Kniha: Tracyho tygr
Autor: William Saroyan
Deník přidal(a): Terezie Lišková
Přidáno na: Studijni-svet.cz
SAROYAN, William. Tracyho tygr. Vyd. 2. Praha: Argo, 2002, 147 s. ISBN 80-857-9473-X.
Příběh začíná tím, že Tom Tracy chce tygra. Neví co to je, ale chce to. Na to, co je přesně ten „tygr“ si čtenář musí přijít sám, jelikož autor se tímto vysvětlováním nezabývá. Jediné, čeho se nám od autora dostane, je prohlášení, že tygr je láska, které je tak prosté, vystihující ale zároveň nedostačující. Abych dokázala vůbec formulovat své myšlenky ohledně toho, co nám vlastně chtěl autor knihou sdělit o životě, musela jsem si položit několik otázek, nad kterými jsem musela značně dlouho přemýšlet. Jednou z nich byl symbol tygra, další jeho význam, další co je vůbec láska, která je tygr a podobně. I tak se mi to ale nepovedlo zachytit, popsat a pochopit dostatečně. Kniha na mě ale zapůsobila optimisticky a kouzelně, což je podle mě vedle pochopení podstaty také důležité. Mít z díla dobrý, hřejivý pocit.
V Tomově případě má tygr podobu černého pantera, kterého objeví v zoo. Od té doby je to jeho tygr a je pořád s ním. Zpočátku mi tygr přišel jako Tomovo alter ego, které za něj dělalo energická a odvážná rozhodnutí, protože když byl tygr v pozadí, nedělal Tom vůbec nic odvážného nebo výjimečného. Později jsem si ale význam tygra vyložila jako jakýsi celek poskládaný z lidského elánu do života a touhy po lásce, dobrodružství a po věcech, které mají pro člověka význam a smysl. Není to láska k nějaké osobě ani věci, ale láska k životu. Mají ho lidé, kteří se nebojí připustit si jeho existenci, v knize to byli lidé pro společnost nenormální.
A tak se toho krásného nedělního říjnového odpoledne dostal Thomas Tracy do ústavu Bellevue. Ti, které tu potkal, byli většinou opravdu blázni. Tracy viděl, že každý z nich má svého tygra – utrápeného, vzteklého, bolestně raněného, tygra zbaveného lásky, svobody, humoru, tygra zbaveného fantazie a víry.
Dějová linie se odehrává v New Yorku, kam se mladý Tom odstěhoval za prací. I když si to Tom sám ještě neuvědomoval, jeho tygr začal pokukovat po tygřicích. Tomovi chvíli trvalo, než tygrovy náznaky pochopil, ale přeci jen mu to došlo, když spatřil dívku, za kterou kráčela jistá kočkovitá šelma. Dívka se vyznačovala tmavými vlasy a jiskrou života. Už zpočátku jsem si zamilovala vřelé rozhovory mezi Tomem a jeho tygrem, působily mile a zábavně a láskyplně. Dokud má člověk „tygra“, má se na koho obrátit a je schopen zvládat život. Napadlo mě, že rozhovory s tygrem jsou vlastně jenom proud jeho myšlenek, proces poznávání, uvědomování si toho, co chce. Je to to, na co Tracy přichází sám.
Při těch několika vzácných příležitostech, kdy mu do oka padla přece jen opravdická tygřice, měl tygr právě kamsi velice naspěch a času mu zbývalo jenom tolik, aby se sotva stačil v běhu ohlédnout a podívat se za ní. Bylo to smutné a nikam to nevedlo a tygr o tom musel začít.
„Uáách,“ řekl.
„Co říkáš?“ zeptal se Tracy.
„Uáchm.“
„Nerozumím ti.“
„Suamách.“
„Co je to?“
„Samachám.“
„Znamená to něco?“
„Achsámachám,“ říkal trpělivě tygr.
„Mluv pořádně, když chceš něco říct,“ zlobil se Tracy.
„La,“ řekl tygr.
„To je skoro francouzsky,“ řekl Tracy. „Mluv normálně. Víš, že francouzsky neumím.“
„Lásal.“
„Laso?“
„Sa,“ řekl tygr.
„Nezkracuj slova, spíš je prodlužuj, ať ti můžu rozumět,“ poprosil ho Tracy.
„S,“ řekl tygr.
„Umíš mluvit líp,“ řekl Tracy. „Buďto mluv, nebo buď zticha.“
Tygr zůstal zticha.
Tracy přemýšlel o tom, co chtěl tygr říct, a najednou na to přišel.
Tygr ho provázel jak zamilovaností do této dívky, Laury Luthyové, tak i ve chvíli, kdy ji nesmyslně podvedl s její matkou a následně ve chvílích rozchodu. Odstěhoval se zpátky do San Francisca, kde vyrůstal, ale za šest let se vrátil zpátky do New Yorku. Po jeho návratu se však stala zvláštní věc, tygr, alias černý panter, se stal viditelným i pro lidi kolem. A tak započal hon na tygra, jelikož policistům nepřišlo vhodné, aby se mladý muž procházel po velkoměstě s panterem. Mezitím, co se tedy celý New York v čele s policií a nenasytnými novináři snaží ulovit Tracyho zvíře, Tracy sám je odvezen do ústavu pro psychicky nemocné. Tam jej vyšetřuje rakouský psychiatr, sám snad bláznivější než ostatní pacienti. Zároveň však lidštější než všichni psychiatři a lidé bez fantazie, kteří se snaží určovat, co je normální.
„Rozumíte psychiatrii?“ zeptal se Tracy.
„Psychiatrii ne,“ řekl dr. Pingitzer. „Lidem – maličko, maliličko. Každý den, každý rok víc a víc maliličko. Proč? Lidi jsou těžký. Lidi jsou lidi. Lidi jsou zábava, hra, fantazie, kouzla a čárymáry. Aha! Lidi jsou bolest a nemoc, šílenství a ublížení, lidi zraňujou lidi, zabíjejí lidi, zabíjejí sebe. Kde je zábava, kde hra, kde fantazie a čárymáry? Psychiatrii já nenávidím. Lidi miluju. Bláznivé lidi, krásné lidi, zklamané lidi, nemocné lidi, zlomené lidi, zničené lidi. Takové lidi miluju. Proč? Proč pro lidi ztratila se zábava, proč hra, fantazie, kouzla a čárymáry? Proč? Aha? Peníze?“ Usmál se. „Já myslím. Ano. Peníze. Je láska ty peníze? Kde jsou peníze? Nevím. Teď žádná zábava. Teď práce. Práce. Tygr. Tygr.“
Při rozhovoru s ním Trasy zmiňuje a recituje báseň Williama Blakea – Tygr.
Nakonec se s pomocí Tracyho podařilo tygra odchytit. Ten se stal zase neviditelným, byl však pro klid občanů chycen. Otázkou mi zůstávalo, proč však mohli tygra vidět i dva ze čtyř policistů, kteří na případ a vrácení tygra dohlíželi. Ti dva, kteří jej viděli, se Tracyho případem zabývali déle a měli možnost Toma poznat blíže, a proto si myslím, že byli ovlivněni jeho silným přesvědčením, že tygr doopravdy existuje. Tom je možná svým počínáním a bezelstností inspiroval k tomu, aby si začali vážit duchovních hodnot a naučili se vnímat lásku kolem sebe, naučil je vidět tygry.
Doopravdy jsem se bála o to, co bude s Tomem, když mu tygra postřelili. Tygr byl neodmyslitelnou součástí jeho osobnosti a život bez tygra by potom neměl vůbec žádný smysl. Konec tygra by znamenal i konec pro Thomase.
Myslím si, že kniha odráží autorovy myšlenky a postoj k životu. I přes to, že měl tragický osud, ve svém díle vyzdvihuje lásku a hledá ji ve všem. Snaží se chápat lidi a poukazuje na to, že jsou společností chápáni velice málo.
Ač jsou v díle schovány velké myšlenky, je napsáno optimisticky, s lehkostí a snadno a jednoduše se čte, skoro jako pohádka. A snad u žádné knihy jako u této jsem si nepřála, aby měla dobrý konec. Nadevše předčila mé očekávání. Už první kapitolou si mě Saroyan získal a přečetla jsem celou knihu na jeden nádech.
Thomas Tracy měl tygra.
Byl to sice černý panter, ale co na tom, pro Tracyho to byl tygr.
Měl krásné bílé zuby.
A takto Tracy svého tygra získal:
Když mu byly tři roky a začal poslouchat, jak co zní, tu kdosi řekl tygr! Ať už tygr bylo cokoli, Tracy to chtěl.
Jednoho dne se Tracy procházel s tátou po městě, když uviděl cosi za výlohou rybárny.
„Kup mi toho tygra,“ řekl.
„To je humr,“ opravil ho táta.
„Tak to nechci,“ řekl Tracy.
O pár let později navštívil s mámou zoo a v kleci viděl skutečného tygra. Vypadal jistě nejtygrovatěji ze všech tygrů, ale jeho tygr to nebyl.
V dalších letech spatřil Tracy mnoho obrázků, slovníků, encyklopedií a filmů s těmi nejroztodivnějšími druhy zvířat. Vykračovalo si tam mezi nimi i dost černých panterů, ale o žádném z nich Tracy nemohl říct, že to je jeho tygr.
Až jednoho dne si zašel Tracy do zoo sám. Bylo mu tehdy asi patnáct, pokuřoval cigaretu a koukal po holkách, když tu najednou stanul konečně před svým tygrem.
Byl to rozespalý černý panter, který se právě probudil, zvedl hlavu, zpříma se na Tracyho zadíval, stoupl si na všechny čtyři a řečí černých panterů pozdravil, což znělo asi takto: „Uajíí!“
Pak popošel k mřížím klece, na chvíli se zastavil, s očima stále upřenýma na Tracyho, a zas se líně vrátil k místu, kde až dosud spal. Tam sebou žuchnul a zahleděl se kamsi do dálky prostoru, do dálky tolika mil a let, kolik mil a let prostor má.
Teď zas pro změnu zíral Tracy na černého pantera. Zíral tak upřeně asi pět minut. Pak odhodil cigaretu, odkašlal si, vyplivl slinu a vyšel ze zoo.
„Tohle je můj tygr,“ řekl si.
Nikdy se již do zoo nevrátil, aby si tygra ještě jednou prohlédl. Nebylo to nutné. Měl ho. Měl ho celého a se vším všudy za těch pět minut, kdy ho viděl, jak odevzdaně hledí do nekonečného prostoru s výrazem té strašlivé tygří pýchy.
