známým (hrabě Greffi) o válce. Ani jeden v ní nevidí smysl.

Po pár dnech Freda v noci přijde číšník varovat, že se ho policie chystá ráno zatknout. Barman jim půjčí člun a Frederick se s Catherine dávají na útěk přes jezero do Švýcarska. Tam po snídani zatknou, ale nakonec zase pustí. Věří jejich historce, že přijeli kvůli zimním sportům.

Pátá kniha

Frederick se s Cat ubytují v domku v horách v Montreux. Žijí šťastně, chodí spolu na procházky a Fred si nechá narůst knír kvůli Catherine. Na konci zimy se přestěhují do Lausanne, aby byli poblíž nemocnice. Když na Catherine přijdou porodní bolesti, odjedou do nemocnice. Porod je komplikovaný. Na Catherine je toho moc a doktoři ji průběžně tlumí bolest rajským plynem. Nakonec se musí udělat císařský řez. Chlapeček se narodí mrtvý a Catherine zanedlouho po zemře také. Frederick poprosí o poslední rozloučení s Catherine. Je s ní sám v pokoji. Už to ale nebyla ta samá Catherine, „bylo to jako dávat sbohem soše.“-str.292 Frederick se vrací sám zpátky do hotelu…

The post Sbohem, armádo! – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.