Kniha: Kytice
Autor: Karel Jaromír Erben
Deník přidal(a): Rowan
Podobný materiál: Rozbor díla
O autorovi:
- * 7. 11. 1811 – † 21. 11. 1870
- Karel J. Erben byl českým historikem, právníkem, archivářem, spisovatelem, básníkem, překladatelem a sběratelem českých lidových písní a povídek
- patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození (konkrétně jeho 3. etapy, 30. až 50. let 19. století)
- byl představitelem literárního romantismu
- celoživotně spolupracoval s Františkem Palackým
- výsledkem jeho sběratelské činnosti byly Prostonárodní české písně a říkadla (více než 2200 písní, jež zachycují život člověka od narození až po smrt)
- nejvíce však proslul svým dílem Kytice z pověstí národních (zkráceně Kytice)
Literární období
Romantismus
- umělecký a filozofický směr, nastupuje po osvícenství a racionalismu, vznikl na přelomu 18. a 19. století, hlavní rozvoj zažíval od první třetiny 19. století do poloviny 19. století
Znaky romantismu:
- obdiv k minulosti (inspiraci hledá především ve středověku), mystice, k přírodě, exotice, únik do vlastního nitra, odvrací se od reality
- klade důraz na cit, individualitu (na individuální prožitek hl. hrdiny) a duši (zejména duši trýzněnou)
- častým tématem je nešťastná láska
- pocit osamění a nepochopení, skepse
- jazyk romantických děl bývá rozmanitý, obrazný, zvukomalebný
Žánry psané v období romantismu:
- lyrická poezie, lyricko-epické žánry (př. poéma), dramatická báseň
- žánry lidové slovesnosti, především balada, pověst a pohádka
- romantický a historický román
Čtenářský deník: Kytice
- jedná se o jedinou původní knihu, kterou kdy K. J. Erben vydal
- dílo bylo vydáno poprvé v roce 1853 – tehdy obsahovalo 12 básní,
- druhé vydání z roku 1861 bylo obohaceno o baladu Lilie (a také o oddíl Písně),
- v roce 1871 (po autorově smrti) obsahovalo třináct básní, oddíl Písně byl vypuštěn)
- básně jsou inspirovány lidovou slovesností poukazující na hodnotu mezilidských vztahů
Obecná charakteristika díla
- literární druh: lyriko-epika
- literární žánr: balady (se znaky pověsti, legendy či pohádky)
- balada = lyricko-epická báseň s (obvykle) pochmurným, strašidelným dějem a zpravidla tragickým koncem
- literární forma: poezie
Časové zařazení děje
- čas děje žádného z balad není určen, není kladen důraz na dobu, kdy se příběhy odehrávají
Prostředí děje
- místo: obvykle venkov, určité místo spjaté s přírodou – např. jezero, les,…
Děj a tematika díla
- děj většiny balad zahrnuje vinu, hrůzný čin, za nějž je provinilý/á následně, ať už úměrně či neúměrně, potrestán/a
- tematika milostná, fantazijní, náboženská, venkovská, morální, dále tematika lidských vztahů a jejich komplikovanosti
Kompozice díla
- 13 balad, stěžejní je úvodní ,,Kytice“, na níž následující balady navazují jako jednotlivé ‘květy‘
- mnohé balady jsou vlastnostmi děje podobné (např. Poklad a Dceřina kletba – pošramocení vztahu mezi matkou a dítětem)
- v původním vydání z roku 1853 bylo 12 básní seřazeno tak, aby si zrcadlově vlastnostmi děje odpovídaly (první s poslední, druhá s předposlední atd.)
Jazykové prostředky
- tropy: přirovnání, personifikace, epiteton, metafora
- figury: inverze (ve všech baladách), apostrofa (,,Hoj, ty Štědrý večere!“), eufemismus (,,Již na něm roste trávníček!“), dysfemismus (…v černé zemi hnije, ubohá Marie.) ,epifora a anafora (,,Zabila jsem holoubátko, matko má! Zabila jsem holoubátko – …), epizeuxis, onomatopoie (…a na topole podle skal, zelený mužík zatleskal.)
- každá jedna balada je složena ve specifickém rytmu, který dodržuje
- děj je umocňován citoslovci, přímou řečí, krátkými a údernými větami
- dlouhé dialogy
- archaismy (např. skrovný)
Myšlenky a znaky jednotlivých básní
Kytice
– matka reprezentuje vlast, děti národ
– dává naději v lepší budoucnost vlastencům
– upomíná na lidovou tvorbu
Polednice, Vodník
– hledá inspiraci ve slovanské mytologii, mytologické bytosti zde vystupují coby záporné postavy
Svatební košile
– nadpřirozeno, mrtví ožívají
– neštěstí dívky, které chybí milý, silou modlitby ho přivádí zpět k životu, je však potrestána za rouhání se, za prosbu zkrácení vlastního života, nebude-li jí milý navrácen
Zlatý kolovrat
– prvky pohádky
– macecha a sestra zabijí dívku Doru, čímž podvedou šlechtice, obě jsou však za svou vinu potrestány, když skončí roztrhané zvěří
Záhořovo lože
– prvky legendy
– vina, za jakou lesní muž koná sáhodlouhé pokání → konečné vykoupení
Štědrý den
– kontrast štěstí a smutku, lásky a smrti
– navádí čtenáře k myšlence, že je mnohdy lepší nevědět, co nás čeká
Holoubek
– opět kontrast lásky a smrti, štěstí a smutku
– významná role svědomí – žena, vdova neunáší svou vinu, končí svůj život sebevraždou
Dceřina kletba
– pošramocen vztah mezi matkou a dcerou
– dcera si uvědomuje vinu, za kterou musí zaplatit smrtí na oprátce, před smrtí však viní i mladíka a vlastní matku, které zůstavuje kletbu
Poklad
– kvůli sobeckosti matky dochází ke ztrátě jejího dítěte
– matka si uvědomuje svou vinu, lituje ji, truchlí pro dítě
– po roce potomka získává nazpět, uvědomuje si, že zlatem ani stříbrem nelze nahradit člověka srdci drahého
Vrba
– nadpřirozeno – žena se převtěluje ve vrbu
– muž neuposlechne svou ženu, když mu říká, aby se onou záležitostí netrápil, vrbu skácí, žena se tak ze spánku už neprobudí – muž si tedy po celý život ponese vinu za ztrátu ženy a matky jeho dítěte
Lilie
– na konci básně muž proklíná svou matku, které zůstavil svou ženu/lilii a dítě k opatrování, zatímco on byl povolán ke službě králem – žena i dítě umírají, muž touží, aby se jeho matce její konání vymstilo
Věštkyně
– závěrečná báseň, upomíná na lidovou tvorbu (české pověsti)
– spolu s Kyticí dává naději v lepší budoucnost vlastencům
Další podobné materiály na webu:
