Kniha: Kytice
Autor: Karel Jaromír Erben
Deník přidal(a): Filip
Podobný materiál: Rozbor díla
Karel Jaromír Erben
Život a tvorba autora:
- Žil v letech 1811 až 1870 a je jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů, básníků a sběratelů lidové slovesnosti.
- Tvořil v období vrcholného českého romantismu a ve 3. fázi národního obrození.
- Pracoval jako uznávaný historik, překladatel, právník a dlouholetý archivář města Prahy.
- Byl nesmírně vášnivým sběratelem českých i slovanských lidových pohádek, písní, říkadel a mýtů, což se odrazilo v jeho etnografických dílech (např. Prostonárodní české písně a říkadla, České pohádky).
- Na rozdíl od svého současníka K. H. Máchy (který se bouřil proti světu a bohu) zastával Erben mnohem smířlivější, až fatalistický postoj – věřil, že člověk se má pokorně podřídit svému osudu a vyššímu mravnímu řádu, jinak bude nevyhnutelně potrestán.
Dílo: Kytice
Základní a bibliografické údaje:
- Bibliografický údaj: Erben, K. J.: Kytice. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975.
- Literární druh: Lyricko-epická skladba (obsahuje děj, ale je psána básnickou, pocitovou formou).
- Literární žánr: Umělá klasická balada.
- Literární forma: Veršovaná forma (poezie).
Tematická vrstva a motivy:
- Hlavní téma: Těžká životní vina a po ní následující, často neúprosný a neadekvátní trest.
- Základní náměty: České a slovanské báje, staré lidové pověsti, mýty a pohádky.
- Hlavní motiv: Myšlenka viny a trestu, podle které platí, že každý, kdo se (byť neúmyslně či v afektu) proviní proti mravnímu nebo přírodnímu řádu, musí být spravedlivě potrestán. Ústředním motivem je velmi často narušení pouta mezi matkou a dítětem.
- Autorský postoj: Vážný, moralizující a fatalistický (uznávající sílu osudu).
Stručný obsah vybraných balad:
Polednice: Matka je doma sama v kuchyni s malým dítětem. Dítě usedavě pláče a nervózní matka ho při vaření oběda nemůže utěšit. V návalu vzteku se rozzlobí a zavolá na něj mýtickou Polednici. Zanedlouho do dveří skutečně vstoupí děsivý přízrak. K smrti vyděšená žena ve snaze chránit svého potomka tiskne dítě k sobě tak silně, až ho nakonec v obrovské hrůze sama nechtěně udusí.
Svatební košile: Osiřelá dívka se o půlnoci vášnivě modlí k Panně Marii za návrat svého milého z ciziny a žádá, aby se vrátil, jinak ať ji Bůh raději usmrtí. Její milý (který je však už dávno po smrti) se po této rouhavé výzvě opravdu vrátí ve formě upíra s úmyslem vzít dívku s sebou do hrobu. Dívka včas prohlédne jeho převlek a schová se v márnici na hřbitově, kde strachem přečká do ranního kuropění a zachrání se jen díky upřímným modlitbám a pokání.
Zlatý kolovrat: Balada na motivy pohádky. Král se při lovu zamiluje do krásné Dory. Když se to dozví její macecha, rozhodne se nevlastní dcery zbavit, zabije ji, rozčtvrtí a králi provdá svou vlastní, fyzicky identickou dceru. Tělo mrtvé Dory najde v lese stařec a chce ji oživit. Zlatým kolovratem obelstí macechu, získá Dořiny údy zpět a dívku vzkřísí. Kolovrat na zámku následně lidským hlasem vyzpívá králi pravdu, načež se král vrací pro oživenou Doru a macechu s nevlastní dcerou čeká spravedlivé a kruté potrestání.
Vodník: Matka varuje dceru, aby nechodila prát k jezeru, protože měla v noci zlý prorocký sen. Dcera ale neuposlechne, lávka se pod ní prolomí a ona spadne do vody. Musí si vzít vodníka, má s ním i dítě, ale je v podvodním světě nesmírně nešťastná a chce vidět svou lidskou matku. Vodník ji nakonec na břeh pustí, ale přikáže jí, že se musí do klekání bezpodmínečně vrátit, a jako pojistku si nechá dítě. Jenže matka se dcery už vzdát nechce, zamkne ji v chalupě a posílá vodníka pryč. Toho ovládne strašlivý hněv, utrhne dítěti hlavu a jeho tělíčkem praští matce na práh.
Záhořovo lože: Křesťanská legenda o vině a odpuštění. Poutník jde lesem a potká krutého lesního muže, vraha Záhoře. Ten jej chce zabít, ale poutník mu řekne, že jde rovnou do pekla a že mu odtamtud pošle zprávu. Poutník se po roce vrátí z pekla a říká, že donutil ďábla vrátit krvavý zápis, a to jen díky tomu, že pekelníci hrozili, že ďábla dají na takzvané „lože Záhořovo“ (nejhorší mučící nástroj v pekle). Lesní muž se nesmírně lekne, protože oním Záhořem je on sám. Ze strachu z pekla padne na kolena a prosí o odpuštění. Klečí jako kmen stromu dlouhých 90 let, zaroste mechem, až se mu nakonec na prahu smrti dostane od Boha úplného odpuštění.
Věštkyně: Vlastenecky laděná pověst, která netragicky a s nadějí věští dobrou budoucnost celému českému národu a odkazuje na bájné postavy naší historie.
Charakteristika hlavních postav:
- Polednice: Vznětlivá a nervózní matka, která se však nakonec strachem zoufale bojí o své dítě. Dalšími postavami jsou plačící dítě, děsivý přízrak Polednice a otec, který na konci přichází z pole.
- Vodník: Matka je milující a o svou dceru se statečně bojí, avšak svou tvrdohlavostí způsobí tragédii. Dcera je naivní, neposlušná a lehkomyslná, zatímco samotný Vodník je krutý, vlastnický a nemilosrdně mstivý.
- Svatební košile: Dívka je hluboce milující a důvěřivá, ale vlivem samoty se dopustí rouhání. V krizové situaci na hřbitově se však ukáže jako velmi odvážná a plná křesťanské pokory.
- Zlatý kolovrat: Macecha a její dcera jsou nesmírně kruté, povrchní, bezcitné a chamtivě touží po moci a penězích. Dora je naopak čistá, hodná, laskavá, avšak poněkud pasivní bytost.
- Záhořovo lože: Záhoř je původně nemilosrdný a hrůzostrašný loupežník, který si ovšem díky své zvědavosti včas uvědomí své chyby a podstoupí obrovské pokání. Poutník je moudrý, velmi přesvědčivý a duchovně založený mladík.
Kompoziční vrstva a časoprostor:
- Kompoziční postup: Děj v rámci jednotlivých balad je psán chronologicky.
- Stavba sbírky: Sbírka obsahuje celkem 13 balad, které vynikají důmyslnou osovou (zrcadlovou) souměrností. To znamená, že první a poslední balada (Kytice a Věštkyně) mají stejný národní námět, druhá a dvanáctá se zabývají proviněním matek atd.
- Verš: Balady vynikají dokonalým rytmem, využívá se pravidelný sdružený nebo střídavý rým.
- Prostředí: Záměrně venkovské a lidové. Dá se bezpečně určit podle konkrétní balady (např. u Polednice je to kuchyně, u Vodníka okolí rybníka, u Svatební košile hřbitov). Líčení krajiny a prostředí je u Erbena velmi úsporné, zkratkovité, ale naprosto přesné a názorné (např. „okolo lesa pole lán“).
- Čas: Čas je cyklický a ahistorický, tedy zcela neurčitý. Často se váže k magickým částem dne (půlnoc, poledne) nebo ke křesťanským svátkům (Štědrý den, Velký pátek).
Jazyková a umělecká vrstva (Tropy a figury):
- Dílo je nesmírně bohaté na básnické prostředky, které v textu v podstatě nahrazují složité romantické opisy. Typické jsou velmi živé a dynamické dialogy.
- Zvukomalba (Onomatopoie): Napodobení zvuku slovy (např. Vodník: „A na topole podle skal zelený mužík zatleskal.“).
- Epiteton (Básnický přívlastek): Zvýrazňuje stálou vlastnost (např. Záhořovo lože: „šedivé mlhy“, „mocný balzám“).
- Anafora a epizeuxis: Opakování slov pro zdůraznění naléhavosti (např. Zlatý kolovrat: „Kde’s má Dorničko! Kde jsi? Kde jsi? Kde’s má roztomilá?“).
- Epifora: Opakování slov na konci veršů (např. Svatební košile: „Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce.“).
- Apostrofa: Emotivní oslovení (např. Záhořovo lože: „poutníče milý!“).
- Metafora: Přenesení významu (např. Vodník: „mráz po těle běží“).
- Metonymie: Přenesení významu na základě věcné souvislosti (např. Vodník: „Mladosti mé jarý štěp přelomil jsi v půli.“).
- Personifikace (Zosobnění): Např. když oživlý zlatý kolovrat začne lidským hlasem zpívat a prozradí krutou pravdu o vraždě Dory.
- Přirovnání: (např. Vodník: „v sukničku jako z vodních perel“).
Filmové a divadelní zpracování:
- Kytice se stala kultovním dílem s mnoha adaptacemi. Roku 1972 vzniklo legendární a parodické divadelní zpracování Kytice v divadle Semafor, které brilantně napsal a zrežíroval Jiří Suchý.
- Roku 2000 natočil režisér a kameraman F. A. Brabec nesmírně vizuálně poutavý a oceňovaný film Kytice, který byl volně natočen na motivy 7 vybraných Erbenových balad a získal několik Českých lvů.
