Romeo a Julie – čtenářský deník

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): M.

Přidáno na: Studijni-svet.cz

 

William Shakespeare

Život autora:

• Žil v letech 1564 až 1616 a je celosvětově považován za největšího anglického dramatika, básníka a divadelního herce všech dob.
• Z jeho útlého mládí se sice nedochovalo mnoho přesných písemných záznamů, ale historici se shodují, že vystudoval kvalitní latinské gymnázium (King Edward VI School) ve svém rodném městě Stratford nad Avonou.
• S manželkou Anne Hathawayovou měl celkem tři děti – dceru Susannu a dvojčata, dceru Judith a syna Hamneta (v původním textu byla častá chyba „Hamlet“, jeho syn se skutečně jmenoval Hamnet a tragicky zemřel v pouhých jedenácti letech).
• Přibližně na 20 let odešel do Londýna, kde se natrvalo připojil ke kočovným hercům a divadelní společnosti Služebníci lorda komořího (později Královská společnost).
• Stal se úspěšným hercem, majitelem a především spolumajitelem slavného londýnského divadla Globe Theatre (které muselo být v určitých obdobích dočasně zavřeno kvůli krutým epidemiím moru).
• Později se jako velmi bohatý a zajištěný muž vrátil zpět do rodného Stratfordu, kde strávil zbytek života a kde také nakonec umírá.
• V původním textu bylo chybně uvedeno, že nebyl ve své době slavný – opak je pravdou, Shakespeare byl za svého života velmi respektovaný, uznávaný a komerčně úspěšný, ačkoliv jeho „celosvětový božský kult“ vznikl až o několik století později.
• Jeho nadčasové divadelní hry jsou dodnes neustále aktuální, hrají se po celém světě a zkoumají hlubokou lidskou psychiku.
• Napsal přibližně 37 divadelních her a 154 sonetů; mezi nejvýznamnější české překladatele jeho děl patří Josef Václav Sládek, Erik Adolf Saudek, Milan Lukeš, Martin Hilský a Jiří Josek.

 

Znaky autorovy tvorby:

• Většina jeho divadelních her je mistrně veršovaná.
• Stěžejním metrem jeho tvorby je takzvaný blankvers, což je pětistopý nerýmovaný jambický verš.
• Ve svých hrách geniálně mísí tragické prvky s komickými, čímž porušil tehdejší přísná antická pravidla pro stavbu dramatu.
• Díla obsahují filozofické úvahy o běžných životních situacích i hluboká zamyšlení nad samotnou lidskou existencí a osudem.
• Postavy jsou nesmírně živé, vnitřně rozpolcené a psychologicky dokonale propracované (nejsou pouze černobílé).
• Ženské postavy v jeho hrách jsou často velmi emancipované, mají vlastní názor a řídí svůj osud, což bylo na tehdejší dobu velmi přelomové.
• Zabýval se výhradně světskými tématy, nikoliv náboženskými.
• Jazyk je vždy pečlivě přizpůsoben konkrétnímu žánru, povaze hry a společenskému postavení dané postavy.

 

Tři hlavní období tvorby:

• 1. období (do roku 1600) – Komedie a historické hry: Toto období hýří optimismem a vírou v renesančního člověka. Z historických her sem patří Richard II., Richard III., Jindřich IV., V., VI. a VIII. Z komedií vyniká Zkrocení zlé ženy (1593), Sen noci svatojánské (1595 – krásné propojení reálného a pohádkového světa), Veselé paničky windsorské, Komedie omylů a Mnoho povyku pro nic. Do tohoto období spadá i slavná raná romantická tragédie Romeo a Julie. Pozdější antické hry jako Julius Caesar a Antonius a Kleopatra však tvoří spíše přechod ke druhému období.
• 2. období (1601 až 1608) – Velké tragédie: Do jeho tvorby proniká životní zklamání, pesimismus a prohloubená psychologie. Na změnu nálady měla vliv nejen smrt jeho jediného syna Hamneta, ale i celospolečenská krize na konci vlády Alžběty I. Vznikají jeho vrcholná díla: Hamlet, kralevic dánský; Othello; Král Lear; a Macbeth (tragédie o zhoubné a neuspokojené ctižádosti po moci).
• 3. období (1608 až 1612) – Romance a smíření: V závěru své kariéry se autor smiřuje s životem, konflikty v hrách končí odpuštěním. Píše takzvané romance a pohádkové hry, mezi které patří Zimní pohádka, Bouře a Cimbelín. Během celého života se navíc věnoval i lyrické poezii, ze které jsou nejznámější jeho renesanční Sonety.

 

Dílo: Romeo a Julie

Literární zařazení:

• Literární druh: Drama (Pozor na velkou chybu v původním textu – drama rozhodně nepatří do epiky. Jde o samostatný literární druh založený na ději předváděném na jevišti).
• Literární žánr: Renesanční romantická tragédie.

 

Tematická výstavba a kompozice:

• Téma: Nesmrtelná a tragická láska dvou mladých lidí, která naráží na nesmyslnou nenávist a letitý spor dvou znepřátelených italských rodů. Hra je silně namířena proti starým společenským předsudkům.
• Místo a čas děje: Děj se odehrává v italském městě Verona a částečně ve vyhnanství v Mantově, převážně v průběhu 16. století.
• Vypravěč: V klasickém dramatu vypravěč chybí (er-forma se zde neuplatňuje). Děj je zcela tvořen přímými promluvami a dialogy postav. Do děje diváky uvádí pouze Chór (Chorus) formou prologu.
• Kompozice: Děj je přísně chronologický a formálně se člení na úvodní prolog a 5 klasických dějství (aktů) s množstvím jednotlivých výstupů.

 

Struktura a jazykové prostředky:

• Základem textu je typický Shakespearův blankvers, který se hojně využívá v dialozích vznešených postav a který je metricky velmi těžké věrně přeložit do češtiny (podobný rytmus u nás použil např. K. H. Mácha v Máji).
• Mísí se zde vysoký styl tragédie s komickými a lidovými prvky, které do hry vnáší především postava Juliiny chůvy a sluhy Petra.
• Hra obsahuje ohromné množství básnických metafor (přenesení významu na základě vnější podobnosti).
• Apostrofy: Vzrušené oslovení nepřítomné osoby nebo neživé věci (např. „Pojď, noci, slastný černobílý rytíři, a dej mi Romea.“).
• Oxymórony: Spojení slov protichůdného významu zdůrazňující vnitřní zmatek (např. „jasný dým“, „studený žár“, „nemocné zdraví“).
• Inverzní slovosled: Záměrně přehozený pořádek slov ve větě pro dosažení básnického rytmu (např. „Tybalta zabils? Pán bůh ví, kdo já jsem.“).
• Hojně se objevují jmenné tvary přídavných jmen (např. stár, mlád, mrtva) a velmi citově zabarvené výrazy (deminutiva jako např. „hvězdičky“).

 

Hlavní postavy:

• Romeo: Dospívající syn z rodu Monteků. Na začátku je bláznivě zamilovaný do nedostupné Rosalindy, ale na plese Kapuletů se osudově zamiluje do Julie. Je to vášnivý romantik, který je pro svou upřímnou lásku schopen udělat naprosto cokoliv, i obětovat život.
• Julie: Krásná a sympatická čtrnáctiletá dcera rodu Kapuletů. Zpočátku poslušná dívka se pod vlivem silné lásky mění v odvážnou a citlivou ženu, která raději volí smrt než život bez milovaného muže.
• Montek a Kapulet: Tvrdohlavé hlavy dvou znepřátelených rodů, jejichž neústupnost zničí životy jejich vlastních dětí.
• Eskalus: Veronský vévoda a spravedlivý vládce města, který se zoufale a pod hrozbou trestů snaží udržet ve Veroně pořádek a mír.
• Paris: Bohatý mladý šlechtic a příbuzný vévody. Miloval Julii a podle domluvy s Kapuletem se s ní měl oženit.
• Merkucio: Příbuzný vévody a nejlepší přítel Romea. Je vtipný, cynický a jeho zbytečná smrt v souboji s Tybaltem tvoří zásadní zlom v ději.
• Benvolio: Synovec Montekův a věrný přítel Romea. Je rozumný, mírný, spravedlivý a snaží se zbytečným rvačkám předcházet.
• Tybalt: Bratranec Julie a synovec paní Kapuletové. Je to velmi horkokrevný, čilý a agresivní muž ctící boj. Jeho neustálá horlivost a touha po pomstě ho nakonec zabijí.
• Bratr Vavřinec: Moudrý a učený františkánský mnich. Snaží se rodový spor ukončit tajným sňatkem Romea a Julie, ovšem jeho dobré úmysly a plány vedou souhrou náhod k tragédii.
• Juliina chůva: Prostá a upovídaná žena, která Julii vychovala a vnáší do jinak tragického příběhu osvěžující komické a lidové prvky.
• Vedlejší postavy: Bratr Jan (františkán, který nedoručí klíčový dopis Romeovi), Baltazar (Romeův sluha), Samson a Řehoř (sluhové Kapuletů), Petr (sluha chůvy), Abraham (sluha Monteků), paní Monteková a paní Kapuletová, Stařec z rodu Kapuletů a další měšťané či stráže.

 

Děj díla:

Děj se odehrává ve slunné italské Veroně, kde po celé generace žijí dva nesmiřitelně znepřátelené šlechtické rody – Kapuletové a Montekové. Jejich krvavé spory se neustále přenášejí i na mladé generace. Po další z mnoha surových potyček na ulici vévoda Eskalus důrazně zakáže jakékoliv další střety pod hrozbou okamžitého trestu smrti pro strůjce rvačky. Mladý Montek Romeo se v té době trápí neopětovanou láskou k chladné Rosalindě. Aby ho přivedli na jiné myšlenky, přemluví ho jeho přátelé Merkucio a Benvolio, ať se s nimi v maskách tajně vydá na maškarní ples přímo k nepřátelským Kapuletům.

Na plese Romeo okamžitě zapomíná na Rosalindu, protože spatří překrásnou Julii a oba se do sebe na první pohled bláznivě zamilují. Hned po plese se Romeo v noci tajně vplíží do Kapuletovy zahrady a pod balkonem vyslechne, jak Julie vyznává lásku svému nepříteli. Vystoupí ze tmy, vyzná jí lásku také a domluví se na tajné svatbě. Další den se Romeo běží vyzpovídat k moudrému františkánovi, bratru Vavřincovi. Ten se rozhodne mladý pár potají oddat, protože bláhově věří, že tento svazek konečně usmíří rozhádané rodiny. Přes Juliinu chůvu si potvrdí vzkazy a milenci jsou skutečně tajně sezdáni.

Klid však netrvá dlouho. Krátce nato narazí na náměstí Merkucio a Benvolio na agresivního Tybalta od Kapuletů, který touží po rvačce s Romeem. Romeo s ním kvůli tajnému příbuzenství s Julií bojovat nechce, a tak se s ním začne bít Merkucio. Romeo se snaží boj překazit, ale neúmyslně tím zaviní, že Tybalt Merkucia smrtelně zraní. Zdrcený Romeo v návalu obrovského vzteku Tybalta vzápětí zabije. Na místo dorazí rozzlobený vévoda Eskalus. Namísto trestu smrti nakonec udělí Romeovi „milost“ ve formě doživotního vyhnanství z Verony do Mantovy.

Zatímco Romeo odchází do vyhnanství, otec Kapulet, který nic netuší o dceřině tajném sňatku, přikáže Julii, aby si hned zítřejší ráno vzala bohatého hraběte Parise. Zoufalá Julie běží s pláčem za bratrem Vavřincem. Ten jí nabídne riskantní plán – dá jí speciální jed, po jehož vypití upadne do hlubokého spánku, který bude na dvaačtyřicet hodin dokonale simulovat smrt. Rodina ji tak uloží do rodinné hrobky, kam si pro ni tajně přijde Romeo. Plán však selže, protože posel (bratr Jan) uvízne v karanténě a nedoručí Romeovi vysvětlující dopis. Romeo se od svého sluhy dozvídá, že je Julie skutečně mrtvá.

Zlomený žalem si Romeo koupí u lékárníka smrtící jed a spěchá zpět do Verony. Před hrobkou se setká s hrabětem Parisem, se kterým se popere a kterého v nutné obraně zabije (v původním textu byla chyba s probodnutím od nějakých „starých“). Když Romeo v hrobce spatří krásnou Julii, o které věří, že je opravdu mrtvá, bez váhání vypije jed a umírá po jejím boku. Julie se vzápětí probudí z umělého spánku, a když zjistí, že se její milovaný Romeo otrávil, uchopí jeho dýku a ze žalu se sama probodne. Celá obrovská tragédie končí nad těly mrtvých milenců až příchodem obou rodů a vévody. Teprve nesmírná ztráta dětí donutí Monteky a Kapulety k usmíření a letitý nenávistný spor je navždy ukončen.

 

Inspirace a odkaz díla:

• Toto nesmrtelné téma lásky a rodové nenávisti ovlivnilo obrovské množství dalších tvůrců a dočkalo se mnoha světových i českých adaptací.
• Výrazně se jím inspiroval například český spisovatel Jan Otčenášek ve svém známém románu Romeo, Julie a tma (zasazeném do doby heydrichiády).
• Na stejných motivech vznikl v USA legendární broadwayský muzikál West Side Story, který příběh přenesl do prostředí pouličních gangů v New Yorku.
• Dílo má také mnoho slavných operních a baletních adaptací (například slavný balet od Sergeje Prokofjeva) i řadu filmových zpracování (např. Zamilovaný Shakespeare nebo slavný film Romeo a Julie od Franca Zeffirelliho).