Kniha: Lakomec
Autor: Moliére
Deník přidal(a): Viki
Přidáno na: Studijni-svet.cz
Žánr: komedie
Téma a motiv:
Hlavním tématem je lidská chamtivost. Kritika chorobné touhy po penězích, kritika špatných charakterových vlastností, maloměšťáctví. Ukazuje, jak člověka mění touha po bohatství – nebere ohledy na city ani lásku a na své blízké, kteří jsou vlastně to nejcennější, co má.
Časoprostor: Paříž, 17. století
Kompozice:
- 5 dějství
- chronologická a rámcová kompozice
- dodržování trojí jednoty (místo, čas, děj)
- stavba klasické antické komedie:
- expozice – Harpagonův majetek
- kolize – láska Harpagonova syna Kleanta
- krize – Harpagonovo zamítnutí svatby Marie a Kleanta
- katastrofa – ztráta peněz
- závěr – navrácení peněz, stvatba Mariany a Kleanta a Elišky a Valéra
Postavy:
Harpagon
- lichvář a lakomec
- vdovec
- pro peníze dokáže obětovat cokoli (rodinu, děti, přátele)
- z latiny harpago = loupit
Eliška
- dcera Harpagona
- zamilovaná do Valéra
- hodná, nesnáší lakotu svého otce
Kleantes
- syn Harpagona
- miluje Marianu
- opak otce – láska k penězům se mu příčí
Čipera
- Kleantův věrný sluha
- s myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi
Mariana
- chudá dívka zamilovaná do Kleanta (ne kvůli jeho penězům)
- stará se o svoji nemocnou matku
Valér
- zamilovaný do Elišky
- snaží se získat si Harpagonovu přízeň, aby si mohl vzít Elišku
- později vyjde najevo, že je bratrem Mariany
Jazyk a styl:
- spisovná čeština
- hovorový jazyk
- zvláštní vyjadřování (vykání mezi sourozenci)
- archaismy, sarkasmus a metafora
- dialogy a monology
Děj:
Příběh vypráví o starém lakomcovi Harpagonovi, pro kterého jsou peníze tou nejcennější Hlavní postavou knihy je lakomý a chamtivý Harpagon, který má dvě děti – Elišku a Kleanta. Eliška je zamilovaná do Valéra, který velmi podlézá Harpagonovi, takže u něj dokonce pracuje jako správce. Kleantes se zase zamiluje do chudé dívky Mariany. Obě děti se bojí o své lásce říct otci kvůli jeho povaze. Svěří se pouze samy sobě, a když se rozhodnou sdělit to Harpagonovi, on jim začne vyprávět o Marianě. Kleantes svému otci přikyvuje na to, že je Mariana ideální dívka na ženění. Nakonec ale vyjde najevo, že Marianu si chce vzít Harpagon. Kleantes je zdrcen. Harpagon dětem také oznamuje, že už jim našel vhodné partnery. Pro Elišku bohatého staršího pána Anselma a pro Kleanta bohatou vdovu. Kleantes začne hledat peníze, půjčuje si od jistého lichváře, který má ale obrovský úroky. Tento podlý lichvář je samotný Harpagon. Harpagon uspořádá velmi skromnou zásnubní oslavu. Na té se Frosina – zprostředkovatelka zasnoubení Harpagona a Mariany – dozvídá o lásce Kleanta a Mariany, takže se jim rozhodne pomoci. Navíc jí Harpagon odmítl zaplatit. Čipera nalezne Harpagonovu kasičku plnou našetřených peněz a spolu s Kleantem ji ukradne. Harpagon je otřesen a okamžitě zavolá komisaře. Kočí Kuba, který teď mluví pouze lži a chce se pomstít Valérovi, řekne, že Valér je zlodějem Harpagonových peněz. Valér se v domnění, že zločin je láska k jeho dceři, přizná. A tak se vyzradí další tajemství. Nakonec se tam objeví i Anselm, který si měl ještě tento večer brát Elišku a vyjde najevo, že Valér je synem jistého hraběte z Neapole. A tento hrabě je ve skutečnosti Anselm. Ten oba sňatky povolí a nabídne se, že vše zaplatí. Harpagon je tak šťastný, že se mu peníze vrátily a nemusí už nic platit, a děti jsou šťastny, že si mohou vzít svoje lásky.
Autor:
Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin je představitelem francouzského klasicismu. Byl to francouzský herec, spisovatel a dramatik. Vycházel z antických komedií, lidových frašek a italské komedie dell’arte. Zabýval se tzv. nízkým dramatem zejména komedií a fraškou. Aby nepošpinil jméno rodiny, vytvořil si pseudonym. Psal komedie charakterů – dokonale popisuje a charakterizuje lidské vlastnosti, hlavně negativní, které ve svých dílech zesměšňuje. Ve svých četných komediích kritizoval dobové společenské nešvary.
Směr:
V období klasicismu se rozvíjí zejména epická poezie a dramatická tvorba. Dramata musela dodržovat trojjednotu (času, děje a místa) Stylová vybroušenost, srozumitelnost a jasnost. Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu, pevné morálky a schvaluje i absolutní moc vládce.
- nastupuje v polovině 17. století ve Francii (absolutistická monarchie – Ludvík XIV.)
- návrat k antice
- důraz na rozum
- rozum = měřítko pro krásu
- racionalismus – směr ve filozofii
důraz na mravní ideál – jedinec podřizuje své zájmy veřejnému zájmu
Díla:
- Létající doktor – prozaická komedie
- Škola žen – komedie
- Don Juan aneb Kamenný kvas – komedie
- Trampoty zamilovaných – komedie
Další autoři:
- Pierre Corneille – Cid
- Jean Racine- Faidra
- Jean de la Fontaine – Bajky
- Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů
- Johann Wolfgang Goethe
Další podobné materiály na webu:
