Romeo a Julie – čtenářský deník (7)

» Novinka 🔥 Rozbor této knihy máme také jako video! 🎞️🎬 «

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): Maikeru

Přidáno na: Studijni-svet.cz

William Shakespeare

Život a dílo autora:

Žil v letech 1564 až 1616 a je celosvětově uznáván jako největší anglický i světový dramatik, renesanční básník a oblíbený divadelní herec.
Narodil se a také nakonec zemřel ve středoanglickém městečku Stratford nad Avonou.
Svou zářivou kariéru ovšem vybudoval v Londýně, kam odešel v rané dospělosti a kde se postupně stal velmi vlivným a majetným spolumajitelem věhlasného divadla Globe Theatre.
Jeho bohatá tvorba se běžně rozděluje do tří hlavních tvůrčích období (v prvním období psal především komedie a historické hry, ve druhém období velké tragédie a ve třetím takzvané romance).
Během své kariéry napsal přibližně 37 divadelních her a proslulou sbírku 154 milostných sonetů.
Mezi jeho nejznámější vrcholná díla patří například tragédie Hamlet, Othello, Macbeth či Král Lear, z komedií pak Sen noci svatojánské nebo Zkrocení zlé ženy.

Dílo: Romeo a Julie

Základní informace, literární směr a období:

Dílo vzniklo přibližně roku 1595, patří tedy do prvního, poměrně optimistického období autorovy tvorby.
Celé dílo spadá do uměleckého období vrcholné anglické renesance a evropského humanismu.

Literární zařazení:

Literární druh: Drama (divadelní hra).
Literární žánr: Klasická renesanční milostná tragédie.

Kompoziční vrstva a styl vyprávění:

Kompozice: Výstavba děje je přísně chronologická a formálně se člení na úvodní Prolog a pět klasických dějství plných jednotlivých výstupů.
Forma textu a vyprávěcí způsoby: Pozor na častou literární chybu – drama nikdy nemá ich-formu ani er-formu, protože v něm chybí klasický vypravěč. Celé dílo je psáno výhradně formou přímých promluv samotných postav (dlouhé monology a svižné dialogy), které jsou doplněny o takzvané scénické poznámky (podobně jako u moderního filmového scénáře).

Čas, prostor a téma díla:

Čas a prostor děje: Příběh se odehrává v průběhu několika málo horkých letních dní zhruba v 16. století ve slunné Itálii, primárně ve městě Verona a částečně i v nedaleké Mantově.
Téma díla: Nešťastný a tragický osud dvou hluboce zamilovaných osob, které pocházejí ze dvou mocných, ale na smrt znepřátelených rodů, což nevyhnutelně vede k jejich zkáze.

Charakteristika hlavních postav:

Romeo: Dospívající syn pana Monteka. Na začátku je slepě a neopětovaně zamilován do chladné Rosalindy, ale poté se na plese fatálně zamiluje do Julie. Je to vášnivý romantik, který je pro svou upřímnou lásku ochoten se naprosto všeho vzdát. Je velmi čestný, obětavý a citlivý, avšak kvůli svému mládí někdy jedná až příliš ukvapeně, unáhleně a v afektu.
Julie: Teprve čtrnáctiletá dcera pana Kapuleta, která je svými rodiči proti své vůli nucena ke svatbě s bohatým Parisem. Je zpočátku poslušná, ale díky lásce se mění ve velmi tvrdohlavou, nesmírně věrnou, citlivou a obětavou ženu. Je hluboce zamilovaná do Romea a pro svou lásku je ochotna nejen obelhat rodinu, ale nakonec i dobrovolně zemřít.

Další vedlejší postavy:

Otec Vavřinec (v italském originále Lorenzo): Velmi vzdělaný, čestný a moudrý františkánský kněz. Dobře znal Romea z dřívějška, byl oběma milencům nápomocný, upřímně přál jejich tajné lásce a doufal, že sňatkem konečně usmíří Veronu.
Chůva: Prostá stará žena, která nadevše milovala a pomáhala Julii, vychovávala ji už od malička a brala ji prakticky jako svou vlastní dceru. Byla velmi spolehlivá a oddaná, velice upovídaná, i když občas poněkud nerozumná a komická.
Merkucio: Nejlepší přítel Romeův a navíc příbuzný samotného vévody. Byl velmi bojovný, cynický, vtipný a velice rád provokoval členy rodu Kapuletů k šarvátkám.
Benvolio: Blízký příbuzný a bratranec Monteků. Narozdíl od Merkucia byl velmi mírný, čestný, rozumný a snažil se rvačkám na náměstí vyhýbat.
Tybalt: Agresivní a horkokrevný bratranec Julie. Velmi bojový a provokativní typ, který chtěl neustále bojovat s jakýmkoliv členem z rodu Monteků.
Paris: Vznešený nápadník Julie a bohatý mladý šlechtic, kterého jí rodina vybrala za ženicha.
Eskalus: Vévoda veronský a nejvyšší vládce města, který hrozí trestáním rvaček.
Montek a paní Monteková: Otec a matka Romea.
Kapulet a paní Kapuletová: Otec a matka Julie.
Baltazar: Věrný Romeův sluha.

Jazyková vrstva a autorský styl:

V textu se projevuje mimořádně bohatý a kultivovaný spisovný jazyk plný básnických figur.
Kontrastně se však v promluvách prostých sloužících (např. chůvy) objevují i lidové, hovorové až mírně nespisovné výrazy plné zemitějšího humoru.
Autorský styl: Originální text je psán převážně takzvaným blankversem, což je složitý pětistopý nerýmovaný jambický verš, který je pro Shakespeara naprosto typický.

Ukázka z díla (Citát z promluvy Julie):

„Ach, Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo? Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo nechceš-li, zasvěť se mně a přestanu být Kapuletová.“

Děj díla (Podrobný obsah):

Dramatický příběh se odehrává v renesančním italském městě Veroně, kde už po mnoho generací žijí dva bohaté, vlivné, ale na smrt znepřátelené šlechtické rody – Montekové a Kapuletové. Dlouhou dobu se tyto vznešené rody navzájem nenávidí a často proti sobě krvavě bojují přímo v ulicích. Děj začíná právě na veřejném náměstí ve Veroně, kde na sebe opět narazí mladí členové obou rodů. Nejprve vše začíná jen drobným zesměšňováním a menší slovní hádkou, ale situace brzy eskaluje a nakonec dojde k nebezpečnému boji na kordy, do kterého jsou proti své vůli zataženi i nevinní měšťané a obyvatelé. Zbytečný a drsný boj nakonec rázně ukončí až naštvaný vládce Verony, vévoda jménem Eskalus, který nekompromisně vyhlásí přísný zákaz jakýchkoliv dalších rodových bojů ve městě pod pohrůžkou, že ten, kdo tento zákaz poruší, bude okamžitě potrestán smrtí.

Mladý Romeo, jediný syn pana Monteka, je v té době slepě a velmi naivně zamilován do chladné veronské dívky jménem Rosalinda, která mu však jeho vášnivé city vůbec neopětuje a chce zůstat pannou. Jednoho večera ho jeho nejlepší přátelé, rozumný Benvolio a cynický Merkucio, přemluví, aby s nimi tajně vyrazil na velkolepý maškarní ples, který ovšem pořádá jejich úhlavní nepřítel, rod Kapuletových. I přes obrovské nebezpečí smrti jsou přátelé rozhodnuti, že tam stůj co stůj půjdou za zábavou. Berou si na sebe masky (škrabošky) pro své bezpečí a bezpečné ukrytí své pravé identity. Tento bál je Kapuletovými pořádán primárně pro jejich dceru Julii. Její rodiče jí totiž právě našli váženého muže, bohatého šlechtice jménem Paris, kterého si má brzy vzít za manžela.

Romeo z ústraní na tomto plese poprvé zahlédne překrásnou Julii a na svou dosavadní lásku Rosalindu vteřinou zapomíná. Podaří se mu s Julií osamotě promluvit, vymění si polibky a oba se do sebe hned na první pohled beznadějně a osudově zamilují. Ani jeden z nich však v onom opojení neví, že jsou vlastně potomci dvou krutě nepřátelských rodů. Teprve po skončení bálu, kdy byl Romeo kvůli své bezpečnosti donucen odejít, se oba šokovaně dozví o skutečném původu toho druhého. I přes tento zdrcující fakt však chtějí být za každou cenu spolu. Romeo po odchodu z bálu velmi zariskuje, nepozorovaně se v noci vplíží do vysokou zdí obehnané zahrady Kapuletových a pod balkonem zahlédne svou milovanou Julii. I přes možné smrtelné následky z případného dopadení strážemi za Julií dojde. Oba si v noci vyznají svou hlubokou, věčnou lásku a nekompromisně se shodnou na tajné svatbě, kterou chtějí riskantně vykonat již hned druhý den. Domluví se, že si ráno pošlou spolehlivé posly pro dohodnutí přesného času a místa obřadu. S těžkým srdcem se spolu za svítání rozloučí a Romeo se urychleně vrací zpět domů.

Poté se Romeo hned ráno běží domluvit se svým přítelem, moudrým františkánským bratrem Vavřincem, který je po chvíli zvažování nakonec ochotný milence tajně oddat. V hloubi duše totiž pevně věří, že by tento nečekaný sňatek mohl konečně ukončit onu dlouholetou a krutou nenávist mezi oběma rodinami. Za pomoci Juliiny chůvy, která funguje jako posel, se Romeo s Julií bezpečně domluví na odpoledním termínu. Julie v dohodnutý čas nepozorovaně navštíví kostel pod záminkou, že jde ke svaté zpovědi, ale místo toho je zde bratr Vavřinec v tichosti doopravdy oddá. Mladí milenci jsou šťastní, ovšem netuší, co se chystá.

V tentýž horký den, jen o něco málo později, totiž na veřejném prostranství náměstí vznikne konflikt. Začne zbytečný a agresivní boj mezi provokujícím Merkuciem a horkokrevným Tybaltem od Kapuletů. Zrovna dorazivší Romeo se jim v boji snaží ze všech sil zabránit, protože jakožto Juliin manžel už Tybalta bere jako svého příbuzného. Kvůli Romeově dobrému úmyslu a zásahu se však Tybaltovi podaří Merkucia zákeřně a smrtelně zranit kordem. Merkucio následně umírá přímo v rukou nešťastného Romea. Plný nesmírného vzteku, žalu a zármutku nad ztrátou nejlepšího přítele nakonec vyvolá Romeo další boj se samotným Tybaltem, kterého v afektu bez milosti zabije. Ve Veroně se okamžitě strhne obrovská hádka a pozdvižení mezi oběma rody, situaci musí opět rázně vyřešit veronský vévoda Eskalus. Podle platného zákona by měl být Romeo sice popraven, ale vzhledem k okolnostem (vlastně jen vykonal trest za smrt Merkucia) mu udělí „milost“ – místo trestu smrti je Romeo okamžitě vyhnán z Verony do Mantovy s přísným a doživotním zákazem se do rodného města pod hrozbou smrti vrátit.

Julie je po zjištění těchto zpráv nesmírně zoufalá, smutná a zničená ze ztráty milovaného bratrance Tybalta. Na jednu stranu se zlobí na Romea, že zabil její krev, ale na druhou stranu chápe, že musel jednat v sebeobraně, a odpouští mu. Navečer před nuceným odjezdem do nebezpečného vyhnanství v Mantově Romeo potají navštíví Julii v jejím pokoji a stráví s ní milostnou noc. Druhý den ráno se oba v slzách a velmi těžce rozloučí, načež Romeo s těžkým srdcem opouští Veronu. Oba milenci jsou naprosto zoufalí a nevědí, co mají dělat. Julie je neustále velmi smutná a uplakaná. Její nešťastní rodiče se logicky mylně domnívají, že se dívka stále tak hluboce trápí pro mrtvého bratrance Tybalta. Zcela netuší, že tento nezměrný smutek je určen pouze pro manžela Romea, se kterým teď nemůže být. Z dobré vůle a ve snaze dceru rozveselit se tak otec Kapulet rozhodne velmi urychlit její chystanou svatbu se šlechticem Parisem, která se má konat už dalšího dne.

Zoufalá Julie v panice utíká pod záminkou zpovědi pro záchrannou radu opět k bratru Vavřincovi. Ten má v záloze vysoce riskantní nápad, který by jim jako poslední mohl pomoci. Dá Julii speciální bylinný nápoj na spaní, díky kterému tvrdě usne, ale hlavně bude na přesně 42 hodin vypadat, jako kdyby byla doopravdy mrtvá (zastaví se jí dech i tep). Bratr Vavřinec slíbí, že pošle Romeovi do Mantovy rychlého posla, aby mu v dopise vysvětlil jeho tajný plán, a on se tak mohl opět shledat se svou Julií, až se potají probudí ze svého spánku v hrobce a společně odcestují. Posel (bratr Jan) je však bohužel při cestě za Romeem zadržen kvůli podezření z nákazy morem, je uvržen do nečekané karantény a tento stěžejní vzkaz tak nedokáže včas doručit. Večer den před svatbou Julie o samotě tento děsivý nápoj hrdinně vypije a usne. Druhý den ráno ji Kapuletové a chůva s hrůzou nalézají v posteli bezvládnou a v slzách si myslí, že je mrtvá. Zruší chystanou svatbu, urychleně zařídí smuteční pohřeb a její tělo podle starých zvyků umístí do kamenné rodinné hrobky.

Zatímco Julie spí, Romeo se ve vyhnanství od svého neinformovaného sluhy Baltazara dozví otřesnou zprávu o nečekané smrti Julie a celý zdrcený žalem se okamžitě rozhodne vrátit zpět do Verony. Cestou zpět si u chudého lékárníka zakoupí smrtící jed, kterým se chce vedle své manželky zabít. Přijede tajně v noci na hřbitov k hrobce, kde ke svému překvapení potkává truchlícího hraběte Parise. Paris si myslí, že jde Romeo hrobku znesvětit, a tak mezi sebou vyvolají zoufalý boj, při kterém je Paris zabit. Romeo s vypětím všech sil dojde do chladné hrobky, kde najde krásnou spící Julii, která vskutku vypadá jako mrtvá, ale má ve tvářích stále krev. Neví však, že její spánek brzy vyprší a zanedlouho se probudí. Romeo si uvědomuje, že nedokáže bez své milované Julie už dál žít, a proto bez váhání vypije prudký jed, kterým v bolestech ukončí svůj život. Zanedlouho po jeho smrti se Julie v tiché hrobce probudí ze svého umělého spánku plná nadějí. S naprostou hrůzou však najde vedle sebe ležet mrtvého Romea s prázdnou lahvičkou jedu. I ona plně zjišťuje, že už nedokáže bez něho na tomto světě dál žít, a tak ve chvíli, kdy z venku slyší blížící se stráže, bere Romeovu ostrou dýku. Bez zaváhání se s ní probodne a ukončí tak i svůj tragický život.

Následně se u hrobky schází vévoda s oběma rody. Montekové a Kapuleti jsou nad těly svých dětí naprosto zdrceni a zhrouceni jejich zbytečnou ztrátou (navíc se ukazuje, že žalem předchozí noci zemřela i Romeova matka paní Monteková). Zadržený bratr Vavřinec jim na místě plačky vypověděl vše, co o jejich tajném sňatku a plánech věděl. Až v tuto nejtěžší možnou chvíli si oba pyšní a zatvrzelí představitelé rodů plně uvědomili svou vinu – pochopili, že jen kvůli jejich nesmyslné staré nenávisti nenávratně ztratili své nevinné děti. Na důkaz lítosti a usmíření si podají ruce a slíbí si vzájemně postavit zlaté sochy, čímž se oba italské rody nadobro a provždy usmíří.