Kniha: Farma zvířat

Autor: George Orwell

Deník přidal(a): Týna

Rozbor na: Rozbor-dila.cz

George Orwell

Život a tvorba autora:

• Vlastním jménem se jmenoval Eric Arthur Blair a žil v letech 1903 až 1950.
• Byl to vynikající britský novinář, esejista a spisovatel, který se narodil v Indii.
• Ve svém životě i díle byl přesvědčeným demokratickým socialistou a ostrým kritikem všech totalitních režimů, především pak fašismu a stalinismu.
• Během španělské občanské války bojoval jako dobrovolník proti fašistům, kde byl těžce zraněn a kde na vlastní kůži zažil zrádné praktiky sovětských komunistů.
• Celý život bojoval proti sociální nespravedlnosti, manipulaci s fakty a zneužívání politické moci.
• Zemřel poměrně mladý na vleklou tuberkulózu krátce po vydání svého nejzásadnějšího díla.
• Mezi jeho nejznámější díla patří světoznámý antiutopický román 1984 a Farmu zvířat.

Dílo: Farma zvířat

Literární zařazení a kontext:

• Literární druh: Epika (má silný a souvislý děj).
• Literární žánr: Alegorická bajka a satirický antiutopický román.
• Čas a prostor: Děj se odehrává v blíže neurčeném čase kdesi v Anglii na Panské farmě (později přejmenované na Farmu zvířat).
• Hlavní téma a myšlenka: Kniha je ostrou alegorií a kritikou vývoje v Sovětském svazu (od původních ideálů revoluce po tvrdou Stalinovu diktaturu). Autor ukazuje, jak snadno lze zneužít moc, jak mocní manipulují s nevzdělaným davem, a že každá revoluce nakonec zničí své vlastní ideály.

Charakteristika hlavních postav:

• Pan Jones: Původní majitel Panské farmy, který se o zvířata nestará a pije (historicky představuje neschopného ruského cara Mikuláše II.).
• Major: Staré a moudré prase, které vnukne zvířatům myšlenku vzpoury a revoluce (představuje teoretiky revoluce jako byli Karel Marx či Vladimir Lenin).
• Napoleon: Inteligentní, ale nesmírně kruté a touhou po moci posedlé prase, které se nakonec stane neomezeným diktátorem (představuje Josifa Stalina).
• Kuliš (v některých překladech Kvík): Chytré a inovativní prase, tvůrce plánu na stavbu mlýna, který je vyhnán Napoleonem a stává se věčným obětním beránkem (představuje Lva Trockého).
• Pištík: Vychytralé prase a Napoleonův poskok, který mistrně lže a manipuluje s fakty (představuje sovětskou propagandu).
• Boxer: Neuvěřitelně silný a pracovitý kůň, který je bezmezně loajální a všechno řeší prací (představuje slepě oddanou dělnickou třídu zneužívanou režimem).
• Benjamin: Starý, cynický a moudrý osel, který jako jediný od začátku tuší, jak špatně to dopadne, ale ze strachu či apatie mlčí (představuje pasivní inteligenci).

Sedm původních přikázání animalismu:

• Každý tvor, který chodí po dvou nohách, je považován za nepřítele.
• Každý tvor, který chodí po čtyřech nohách nebo létá, je považován za přítele.
• Žádné zvíře nesmí nikdy bydlet v lidském domě, spát v posteli a nosit šaty.
• Žádné zvíře nesmí pít alkohol, kouřit, používat peníze či jakkoliv obchodovat.
• Žádné zvíře nesmí nikdy tyranizovat jiné zvíře, ať už je slabé, silné, chytré či prosté.
• Žádné zvíře nesmí za žádných okolností zabít jiné zvíře.
• Všechna zvířata jsou si před zákonem naprosto rovna.

Děj díla (Obsah):

Zvířatům na anglické Panské farmě se již nelíbí buranské chování a krutost jejich majitele, věčně opilého pana Jonese, a chtějí změnu. Jednoho večera, kdy se starý Jones opět opil a zapomněl zavřít stodolu, se všechna zvířata sešla, aby si vyslechla plamennou řeč Majora, starého prasete. Major jim vyprávěl svůj sen. Jeho myšlenka by se dala přirovnat ke komunistické ideologii. Ukazoval jim všechny špatné vlastnosti člověka s tím, že zvířata tvrdě pracují a vydělávají, ale lidé jim dávají pouze tolik potravy, aby přežila, přičemž mláďata jim berou a zabíjejí. Tuto nadvládu lidí chtěl Major přerušit celosvětovou revolucí. Zvířatům představil takzvaný animalismus (soubor pravidel, kterými by se mělo řídit každé zvíře) a naučil je povzbuzující píseň Zvířata Anglie. Chytlavá melodie a oslavná slova se všem natolik zalíbila, že si píseň nakonec všichni sborově zazpívali, což Jonese probudilo. Domníval se, že je na farmě liška, vystřelil do tmy a zvířata šla spát.

Za tři dny starý Major zemřel. Tři nejchytřejší prasata – Kuliš, Napoleon a Pištík – však nadále pokračovala v Majorově poselství. Tajně organizovala a školila ostatní zvířata a vyvracela jejich negativní komentáře ohledně animalismu. Jednoho dne se Jones ve městě natolik opil, že se na farmu vrátil až ráno. Jeho čeledíni svoji práci nevykonávali pořádně, zvířata nenakrmili a odešli. Jones včerejší flám raději zaspal, takže zvířata byla stále o hladu. To se jim přestalo líbit, strhla se spontánní vzpoura a zvířata Jonese i jeho čeledíny zahnala nadobro pryč z farmy. Následujícího dne prasata slavnostně přejmenovala Panskou farmu na Farmu zvířat a na zeď velkými písmeny napsala 7 posvátných přikázání animalismu.

Faktické moci nad zvířaty se automaticky ujímají prasata, protože umí číst a psát. Zbylí soudruzi jsou však zpočátku nesmírně spokojení; nevládne jim člověk, úroda je bohatá a daří se jim podstatně lépe než za dob Jonese. Postupem času si však začala prasata tajně přilepšovat na jídle (brala si pro sebe veškeré mléko a jablka). Zbylým soudruhům se to nelíbilo, ale Pištík jim lživě objasňoval, že to prasata jako „duševně pracující“ nutně potřebují pro své zdraví a nedělají to ze sobectví. Navíc je neustále zastrašoval, že pokud prasata nebudou v plné síle, mohl by se vrátit Jones, což nikdo nechtěl.

Do konce léta se zvěsti o úžasné revoluci roznesly po celé Anglii prostřednictvím holubů, zatímco zoufalý Jones si v hospodě jen stěžoval. Na začátku října se však pan Jones, jeho čeledíni a farmáři z okolních statků na farmu vrátili ozbrojeni klacky a puškami za účelem získat majetek zpět. Zvířata však byla na tento útok dopředu připravena a náporu lidí drtivě odolala, a to především díky brilantnímu velení statečného Kuliše. Tento vítězný střet se do dějin zapsal jako Bitva u kravína.

I přes to, že se farmě poměrně dařilo, začaly narůstat vnitřní konflikty. Vzdělaný Kuliš se čím dál více dohadoval s pragmatickým Napoleonem. Kuliš neustále přicházel s novými plány, dokonce navrhl obrovskou stavbu větrného mlýna za účelem zisku levné elektřiny a tepla do stájí, ovšem Napoleon jeho nápady jen negoval. V den, kdy se mělo veřejně hlasovat o mlýnu, nechal Napoleon do stodoly vtrhnout smečku obrovských krvelačných psů (které si tajně vychoval ze štěňat) a šokovaného Kuliše z farmy vyštval. Napoleon si stoupl na vyvýšené místo a jako nový diktátor představil novinky: zrušil demokratická shromáždění a zavedl neomezený výbor prasat. Veškeré protesty zvířat byly okamžitě potlačeny vrčením hlídacích psů a Pištíkovou lživou propagandou o zrádci Kulišovi.

Prasata začala čím dál více porušovat stará pravidla – překvapivě se rozhodla pro obchod s lidmi, začala spát v Jonesově domě v měkkých postelích. Napoleon se nakonec paradoxně rozhodl, že se větrný mlýn stavět bude. Zvířata dřela do úmoru, ovšem na podzim se rozestavěný větrný mlýn kvůli silnému vichru zřítil. Napoleon to lživě svedl na vyhnaného Kuliše. Nadešla krutá zima a zvířata musela se zbytkem sil mlýn znovu stavět s ještě silnějšími zdmi.

Brzy došlo k první vzpouře proti prasečí diktatuře. Slepicím se nelíbilo nařízení, že jim budou odebírána vajíčka za účelem prodeje lidem. Napoleon jejich vzdor krutě potlačil, odřízl jim příděly potravy a nechal několik slepic vyhladovět k smrti. Kuliš byl postupně obviňován z každé pohromy, která se na farmě stala. Krátce nato proběhly vykonstruované politické procesy. Napoleon poštval psy na několik prasat a naivních zvířat, která byla donucena se falešně přiznat ke spolupráci s Kulišem. Poté jim psi před zraky ostatních rozkousli hrdla. Zvířata byla v šoku, zpěv Zvířat Anglie byl okamžitě zakázán a pravidlo o nezabíjení bylo na zdi potají připsáno o slova: „bez důvodu“.

Další rok byla pracovní doba nesnesitelně dlouhá a příděly jídla minimální (Pištík to zamlouval zfalšovanými statistikami). Když se mlýn na podzim konečně dostavěl, pojmenoval ho diktátor „Napoleonův mlýn“. Brzy však došlo ke zradě – sousední farmář Frederick zaplatil Napoleonovi za dřevo falešnými bankovkami a druhý den farmu brutálně napadl s muži vyzbrojenými puškami. Lidé vyhodili těžce postavený mlýn do povětří dynamitem. Rozzuřená zvířata sice lidi nakonec vyhnala, ale mnoho jich zemřelo nebo utrpělo těžká zranění. Prasata tento masakr cynicky oslavovala jako další veliké vítězství. Za pár dní prasata ve sklepě objevila alkohol a opila se. Zákon na zdi byl opět potají upraven a zněl: „Žádné zvíře nesmí pít alkohol přes míru.“ Farma zvířat byla formálně vyhlášena republikou a Napoleon byl jako jediný kandidát zvolen jejím prezidentem.

Následujícího léta se kůň Boxer fyzicky zhroutil vyčerpáním. Prasata cynicky slíbila, že mu zařídí lékaře v nemocnici, ale pro nemocného koně si přijela dodávka. Zvířata s Boxerem mávala a myslela si, že odjíždí k doktorovi. Jediný osel Benjamin si uměl na boku vozu přečíst, že se jedná o řezníka na koňská jatka. Snažil se vůz zastavit, ale bylo příliš pozdě. O pár dní později lhář Pištík zvířatům se slzami v očích oznámil, že Boxer umřel v nemocnici a dodávka prý dříve patřila řezníkovi a nebyla přemalována. Prasata si za utržené peníze z Boxera vzápětí koupila bednu whisky.

Roky plynuly, stará zvířata umírala, na Kuliše a Jonese se dávno zapomnělo. Farma finančně prosperovala, mlýn mlel obilí pro zisk, ale zvířata (až na blahobytně žijící prasata a psy) stále dřela bídu a měla hlad. Žila jen z hrdosti, že si vládnou sama. Jednoho dne však zvířata s obrovským šokem spatřila prasata kráčet po dvou nohách s biči v paznehtech. Místo protestu se ze stáda cvičených ovcí ozvalo jen naučené: „Čtyři nohy dobré, dvě nohy lepší!“ Ze všech sedmi přikázání na zdi nakonec zbylo už jen jediné jediné absurdní heslo: „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“

Od toho dne nosil diktátor Napoleon Jonesovy šaty, kouřil jeho dýmku, odebíral noviny a zavedl telefon. V mrazivém závěru příběhu se na farmě koná oslava. Ostatní zvířata potají oknem pozorují, jak prasata sedí u jednoho stolu se znepřátelenými lidmi z okolí, společně popíjejí alkohol a hrají mariáš. Když se o hru začnou hádat, vyděšená zvířata zvenku s hrůzou zjišťují nejděsivější věc – při pohledu z prasete na člověka a z člověka na prasete už není možné vůbec rozlišit, čí tvář je čí.

The post Farma zvířat – podrobný obsah (děj) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Farma zvířat

Autor: George Orwell

Deník přidal(a): Sofie

George Orwell

Rodným jménem, Eric Arthur Blair, byl britský spisovatel a novinář. Narodil se v Indii roku 1903 a vyrůstal v Británii. Po ukončení střední škole začal pracovat v Barmě pro Indickou imperiální policii. Následně napsal svůj první literární počin, román Barmské dny, kde vyjadřoval svůj kritický postoj k imperialismu. Po svém návratu do Anglie začal svou kariéru novináře. Psal kritická díla vůči nedemokratickým politickým režimům a komentoval události v Evropě po 1.sv válce. Ve 2.sv válce osobně nebojoval kvůli tuberkulóze. Napsal však díla Farma zvířat a 1984, které na válku reagovaly.

Farma zvířat (1945)

Charakteristika tématu:

Novela se odehrává na farmě, která má z počátku lidské vlastníky. Děj sleduje domestikovaná zvířata, která mají lidské vlastnosti, jména i osobnosti. Pořádají sešlosti ve stodole, kde často monologují prasata, zvlášť jedno. Stěžují si na podmínky na farmě a lobují za změnu. Toto dění je hlavní podstata románu, který představuje jak nedemokratické režimy a marxistické ideologie získávají následovníky. Nakonec též ukazuje, kde selhávají.

Epika – próza, reakce na 2.sv válku, novela o snaží šíření extremistických ideologií

Kontext doby:

Dílo bylo napsáno v průběhu 2. sv války a vydáno bylo v roce 1945. Orwell po celý svůj život podrobně sledoval politické změny v Evropě, kdy se věnoval zvlášť fašismu a socialismu. Právě na základě zvratů a změn v tehdejším Sovětském svazu, napsal Farmu zvířat, která věrně odráží vzkvet stalinismu v SSSR.

Postavy:

• Prase Major: vůdce, inteligentní a dobrý řečník, přijde s myšlenkou
• Prase Napoleon: vypočítavý a ctižádostivý, dobře věděl, jak situace využít, tyran
• Prase Kuliš: dobrotivý, skutečně chce lepší podmínky pro obyvatele, zneužit Napoleonem
• Prase Pištík: věrný Napoleonovi, skvělý manipulátor, prolhaný, mistr propagandy
• Kůň Boxer: pracovitý, pro myšlenku revoluce a zlepšení podmínek se strhá, utratí ho
• Klisna Lupina: pracovitá, celou dobu se snaží myslet racionálně
• Psi: ‘policie’, vychovaní Napoleonem, upevňují jeho moc
• Ovce: reprezentují dav, běžní obyvatelé, kteří následují nejhlasitější názor

Děj:

Na anglické farmě panují špatné podmínky. Majitel se utápí v alkoholu a zvířata zanedbává. Zvířata sužuje hlad a smutek. Prase Major poté přednese motivující řeč, kde vyzývá zvířata ke vzpouře a revoluci. Navozuje ideu vládnutí zvěře nad farmou a bytí vlastními pány. Major poté umře a zvířata se zbaví lidí a převezmou farmu do vlastního velení. Zprvu je vše perfektní, mají všeho dostatek a prasata ostatní dobře vedou. Začnou kázat: 4 nohy dobré, 2 nohy špatné. Původní majitel farmy se snaží získat kontrolu zpět. Zaútočí na zvěř ale Ti se ubrání. Napoleon si poté řekne, že vše musí být lepší. Musí vše zabezpečit a zvýšit vývoz. Kuliše dal vyhnat a ukradl mu jeho nápad. Dá zvířatům za úkol postavit větrný mlýn. Zvěř tvrdě pracuje a jejich zásoby se tenčí. Nyní vidíme Pištíka jak efektivně všem namlouvá, že procentuálně je vše měsíc od měsíce lepší.

Prasata se přestěhují do domu lidí, pijí a celý den pospávají. Upraví původní kázání, začnou chodit po 2 nohách a udělají ze sebe vrchnost. Kůň Boxer se poté předře, načež ho prasata utratí. Pištík vše zamluví a zvířata jsou upokojena. Postupně se vše začne ještě více zhoršovat, prasata ostatní bijí a nutí k práci. Nakonec se sloučí s lidmi. Ostatní si uvědomují, že prasata a lidi jsou vpodstatě stejní a uvědomí si, že je vše při starém. Ne-li horší.

Vlastní hodnocení:

Knížka byla velmi čtivá, v podstatě taková dlouhá bajka. Je vcelku šílené, jak odlehčeně, však věrně je schopna vyobrazit davový fanatismus. Též vysvětluje, proč utopistické myšlenky na budoucnost vždy skončí pohromou. Lidé s čistými úmysly, nakonec vždy prohrají.

The post Farma zvířat – čtenářský deník (8) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: 1984

Autor: George Orwell

Deník přidal(a): adelina0998

Podobný materiál: Rozbor díla

Čtenářský deník: 1984

Postavy:

• Winston Smith:
  • hlavní postava
  • zaměstnán na Ministerstvu pravdy v Oddělení záznamů
  • je členem Vnější strany
• Julie:
  • je členkou Vnější strany
  • pracuje na Ministerstvu pravdy v Oddělení literatury
  • milenka Winstona
  • na okolí působí jako oddaná Straně, velmi se angažuje, ve skutečnosti Stranu nesnáší, jen dělá vše pro svou výhodu a přežití
• O’Brien:
  • Winstonův nadřízený
  • člen Vnitřní strany
  • přesvědčí Winstona a Julii, že je s nimi proti Straně a navede je, aby spáchali ideozločin
  • poté je to sám O’Brien, kdo mučí Winstona na Ministerstvu lásky

Děj:

Část prvá:

Winston začne pochybovat o Straně a jejím fungování. To vše si začne zapisovat do zápisníku (psaní samo osobě už je podezřelá zastaralá činnost), který a rovnou s velkým heslem „Pryč s Velkým bratrem!“ 

Winston najde zapadlé starožitnictví, kde žije ovdovělý starožitník Charrington, který mu nabídne pokoj nad starožitnictvím, ve kterém není televize. Ke konci se potají seznamuje s Julií.

Část druhá:

Vztah s Julií se rozvíjí v milostný a mají tajné schůzky. Později se v domnění, že je to bezpečné místo, se začnou scházet v pokoji nad Charringtonovým starožitnictvím. 

Winston sebere odvahu a jde s Julií za O’Brienem, o kterém se domnívají, že je členem Bratrstva, aby se mohli zapojit do organizace. O’Brien jim předá knihu učení Emanuela Goldsteina. Vše se zdá skvělé do chvíle, kdy je u Charringtona zatkne ideopolicie.

Část třetí:

Poslední část je popis mučení vedené právě O’Brienem, který mu vysvětluje, že ho nemůže zabít, dokud nebude Winston Velkého bratra milovat, jinak by z něj byl mučedník. Vydrží všechno, co si pro něj připraví, až na krysy. Z těch má Winston panický strach a jsou to ony, co ho zlomí. Winston umírá s láskou k Velkému bratrovi.

The post 1984 – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: 1984

Autor: George Orwell

Deník přidal(a): mvancura

ŽIVOTOPIS AUTORA (George Orwell)

• byl britským novinářem, esejistou a spisovatelem
• narodil se 25. června 1903 v Motihari, Indie, zemřel 21. ledna 1950 v Londýně
• vl. jménem Eric Arthur Blair
• vyrůstal v Oxfordshiru a podle místní říčky Orwell si později dal svůj pseudonym
• v roce 1922 pracovat pro Indickou imperiální policii v tehdejší Britské Indii (v Barmě) – příklon k levicové politice, nenávist k imperialismu
• po roce 1936 se Orwell jako dobrovolník zapojil do španělské občanské války
• v komunistickém Československu byl na seznamu zakázaných autorů

DOBA TVORBY

• 30. – 50. Léta 20. st.

LITERÁRNÍ DRUH

• epika

LITERÁRNÍ ŽÁNR

• román

TYP VYPRAVĚČE

• er-forma

TÉMA

• Vykreslení nebezpečí totality

MOTIVY

• Totální kontrola, manipulace

DĚJ

Děj románu 1984 se odehrává ve fiktivní budoucnosti, kde po druhé světové válce došlo k dalším bojům, a svět se rozdělil na tři totalitní mocnosti: Oceánii, Eurasii a Orientasii.
Hlavní protagonista Winston Smith žije na britských ostrovech, které jsou v jeho době součástí Oceánie. Státu vládne Velký bratr hlásající ideologii Angsoc s hlavními hesly „válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla“. Tajná policie (psychopol) kontroluje veškerou činnost obyvatelstva, a to včetně jejich myšlenek. Ideologicky špatné názory (psychokrimy) se trestají anulováním, tedy vymazáním dotyčné osoby. Společnost se dělí na Vnější Stranu, Vnitřní Stranu a prolety. Winston patří do Vnější Strany a pracuje pro Ministerstvo pravdy, kde se zabývá upravováním pro Stranu škodlivé historie. O správnosti ideologie silně pochybuje a rád vzpomíná na minulost, kdy existovalo dobré jídlo, hezké věci a svobodná vůle. Jednoho dne se rozhodne psát si deník, kam vyjadřuje svůj nesouhlas a znechucení světem ve kterém žije. Později se seznámí s úřednicí Julií, která mu podsune do ruky psaníčko, a začnou se tajně scházet, čímž rovněž riskují lapení psychopolem. Další zvrat přijde, když ho kolega O’Brien z Vnitřní Strany pozve k sobě do bytu. Důvod je sice čistě pracovní, ale v této době si k sobě nikdo nikoho nezve, takže Winston vytuší, že O’Brien je členem rebelské skupiny a přijde spolu s Julií. Ten mu poskytne zakázanou knihu Teorie a praxe oligarchického kolektivismu od nepřítele režimu Goldsteina. V knize je vysvětleno fungování celého režimu, i proč je prakticky neporazitelný. Bohužel ani nestihnou celou knihu dočíst, když jsou chyceni psychopolem. Spolu s Julií jsou odtáhnuti na Ministerstvo Lásky, kde jsou rozděleni a Winston je vyslýchán a psychicky týrán O’Brienem. Nakonec vše vyzradí, odpřísáhne vše, co mu řeknou, ale to nestačí. Režim se snaží mít absolutní kontrolu nad jeho myšlením. Nakonec ho zlomí tím, že mu dají před obličej krysy, aby mu ho prokousaly. Winston začne řvát, ať to udělají Julii a ne jemu, čímž zradí poslední kousek svého já a je propuštěn. Kniha končí Winstonem sedícím v kavárně, kde nic nedělá, nad ničím nepřemýšlí a zbožňuje Velkého bratra.

POSTAVY A JEJICH CHARAKTERISTIKA

• Winston Smith – čtyřicetiletý, průměrně hezký muž, narozen ještě před nastolením režimu – není tolik svázán její ideologií, kriticky uvažuje o Straně (dopouští se psychokrimů), nepříliš sebevědomý, má v oblibě staré věci (těžítko, deník…), je zvědavý a přemýšlivý, jeho dlouhé úvahy slouží k vykreslení režimu, mučení jej změní v pravověrného občana
• Julie – dokáže se výborně přetvařovat, na první pohled se jeví jako pravověrná členka strany, ve skutečnosti zákony nespočetkrát porušuje, stroze logicky myslící, nenávidí režim, spontánní, žije okamžikem
• O´Brien – člen strany, namluví Winstonovi, že je členem rebelské skupiny Bratrstvo, na rozdíl od ostatních fanatiků velice inteligentní, záhadný charakter – nakonec o něm čtenář ví méně než na začátku; je možné, že byl dříve také jedním z rebelů (replika – ,,Dostali mě už dávno”) a byl také mučením změněn
• Charrington – majitel starožitnictví, tajný agent Psychopolu
• Společensko-historický kontext

VLIV NA DÍLO

• Systém jakým může být jazyk použit k ovládání mas – vytvoření neolektu, má znemožnit lidem vystupovat proti režimu kvůli své jednoduchosti

The post 1984 – čtenářský deník (3) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Farma zvířat

Autor: George Orwell

Deník přidal(a): Lucie W.

Historický kontext:

• Evropa po 2WW
• Evropa za komunismu
• období 1945-1989
• Samizdat
• viz sešit

Další autoři v tomto období

• Jean-Paul Sarte (Mouchy, Bytí a nicota, Zeď)
• Albert Camus (Mor, Mýtus o Sisyfovi)

Motivy

• Zvířata
• Farma
• Postel
• Alkohol
• Lidé
• Přikázání
• Smrt
• Oblečení
• bohatství

Postavy

Pan Jones

• Původní majitel farmy
• Opilec
• Byl drsný na svá zvířata a ta ho neměla ráda

  Starý major

• Majitel mu říkal Krasavec z Wellingtonu
• 12ti leté prase
• vážený mezí zvířaty
• Byl tlustý a měl kly
• Zpíval píseň (Zvířata Anglie) a po třech dnech zemřel
• Byl pro revoluci

Kuliš

• Napsal na zeď zvířecí sedmero přikázání
• Napsal pár gramatických chyb
• Byl vyhnán Napoleonem
• Studoval knihu o Césarovi
• Organizoval zvířecí rady

Napoleon

• Dostal se postupně k moci
• Zradil ten nastolený systém
• Podvodník
• Na konci se chová jak člověk

Další postavy:

• koza Majka
• psi Bára, Haryk a Janina
• osel Benjamin

Děj

Děj se odehrává na farmě pana Jonese, také je tam uznávané prase, kterému se říkalo prase Major, ten jednoho večera ostatním zvířatům zazpívá píseň a poté za tři dny umře. Zvířata začnou připravovat revoluci a vyženou pana Johnese, který se následně chce vrátit, ale zvířata jsou na jeho útok dostatečně a dostanou celou farmu pod svoji moc. Zvířata si slíbila rovnost a sepsala si pravidla, podle kterých se budou řídit. Často docházím k hádkám mezi Kulišem a prasetem Napoleonem, nakonec Napoleon Kuliše vyžene. Pravidla určena celou farmou se postupně mění a škrtají, a tam nakonec zbude jen: ,,Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“ Děj končí tím, že nelze rozlišit obličej prasete od obličeje člověka.

The post Farma zvířat – čtenářský deník (7) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Farma zvířat

Autor: George Orwell

Deník přidal(a): Lucie W.

Literární druh, žánr:

Próza, sci-fi, alegorická bajka, anti utopický román

Zařazení autora, doba, další autoři:

20. století, světová literatura

Isaac Asimov – Já, robot, Artur C. Clarke – Vesmírná odyssea, Karel Čapek – R.U.R.

Charakteristika tvorby, stylu:

Odborné výrazy, socialistické zabarvení, otřesná vize totalitního systému, metafory

Místo a čas:

Anglie, 20. století

Hlavní postavy:

• Napoleon
• Kuliš
• Boxer
• Pan Jones
• Pištík
• Major
• Molina

Děj:

Děj se odehrává na Panské farmě, kde se zvířata dřou a mají hlad. Velí jí pan Jones, který veškeré peníze utrácí za alkohol. Starý a moudrý kanec prorokuje zvířatům, že proběhne revoluce a ony se budou mít dobře. A to se i stane, revoluce proběhne, zvířata vyženou lidi z farmy a tu přejmenují na Farmu zvířat. Také rozhodnou, že každý člověk je nepřítelem zvířat a každé zvíře je přítel. Domluví se na základních pravidlech jejich nové společnosti. Díky pocitu svobody pracují zvířat rádi a lépe. Vedení se ujala prasata – Kuliš a Napoleon, ti se nedokážou na ničem dohodnout. Prasata si i zabírají část potravy, protože jsou chytřejší a potřebují lepší jídlo. Po jedné z diskuzí je Kuliš vyhnán Napoleonovými psy. Postupně nachází v chování zvířat údajné další zrádce a popravuje je. Zvířata časem zapomínají, že Kuliš byl dobrý a jak zněla přikázání, a tak stále tvrdě pracují a říkají si, jak se předtím měli hůř a jak je jim teď lépe. Při svatbě větrného mlýna, který jim byl jednou lidmi zbořen, se nejpracovitější zvíře z farmy, kůň boxer předře, a je poslán na jatka. Zvířata začínají mít podezření, že něco není v pořádku. Prasata nakonec vládnou celé farmě a porušují všechna přikázání vymyšlená po revoluci. Ostatní zvířata dřou a mají málo jídla. Nakonec se prasata, kvůli obchodům, spolčí s lidmi. Bydlí v domě, pijí alkohol, hrají karty a terorizují zvířata. Nakonec se prasečí obličeje začínají v očích ostatních zvířat měnit v lidské, až k nepoznání, kdo je člověk a kdo prase.

Myšlenky:

Dobrá myšlenka a dobrá vůle přerostou ve zlo, pokud se dostane někdo k moci, kdo bude konat pouze ve svůj prospěch.

Kritika totalitních režimů/ komunismu a Sovětského svazu

Slovní zásoba díla:

spisovný jazyk, odborné termíny, metafory, archaismy

personifikace, přímá i nepřímá řeč, er forma

Prvky v díle:

„Proč?“ zvolala Majka.

„Není jí už třeba, soudruzi“, řekl odměřeně Pištík. „Píseň Zvířata

Anglie byla písní Revoluce. Ale Revoluce už je nyní dovršena.“

Senoseč, báchorky

soudruzi, Liga mládeže,

animalismus, komplexní myšlení

Ukázka z díla:

Já jsem zvíře, ty jsi zvíře,

my jsme všichni zvířata,

budoucnost jak zlato září

veselá a bohatá.

Jednou přijde slavná chvíle,

kdy bez lidí budem žít,

rodnou hroudu vlasti drahé

jen pro sebe budem mít.(9)

Kde jsou zvonce, kde je chomout,

kde je postroj z našich zad?

Ostruhy a kruté biče

těch se každý zbaví rád.

SEDM PŘIKÁZÁNÍ

• Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel.
• Každý, kdo chodí po čtyřech nohách nebo má křídla, je přítel.
• Žádné zvíře nebude chodit oblečené.
• Žádné zvíře nebude spát vposteli.
• Žádné zvíře nebude pít alkohol.
• Žádné zvíře nezabije jiné zvíře.
• Všechna zvířata jsou si rovna.

K vynikající a přátelské řeči pana Pilkingtona by měl jen jednu kritickou připomínku. Pan Pilkington všude hovořil o Farmě zvířat. Pochopitelně nemohl vědět, že název Farma zvířat byl zrušen. Od nynějška se farma bude jmenovat Panská farma, což vlastně je, dle jeho názoru, její původní správný název.

Ostře a rychle pročítal seznamy a čísla a podrobně prokazoval, že mají více ovsa, více tuřínů, než měli za doby pana Jonese, že pracují kratší dobu, že pitná voda má lepší kvalitu, že žijí déle, že je menší úmrtnost novorozených mláďat a že ve stájích mají více slámy a méně blech. Zvířata tomu všemu věřila. Po pravdě řečeno, Jones a všechno ostatní z oné doby, se jim už ze vzpomínek se vytratilo. Věděla, že dnes se žije těžko, že mají přesto hlad a často jim je zima, a že pokud zrovna nespí, tak pracují. Nepochybně to však za starých pořádků bylo horší. Ráda tomu věřila. Mimoto tenkrát byla otroky, dnes jsou svobodná. A to je právě ten hlavní rozdíl, jak Pištík nikdy nezapomněl upozornit.

The post Farma zvířat – čtenářský deník (6) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Farma zvířat

Autor: George Orwell

Deník přidal(a): Markéta

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Literární forma: próza

Literární druh: epika

Literární žánr: antiutopický román

Literární směr: světová literatura 20. století – tvorba s prvky sci-fi

Slohový postup: vyprávěcí a popisný

Kompozice: chronologická,rozdělěno do kapitol

– alegorická bajka – příběh s kratším rozsahem,kde vystupují zvířata jako lidé

Jazyk:

– spisovný,odborné termíny ( animalismus,apatie,komplexní myšlení )

– vyprávěno v er formě ( 3.osoba )

– vyskytují se metafory. př: psi jako tajná policie,ovce jako nepřemýšlející maso,prasata jako nejchytřejší zvířata,kůň jako dříč…..

– vyskytují se archaismy. př: senoseč,báchorky

-objevuje se personifikace v celém díle a přímá i nepřímá řeč

Hlavní téma:

Na začátku knihy je dobrá myšlenka,ale pokud se někdo dostane k moci,je zničena.Prasata dělají vše ve svůj prospěch jako lidé.Mění si pravidla podle svého – kritika komunismu a Sovětského svazu.

Postavy:

Napoleon = nejchytřejší prase,ale podvodník a pokrytec

Kuliš = chytré a čestné prase s dobrými nápady

Pan Jones = původní majitel farmy,velký alkoholik

Boxer = pracovitý a čestný kůň,největší dříč z celé farmy

Pištík = ulhané prase,přítel Napoleona

Lupina = statná klisna

Major = inteligentní kanec

Molina = madam klisna,ráda se parádí mašlemi

Benjamin = osel, zde je schovaný sám autor…..cynický,nejtarší a nejmrzutější zvíře ze statku ,aktivní jen když je ubližováno jeho příteli Boxerovi

Psi ( Bára,Janina a Haryk ) = tajná policie,která slepě plní rozkazy svého stvořitele – Napoleona

Ovce = jsou hloupé,říkají to,co je někdo naučil ( čtyři nohy dobré,dvě špatné )

Lidé = představitelé vykořistovatelů

Mojžíš = havran

Koza = Majka

další zvířata: slepice,holubi,krávy,ovce,kačátka

George Orwell byl britským novinářem,esejistou a spisovatelem.Narodil se v Indii.Zapojil se jako dobrovolník do Španělské občanské války.

Děj:

Dílo vypráví o farmě,na které zvířata velmi trpěla hladem.Pan Jones propíjel peníze a svůj čas trávil v hospodě.Nestaral se o svá zvířata dobře .Často měla hlad.Zvířata to začne štvát,že musí sloužit lidem a chtějí pracovat jen sami pro sebe,ne pro lidi.Vzbudí se revoluce,která je úspěšná.Po vyštvání lidí se farma přejmenuje na Zvířecí farmu a jsou ustanovena jasná pravidla – 7 přikázání.Zvířata začnou znova pracovat a také mnohem výkonněji.Dvě prasata Kuliš a Napoleon se pořád hádají.Napoleon vyhnal chudáka Kuliše,tak že na něj poslal své psy,které vychoval.Postupně vraždí i jiná zvířata.Napovídal jim,že za tu dobu zapomněla 7 přikázání.Nejpracovitější ze všech zvířat je Boxer,který se udře a netušíc je odvezen na jatka.Napoleon si ostatní prasata vychoval k obrazu svému a začínají vládnout farmě.Prasata začnou spolupracovat s lidmi a farmu přejmenují zpět na Panskou.Slidmi popíjejí a hrají karty.Ostatní zvířata je od sebe nedokáží rozeznat.Prasata zkrátka vypadají jako lidé.

The post Farma zvířat – čtenářský deník (5) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Farma zvířat

Autor: George Orwell

Deník přidal(a): Elle

Přidáno na: Studijni-svet.cz

George Orwell

Život a postoje autora:

• Vlastním jménem se jmenoval Eric Arthur Blair a žil v letech 1903 až 1950.
• Byl to vynikající britský novinář, esejista a spisovatel, který se narodil v Indii v rodině britského koloniálního úředníka.
• Studoval v Anglii na prestižní elitní škole v Etonu a následně několik let působil jako policejní úředník v Barmě.
• V roce 1927 z této služby odešel s hlubokým pocitem spoluviny a znechucení za tehdejší koloniální útlak.
• Od roku 1930 pracoval jako novinář a začal publikovat pod svým slavným pseudonymem (George Orwell), čímž se chtěl symbolicky rozejít s minulostí.
• Jako novinář i jako přesvědčený bojovník na straně republikánů se aktivně účastnil španělské občanské války (kde byl dokonce zraněn).
• Během druhé světové války pracoval pro rozhlasovou stanici BBC.
• Měl velmi hluboké sociální cítění, byl jasného levicového zaměření, ale nikdy nebyl členem žádné oficiální politické strany.
• Ačkoliv psal knihy o diktaturách komunistického typu, sám se cítil být socialistou, což jasně dokazuje jeho citát: „Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu.“
• Jeho knihy a eseje se netýkají jen čisté politiky, ale bystře komentují každodenní život své doby a zabývají se sociálními tématy, díky čemuž je všeobecně považován za jednoho z nejlepších anglických esejistů.
• Světovou popularitu a literární nesmrtelnost si získaly jeho alegorické a antiutopické romány Farma zvířat a 1984, které brilantně popisují nehumánnost totalitních ideologií.
• Zemřel poměrně mladý na vleklou tuberkulózu krátce po vydání svého nejzásadnějšího románu 1984.

Další autorova tvorba:

• Romány: Barmské dny, Farářova dcera, 1984, Na dně v Paříži a v Londýně.
• Reportáže a eseje: Hold Katalánsku, V břiše velryby, Zastřelit slona, Lev a jednorožec.

Dílo: Farma zvířat

Literární zařazení a kompozice:

• Období: Světová literatura 20. století (tvorba s prvky sci-fi a antiutopie).
• Literární druh: Epika (próza, má plynulý děj).
• Literární žánr: Antiutopický román, přesněji rozsáhlá alegorická bajka.
• Kompoziční výstavba: Děj je přísně chronologický a celá bajka je formálně rozdělena do 10 kapitol.
• Slohový postup a vypravěč: Převládá vyprávěcí a popisný postup. Vypravěčem je objektivní a nezaujatý er-formní vypravěč.

Časoprostor, téma a námět:

• Doba a místo děje: Příběh se odehrává na obyčejném statku kdesi v Anglii v blíže neurčeném čase (historicky ale odkazuje na události v Rusku zhruba od roku 1917 do 40. let 20. století).
• Námět: Autor se inspiroval dobou a nástupem stalinistického režimu v Sovětském svazu a v knize skrze zvířata skrytě naznačuje, jak tento proces úpadku funguje.
• Téma: Zvířata připravují spravedlivou revoluci a úspěšně svrhnou majitele farmy, vzápětí však nastane ještě mnohem horší teror v podání prasete Napoleona. Zvířata svými charaktery přesně kopírují lidské vlastnosti a společenské třídy.
• Hlavní myšlenka: V díle jde primárně o myšlenku, že i když je na úplném začátku dobrý a spravedlivý úmysl, je nevyhnutelně zničen a zkorumpován ve chvíli, kdy se určitá skupina dostane k absolutní moci. Mocní si pak mění pravidla výhradně ve svůj prospěch a neštítí se zabíjet, zneužívat a obelhávat ostatní.

Jazyková a umělecká vrstva:

• Kniha obsahuje barvité popisy a je psána převážně kultivovaným spisovným jazykem.
• Jsou zde hojně využívány odborné termíny (animalismus, komplexní myšlení, apatie) a také slova politicky a socialisticky zabarvená (soudruhu, Liga mládeže, Sportovní výbor).
• V celém díle funguje princip personifikace (zvířata mluví, pracují a přemýšlejí jako lidé).
• Základem díla jsou metafory, kde například zdivočelí psi fungují jako tajná policie, kůň jako vykořisťovaný dělný dříč, ovce jako nepřemýšlející tupý dav a prasata jako samozvaná nedotknutelná inteligence.
• Objevují se i archaismy či slova spojená se zemědělstvím (senoseč, báchorky, pazneht).

Narážky na totalitní režimy (Alegorie):

• Kniha je mistrovským obrazem despotismu a násilí, odhaluje všechny skutečnosti a mechanismy, které vedou k totalitě.
• Sedmero přikázání funguje jako ústava, která se ale potají mění podle toho, jak to režim zrovna potřebuje.
• Nový směr „animalismus“ je zjevnou alegorií na komunismus/socialismus.
• Prasata se pasují do role nedotknutelné vůdčí třídy, která má privilegia, zatímco ostatní jen dřou.
• Dílo ukazuje absurdní veřejné popravy a falešné procesy, při kterých se zvířata ze strachu udávají a sama často ani pořádně neví proč.
• Režim neustále manipuluje s fakty, přepisuje historii, lže zvířatům o ekonomické situaci a ta propagandě (zosobněné Pištíkem) slepě věří, přestože reálný obraz jejich života je mnohem horší.

Charakteristika hlavních postav:

• Pan Jones: Původní lidský majitel Panské farmy. Těžký alkoholik, který zanedbával zvířata i údržbu farmy (alegorie na neschopného ruského cara Mikuláše II.).
• Prasata (obecně): Fungují jako inteligentní, ale nesmírně vychytralí, zkorumpovaní vůdci a nová vrchnost (alegorie na bolševické vůdce).
• Major: Inteligentní a vážený starý kanec, který jako první přináší myšlenku revoluce a převratu, je duchovním vůdcem zvířat (alegorie na V. I. Lenina či K. Marxe).
• Napoleon: Mocichtivé prase. Není sice nejlepší řečník, ale je to podvodník a cynický lhář. Vše dělá jen pro svůj vlastní prospěch, nezná žádné morální hranice a stane se krutým diktátorem (alegorie na J. V. Stalina).
• Kuliš (v jiných překladech Kvík): Velmi inteligentní prase plné dobrých nápadů. Je relativně čestný, buduje mlýn a snaží se reálně ulehčit život zvířatům. Stane se nechtěným soupeřem Napoleona, je vyhnán a následně slouží jako věčný obětní beránek režimu (alegorie na Lva Trockého).
• Pištík: Vypasené prase a lhář, který plní roli Napoleonova mluvčího. Skvěle manipuluje s ostatními zvířaty, překrucuje pravdu, falšuje zákony a odvádí propagandistickou špinavou práci (alegorie na sovětskou propagandu).
• Boxer: Tažný kůň. Je neuvěřitelně pracovitý, čestný a loajální. Je to největší dříč farmy, který se pro svého vůdce doslova ztrhá prací. Za tuto obětavou oddanost je nakonec cynicky prodán na jatka (alegorie na zmanipulovanou dělnickou třídu, konkrétně na stachanovské hnutí).
• Lupina: Starostlivá klisna, Boxerova přítelkyně. Pracovitá zvířecí matka, která jako jedna z mála tuší, že je něco v nepořádku a snaží se neustále najít pravdu ve psaných pravidlech, ale neumí dobře číst.
• Molina: Krásná a marnivá bílá klisna, taková „madam“ mezi zvířaty. Ráda se parádí mašlemi a chroupe kostky cukru. Revoluce se jí nelíbí a nakonec raději potají utíká do služeb jiného lidského pána (alegorie na marnivou ruskou buržoazii a emigranty).
• Psi: Zdivočelá štěňata vychovaná od malička samotným Napoleonem. Jsou mu bezmezně věrní, nesmírně poslušní a fungují jako jeho krvelační osobní strážci a vykonavatelé poprav (alegorie na tajnou policii NKVD/KGB).
• Ovce: Představují tupé stádo, které se nechá velmi snadno ovlivnit. Ztělesňují nemyslící dav, který nemá vlastní názory a pouhým hlasitým bečením hesel přehluší jakýkoliv pokus o svobodnou diskuzi.

Děj díla (Obsah knihy):

Vše začíná na typické anglické Panské farmě, kterou vlastní farmář pan Jones. Ten začíná mít vážné problémy s alkoholem a přestává se starat jak o chod statku, tak o svá zvířata, která kvůli tomu trpí hladem a zimou. Jednoho večera svolá vážený starý kanec Major tajnou schůzi, kde ostatním zvířatům prezentuje svou vidinu revoluce. Popíše svět, kde zvířata budou vládnout sama sobě a nebudou vykořisťována lidmi. Zazní zde také povzbudivá hymna Zvířata Anglie, kterou se všechna zvířata s nadšením naučí.

Starý Major zanedlouho umírá, ale zasel semínko touhy po svobodě. Zvířata se vzápětí po dalším hladovění spontánně vzbouří, vyženou z farmy pana Jonese i s jeho manželkou a začnou se o statek starat naprosto sama. Přejmenují ho na Farmu zvířat. Zezačátku jde všechno skvěle, všichni neúnavně pracují, mají dostatek jídla a mají obrovskou radost z faktu, že pracují sami pro sebe a ne pro chamtivého lidského pána. Prasata coby nejchytřejší tvorové udělují pokyny a řídí práci. Jenom marnivé klisně Molině se nová politika příliš nelíbí. Stýská se jí po tom, jak ji lidé hladili, krmili kostkami cukru a zdobili jí hřívu pentlemi. Proto velmi brzy z farmy nenávratně utíká k lidem.

Dvěma přirozenými a nejchytřejšími vůdci celé farmy se stanou prasata Kuliš a Napoleon. Prasata zavedou systém zvaný animalismus a na stěnu stodoly napíší sedm neměnných přikázání, kterými se musí každý občan řídit:

1. Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel.
2. Každý, kdo chodí po čtyřech nohách nebo má křídla, je přítel.
3. Žádné zvíře nebude chodit oblečené.
4. Žádné zvíře nebude spát v posteli.
5. Žádné zvíře nebude pít alkohol.
6. Žádné zvíře nezabije jiné zvíře.
7. Všechna zvířata jsou si rovna.

Protože si některá hloupější zvířata (především ovce) nedokázala složitý text vůbec zapamatovat, prasata jim základní myšlenku zkrátila do úderného hesla: „Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné.“

První obrovský zlom a zkouška přichází ve chvíli, kdy se pan Jones snaží získat svou farmu zpět. Společně s dalšími farmáři z okolí napadnou zvířata se zbraněmi v rukou. Kuliš, který celou obranu strategicky naplánoval, vede útok v první linii. Ačkoliv je Kuliš poraněn a jedna ovce v boji padne, zvířata lidi nakonec s obrovským nasazením vyženou. Zvířata slavně vítězí a farma zůstává jejich. Tato památná událost dostala název Bitva u kravína.

Brzy po bitvě se však Kuliš s Napoleonem začnou neustále hádat o moc a směřování farmy. Kuliš chce budovat a postavit větrný mlýn pro zisk elektřiny, ale Napoleon mu neustále oponuje. Ve chvíli, kdy má dojít k veřejnému hlasování, pošle diktátorský Napoleon na chudáka Kuliše smečku obrovských, divokých psů, které si sám tajně od štěňat vychoval k obrazu svému. Psi zaženou Kuliše na útěk a ten z farmy navždy zmizí. Napoleon vzápětí zruší veškeré demokratické schůze a s pomocí lháře Pištíka napovídá zvířatům lži – překroutí historii a přesvědčí hloupý dav, že Kuliš se ve skutečnosti spolčil s lidmi, v bitvě u kravína byl zbabělec a zradil je.

Tímto převratem začíná na farmě nový, tvrdý totalitní režim. Napoleon paradoxně okamžitě rozkáže stavět větrný mlýn a lživě namluví zvířatům, že to byl odjakživa jeho nápad a Kuliš mu ho jen ukradl. Zvířata se pustí do stavby a dřou až do úmoru. Mlýn je stavěn dokonce třikrát, protože jednou ho zboří silný vichr a podruhé je zničen dynamitem při dalším zoufalém lidském útoku na farmu. Obyčejná zvířata mají čím dál horší podmínky k životu, pracují vysilujícím tempem a mají kritický nedostatek jídla. Propagandista Pištík jim ale na schůzích předhazuje vymyšlená čísla a falešné statistiky o tom, jak se jejich životní úroveň i produkce rok od roku prokazatelně lepší, a zoufalá zvířata mu slepě věří.

Prasata mezitím zcela zradí ideály revoluce. Přestěhují se do Jonesova domu, zleniví a osvojí si lidské manýry. Začnou potají spát v postelích, obchodovat s lidmi, pít alkohol a upravovat Sedm přikázání na zdi tak, aby jim to hrálo do karet (např. přidají dodatek, že žádné zvíře nesmí pít alkohol „přes míru“, nebo spát v posteli „s prostěradly“). Napoleon navíc bez milosti vraždí jakákoliv zvířata, která by se proti němu chtěla ozvat. Když si zvířata na původní znění zákonů stěžují, prasata jim s chladnou tváří namluví, že je zradila paměť. Taktéž zfanatizují tupé ovce a naučí je nové heslo: „Čtyři nohy dobré, dvě nohy lepší.“

Nejoddanějším a nejtragičtějším pracovníkem je kůň Boxer. Jeho jediným řešením všech problémů je bezmezné heslo: „Budu pracovat ještě lépe a radostněji.“ Ačkoliv celý život dřel pro blaho farmy, když se ve stáří těžkou prací zraní a vyčerpá, zaslouženého důchodu se nedočká. Cynický Napoleon ho nechá odvézt na jatka k řezníkovi a za utržené peníze prasata nakoupí bednu whisky. Když zvířata, která umí číst (např. osel Benjamin), zjistí, jaký nápis je na autě, které Boxera odváží, je už pozdě. Pištík je následně přesvědčí absurdní lží, že Boxer dojatě zemřel v drahé nemocnici a auto jen dříve patřilo řezníkovi a doktor ho ještě nestihl přemalovat.

Příběh graduje po mnoha letech, kdy se prasata definitivně naučí chodit po dvou nohách, obléknou si lidské šaty a mezi ostatními pracujícími zvířaty se procházejí s práskajícím bičem v ruce. Původní Sedmero přikázání je smazáno a nahrazeno jedinou absolutní, pokryteckou větou: „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“ V děsivém závěru románu začínají prasata naplno spolupracovat se svými někdejšími lidskými nepřáteli a Napoleon farmu přejmenuje zpět na Panskou farmu. Společně s lidmi popíjejí v domě alkohol a hrají karty. Ostatní vykořisťovaná zvířata se zvenku oknem dívají na divokou hádku mezi lidmi a prasaty uvnitř a s obrovskou hrůzou si uvědomují, že od sebe už obě stvoření nedokážou vůbec rozeznat. Tváře prasat se totiž definitivně proměnily v lidské.

The post Farma zvířat – čtenářský deník (4) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: 1984

Autor: George Orwell

Deník přidal(a): Ondra Halata

Život

• Vlastním jménem Eric Arthur Blair, byl britský novinář, esejista, spisovatel a levicově orientovaný demokrat, který žil a tvořil v první polovině dvacátého století, konkrétně mezi lety 1903 a 1950. Pseudonym Orwell byl vybrán podle říčky, která tekla okolo místa jeho bydliště, kde žil jako dítě.
• Mladý Eric se narodil v Indii, odkud jej jeho matka v jednom roce odvezla do Británie, kde vystudoval soukromou střední školu a následně prestižní Eton College. Jelikož však jeho rodiče neměli peníze na placení jeho studií, musel začít pracovat pro Indickou imperiální policii v Barmě. Zde jsou počátky jeho odporu k imperialismu a jeho levicového zaměření.
• Z Barmy do Evropy se vrací na konci dvacátých let. Pracuje jako komentátor a esejista pro místní noviny. V té době žije na ulici mezi spodinou a tuláky, své zkušenosti z života mezi sociální spodinou se promítnou do knihy Na dně v Paříži a Londýně
• V roce 1936 se zapojil jako dobrovolník do španělské občanské války, kde bojoval na straně vlády v milicích POEM, což byla marxisticko-komunistická strana. Po skončení války sepisuje první důležitější knihu s názvem Hold Katalánsku, kde mj. popisuje své zranění z roku 1937, kdy byl do krku zasažen šrapnelem.
• Do roku 1940 psal knižní recenze pro Nový anglický týdeník. Protože se, pro nemoc, nemohl účastnit 2. světové války, rozhodl se pracovat pro BBC a přispíval do novin svými komentáři a esejemi.
• Ke konci války sepsal jednu ze svých nejznámějších knih, Farmu zvířat. Ta se stala světoznámou alegorickou bajkou o soužití zvířat na farmě, ale zároveň o tom, jak fungují totalitní režimy.
• V roce 1949 vychází jeho nejznámější knížka, která je dodnes citována, čtena a znovuvydávání, 1984.
• V roce 1950 umírá na následky vleklé tuberkulózy.
• Dodnes se vedou spory o tom, jak na tom byl Orwell s náboženstvím. Nejlépe to vystihuje jeho životopisec, který tvrdí, že osoba člověka Erica Blaira byla věřící, avšak osoba spisovatele Orwella byla ateistická.

1984

• 1984 je dystopický, epický román, který byl poprvé vydán v roce 1949.
• Vyprávěno v -er formě
• Dystopie -> představa budoucnosti, kde se lidstvo vyvinulo špatným směrem, naprostý opak utopie.
• Hlavním cílem knihy je varovat před nebezpečím komunismu, režim je díky „moderní“ techniky ještě tvrdší a represivnější.
• Hlavní postavou je Winston Smith, který žije v Oceánii -> jedna ze tří obrovských světových mocností, které mezi sebou vedou neustálou a nikdy nekončící válku. Další dvě se nazývají Eurásie a Eastásie
• Další postavy: Velký Bratr, Julie, O’Brien, Charrington, Emanuel Goldstein, Parsons.
• Časté užívání neologismů: Newspeak, Oldspeak, Vaporizace, DoubleThink, Udržovací válka, Ideozločin…
• Ve své době byl v Československu a dalších socialistických státech zakázán.
• V Oceánii existují tři skupiny obyvatelstva, které vede jedna Strana, jejíž vůdcem je Velký Bratr. První skupinou je Vnitřní strana, jejíž členové jsou nejvíce privilegovaní, mají přístup ke skutečnému jídlu, kávě…; Vnější strana jsou povětšinou úředníci, kteří pro Stranu pouze pracují, nemají sice přílišná privilegia, ale nejsou tou naprosto utlačovanou skupinou; Zbytek tvoří dělníci a obyčejní lidé, obdoba proletariátu, ti žijí povětšinou ve slumech a jejich jedinými zálibami je alkohol, sex a hazard.
• Strana vede naprosto vše, v zemi vládne teror, diktatura, vláda jedné strany, bonzáctví, šeď, naprosté překrucování pravdy, tajná policie, sledování…
• Oficiální ideologie strany je tzv. angsoc -> Anglický socialismus
• Motto strany a státu zní: Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla.
• Ministerstva -> Ministerstvo lásky mučí lidi, Ministerstvo pravdy je určeno k tvoření dezinformací a trvalé lži, Ministerstvo míru řídí armádu a udržuje válku, Ministerstvo hojnosti má na starosti příděl potravin
• Děj se odehrává v roce 1984 v Londýně, kniha je rozdělena na tři hlavní části.

Děj

Děj začíná roku 1984 v Londýně, hlavní postava Winston Smith pracuje na Ministerstvu pravdy, kde přepisuje staré noviny a časopisy tak, aby v případě dohledání vždy vše odpovídalo aktuální doktríně Velkého bratra. Během dvou minut nenávisti uvidí Winston mladou soudružku Julii, kterou z duše nenávidí, je pro něj představitelkou režimu, strany a všeho špatného, a O’Briena, který je členem vnitřní Strany. Strana kontroluje lid pomocí zabudovaných mikrofonů, které jsou všude a pomocí televizí. Ty jsou oboustranné a nesmí být vypnuty, čímž strana kontroluje lid. Děti jsou vedeny k udávání tak moc, že jsou často schopny udat vlastní rodiče. Lidem, kteří propadnou ideozločinu hrozí vaporizace. Během jedné z procházek městem Winston uvidí staré vetešnictví, ve kterém je prodavačem pan Charrington, a koupí si deník. Už to je odporem vůči systému, protože deník je nepřepsatelný systémem, Strana jej nemůže změnit centrálně, a to je zločin. Winston postupně zjišťuje, že Julie nenávidí systém a Stranu stejně jako on a že svou lásku ke Straně pouze hraje. Časem se do sebe oba zamilují a pan Charrington jim nabídne, aby ke svým tajným schůzkám využívali malý byt, který je nad jeho obchůdkem. To jim chvíli vychází a oba prožívají svůj zlatý čas, který však netrvá věčně. Protože Winston a Julie nenávidí stranu, rozhodnou se dát dohromady s tzv. Bratrstvem, které údajně vede Emanuel Goldstein. Díky O’Briena se oba dostávají ke knize Teorie a praxe oligarchického kolektivismu, která je v knize dále nazývána jako Kniha. V té jsou popsány základní principy fungování Strany a vlastně celé Oceánie. Ukáže se však, že O’Brien a pan Charrington jsou oba členové tajné policie, Winstona s Julií zatknou a v poutech odvedou na Ministerstvo lásky, kde je od sebe oddělí a mučí. Jejich cílem není získat jejich přiznání ani je zabít, nýbrž zlomit jejich psychiku. Jejich cílem je to, aby se s Julií navzájem zradili. To se jim po nějaké době povede. Zrada nespočívá v tom, že Winston řekne na Julii všechno, co ví, protože to všechno už tajná policie ví, ale v tom, že jeden druhého obětuje. Winstonovi je vyhrožováno tím nejhorším psychickým i fyzickým násilím a Winston na poslední chvíli zvolá „Vezměte místo mě radši Julii, mučte radši ji…“. Po tomto aktu je Winston propuštěn, ale už není stejný. Mučení jej zlomilo tak moc, že je z něj naprosto odlišný člověk. Děj končí tak, že Winston se potká s Julií a zjistí, že si oba provedli stejný čin. Oba se zradili, oba porušili slib, který si dali a oba jsou zničeni, nic k sobě necítí a urychleně se loučí. Krátce po této scéně jsou oba vaporizování a děj tímto končí.

Ukázka (výňatek)

Umělecký text

A o pár kójí dál sedělo mírné, nepraktické, snivé stvoření jménem Ampleforth. Vyznačoval se velice chlupatýma ušima a překvapujícím talentem pro žonglování s rýmy a básnickými metry. Zabýval se tím, že produkoval „upravené“ verze, takzvané definitivní texty básní, které byly sice ideologicky závadné, ale z nějakého důvodu měly být zachovány v antologiích. A tato hala s přibližně padesáti pracovníky byla jen jednou sekcí, vlastně jedinou buňkou obrovského komplexu Oddělení záznamů. Kolem ní, nad ní a pod ní se další houfy pracovníků zabývaly nepředstavitelným množstvím úkolů. Byly tu obrovské tiskárny s redaktory a školenými typografy, a dokonce vybavené ateliéry na falšování fotografií. Byl tu úsek televizních programů s inženýry, režiséry a týmy herců, kteří byli speciálně vybráni pro svou schopnost napodobovat hlasy. Byly tu armády referentů, jejichž úlohou bylo sestavovat seznamy knih a časopisů, které měly být přepsány. Byly tu rozlehlé depozitáře, kde se skladovaly opravené dokumenty, a skryté pece, v nichž se ničily původní výtisky. A kdesi v naprosté anonymitě koordinovaly řídící mozky celou práci a stanovovaly politickou linii, která vyžadovala, aby se jeden kousek minulosti zachoval, jiný zfalšoval a další vygumoval.

Podobná díla (nejen v literatuře)

• 451 stupňů Fahrenheita – Ray Bradbury
• Konec civilizace – Aldous Huxley
• Farma zvířat – George Orwell
• My – Jevgenij Zamjatin
• Matrix, V jako Vendetta
• Deus Ex, Bioshock

The post 1984 – čtenářský deník (2) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: 1984

Autor: George Orwell

Deník přidal(a): Vojtěch Hýka

Nakladatelství Argo, Praha 2015; překlad Petra Martínková

Příběh se odehrává v Londýně roku 1984. Celý svět je rozdělen na tři části: Oceánii (Velká Británie, Francie, Amerika,…), Eurasii (Čína, Japonsko, Korea,…) a Eastasii (Afrika, Portugalsko,…).

Společnost, která se v příběhu vyskytuje, je rozdělená na Vnitřní stranu, Vnější stranu a Proléty. V Oceánii vládne Velký Bratr tzv. angsocem – totalitní režim vycházející z anglického socialismu. Lidé jsou sledováni a odposloucháváni obrazovkami. Politická strana „Strana“, kterou vede Velký Bratr, lidmi manipuluje, nikdo se nepamatuje minulost. To proto, že minulost stále upravuje.

Kniha je rozdělená na tři části. První část popisuje totalitní režim v Oceánii a Winstonův nesouhlas s režimem. V druhé části se Winston pozná s Julií a rozvíjí jejich vztah. V třetí části knihy jsou oba dopadeni, zatčeni, mučeni a převychováváni.

V románu se vyskytuje mnoho retrospektiv a je velice důkladně popisováno prostředí. Příběh je psán v er – formě.

Hlavními postavami jsou Winston Smith a Julie. Winston je hubený a vysoký muž, který je zaměstnán na ministerstvu Pravdy, kde upravuje články tak, aby vyhovovaly současným tvrzením Strany. Je velice zvídavý, nesouhlasí se Stranou, má vlastní názory a myšlenky. Julie je velmi krásná, chytrá a odvážná šestadvacetiletá dívka, která žije na internátě. Pracuje v oddělení literatury, kde se upravují a píší romány. Se Stranou nesouhlasí, ale snaží se být její vzornou členkou, aby na sebe neupoutala pozornost.

Vedlejšími postavami jsou O’Brien a pan Charrington. O’Brien je kolega a „kamarád“ Winstona, který předstírá, že opovrhuje režimem a nesouhlasí s Velkým Bratrem. Ve skutečnosti je příslušníkem ideopolicie. Pan Charrington je muž, který se převlíká za staršího pána. Je také příslušník ideopolicie. Také vlastní obchod se starožitnostmi.

Winston Smith objevil ve svém bytě místo, kde není pod dohledem obrazovky. U pana Charringtona si koupil deník, do kterého psal všechen nesouhlas se Stranou. Věděl, že za toto mu hrozí vaporizace, ale i přesto si deník psal. V práci se zůčastnil „Dvou minut nenávisti“, kde Strana ukazovala Emmanuela Goldsteina jako největšího nepřítele strany. Při ní si všiml O’Briena. Z jeho výrazu Winstonovi došlo, že je také proti režimu a začal se ním bavit. Potkal také mladou ženu, ke které ale z neznámých důvodů cítil nenávist a zlost. Jednou jí upadly věci na zem. Protože mu jí bylo líto, pomohl jí věci sesbírat. Při této příležitosti mu slečna předala papírek s nápisem „Miluji tě“. S touto slečnou, Julií, se začal scházet v pokoji nad starožitnictvím pana Charringtona. Tento pokoj nebyl hlídán obrazovkou, proto si zde mohli dělat, co chtěli. Bohužel nevěděli, že pan Charrington je příslušníkem ideopolicie.

O’Brien, kterému Winston důvěřoval, pozval Julii a Winstona k němu domů, aby se mohli podívat na nové vydání Newspeaku – nové verzi angličtiny, která vyhovuje Straně. Tvrdil, že jeho obrazovku dokázal vypnout, a tak začali mluvit o nenávisti k Velkému Bratrovi. O několik dní později se Winston s Julií opět sešli v pokoji u pana Charringtona. Když si povídali u okna, odpověděl hlas z obrazovky, která byla schovaná v pokoji. Oba byli zatčeni a odvedeni příslušníky ideopolicie do vězení Ministerstva lásky.

Winston Smith trpěl ve vězení hladem, ztratil pojem o čase a stále myslel na Julii, do které byl zamilovaný. Byl velice překvapený, když viděl O’Briena, který se podílel na jeho mučení. Jedním druhem mučení bylo elektrické křeslo, kde Winstona trápili, dokud nebyli spokojeni s jeho odpověďmi. Během mučení ho donutili přiznat se i k činům, které nikdy neudělal. Poslední částí jeho utrpení byla místnost 101. V této místnosti každý čelil svým největším hrůzám. Pro Winstona to byly krysy. Zde si uvědomil, že miluje Velkého Bratra. Zde také zradil Julii. Začal křičet, aby to udělali jí a jeho nechali být. Tím byla jeho převýchova dokončena a Winston byl propuštěn na svobodu. S Julií se po propuštění neviděl, naposledy ji viděl v místnosti 101, kde měla obrovskou jizvu přes obličej. Přiznala mu, že ho také zradila. U soudu na Ministerstvu lásky Winston Smith vše přiznal a nakonec byl zezadu zastřelen.

Tato kniha mne velice zaujala. Nečekal jsem, že by mohl být Winston Smith vaporizován. Velice mě překvapil O’Brien, který jen čekal na příležitost, aby ho mohl dopadnout. Nedovedu si představit žít v tomto režimu, kde by děti udávaly své rodiče a všichni byli hlídáni „obrazovkami“. Nejvíce mě však překvapilo, že Winston nakonec mučení podlehl a začal milovat ideologického Velkého Bratra. Očekával jsem, že si do poslední chvíle udrží své názory a myšlenky.

The post 1984 – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.