Kytice – čtenářský deník

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Deník přidal(a): Veronika

Podobný materiál: Rozbor díla

 

Karel Jaromír Erben

Základní informace o autorovi:

• Žil v letech 1811 až 1870 a patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům, básníkům a sběratelům lidové tvorby.
• Tvořil v období českého romantismu a národního obrození (konkrétně jeho 3. fáze).
• Působil také jako uznávaný historik, archivář města Prahy, právník a překladatel.
• Byl vášnivým a pečlivým sběratelem lidových pohádek, písní, říkadel a pověstí (dílo Prostonárodní české písně a říkadla, České pohádky).
• Na rozdíl od romantika Máchy, který se bouřil proti společnosti, byl Erben spíše smířlivý a zastával názor, že člověk se má podřídit osudu a vyššímu mravnímu řádu.

 

Dílo: Kytice

Bibliografické údaje a název:

• Původní plný název této geniální sbírky zněl Kytice z pověstí národních.
• Tento název v sobě symbolizuje pečlivý výběr a umělecky přetvořený soubor těch nejlepších národních pověstí, které autor jako květy svázal do jedné sbírky.
• Tento konkrétní zápis se opírá o vydání Státního pedagogického nakladatelství v Praze z roku 1971, ale poprvé sbírka vyšla už v roce 1853 (tehdy obsahovala 12 balad). V roce 1861 vyšlo druhé, rozšířené vydání (přibyla balada Lilie).

 

Literární zařazení:

• Literární druh: Lyricko-epický (případně primárně epika, protože texty obsahují silný dějový základ).
• Literární forma: Poezie (veršovaný text).
• Literární žánr: Klasická balada.
• Definice žánru: Balada je lyricko-epický literární útvar s ponurým, často strašidelným dějem, rychlým spádem a zhuštěným dějem. Většinou mívá velmi nešťastný, někdy až vyloženě tragický konec. Námětem v Kytici je ve většině případů mravní provinění člověka, které je následně krutě potrestáno nadpřirozenými bytostmi či přímo neúprosným osudem.

 

Téma, motivy a záměr autora:

• Záměr autora: Erben chtěl podat trvalý umělecký obraz myšlení, tradic a představ prostého lidu v minulosti, chtěl zachytit jeho původní názory na život a svět.
• Proto zpracovával polozapomenuté látky lidové slovesnosti, které osobitým způsobem umělecky přetvářel, ačkoliv podkladem mu zůstaly české a slovanské báje a mýty.
• Téma: Otázka lidské viny a nevyhnutelného trestu za ni, dodržování přírodních a mravních zákonů, role osudu a křesťanské pokory.
• Motivy: V baladách vystupují téměř vždy ženy (jako matky či dcery), které se něčím úmyslně či neúmyslně proviní proti zavedenému řádu a jsou za to nekompromisně potrestány kouzly, přírodou, přízraky anebo vlastním svědomím. Typickým motivem je porušení vztahu matka – dítě.

 

Kompozice, časoprostor a styl:

• Kytice se skládá z 13 balad (původních 12 + Lilie přidaná ve druhém vydání).
• Časoprostor: Čas v tomto díle není přesně historicky určen, je ahistorický a cyklický (odvíjí se podle ročních období a křesťanských svátků). Děj se odehrává v neurčitém venkovském prostoru (na vesnici, v hlubokém lese, v temném jezeře, na zámku nebo třeba v kapli na hřbitově).
• Vypravěč: Vystupuje zde er-formní vypravěč, který sice ví, co postavy dělají, ale zároveň do děje často zasahuje, hodnotí chování postav a klade naléhavé řečnické otázky.
• Slohový postup: Převládá vyprávěcí a popisný slohový postup.
• Architektonika: Kompozice celého díla je mistrně zrcadlová. Básně jsou systematicky uspořádány tak, že zrcadlově protilehlé balady mají shodné tematické rysy (např. 1. Kytice a 13. Věštkyně řeší osud a naději národa; 2. Poklad a 12. Dceřina kletba řeší mateřskou vinu; 3. Svatební košile a 11. Vrba řeší vztah k mrtvým, atd.).

 

Obsah jednotlivých balad:

1. Kytice – Truchlící sirotci každý den přicházejí k hrobu své milované zemřelé matky. Ten se z lítosti nad dětmi jednoho dne zázračně pokryje drobným kvítkem (mateřídouškou). Tento drobný kvítek se stává symbolem a útěchou pro osamělé děti, stejně jako jsou Erbenovy pověsti útěchou a symbolem pro český národ.

2. Poklad – Děj se odehrává na magický Velký pátek, kdy se v kostele čtou pašije a v přírodě se odkrývají skryté poklady. V ten den najde chudá žena se svým dítětem v lese ve skále zlato. Matka je vidinou obrovského bohatství tak zaslepena, že začne zlato odnášet a nechá dítě ve skále. Když si uvědomí, že pro samý poklad na dítě zapomněla, je už pozdě, protože skála se s rachotem zavře a dítě v ní uvízne. Matka, celá nešťastná a plná výčitek, se celý rok modlí a po roce pokání se vrací na místo. Tam k velké úlevě nalézá své dítě živé a zdravé a o zlato už nestojí.

3. Svatební košile – Nešťastná dívka se v noci vášnivě modlí k obrazu Panny Marie, aby jí vrátila jejího milého mládence z ciziny, nebo aby raději okamžitě její život zkrátila. Za toto rouhavé ultimátum je potrestána. Přijde si pro ni její mládenec, ale ten je už ve skutečnosti upír, oživená mrtvola, která si ji děsivou krajinou vede na hřbitov. Dívka včas pozná pravdu a před umrlcem se uzavře do staré márnice k jinému mrtvému. Tam se se strachem úpěnlivě modlí, činí pokání a tím se po zakokrhání ranního kohouta nakonec zachrání.

4. Polednice – Rozzlobená a nervózní matka, která zrovna vaří oběd, v afektu na své zlobivé a plačící dítě zavolá bájnou Polednici. Protože je přesně před polednem, Polednice – děsivý přízrak – skutečně nečekaně přijde. Matka celá vyděšená a v šoku k sobě tiskne dítě a snaží se přízrak odehnat. Ta sice po odzvonění poledne skutečně odejde bez dítěte, ale když se probere omdlelá matka z mrákot, zjistí strašlivou pravdu. Dítě je mrtvé, protože ho v obrovské hrůze vlastní matka sama zardousila, jak ho k sobě tak pevně tiskla.

5. Zlatý kolovrat – Pán, který zabloudil v lese, se zamiluje do krásné Dory, jež žije se svou zlou nevlastní matkou a sestrou v chalupě. Král požádá Dořinu matku o její ruku. Ta mu ji sice naoko slíbí, ale při cestě na zámek ji se svou vlastní ošklivou dcerou krutě zabijí, uříznou jí ruce, nohy a vyloupnou oči, které si vezmou s sebou. Místo Dory si král nevědomky vezme její k nerozeznání podobnou nevlastní sestru. Tělo mrtvé Dory najde v lese kouzelný stařeček, který pošle pachole na zámek, aby postupně vyměnilo cenný zlatý kolovrat za Dořiny uříznuté končetiny a oči. Zlým ženám lakota nedá a vše vymění. Stařeček vzápětí živou vodou Doru oživí. Kolovrat je však kouzelný, a když na něm později na zámku nepravá žena přede pro krále, začne kolovrat zpívat krutou pravdu o vraždě. Král zlé ženy potrestá a vezme si zachráněnou Doru.

6. Štědrý den – Dvě mladé sestry, Marie a Hana, chtějí netrpělivě znát svou budoucnost, a proto jdou o Štědrém večeru podle staré pověry o půlnoci prosekat led v jezeře, aby ve vodě viděly svůj osud. V odrazu se jim zjeví budoucnost. Hana vidí statného mládence a stavbu domku, zatímco Marie vidí jen temný kostel a rakev s černým křížem. Obě vidiny se do roka do puntíku vyplní. Hana se vdá za mladíka a Marie o podzimu nešťastně umře. Poučení zní, že je lepší žít v nevědomosti, než se snažit nahlédnout do děsivé budoucnosti.

7. Holoubek – Mladá vdova, která úmyslně otrávila svého staršího manžela, se tváří, že truchlí, ale velmi brzy se provdá za nového mládence. Vše se zdá být v pořádku, dokud na dub nad hrobem otráveného manžela nezačne sedat bílý holoubek. Ten začne zpívat žalostnou píseň o její skryté vině. Zvuk holoubka neustále a drásavě připomíná ženě její hrůzný čin, až ji výčitky svědomí nakonec doženou k šílenství a ona sama skočí do řeky a utopí se.

8. Záhořovo lože – Mladý poutník jménem Poutník kráčí krajinou a v lese narazí na strašlivého lesního loupežníka a vraha Záhoře. Ten ho chce zabít, ale když mu Poutník řekne, že má namířeno rovnou do samotného pekla, Záhoř ho ušetří pod podmínkou, že mu pak Poutník vypráví, co v pekle viděl. Když se po roce Poutník vrátí, řekne Záhořovi, že viděl v pekle pro toho nejhoršího hříšníka připravené strašlivé, plamenné „Záhořovo lože“. To vrahovi nažene takový strach, že okamžitě padne na kolena, lituje svých krvavých činů a dlouhá desetiletí se kaje jako kmen stromu, dokud mu Bůh nakonec v jeho stáří neodpustí.

9. Vodník – Mladá dívka nerespektuje zákaz a obavy své matky a v pátek, který je podle starých pověr nešťastným dnem, se vydá k jezeru prát šátečky. Lávka u jezera se pod ní nečekaně prolomí a spadne rovnou do vodníkova temného podvodního království. Ten si ji nedobrovolně vezme za ženu a má s ní i dítě. Dívce se ale zoufale zasteskne po matce a tak dlouho naléhá na vodníka, aby ji pustil na návštěvu na břeh, až ten po podmínkách vyhoví (dítě si nechá u sebe jako pojistku). Jakmile ale dívka přijde bezpečně domů, její matka ji zamkne a odmítne ji večer pustit zpět k vodníkovi a dítěti. Zuřivý vodník se zradou cítí podveden, pomstí se tím nejhorším způsobem a mrští po bouřce matce na práh krvavé tělíčko mrtvého dítěte s utrženou hlavou.

10. Vrba – Příběh vypráví o ženě, která je normální ženou pouze ve dne, ale v noci se její duše stěhuje a stává se z ní krásná vrba u potoka. Její tělo sice leží dýchající vedle manžela, ale její pravá duše je ve vrbě. Muži se zdá divné, proč je v noci tak bezvládná a proč ji ani hlasitý křik plačícího dítěte nevzbudí. Jde pro radu k moudré bábě a ta mu celou magickou pravdu řekne. Žárlivý a majetnický muž jde ráno ze vzteku pokácet onu vrbu, myslíc si, že se tak duše jeho paní vrátí natrvalo a zcela do jejího těla v posteli. Když ale padne strom, padne mrtvá i jeho žena. Litující muž si uvědomí svou chybu a z pokáceného dřeva vrby vyřeže alespoň kolébku, která bude dítěti nahrazovat matčinu náruč, a z proutků bude řezat píšťalky, které připomenou její zpěvný hlas.

11. Lilie – Vypráví o čisté panně, která po smrti vyrostla na hrobě jako překrásný květ bílé lilie. Ten květ náhodou objeví smutný král a zamiluje se do něj. Vezme ho k sobě, a když zjistí, že se květ v noci mění v krásnou dívku, vezme si ji za ženu. Jeho matka však snachu bytostně nenávidí, a když král odjede do války, zlá matka nechá za jeho zády dívku zahubit, čímž zničí nejen život a štěstí krále, ale i jeho malého dítěte.

12. Dceřina kletba – Krátká balada formou zoufalého rozhovoru matky a dcery. Dcera v hysterii zabila své vlastní novorozené nemanželské dítě a uvědomuje si, že za tento neodpustitelný hřích brzy půjde na popraviště na šibenici. Před smrtí však stihne krutě proklít nejen svého svůdce, ale především svou vlastní matku, které vyčítá, že jí jako dívce dovolila přílišnou volnost, nijak ji nevychovávala a nechala ji klesnout až na dno, které končí smrtí.

13. Věštkyně – Jedná se o závěrečnou báseň sbírky, která na rozdíl od předchozích nemá temný děj. Zrcadlově odkazuje na úvodní Kytici. Je plná vlastenecké naděje a proroctví o slavné české budoucnosti vycházející ze starých mýtů o kněžně Libuši a Přemyslu Oráčovi. Vyjadřuje pevnou víru Erbenovu, že ačkoliv zažil národ mnoho útrap, jeho zlatý věk ho teprve čeká.

 

Ukázka z díla (Vodník):

Něco padlo. – Pode dveřmi
mok se jeví – krvavý;
a když stará otevřela,
kdo leknutí vypraví!
Dvě věci tu v krvi leží –
mráz po těle hrůzou běží:
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.

 

Kulturní vliv a přijetí:

• Při svém prvním vydání měla sbírka okamžitý a obrovský úspěch napříč celou tehdejší společností a silně ovlivnila nejen čtenáře, ale i mnoho dalších význačných umělců.
• Dílo inspirovalo řadu hudebních skladatelů (např. Antonína Dvořáka k jeho slavným symfonickým básním).
• Roku 1972 měla obrovskou premiéru stejnojmenná divadelní hra Kytice ve slavném divadle Semafor, kterou napsal Jiří Suchý společně s Ferdinandem Havlíkem jako vynikající a zábavnou parodii na Erbenův originál.
• Toto dílo bylo také v roce 2000 mimořádně úspěšně a vizuálně poutavě zfilmováno režisérem a kameramanem Františkem Brabcem. Film získal sedm Českých lvů a dodnes se těší velké divácké oblibě.

 

Vlastní názor na dílo:

Erbenova Kytice se mi velmi líbila už od malička, ačkoliv se mi tehdy některé texty zdály až příliš drsné a strašidelné. Na této klasické knize nejvíce oceňuji to, jak nesmírně čtivá ve skutečnosti je – její krátké a úderné verše jsou jednoduché, rytmické a dají se velice snadno zapamatovat (což je důvod, proč se ji s oblibou učí recitovat i děti na základních školách). Líbí se mi také rozmanitost; zatímco některé balady mají až pohádkový a zázračný nádech (Zlatý kolovrat), jiné jsou drsně realistické a založené na temné venkovské pověře. Myslím si, že Kytice je geniální, nadčasová knížka pro jakoukoli generaci, která právem patří k pilířům povinné středoškolské četby.