Cizinec – čtenářský deník

Kniha: Cizinec

Autor: Albert Camus

Deník přidal(a): Karolína Málková

Přidáno na: Studijni-svet.cz

 

 

 

 

Rok prvního vydání: 1942

Druh: próza

Žánr: psychologický román

 

Věcný obsah

Odvaha člověka, který je bez jakéhokoliv hrdinství ochoten zemřít pro pravdu.

Příběh se odehrává v Alžírsku v polovině 20. století. Hlavním hrdinou je Meursault, který obdržel z útulku telegram se zprávou, že mu zesnula matka. Na pohřeb se má dostavit zítra. Útulek pro přestárlé je v Marengu, což je 80 km od Alžíru. Požádal šéfa o dva dny dovolené. Ještě před odjezdem se naobědval jako obyčejně u kamaráda Célesta v restauraci. Po obědě si došel půjčit k Emmanuelovi černou kravatu a pásku na rukáv. Vyjel autobusem ve dvě hodiny. V autobuse usnul a po několika minutách se probudil nalepený na nějakém vojákovi, s kterým prohodil pár slov. Po příjezdu šel do útulku pěšky, byl jen 2 km od vesnice. Když došel na místo, tak chtěl vidět maminku. Vyhledal ředitele a ten začal mluvit o jeho matce. Meursault si myslel, že mu chce něco vytýkat, a začal mu vysvětlovat. Ale ředitel mu skočil do řeči a pokračoval. Po skončení jeho rozmluvy šli do márnice, kde ležela paní Meursault. Do márnice vešel sám, ale za chvíli vešel správce. Chtěl rakev odšroubovat, aby se Meursault mohl na posledy podívat na svou matku, ale on nechtěl. Správce se s ním dal do řeči. Byl od správce pozván na bílou kávu. Kávu si vypil přímo v márnici a po ní dostal chuť si zakouřit. Nabídl cigaretu i správci a zapálili si společně.

Před pohřbem se ještě dozvěděl, že jeho matka měla blízkého přítele Thomase Péreza, který se také pohřbu účastnil. Po obřadu zesnulé matky odjíždí zpět domů.

Následující se rozhodl, že se půjdeme koupat. Ve vodě se potkal s Marií Cardonovou, bývalou písařkou od něj z kanceláře, na kterou kdysi míval zálusk. Laškovali spolu ve vodě. Večer šli do kina na film s Fernandem. Po biografu šli k němu domů.

Následující den, tedy v pondělí šel do práce. Po šichtě zašel se svým kolegou Emmanuelem na oběd k Célestovi. Když se vracel od Césesta, tak potkal na chodbě souseda Salamana, který jako vždy ve stejný čas po dobu 8 let šel se svým psem na procházku. Salamano jako vždy přičel po psovy: „Svině! Dobytku jeden !“ Tázal se ho, co mu pes provedl, ale starý Salamano neodpovídal. V tom vstoupil do chodby další soused Raymond Sintés. Raymond pozval Meursaulta na kus jelita a víno. Byl rád, že si nemusí sám vařit, tak pozvání přijal. Raymondově malém bytě byla špína. Nejdřív zapálil petrolejku, pak vytáhl z kapsy nepodařený obvaz a omotal si ho kolem pravé ruky. Prý se popral s jedním mládencem. Chtěl požádat o radu, tak z něj vypadlo, že ten mladík byl bratr jeho arabské dívky. Platil jí nájem, stravu a jednou za čas na punčochy. Milostivé to nestačilo. Dala náramky do frcu a on jí na to přišel. Následně jí nařezal do krve. Chtěl pomoci s dopisem, v kterém by jí přišlápl a nakopl, a přitom aby tam bylo něco takového, že by litovala. Meursaultan to rovnou sepsal.

Následující týden, byla u něj Marie. Při vařené oběda uslyšeli z Raymondova bytu ženský křik a rámus. Vyšli na chodbu. Slyšeli, jak nadává své dívce a jak jí bije. Marii mu řekla, ať zavolá policii, ale on řekl, že strážníky nemá rád. Vtom okamžiku se objevil na chodbě policista, který zakročil.

Do príce mu zatelefonoval Raymond. Řekl, že je zvaný od jeho kamaráda v neděli k němu na chatu, která je nedaleko za Alžírem. Souhlasil a zeptal se, zda může vzít sebou Marii. Raymond řekl, že kamarádova žena bude mít určitě radost.

V neděli ho Marii vzbudila. Cestou z bytu zaklepali na Raymonda. Když všichni tři vycházeli z domu, tak si Raymond všiml hloučku Arabů, mezi nimi byl i ten jeho mládenec. Cestou k autobusové zastávce si nevšimli, že je Arabové sledují.

Raymondův přítel měl malou dřevěnou chatu na konci pláže. Raymond  představil Massona a jeho ženu. Masson se chtěl jít hned koupat, ale jeho žena a Raymond nechtěli. Šel tedy Meursaultan, Marie a Masson. Po osvěžená šel masson k obědu a Marii šla ještě do vody s Meussaultanem. Po obědě, řekla, že se musejí muži vyklidit ven.

Všichni tři šli na pláž, kde potkali 2 Araby. Masson a Raymond se s nimi začali prát. Arabová dostávali nakládačku, ale v tom vytáhl jeden z Arabů nůž. V tom mžiku měl Raymond jizvu na tváři. Arabové viděli, že s nožem se do nich už nepustí, tak prchli. Masson věděl o doktorovi poblíž, tak šel s Raymondem ho navštívit. Meursault měl informovat ženy o tom, co se stalo. 7

Když byli všichni po hromadě na chatě, zkoušel Masson raymonda rozesmát, ale to se mu nepodařilo. Odešel na pláž. Chtěl jít sám, a přesto za ním Meursault šel. Chodili dlouho po pláži. Na konci pláže dolši k malému pramínku v písku za mohutným skaliskem. Tam našli své dva Araby. Leželi na zemi a nic si nedělali z toho, že mají společnost. Raymod se jim chtěl pomstít revolverem, ale jeho přítel mu to stále vyvracel a nakonec mu řekl, ať si to s nimi vyřídí jako chlap a revolver dá jemu. Chvíli se nic nedělo a Arabové se odplížili za skalisko. A muži se vydali zpět k chatě. Doprovodil Raymonda až k chatě, ale když se pustil po dřevěných schodech nahoru, zůstal stát dole u prního stupínku, v hlavě mu dunělo úpalem a byl zoufalý z představy, že by měl schody vyjít a shledat seopět se ženami. Rozhodl se jít ještě na pláž, kde dlouho v bolestech chodil sme a tam. V tu chvíli si vzpomněl na chladivý pramen za skaliskem. Když přišel na ono místo, uviliděl tam znova Raymondova mládence.  Byl sám ležel na zádech, když spatřil Meursalta, nadzvedl se a sáhl si do kalhot. Meursault zas ovšem v kapse saka sevřel v ruce Raymondův revolver. Oba se sledovali a by ve střehu. Meurault udělal krok dopředu, aby se zbavil slunečních paprsků. Arab obratem vytasil nůž. Na oceli se rozstříklo světlo a do čela by ho jako zasáhla dlouhá jiskřivá čepel. Zároveň mu všechen pot stekl na víčka potáhl se teplou hustou clonou. Jako by se všechno zakymácelo. Celá jeho bytost se napjala a zaťal ruku na revolveru kohoutek povolil. Vystřelil pak ještě čtyřikrát do nehybného těla.

Hned po zatčení ho vyslýchali několikrát za sebou. Přišel mu jeho případ jednoduchá, a proto prý nepotřebuje advokáta. Přeci jenom mu byl přidělen ex offo. Od advokáta se dozvěděl, že se o jeho soukromém životě informovali a že se dozvěděli, že v den matčina pohřbu osvědčil necitelnost. Dále se dozvěděli, že pár dní po matčině smrti potkal dívku, s kterou strávil noc a chtějí se po tak krátké známosti brát.

Během vše soudních líčení se byl vyzpovídáván, jak je to s jeho soukromým životem. Meursault neprojevuje svoji lítost, je stále zcela chladný. Tím to zcela porotu přesvědčil o své vině. Porota ho shledala vinným. Byl odsouzen k popravě.

Ve vězení ho navštěvovala Marie, která mu při jedné z návštěv řekla, že se po vězená vezmou. Nacož odpověděl: „Ty myslíš?“. Jen proto, aby něco řekl.

Po jeho rozsudku tedy k popravě ho chce navštívit kaplan, ale toho stále odmítá. I přes jeho odmítání ho kaplan navštíví.

V posledních hodinách svého života si vše uvědomuje; Vzpomněl si na matku a pochopil, proč si na sklonku života našla „snoubence“. Připadal si přichystaný znovu všechno prožít.

 

Postavy

Mersault – hlavní postava a vypravěč; vzpírá se běžným společenským konvencím, považuje je za pokrytecké, proto se odcizuje lidstvu, je dezorientován (cizincem mezi lidmi); jeho jednání je jako souhra nesmyslných náhod, necítí odpovědnost za vinu (důraz na svobodnou volbu sebe sama – subjektivně chápaná svoboda, kterou nalézá v okamžitém, ničím nemotivovaném rozhodnutí k činu vraždy); jednání pudové, pasivní registrace života a smrti, zbaven všech iluzí, vzdoruje osudu

 

Další symbolické postavy, neschopné respektovat základní životní hodnoty:

Salamano – soused stále hledající ztraceného psa, kterého nenávidí; žena jako automat – řídí svůj týdenní režim podle programu v rozhlase

 

Osudová nahodilost ochromuje lidskou vůli, zbavuje člověka odpovědnosti za vlastní činy

 

Ideový obsah

Obraz krizové mravní atmosféry světa v polovině 20. století., pocit absurdnosti světa, nesmyslnosti života; lhostejná rezignace a osamělý protest, analýza a kritika nesmyslných lidských vztahů, lidské lhostejnosti, pocitu životní nejistoty, zoufalství, prázdnoty, úzkosti, obav o existenci ve světě bez lásky a přátelství à úvahy o člověku a smyslu života v nesmyslném světě zbaveném lidskosti; konflikt svobody jedince a společnosti (lidstva); osamělý protest protagonisty románu

Vliv existencialismu – filozofického směru (Martin Heidegger, Karl Jaspers): život člověka je existenční starost, obava, úzkost; pocit osamělosti a opuštěnosti; člověk je sice svobodný, ale neuvědomuje si svobodu jako možnost, teprve až ve vyhrocené mezní životní situaci

 

Styl

Jazyk

  • Ich forma, tvarem a rozsahem je podobný novele
  • První část je dějová
  • Druhá část je úvahová – sebereflexe, hodnocení činů a životní situace hrdiny
  • Spisovná čeština
  • Přímá řeč
  • Nepřímá řeč (Maminka řekla, že…)
  • Krátké věty ovlivňují obsah, à zhušťují děj, gradace
  • Nerozvinuté věty – suchý informační dojem (naznačuje Mersaultovu nezúčastněnost ve světě), vede k odcizení od děje

 

Kontext

Dílo je pro autorovu tvorbu typické, protože se Camus ve svých dílech soustředil na problematiku odcizenosti a vzpoury, často se u něj objevuje téma strachu ze samoty

Jeho díla jsou reakcí na ztrátu tradičních hodnot a přesvědčení o nesmyslech a absurdnosti života. Všichni hrdinové v existencionalismu se dostávají do mezní situace (otázka života a smrti).

 

Kompozice

  • Chronologická (občas si vzpomene na minulost, také pronáší věty, jako například to bylo dřív…
  • Text je členěn na odstavce
  • část 6 kapitol, 2. část 5 kapitol

 

Existencionalismus

  • – 50. léta 20. století
  • Německo, Francie
  • snažili se odříznout od jakékoli tradice – dosud je ovlivňovali křesťanství a jiné ideje a ideologie
  • Píší o krizových situacích, kdy se projeví povaha člověka
  • Úkolem člověka je, aby poznal své bytí a aby svůj život k něčemu směřoval
  • Psali romány, novely a povídky
  • Co to znamená existovat?
  • Je existence člověka smysluplná?
    • K čemu naše existence na světě je?
      • Poznat své bytí, sám sebe?
      • Starat se o svou existenci? Jak?
      • Bude to mít smysl?
    • Styl je s obsahem v souladu

 

Hodnocení

Po celou dobu mě netečnost a neuvěřitelná absence citů Mersaulta přímo děsila a vyvolávala ve mně pocit znechucení. Tak prázdného člověka jsem v žádném literárním díle nepotkala. Žádné známky gradování, žádné varování před závěrečným výbuchem. A právě proto na mne tak zapůsobil závěr. Hlavní a jedinou jistotou v životě každého člověka je smrt.

 

Doporučení k četbě

Dílo by se mohlo více líbit chlapcům, protože hrdinu bych označila za lhostejného a chladného vůči všem i jeho matce. Myslím si ale, že by se mohlo líbit i dívkám, které mají rády psychologické romány.

 

Zdroje

http://cs.wikipedia.org/wiki/Albert_Camus

http://cs.wikipedia.org/wiki/Cizinec_(rom%C3%A1n)

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=vigilie

http://www.rozbor-dila.cz/cizinec-rozbor-dila-k-maturite-2/

Miloslav Žilina ad Albert Camus, Cizinec, Praha Gallimard 1963






—————————————————————————

 Stáhnout práci v PDF  Upozornit na chybu

 Učebnice k maturitě  Maturitní kurzy

 Učebnice k VŠ přijímačkám  Kurzy na přijímačky

—————————————————————————

Další podobné materiály na webu: