Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Deník přidal(a): Veronika

Podobný materiál: Rozbor díla

Karel Jaromír Erben

Základní informace o autorovi:

• Žil v letech 1811 až 1870 a patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům, básníkům a sběratelům lidové tvorby.
• Tvořil v období českého romantismu a národního obrození (konkrétně jeho 3. fáze).
• Působil také jako uznávaný historik, archivář města Prahy, právník a překladatel.
• Byl vášnivým a pečlivým sběratelem lidových pohádek, písní, říkadel a pověstí (dílo Prostonárodní české písně a říkadla, České pohádky).
• Na rozdíl od romantika Máchy, který se bouřil proti společnosti, byl Erben spíše smířlivý a zastával názor, že člověk se má podřídit osudu a vyššímu mravnímu řádu.

Dílo: Kytice

Bibliografické údaje a název:

• Původní plný název této geniální sbírky zněl Kytice z pověstí národních.
• Tento název v sobě symbolizuje pečlivý výběr a umělecky přetvořený soubor těch nejlepších národních pověstí, které autor jako květy svázal do jedné sbírky.
• Tento konkrétní zápis se opírá o vydání Státního pedagogického nakladatelství v Praze z roku 1971, ale poprvé sbírka vyšla už v roce 1853 (tehdy obsahovala 12 balad). V roce 1861 vyšlo druhé, rozšířené vydání (přibyla balada Lilie).

Literární zařazení:

• Literární druh: Lyricko-epický (případně primárně epika, protože texty obsahují silný dějový základ).
• Literární forma: Poezie (veršovaný text).
• Literární žánr: Klasická balada.
• Definice žánru: Balada je lyricko-epický literární útvar s ponurým, často strašidelným dějem, rychlým spádem a zhuštěným dějem. Většinou mívá velmi nešťastný, někdy až vyloženě tragický konec. Námětem v Kytici je ve většině případů mravní provinění člověka, které je následně krutě potrestáno nadpřirozenými bytostmi či přímo neúprosným osudem.

Téma, motivy a záměr autora:

• Záměr autora: Erben chtěl podat trvalý umělecký obraz myšlení, tradic a představ prostého lidu v minulosti, chtěl zachytit jeho původní názory na život a svět.
• Proto zpracovával polozapomenuté látky lidové slovesnosti, které osobitým způsobem umělecky přetvářel, ačkoliv podkladem mu zůstaly české a slovanské báje a mýty.
• Téma: Otázka lidské viny a nevyhnutelného trestu za ni, dodržování přírodních a mravních zákonů, role osudu a křesťanské pokory.
• Motivy: V baladách vystupují téměř vždy ženy (jako matky či dcery), které se něčím úmyslně či neúmyslně proviní proti zavedenému řádu a jsou za to nekompromisně potrestány kouzly, přírodou, přízraky anebo vlastním svědomím. Typickým motivem je porušení vztahu matka – dítě.

Kompozice, časoprostor a styl:

• Kytice se skládá z 13 balad (původních 12 + Lilie přidaná ve druhém vydání).
• Časoprostor: Čas v tomto díle není přesně historicky určen, je ahistorický a cyklický (odvíjí se podle ročních období a křesťanských svátků). Děj se odehrává v neurčitém venkovském prostoru (na vesnici, v hlubokém lese, v temném jezeře, na zámku nebo třeba v kapli na hřbitově).
• Vypravěč: Vystupuje zde er-formní vypravěč, který sice ví, co postavy dělají, ale zároveň do děje často zasahuje, hodnotí chování postav a klade naléhavé řečnické otázky.
• Slohový postup: Převládá vyprávěcí a popisný slohový postup.
• Architektonika: Kompozice celého díla je mistrně zrcadlová. Básně jsou systematicky uspořádány tak, že zrcadlově protilehlé balady mají shodné tematické rysy (např. 1. Kytice a 13. Věštkyně řeší osud a naději národa; 2. Poklad a 12. Dceřina kletba řeší mateřskou vinu; 3. Svatební košile a 11. Vrba řeší vztah k mrtvým, atd.).

Obsah jednotlivých balad:

1. Kytice – Truchlící sirotci každý den přicházejí k hrobu své milované zemřelé matky. Ten se z lítosti nad dětmi jednoho dne zázračně pokryje drobným kvítkem (mateřídouškou). Tento drobný kvítek se stává symbolem a útěchou pro osamělé děti, stejně jako jsou Erbenovy pověsti útěchou a symbolem pro český národ.

2. Poklad – Děj se odehrává na magický Velký pátek, kdy se v kostele čtou pašije a v přírodě se odkrývají skryté poklady. V ten den najde chudá žena se svým dítětem v lese ve skále zlato. Matka je vidinou obrovského bohatství tak zaslepena, že začne zlato odnášet a nechá dítě ve skále. Když si uvědomí, že pro samý poklad na dítě zapomněla, je už pozdě, protože skála se s rachotem zavře a dítě v ní uvízne. Matka, celá nešťastná a plná výčitek, se celý rok modlí a po roce pokání se vrací na místo. Tam k velké úlevě nalézá své dítě živé a zdravé a o zlato už nestojí.

3. Svatební košile – Nešťastná dívka se v noci vášnivě modlí k obrazu Panny Marie, aby jí vrátila jejího milého mládence z ciziny, nebo aby raději okamžitě její život zkrátila. Za toto rouhavé ultimátum je potrestána. Přijde si pro ni její mládenec, ale ten je už ve skutečnosti upír, oživená mrtvola, která si ji děsivou krajinou vede na hřbitov. Dívka včas pozná pravdu a před umrlcem se uzavře do staré márnice k jinému mrtvému. Tam se se strachem úpěnlivě modlí, činí pokání a tím se po zakokrhání ranního kohouta nakonec zachrání.

4. Polednice – Rozzlobená a nervózní matka, která zrovna vaří oběd, v afektu na své zlobivé a plačící dítě zavolá bájnou Polednici. Protože je přesně před polednem, Polednice – děsivý přízrak – skutečně nečekaně přijde. Matka celá vyděšená a v šoku k sobě tiskne dítě a snaží se přízrak odehnat. Ta sice po odzvonění poledne skutečně odejde bez dítěte, ale když se probere omdlelá matka z mrákot, zjistí strašlivou pravdu. Dítě je mrtvé, protože ho v obrovské hrůze vlastní matka sama zardousila, jak ho k sobě tak pevně tiskla.

5. Zlatý kolovrat – Pán, který zabloudil v lese, se zamiluje do krásné Dory, jež žije se svou zlou nevlastní matkou a sestrou v chalupě. Král požádá Dořinu matku o její ruku. Ta mu ji sice naoko slíbí, ale při cestě na zámek ji se svou vlastní ošklivou dcerou krutě zabijí, uříznou jí ruce, nohy a vyloupnou oči, které si vezmou s sebou. Místo Dory si král nevědomky vezme její k nerozeznání podobnou nevlastní sestru. Tělo mrtvé Dory najde v lese kouzelný stařeček, který pošle pachole na zámek, aby postupně vyměnilo cenný zlatý kolovrat za Dořiny uříznuté končetiny a oči. Zlým ženám lakota nedá a vše vymění. Stařeček vzápětí živou vodou Doru oživí. Kolovrat je však kouzelný, a když na něm později na zámku nepravá žena přede pro krále, začne kolovrat zpívat krutou pravdu o vraždě. Král zlé ženy potrestá a vezme si zachráněnou Doru.

6. Štědrý den – Dvě mladé sestry, Marie a Hana, chtějí netrpělivě znát svou budoucnost, a proto jdou o Štědrém večeru podle staré pověry o půlnoci prosekat led v jezeře, aby ve vodě viděly svůj osud. V odrazu se jim zjeví budoucnost. Hana vidí statného mládence a stavbu domku, zatímco Marie vidí jen temný kostel a rakev s černým křížem. Obě vidiny se do roka do puntíku vyplní. Hana se vdá za mladíka a Marie o podzimu nešťastně umře. Poučení zní, že je lepší žít v nevědomosti, než se snažit nahlédnout do děsivé budoucnosti.

7. Holoubek – Mladá vdova, která úmyslně otrávila svého staršího manžela, se tváří, že truchlí, ale velmi brzy se provdá za nového mládence. Vše se zdá být v pořádku, dokud na dub nad hrobem otráveného manžela nezačne sedat bílý holoubek. Ten začne zpívat žalostnou píseň o její skryté vině. Zvuk holoubka neustále a drásavě připomíná ženě její hrůzný čin, až ji výčitky svědomí nakonec doženou k šílenství a ona sama skočí do řeky a utopí se.

8. Záhořovo lože – Mladý poutník jménem Poutník kráčí krajinou a v lese narazí na strašlivého lesního loupežníka a vraha Záhoře. Ten ho chce zabít, ale když mu Poutník řekne, že má namířeno rovnou do samotného pekla, Záhoř ho ušetří pod podmínkou, že mu pak Poutník vypráví, co v pekle viděl. Když se po roce Poutník vrátí, řekne Záhořovi, že viděl v pekle pro toho nejhoršího hříšníka připravené strašlivé, plamenné „Záhořovo lože“. To vrahovi nažene takový strach, že okamžitě padne na kolena, lituje svých krvavých činů a dlouhá desetiletí se kaje jako kmen stromu, dokud mu Bůh nakonec v jeho stáří neodpustí.

9. Vodník – Mladá dívka nerespektuje zákaz a obavy své matky a v pátek, který je podle starých pověr nešťastným dnem, se vydá k jezeru prát šátečky. Lávka u jezera se pod ní nečekaně prolomí a spadne rovnou do vodníkova temného podvodního království. Ten si ji nedobrovolně vezme za ženu a má s ní i dítě. Dívce se ale zoufale zasteskne po matce a tak dlouho naléhá na vodníka, aby ji pustil na návštěvu na břeh, až ten po podmínkách vyhoví (dítě si nechá u sebe jako pojistku). Jakmile ale dívka přijde bezpečně domů, její matka ji zamkne a odmítne ji večer pustit zpět k vodníkovi a dítěti. Zuřivý vodník se zradou cítí podveden, pomstí se tím nejhorším způsobem a mrští po bouřce matce na práh krvavé tělíčko mrtvého dítěte s utrženou hlavou.

10. Vrba – Příběh vypráví o ženě, která je normální ženou pouze ve dne, ale v noci se její duše stěhuje a stává se z ní krásná vrba u potoka. Její tělo sice leží dýchající vedle manžela, ale její pravá duše je ve vrbě. Muži se zdá divné, proč je v noci tak bezvládná a proč ji ani hlasitý křik plačícího dítěte nevzbudí. Jde pro radu k moudré bábě a ta mu celou magickou pravdu řekne. Žárlivý a majetnický muž jde ráno ze vzteku pokácet onu vrbu, myslíc si, že se tak duše jeho paní vrátí natrvalo a zcela do jejího těla v posteli. Když ale padne strom, padne mrtvá i jeho žena. Litující muž si uvědomí svou chybu a z pokáceného dřeva vrby vyřeže alespoň kolébku, která bude dítěti nahrazovat matčinu náruč, a z proutků bude řezat píšťalky, které připomenou její zpěvný hlas.

11. Lilie – Vypráví o čisté panně, která po smrti vyrostla na hrobě jako překrásný květ bílé lilie. Ten květ náhodou objeví smutný král a zamiluje se do něj. Vezme ho k sobě, a když zjistí, že se květ v noci mění v krásnou dívku, vezme si ji za ženu. Jeho matka však snachu bytostně nenávidí, a když král odjede do války, zlá matka nechá za jeho zády dívku zahubit, čímž zničí nejen život a štěstí krále, ale i jeho malého dítěte.

12. Dceřina kletba – Krátká balada formou zoufalého rozhovoru matky a dcery. Dcera v hysterii zabila své vlastní novorozené nemanželské dítě a uvědomuje si, že za tento neodpustitelný hřích brzy půjde na popraviště na šibenici. Před smrtí však stihne krutě proklít nejen svého svůdce, ale především svou vlastní matku, které vyčítá, že jí jako dívce dovolila přílišnou volnost, nijak ji nevychovávala a nechala ji klesnout až na dno, které končí smrtí.

13. Věštkyně – Jedná se o závěrečnou báseň sbírky, která na rozdíl od předchozích nemá temný děj. Zrcadlově odkazuje na úvodní Kytici. Je plná vlastenecké naděje a proroctví o slavné české budoucnosti vycházející ze starých mýtů o kněžně Libuši a Přemyslu Oráčovi. Vyjadřuje pevnou víru Erbenovu, že ačkoliv zažil národ mnoho útrap, jeho zlatý věk ho teprve čeká.

Ukázka z díla (Vodník):

Něco padlo. – Pode dveřmi
mok se jeví – krvavý;
a když stará otevřela,
kdo leknutí vypraví!
Dvě věci tu v krvi leží –
mráz po těle hrůzou běží:
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.

Kulturní vliv a přijetí:

• Při svém prvním vydání měla sbírka okamžitý a obrovský úspěch napříč celou tehdejší společností a silně ovlivnila nejen čtenáře, ale i mnoho dalších význačných umělců.
• Dílo inspirovalo řadu hudebních skladatelů (např. Antonína Dvořáka k jeho slavným symfonickým básním).
• Roku 1972 měla obrovskou premiéru stejnojmenná divadelní hra Kytice ve slavném divadle Semafor, kterou napsal Jiří Suchý společně s Ferdinandem Havlíkem jako vynikající a zábavnou parodii na Erbenův originál.
• Toto dílo bylo také v roce 2000 mimořádně úspěšně a vizuálně poutavě zfilmováno režisérem a kameramanem Františkem Brabcem. Film získal sedm Českých lvů a dodnes se těší velké divácké oblibě.

Vlastní názor na dílo:

Erbenova Kytice se mi velmi líbila už od malička, ačkoliv se mi tehdy některé texty zdály až příliš drsné a strašidelné. Na této klasické knize nejvíce oceňuji to, jak nesmírně čtivá ve skutečnosti je – její krátké a úderné verše jsou jednoduché, rytmické a dají se velice snadno zapamatovat (což je důvod, proč se ji s oblibou učí recitovat i děti na základních školách). Líbí se mi také rozmanitost; zatímco některé balady mají až pohádkový a zázračný nádech (Zlatý kolovrat), jiné jsou drsně realistické a založené na temné venkovské pověře. Myslím si, že Kytice je geniální, nadčasová knížka pro jakoukoli generaci, která právem patří k pilířům povinné středoškolské četby.

The post Kytice – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Deník přidal(a): Rowan

Podobný materiál: Rozbor díla

O autorovi:

• * 7. 11. 1811 – † 21. 11. 1870
• Karel J. Erben byl českým historikem, právníkem, archivářem, spisovatelem, básníkem, překladatelem a sběratelem českých lidových písní a povídek
• patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození (konkrétně jeho 3. etapy, 30. až 50. let 19. století)
• byl představitelem literárního romantismu
• celoživotně spolupracoval s Františkem Palackým
• výsledkem jeho sběratelské činnosti byly Prostonárodní české písně a říkadla (více než 2200 písní, jež zachycují život člověka od narození až po smrt)
• nejvíce však proslul svým dílem Kytice z pověstí národních (zkráceně Kytice)

Literární období

Romantismus

• umělecký a filozofický směr, nastupuje po osvícenství a racionalismu, vznikl na přelomu 18. a 19. století, hlavní rozvoj zažíval od první třetiny 19. století do poloviny 19. století

Znaky romantismu:

• obdiv k minulosti (inspiraci hledá především ve středověku), mystice, k přírodě, exotice, únik do vlastního nitra, odvrací se od reality
• klade důraz na cit, individualitu (na individuální prožitek hl. hrdiny) a duši (zejména duši trýzněnou)
• častým tématem je nešťastná láska
• pocit osamění a nepochopení, skepse
• jazyk romantických děl bývá rozmanitý, obrazný, zvukomalebný

Žánry psané v období romantismu:

• lyrická poezie, lyricko-epické žánry (př. poéma), dramatická báseň
• žánry lidové slovesnosti, především balada, pověst a pohádka
• romantický a historický román

Čtenářský deník: Kytice

• jedná se o jedinou původní knihu, kterou kdy K. J. Erben vydal
• dílo bylo vydáno poprvé v roce 1853 – tehdy obsahovalo 12 básní,
• druhé vydání z roku 1861 bylo obohaceno o baladu Lilie (a také o oddíl Písně),
• v roce 1871 (po autorově smrti) obsahovalo třináct básní, oddíl Písně byl vypuštěn)
• básně jsou inspirovány lidovou slovesností poukazující na hodnotu mezilidských vztahů

Obecná charakteristika díla

• literární druh: lyriko-epika
• literární žánr: balady (se znaky pověsti, legendy či pohádky)
  • balada = lyricko-epická báseň s (obvykle) pochmurným, strašidelným dějem a zpravidla tragickým koncem
• literární forma: poezie

Časové zařazení děje

• čas děje žádného z balad není určen, není kladen důraz na dobu, kdy se příběhy odehrávají

Prostředí děje

• místo: obvykle venkov, určité místo spjaté s přírodou – např. jezero, les,…

Děj a tematika díla

• děj většiny balad zahrnuje vinu, hrůzný čin, za nějž je provinilý/á následně, ať už úměrně či neúměrně, potrestán/a
• tematika milostná, fantazijní, náboženská, venkovská, morální, dále tematika lidských vztahů a jejich komplikovanosti

Kompozice díla

• 13 balad, stěžejní je úvodní ,,Kytice“, na níž následující balady navazují jako jednotlivé ‘květy‘
• mnohé balady jsou vlastnostmi děje podobné (např. Poklad a Dceřina kletba – pošramocení vztahu  mezi matkou a dítětem)
• v původním vydání z roku 1853 bylo 12 básní seřazeno tak, aby si zrcadlově vlastnostmi děje odpovídaly (první s poslední, druhá s předposlední atd.)

Jazykové prostředky

• tropy: přirovnání, personifikace, epiteton, metafora
• figury: inverze (ve všech baladách), apostrofa (,,Hoj, ty Štědrý večere!“), eufemismus (,,Již na něm roste trávníček!“), dysfemismus (…v černé zemi hnije, ubohá Marie.) ,epifora a anafora (,,Zabila jsem holoubátko, matko má! Zabila jsem holoubátko – …), epizeuxis, onomatopoie (…a na topole podle skal, zelený mužík zatleskal.)
• každá jedna balada je složena ve specifickém rytmu, který dodržuje
• děj je umocňován citoslovci, přímou řečí, krátkými a údernými větami
• dlouhé dialogy
• archaismy (např. skrovný)

Myšlenky a znaky jednotlivých básní

Kytice

– matka reprezentuje vlast, děti národ

– dává naději v lepší budoucnost vlastencům

– upomíná na lidovou tvorbu

Polednice, Vodník

– hledá inspiraci ve slovanské mytologii, mytologické bytosti zde vystupují coby záporné postavy

Svatební košile

– nadpřirozeno, mrtví ožívají

– neštěstí dívky, které chybí milý, silou modlitby ho přivádí zpět k životu, je však potrestána za rouhání se, za prosbu zkrácení vlastního života, nebude-li jí milý navrácen

Zlatý kolovrat

– prvky pohádky

– macecha a sestra zabijí dívku Doru, čímž podvedou šlechtice, obě jsou však za svou vinu potrestány, když skončí roztrhané zvěří

Záhořovo lože

– prvky legendy

– vina, za jakou lesní muž koná sáhodlouhé pokání → konečné vykoupení

Štědrý den

– kontrast štěstí a smutku, lásky a smrti

– navádí čtenáře k myšlence, že je mnohdy lepší nevědět, co nás čeká

Holoubek

– opět kontrast lásky a smrti, štěstí a smutku

– významná role svědomí – žena, vdova neunáší svou vinu, končí svůj život sebevraždou

Dceřina kletba

– pošramocen vztah mezi matkou a dcerou

– dcera si uvědomuje vinu, za kterou musí zaplatit smrtí na oprátce, před smrtí však viní i mladíka a vlastní matku, které zůstavuje kletbu

Poklad

– kvůli sobeckosti matky dochází ke ztrátě jejího dítěte

– matka si uvědomuje svou vinu, lituje ji, truchlí pro dítě

– po roce potomka získává nazpět, uvědomuje si, že zlatem ani stříbrem nelze nahradit člověka srdci drahého

Vrba

– nadpřirozeno – žena se převtěluje ve vrbu

– muž neuposlechne svou ženu, když mu říká, aby se onou záležitostí netrápil, vrbu skácí, žena se tak ze spánku už neprobudí – muž si tedy po celý život ponese vinu za ztrátu ženy a matky jeho dítěte

Lilie

– na konci básně muž proklíná svou matku, které zůstavil svou ženu/lilii a dítě k opatrování, zatímco on byl povolán ke službě králem – žena i dítě umírají, muž touží, aby se jeho matce její konání vymstilo

Věštkyně

– závěrečná báseň, upomíná na lidovou tvorbu (české pověsti)

– spolu s Kyticí dává naději v lepší budoucnost vlastencům

The post Kytice – čtenářský deník (8) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Kytice z pověstí národních

Autor: Karel Jaromír Erben

Deník přidal(a): PrcekEvzenka

Podobný materiál: Rozbor díla

Romantismus

Romantismus je umělecký směr 1. poloviny 19. století, který vznikl ve Francii. Tento směr má mnoho společných znaků s Národním obrozením, jako je zájem o lidovou slovesnost, o historii a především psát v národním jazyce. Vyznačuje se postojem ke světu, který vychází z představy konfliktu a kontrastu. Můžeme si povšimnout, že ve většině tvorby se objevují postavy, jako jsou loupežníci, poutníci či poustevníci, kteří nám mají právě tento kontrast znázorňovat.

Karel Jaromír Erben

Karel Jaromír Erben (nar. 1811) je považován za typického autora romantické literatury. Je významným národním básníkem a sběratelem lidových písní, pohádek a říkadel. Narodil se v podkrkonošském Miletíně, vystudoval gymnázium v Hradci Králové a filozofii a práva v Praze. Účastnil se akci mladé české inteligence, kdy se stýkal s K. H. Máchou, J. K. Tylem. Pracoval pro F. Palackého, pro kterého vykonával pomocné práce ve venkovských archivech. V r. 1851 se stává prvním archivářem města Prahy. Byl považován za jednoho z předních představitelů evropského slavismu (tzn., zabýval se Slovanskými národy, jazyky, kulturou a literaturou). Jeho tvorba vznikala současně s prací vědeckou. Další významná díla jsou Písně národní v Čechách, Prostonárodní České písně a říkadla a Pohádky (např. Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Pták Ohnivák a liška Ryška).

Současníky K. J. Erbena byli již zmiňovaný K. H. Mácha, J. K. Tyl, Karel Sabina.

Kytice z pověstí národních           

Největším dílem je Kytice z pověstí národních, která byla poprvé publikována v r. 1853. Je to básnická sbírka, která obsahuje celkem 12 básní, z nichž jsou to většinou balady (Balada je lyricko-epická veršovaná skladba, většinou s chmurným dějem, rychlým spádem a často končící tragicky).

Sbírka má jednotný ráz, který získala právě formou balady. Právě balada podtrhuje povahu času v celé sbírce, avšak není historickým časem, který lze chápat jako lineární průběh lidských dějin, ale čas je zde pouhým uplýváním, nedotýká se podstaty skutečnosti. Vznikala převážně na základě národní pověsti, opřené o lidovou slovesnost. Každá balada zachycuje příběh ze života a v symbolice lze nalézt osudová dramata lidí. Kompozice sbírky je velmi promyšlená a vychází ze symetrického modelu kytice svázané do pomyslného kruhu z jednotlivých květů. Sbírku zahajuje obraz zemřelé Matky vlasti a v závěru pak vlastenecky promlouvá Věštkyně. Dalších deset balad tvoří ve dvojicích vzájemný ideový a tematický protějšek sestavený od začátku a od konce. V Pokladu a Dceřině kletbě je společným aspektem matčina vina. Ve Svatební košili a Vrbě ožívají nadpřirozené bytosti. Polednice a Vodník vychází ze světa lidově pohádkové fantazie, aby narušovali lidské štěstí. Zlatý kolovrat a Záhořovo lože se opírají o lidové pohádky s důrazem na provinění a jeho potrestání.

Zlatý kolovrat

Vypráví o krásné Dorničce, do které se zamiloval král, a měla se stát jeho ženou, ale její nevlastní matka s dcerou ji v lese zabily a odnesli sebou části těla, aby ji nemohl nikdo oživit. Za krále se vdala nevlastní sestra Dorničky. K zámku každý den přicházelo pachole a nabízelo části zlatého kolovratu. Chamtivá dcera kolovrat musela mít a každý den měnila. Za přeslici a kužel musela dát dívčiny ruce, nohy a oči. Když kolovrátek složila a začala příst, kolovrátek začala zpívat: „Zlou to předeš nit! Přišla jsi krále ošidit, nevlastní sestru si zabila, údů a očí ji zbavila. Zlá to nit!“ Tak král zjistil pravdu a vydal se Dorničku hledat. Stařeček ji pokropil živou vodou a ona znovu ožila. Podvedený král obě zlé ženy vyhnal do lesa, kde byli za svůj čin potrestáni.

The post Kytice z pověstí národních – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Deník přidal(a): Terry

Podobný materiál: Rozbor díla

BALADY

Kytice, Polednice, Holoubek, Poklad, Vodník, Svatební košile, Zlatý kolovrat, Štědrý večer, Záhořovo lože, Vrba, Lilie, Dceřina věštba… 13 balad
původně : Kytice z pověstí národních

DĚJ
Hrdinové jsou spíše prostí, vše se odehrává ve venkovském prostředí (kromě Zlatého kolovratu). Příznačné je, že Erbenovými hrdinami jsou ženy. V každé básni je otázka viny a trestu.

Kytice :
Zemře žena a její děti každý den navštěvují její hrob. Matce se jich zželí a převtělí se v drobný kvítek, který pak děti nazvou Mateřídouškou.

Holoubek :
Vdova se vdá brzy po smrti svého manžela. Na stromě nad jeho hrobem sedává holoubek a zpěvem obviňuje vdovu z toho, že svého muže otrávila. Vdova to nedokáže vydržet, stěžuje si, že ta píseň jí probodá duši, a nakonec spáchá sebevraždu.

Vodník :
Dívka chce jít vyprat k jezeru, matka ji prosí, aby nechodila, protože měla zlé sny. Dcera přesto jde a Vodník jí stáhne do jezera. Vezme si ho, porodí mu dítě a pak prosí, aby mohla ještě jednou spatřit svou matku. Vodník jí to dovolí, ale pro jistotu si u sebe nechá dítě. Dívka se do večera nevrací, matka jí nechce pustit, i když už Vodník 3x bouchal na dveře. Když ho dívka žádala, aby jí přinesl dítě na práh a ona ho nakrmila, Vodník ho přinesl, ale za trest mrtvé.

Vrba :

Balada o ženě, která byla ve dne živá a v noci žila ve vrbě. Manželovi to bylo divné a od místní babky zjistil její tajemství. Rozhodl se utít vrbu, ale s ní zároveň zemřela i jeho žena. Muž si to vyčítá, vrba mu ale poradí, aby zasadil jeden z jejích proutků a až vyroste, aby z něj udělal kolébku pro dítě, které si z vrby později bude dělat píšťalky – jeho matka tak bude stále s ním.

Polednice :

Balada o matce a dítěti, které se nechce ztišit a uklidnit. Matka mu vyhrožuje, že zavolá Polednici. Ta se opravdu objeví a jakmile vztahuje k dítěti ruku, matka ho drží a omdlévá. Když se vrací otec v poledne z práce, manželu vzkřísí, ale dítě je již udušené.

Svatební košile :

Jediná balada, která končí šťastně. Dívka čeká na svého milého, který odešel do ciziny a nevrací se. Jak jí přikázal, ušila pro ně svatebné košile. Když se modlí a prosí o jeho návrat, někdo klepe na její okno a ona pozná svého milého. Neví však, že je mrtvý. Odvádí jí na hřbitov, cestou odhazuje její věci na modlení, a když dívka pozná, co se děje, že jí chce také zabít, utíká do márnice, kde jí zachrání až modlení.

Štědrý den :
Dvě děvčata – Hana a Marie – chtěly vědět, co je v budoucnu čeká. Hana uviděla za štědrovečerní noci svého budoucího muže Václava a Marie rakev, která byla v kostele. Obojí se splnilo. Za rok chyběly ve vesnici obě – Hana se vdala, Marie zemřela.

JAZYK A STYL
Dílo má romantické prvky – líčení prostředí přírody (motivy hřbitovů, lesů či jezera) a nadpřirozené bytosti. Erben se snaží o jednoduchost, užívá jednoduchý verš, stručnost, názornost (popis postav: „malá, hnědá, tváře divné“) a také zvukomalbu („na topole podle skal zelený mužík zatleskal“). Balada je lyricko-epický (děj + lyrické prvky) útvar s pochmurným dějem a tragickým koncem. Každá balada je vyprávěna chronologicky v er-formě

VZNIK A VLIV DÍLA
Erben na Kytici pracoval téměř 20let a inspirací mu byly české báje. Dočkala se i zfilmování.

AUTORŮV ŽIVOT

Český básník, historik, překladatel, novinář a sběratel lidové slovesnosti. Na studiích se seznámil s Palackým, s nímž pak po celý život spolupracoval. Byl archivářem města Prahy, zabýval se hlavně literárními a politickými dějinami a národopisem. Sbíral lidovou slovesnost – písně, pověsti, pohádky a říkadla. Napsal Prostonárodní písně a říkadla a také nedokončený soubor českých pohádek, které vydal až Václav Till – Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, Široký a Bystrozraký či Liška Ryška. Erben patří do Národního obrození v 19.století stejně jako Palacký, Jungmann, Tyl, Mácha nebo Němcová. Jejich cílem bylo zastavit jazykový úpadek češtiny, kvůli užívání němčiny, a vytvořit nový spisovný jazyk. Zároveň je Erben i romantikem.
Byl spolutvůrcem Riegrova Slovníku naučného, který byl naší první encyklopedií. Karel Jaromír Erben zemřel 21.11.1870 v Praze.

The post Kytice – čtenářský deník (7) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Deník přidal(a): Andrea

Podobný materiál: Rozbor díla

Zařadit dílo do literárního kontextu

Básnická sbírka vznikla v období Bachova absolutismu. Kytice je autorovým životním dílem – pracoval na ní téměř dvacet let. Výchozí látkou se staly české báje, jež Erben dobře znal a dokázal proměnit v osobitý umělecký útvar. Některé vycházely časopisecky, prvního knižního vydání pod názvem Kytice z pověstí národních se sbírka 12 básní dočkala roku 1853.

Erben se věnoval národopisné a sběratelské činnosti a vydávání děl lidové slovesnosti. Sbírka podává obraz dávných lidových představ a lidového názoru na život (životní úděl člověka).

I když dílo obsahuje řadu romantických rysů, přesto se tímto kritériím romantismu vymyká.

Romantické rysy: rozpolcenost hrdinů, líčené přírodní reálie – motivy hřbitovů, lesů, jezera, nadpřirozené bytosti, motiv zločinu a jeho (často nemožného) vykoupení, osudovosti, vášně a motiv člověka zobrazeného v kontrastu s tajemnou sílou přírody, která je nepřátelská a krutá..

Literární žánr a rysy tohoto žánru.

Jedná se o sbírku 13 baladických básní, uvedených stejnojmennou vstupní básní Kytice. Představuje obraz dávných lidových představ a názorů na život v Erbenově pojetí lidské morálky a determinace lidského osudu.

Lidová balada – je původně epická, později lyricko-epická nebo lyrická báseň s ponurým, tragickým dějem a zejména koncem. Děj se obyčejně obtáčí okolo viny z porušení mravních principů, za což neodvratně následuje trest. Balady mají prudký dějový spád a bohatý, často zkratkovitý, dialog Původní balady jsou lidové, jejich náměty čerpají zejména z legend, kde vystupují hrdinové konfrontováni s nadpřirozenými silami.

Žánry lidové slovesnosti: Lyrickoepická balada, pohádky (Zlatý kolovrat), pověst (Věštkyně), legenda (Záhořovo lože).

Charakteristika postav z textu:

Hrdinové balad jsou romanticky rozpolcení jedinci bouřící se vůči světu, společnosti či životu. Smířlivě přijímají svůj osud, ať je dobrý nebo špatný. Za své prohřešky, úmyslné i neúmyslné, jsou posuzováni dle mravního kodexu. Vinu následuje trest, který pokorně snášejí. Důležitou roli hrají ženské hrdinky, které jsou zastoupeny ve všech skladbách, kromě Záhořova lože. V Erbenově pojetí plní především poslání matky. Ve většině balad se autor zamýšlí nad mateřskou láskou, její velikostí i úskalími.

Výstavba textu – jazyk a kompozice:

Promyšlená kompozice – zrcadlově protilehlé básně na základě shodných atributů spolu korespondují (první s poslední, druhá s předposlední atd.). Úvodní Kytice na základě obrazu truchlících sirotků na hrobě matky převtělené v květ mateřídoušky podává naději lidem milujícím svou vlast, víru v lepší budoucnost podobně jako poslední báseň Věštkyně. Podobné téma řeší Polednice a Vodník s tím rozdílem, že v těchto básních má významnou roli zásah nadpřirozených bytostí. Balady Poklad a Dceřina kletba řeší mravní narušení vztahu mezi matkou a dítětem, Svatební košile a Vrba zobrazují přeměnu člověka, v prvním případě mrtvého milence v obživlou mrtvolu, ve druhém ženu ve vrbu. Pohádkově laděný Zlatý kolovrat a legenda s křesťanskými motivy Záhořovo lože kladou rozdílných příbězích shodný důraz na vinu, pokání a vykoupení. Štědrý den a Holoubek sledují propojení kontrastních motivů štěstí a smutku, lásky a smrti.

Děj se odehrává ve venkovském prostředí. Čas objektivního vyprávění je neměnný, absolutní.

Jazykové prostředky:

Básně jsou psány jazykem s řadou básnických prostředků typických pro lidovou poezii i pro umělecký styl:Rým je výrazný, zvukomalba, přirovnání, metafory, epiteta, personifikace, apostrofy, elipsy, živé dialogy.Názorná opisnost postav a přírody.

Základní motivy:

Boj člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly, základní vztahy mezi lidmi (neposlušnost, vražda, péče o dítě), mateřství, motiv viny a trestu, narušení základních vztahů vede ke konfliktu.

Osudovost – jedinec často nucen volit, ale nevyhne se tragédii, následuje vždy neúměrně vysoký a nevyhnutelný trest.

Hlavním tématem sbírky je konflikt člověka se základními mravními zákony. Erben je přesvědčen o tom, že mravní řád je odvěký, neměnný, osud mnohdy nezávisí na vůli jednotlivce a jeho síla zničí každého, kdo se mu chce vzepřít. Hrdinové nejsou aktivní, nebojují s tím, co je omezuje, jsou trestáni za své chyby či za nedodržený slib, mohou však někdy svým chováním vinu napravit. Stejně jako v lidových legendách a mýtech, z nichž básně vycházejí, je tu přesně odděleno dobro a zlo.

KYTICE

1. část – nešťastní sirotci oplakávají zemřelou matku. Aby zmírnila jejich žal, promění se v kvítek mateřídoušky, který jim přináší útěchu (vychází z pověsti o původu mateřídoušky)

2. část – autor přirovnává své básně ke skromné vonné kytici mateřídoušky („mateří-doušce vlasti naší milé“). Vyjadřuje naději, že jeho pověsti najdou oblibu u čtenářů

POKLAD

Podle pověsti se na Velký pátek otevírají poklady ukryté v zemi, otevírají se skály. Matka spěchající s malým dítětem do kostela na mši uvidí na cestě odvalený velký kámen a vchod do skály, vstoupí do jeskyně, zprvu nesměle, pak si však nabere hodně zlata, tolik, že již neunese své dítě. Dává mu do ručiček zlaté peníze, aby si hrálo. Když se vrátí, jeskyně je zavřena, neboť v kostele již dospívali pašije. Stříbro se proměnilo v kamení, zlato v hlínu. Celý rok hořce lituje ztráty svého dítěte, poznala, že dítě je jí dražší než všechny poklady. Po roce přichází ve stejnou dobu v jeskyni, která je opět otevřena. Již nehledí na lesk zlata, běží za svým dítětem, které si dosud hraje se svými penízky. Je šťastná a odnáší si dítě domů. V této baladě je prověřena láska matky k dítěti. Jedině pokání, výčitky svědomí, utrpení, touha po božím odpuštění podle křesťanského mýtu umožní odčinit vinu a získat zpět dítě.

SVATEBNÍ KOŠILE

Mladá dívka se tři roky modlí za návrat svého milého, který odešel do ciziny. Zůstala na světě sama, rodiče i sourozenci zemřeli. Pro svého milého šila svatební košile, jsou dávno hotové, milý se však nevrací. Vtom uslyší ťukání na okénko a ozve se hlas jejího milého. Chce ihned, ještě v noci, odvést do svého příbytku. Dívka netuší, že její milý je umrlec, kterého svými prosbami povolal z hrobu. Bere s sebou svatební košile, modlitební knížky, růženec a křížek po matce (tři křesťanské atributy). Cestou se vyptává milého na jeho rodiče a dům. Dívka na popud umrlcův postupně odhazuje modlitební knížku, růžence a křížku a umrlec se velkými skoky s dívkou blíží ke hřbitovu. Dívka poznává strašnou pravdu a ukryje se v umrlčí komoře, kde na márách leží mrtvý člověk. Mrtvý několikrát vstává, aby otevřel dveře umrlci, který se dovnitř dobývá. Dívka ho vždy utiší svými modlitbami a v hrůze se dočká rána, kdy kokrhání kohouta ukončí rejdy umrlců. Když jdou lidé ráno na mši, užasnou nad otevřeným hrobem, dívkou v utmelí komoře a nad tím, že na hrobech jsou útržky z nových košil.

Zoufalství nad ztrátou milého a dívčinou rouhání („milého z ciziny mi vrať – aneb život můj náhle zkrať) vyvolá návrat zemřelého milence, ale i dramaticky vystupňovanou cestu ke hřbitovu mezi mrtvé a dívčí zápas o záchranu života. Proti silám zla působí síly dobra. Opírají se nejčastěji o křesťanský mýtus, podle něhož křesťanské pokání může vyvolat obrat, spasit, zachránit člověka. Využívá symboliky čísla tři.

POLEDNICE

Matka, která vaří oběd pro svého muže, přivolává Polednici na dítě, které ji při vaření zlobí. Polednice přichází. Matka má strach o své dítě, silně je tiskne k sobě. Když udeří poledne, vrací se otec k obědu a nalezne matku v mdlobách a dítě udušené v její náručí. Matka, která ztratila trpělivost k dítěti, přivolá trestající moc nadpřirozené síly, které podle starých pověstí krutě a neodvratně zasahovaly do lidských osudů v případech, kdy sám člověk porušil etické vztahy (morálku lidského spolužití). Matka je za své provinění (lidsky pochybila) krutě potrestána.

ZLATÝ KOLOVRAT

Král zabloudil na lovu a zaklepal na dveře chaloupky, kde prosil o vodu. Přinesla mu ji krásná dívka, která předla len. Králi se dívka zalíbila, chce si jí vzít za manželku, musí však počkat do druhého dne, až se její nevlastní matka a sestra vrátí z města. Druhý den hovoří s macechou, ta mu nabízí za ženu vlastní dceru, která je nevlastní dceři k nerozeznání podobná. Král se rozhněval a nařizuje, aby splnila jeho vůli a přivedla svou nevlastní dceru na královský hrad. Matka a nevlastní dcera vedou Dorničku na hrad, v lese ji však vyloupnou oči, useknou nohy a ruce a odnesou je s sebou. Král nepozná klam a koná se svatba. V lese nalezne Dorničku kouzelný dědeček, který posílá chlapce do zámku prodávat zlatý kolovrat. Král odjel do boje a královna, které se kolovrat zalíbí, se diví podivné ceně – chlapec požaduje dvě nohy. Posílá matku pro nohy nešťastné Dorničky. Chlapcova cesta do zámku se opakuje ještě dvakrát. Za ruce prodává zlatou přeslici, za oči zlatý kužel. Dědeček v lese přiloží všechny údy k tělu a pokropí tělo živou vodou. Dornička se probouzí, ale nikoho v lese nevidí. Král se vrací z boje a paní se mu chlubí, že za jeho nepřítomnosti koupila zlatý kolovrat. Když začne příst, kolovrat zpotiv píseň, která králi prozradí, jak byl oběma ženami podveden. Jede ihned hledat Dorničku, koná se nová svatba a obě zlé ženy jsou potrestány tím, co ony samy udělaly Dorničce. Zlatý kolovrat pak zmizel a nikdo ho už nespatřil. O vítězství dobra a potrestání zla rozhoduje také někdy i spravedlnost pohádkového mýtu. V této pohádce zločin odhalují pohádkové zázračné síly (hlas zlatého kolovratu, vinu pomáhá odhalit také kouzelný dědeček). Zločin je potrestán stejnou měrou.

ŠTĚDRÝ DEN

Dvě mladé dívky, Hana a Marie, chtějí znát svůj osud. Jdou na Štědrý den k jezeru, prosekají díru v ledu a podle staré pověry mají ve vodě uvidět, co je čeká v příštím roce. Hana uviděla ve vodní hladině svého milého Václava, Marii se zjevila rakev a černý kříž. Věštba se vyplnila. Jaro přineslo Haně šťastnou svatbu s Václavem. Na podzim zemřel Marie. V adventní době sedí opět děvčata a stará babička ve světnici, předou a vzpomínají, že uplynul rok a dvě mezi nimi chybějí.

Autor na závěr jako poučení uvádí, že „ …lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!“ V tomto případě se tragika balady rozvíjí jako uskutečňování předem daného osudu. Dívka je potrestána za to, že chtěla poznat proti všem pravidlům přirozenosti lidského života svůj tragický konec, předem jí osudově určený.

HOLOUBEK

Mladá vdova dlouho neoplakávala svého muže, do měsíce šila své nové svatební šaty. Tíží ji však vina, otrávila svého muže, aby si mohla vzít svého milence. Na hrobě milého vyrostl zelený doubek, na něm se sedává a smutně vrká bílý holoubek. Svým hlasem připomíná ženě její hrozný čin. Žena neunese svou vinu a vrhá se do řeky. Jako sebevražedkyně nemá právo být pohřbena na hřbitově, ale zahrabána „skrytě, kde cesty pěšiny křižují se v žitě“ Její tělo tlačí veliký kámen, který však není tak těžký, jako prokletí spočívající na jejím jménu.

Žena je potrestána za zločin, který spáchala v touze po milostném štěstí. Tíží ji svědomí. Spravedlnost pohádkového mýtu trestá v podobě zázračné síly (hlas holoubka)

ZÁHOŘOVO LOŽE

Mladý smutný poutník přichází na rozcestí, kde Kristus na kříži svýma rukama naznačuje dvě cesty – směrem na východ vede cesta k nebeské bráně, směrem na západ cesta do pekel. Mladík se vydává cestou na západ. Přichází na opuštěné místo, kde v dutém stromě má již 40 let obydlí hrozný člověk, oblečený v medvědích kůžích, zlý loupežník, přepadávající kolemjdoucí. Mladík mu vypráví, že putuje do pekla, aby vymohl od satana úpis svého otce. Věří, že boží moc je velká a znamení kříže přemůže i ďábla. Loupežník ho propustí na další cestu, když mu mladík slíbí, že mu podá věrnou zprávu o tom, co v pekle viděl. Po roce se poutník vrací a vypráví o pekelných mukách, z nichž nejhorší je Záhořovo lože; toho se obává i sám ďábel. Loupežník Záhoř, který má na svědomí mnoho vražd, prosí poutníka o pomoc. Poutník zarazí Záhořův jabloňový kyj do země a loupežníkovi přikazuje klečet a prosti Boha o milost. Záhoř klečí mnoho let, ale poutník se stále nevrací. Až po 90 letech přichází poutník jako vetchý stařeček doprovázen chlapcem na ono místo. Z kyje vrostla jabloň a klečící Záhoř obrostl mechem jako pařez. Poutník Záhořovi odpouští a oba umírají. Z jejich těl odlétají k nebi dvě holubice.

Křesťanská vrstva mýtu je nosnou myšlenkou této legendární skladby. Konečná spása vraha a lupiče Záhoře je založena na velikosti pokání (na 90letém pikání). Skladba je celá pojata jako zápas sil pekelných a božích. Tento zápas je rozložen do mnoha výjevů umístěných do rozličných přírodních i fantazijních (peklo) scenérií. Síla boží moci je dokazována dvojím příběhem: spasení Záhořovo je umožněno spasením poutníka, jenž si cestu do pekla a znamením kříže vymůže zrušení úpisu, jímž jej otec přislíbil peklu. (Poutníkovo a Záhořovo jednání bývalo často pojímáno a vykládáno jako skrytá polemika s Vilémovou vzpourou v Máchově Máji)

VODNÍK

Vodník sedí na topole nad jezerem, těší se na svou svatbu, která má být následující den, v pátek. Mladá dívka jde v pátek k jezeru prát prádlo, nedbá na varování své matky, které se v noci zdálo, že dívku oblékala do bílých šatů – znamení smutku – a vybírala jí perly – znamení slz. S dívkou se u jezera prolomila lávka a vodník se raduje ze svého zlého činu. Ve vodní říši vodníkova žena chová malé dítě a stěžuje si na svůj smutný osud. Žádá vodníka, aby jí dovolil navštívit matku. Vodník se obává, že by se nevrátila zpět, ale nakonec svolí. Klade si však podmínky: žena nesmí nikoho objímat, musí se vrátit před klekáním a dítě jako zástavu musí nechat vodníkovi. Žena poruší obě podmínky – obejme matku při setkání a po klekání na naléhání své matky se nevrací do jezera. Bojuje těžký boj mezi láskou k matce a k svému malému dítěti. Vodník ji 3krát za sebou volá, matka ji však stále přemlouvá, aby zůstala. Po třetí se vodník odvolává na plačící dítě – chce, aby mu matka přišla dát pít. Když ani potřetí žena neuposlechne, vodník dítě usmrtí a obě ženy je najdou mrtvé na prahu svého domu.

Ve Vodníkovi nacházíme základní tragický konflikt: dcera miluje svou matku, miluje ale i své dítě. Její postavení je o to tragičtější, že musí volit mezi oběma láskami. V baladě je trestáno porušení mravního řádu, v ní vystupují nadpřirozené bytosti, které jako hlavní zasahují do porušení etického vztahu matka-dítě. Dcera je potrestána, protože neuposlechla matčina varování (šla k jezeru), je potrestána podruhé – tentokrát velmi krutě, když se zříká dítěte pro lásku k matce. Matka je vlastně také strůjcem dceřiny tragédie, její láska převážila povinnost poslat dceru za dítětem.

VRBA

Mladý muž vyčítá své mladé paní, že ve dne je čilá a svěží, ale v noci leží její tělo jako mrtvé. Neprobudí ji ani pláč dítěte. Jde na radu ke kouzelnici, která mu prozradí, že duše jeho paní v noci přebývá ve stromě – ve vrbě s bílou kůrou. Muž se nechce dělit o svou paní se stromem, rozhodne se vrby skácet. Když to učiní, dozvídá se, že jeho paní náhle zemřela. Lituje svého činu, z padlé vrby nechává zhotovit kolébku, aby synka kolébala jeho matka. Proutí zasazuje kolem vody, aby chlapec, až vyroste mohl z něho dělat píšťalky a rozmlouval tak se svou matkou.

Mužova snaha změnit osudem danou podvojnost v životě své paní skácením vrby vede k její smrti. Vzpoura proti osudu je trestána neštěstím a zkázou člověka. Matčina láska k dítěti přežívá její fyzickou smrti v prkýnkách kolébky a v píšťalkách z vrbového proutí.

LILIE

Zemřela velmi mladá dívka. Před smrtí projevila přání, že nechce být pochována na hřbitově, ale v zeleném lese, kde jí budou zpívat ptáci. Do roka na jejím hrobě vyrostl vřes, do tří let vyrostla krásná bílá lilie. Mladý pán byl v lese na lovu a pronásledoval bílou laň. Náhle však zmizela a místo ní uviděl bílou lilii. Byl její krásou tak okouzlen, že jí nechal přenést do své zahrady. V noci ho vzbudil sluha, že jeho lilie v podobě dívky chodí po sadě. Je smutná, protože nesmí spatřit sluneční světlo, jinak by zahynula. Pán si krásnou dívku vzal za manželku, narodil se jim synáček. Pán si krásnou dívku vzal za manželku, narodil se jim synáček. Pán musel dojet d oboje na pomoc králi. Nařídil své matce, aby jeho ženu ochraňovala před sluncem. Matka ji však nazvala noční obludou a nechala pobořit síň, kde paní bydlela. Když se pán vrátil domů, dozvěděl se, že jeho dítě nežije a jeho žena je proměněna v zvadlou lilii. Obviňuje matku ze zlého činu a proklíná jí.

Láska matky k synovi (pánovi) je příčinou tragického konce dívky a jejího dítěte.

DCEŘINA KLETBA

Dcera, která zabila své novorozené nemanželské dítě, má výčitky svědomí a odhodlává se k sebevraždě. Proklíná hocha, který ji zradil i svou matku za to, že na ní byla málo přísná.

Opět je zde řešen základní etický vztah matka – dítě. Je zde provinění dcery, která je pronásledována tíhou svědomí, její sebevražda je důsledkem spáchané viny, zabití dítěte. Na odhalení tohoto zločinu a morálky se nepodílejí zmytizované síly. Ty nastupují teprve s dceřinou kletbou, která obviňuje matku ze špatného vychování.

VĚŠTKYNĚ

Básnicky zpracované Libušino proroctví – příběh o Přemyslovi – jednou se objeví jeho pluh a on doorá nedokončenou brázdu. Země bude opět šťastná a slavná. Kněžna Libuše potopila do Vltavy pod Vyšehradem zlatou kolébku svého syna – kolébka se má vynořit z vody, až se narodí panovník, který českou zemi učiní šťastnou. Kostel nad řekou Orlicí se propadl do země, když „českou upřímnost starověkou rozerval litých vášní shon“. Nad místem, kde je v zemi kostel, roste borovice. Až uschne a zetlí a její kmen spadne do Orlice, její kořen vyhnije a jeho zbytky vyryje divoká svině, objeví se zlatý kostelní zvon a v zemi nastanou zlaté časy. Na vysoké hoře stojí vysoký chrám, do něhož lidé vcházejí trojí branou. Věštba praví, dokud český lid nebude chodit jednou branou, Tj. dokud nebude svorný, nezbaví se „psot a bíd“. Už Svatopluk učil své syny svornosti, avšak jeho slov nikdo neposlechl za celých tisíc let. Poslední část hovoří o zničené soše Bruncvíkově na Karlově mostě. Věří, že Čechům jednou naroste „vřelé srdce a pravá hlava“.

Ve Věštkyni, zabývající se údělem obyvatel české země, je vše vystaveno řízení osudu a zákonům střídání „slzy“ a nadějí.

The post Kytice – čtenářský deník (6) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Deník přidal(a): lenkam

Podobný materiál: Rozbor díla

Karel Jaromír Erben – Kytice (1853)

Stručný děj

• Celé dílo se skládá ze 13 lyricko-epických básní, které jsou velmi smutné a někdy i strašidelné a má vždy tragický závěr.
• Kytice – úvodní báseň, symbol mateřídoušky na hrobě zemřelé matky – útěcha pro její děti – sirotky (duše jejich matky se vtělila v kvítek), autor přirovnává Kytici ke kytici uvinuté z mateřídoušky (matka jako symbol národa, vlasti)
• Poklad – Žena jde se svým malým dítětem do kostela a kousek od něj spatří skálu, která se každý rok na Velký Pátek otevírá. Jde k ní, odhodlá se jít podívat dovnitř a tam spatří plno zlata. Nejprve si chtěla nabrat jen trochu, pak nemohla odolat a pořád brala, na dítě zapomněla a nechala ho sedět ve skále. Když však odnášela další zlato, skála se zavřela a dítě s ní. Zlato, které si žena nabrala, se změnilo v kamení, ona se polekala a začala dítě hledat. Byla nešťastná a pořád dítě volala. Nešťastně na něj čeká rok a znovu se vydá do té skaly. Žena tam vběhla, sebrala své dítě a po zlatu už se ani neohlédla.
• Svatební košile – Mladá žena čeká na svého milého, který se jí má vrátit z ciziny, avšak nevrátí se. Šije mu svatební košili. V noci jí někdo zaklepe na okno a ona pozná, že je to její milý, netuší však, že je to jen jeho duch. On ji vede na hřbitov, kde z ní chce učinit také mrtvou. Dívka mu unikne a ráno ji lidé najdou v márnici. (= řivot vítězí nad smrtí)
• Polednice – Matka neposlušnému dítěti vyhrožuje, že na něj zavolá Polednici. Ta se opravdu o pravém poledni objeví. Vylekaná matka vezme dítě na klín, přitiskne jej k sobě,ale naneštěstí ho udusí.
• Zlatý kolovrat – V lese zabloudil pán. Narazil na chaloupku, zaklepal na ni, poprosil o vodu. Tu mu donesla dívka – Dornička , do které se na první pohled zamiloval a řekne jí, že si ji vezme za ženu. Macecha však chce dát králi svou vlastní dceru, tu on nechce. Proto matka po cestě na hrad Dorničku zabije – usekne jí nohy a vypíchne oči. Králi dá svou vlastní dceru místo nevlastní. Dorničku v lese najde stařeček. Na hrad pošle pachole. To vymění zlatý kolovrat a přeslici za oči a nohy. Jakmile se král vrátí z války, chce, aby jeho žena upředla zlatou nit. Kolovrat začne zpívat o tom jak krále ošidila spolu s matkou. Když to král uslyšel, udělal jí a její dceři to, co ony Dorničce. Poté si zajede pro Dorničku ke stařečkovi. (sobectví a touha po bohatství, dobro zvítězí)
• Štědrý den – Dvě děvčata, Hana a Marie se chtěly dozvědět, jak bude vypadat jejich budoucnost. Hana uviděla za štědrovečerní noci svého Václava a Marie kostel, ve kterém byla rakev. Obojí se splnilo. Za rok chyběly ve vesnici obě dvě. Hana se vdala, Marie zemřela.
• Holoubek – Vdova se vdá brzy po smrti svého manžela. Nad jeho hrobem neustále sedává holoubek, obviňuje ji z toho, že svého manžela otrávila. Vdova to nedokáže vydržet, svědomí ji dohnalo k sebevraždě.
• Záhořovo lože – Zločinec Záhoř zabíjí pocestné. Jednou však udělá výjimku. Chce zabít mladého poutníka, ten mu řekne, že jde do pekla, pro úpis se svou duší. Dovolí mu odejít pod podmínkou, že mu popíše peklo. Jakmile se poutník vrátí, popíše Záhořovi, jaké tam pro něj mají připravené mučící lože, Záhořovo lože. Záhoř se lekne a začne litovat toho, co kdy učinil. Celý zbytek života se modlí a činí pokání. Nakonec je mu udělena milost a dostane se do nebe. (báseň o vině a odpuštění – motiv dobra)
• Vodník – Dívka jde vyprat prádlo, matka ji upozorňuje, aby nechodila, že měla špatné sny. Ona i přesto jde a doplatí na to, vodník ji stáhne do řeky. Vezme si ho, porodí mu dítě a prosí ho, že chce vidět svou matku. Vodník jí to dovolí pod podmínkou, že mu nechá dítě v jezeře a před klekáním se musí vrátit zpět do jezera. Ona tak neučiní, když ji vodník volá. Její matka ji však za nic nechce pustit. Řekla mu, aby dítě přinesla na jejich práh. On ho přinese, avšak mrtvé, zabil ho, protože se nevrátila do jezera. (krutý zásah zlé nadpřirozené síly, střetnutí dvou mateřských lásek, bezvýchodná situace volby, 4 zpěvy, 4 různé scény i časová období, využití refrénu, zvukomalby, dramatické dialogy)
• Vrba – Balada o ženě, která byla ve dne živá a v noci byla vrba (= zakletí). Manželovi to bylo divné, šel se poradit s babkou, která mu tajemství ženy prozradila. Vrbu tedy zkácel, chtěl, aby jeho žena byla živá a zdravá i v noci. V tom uslyšel ve vesnici zvonit zvony. Lidé mu oznámili, že jeho žena padla při práci. Nešťastný manžel šel k vrbě a ptal se jí, co má dělat. Ta mu poradí, aby utrhl jeden proutek z vrby a ten zasadil. Poté co vyroste, aby z jejího proutí dal zhotovit pro jejich dítě kolébku (= matčino náručí) a až dítě povyroste, tak si z vrby bude moci dělat píšťalky, aby mohla být jeho matka stále s ním (= matčin hlas).
• Lilie – Zemře žena a přeje si být pochována v lese a ne na hřbitově. Na jejím hrobě vyroste květina, lilie. Muž ji utrhne, zasadí ji na zahradě a přikáže sluhovi, aby se o ni staral. Ten ho jedné noci probudí s tím, že (žena) lilie chodí po zahradě a mluví. Potřebuje úkryt, protože jií slunce škodí. Ona muže okouzlí, stane se jeho ženou, porodí mu dítě. V jeho nepřítomnosti dá matka zeď zbořit, a tak zabije dívku i s dítětem. Muž prokleje svou matku.
• Dceřina kletba – Dívka zabila své dítě a za to obviňuje svou matku a prokleje ji, že jí nechala volnou ruku a moc ji rozmazlovala.
• Věštkyně – Vypráví o věštkyni, která věští o Přemyslu oráčovi, Libuši a dalších historických událostech (předpovídá osudy) českého národa. (alegorie, projev vlastenectví, víra v budoucnost národa, motiv národního smutku a naděje, motiv proroctví)

Téma a motiv, hlavní myšlenky

• Téma: lidské neštěstí, které nezpůsobí společnost, ale člověk sám tím, že poruší zákony, za své činy je krutě potrestán, zodpovědnost za vlastní chyby
• Motivy: motiv viny a trestu, základní zvtahy mezi lidmi, vztah mezi matkou a dítětem/mezi milenci, láska, důvěra, strach, smrt, nadpřirozené bytosti i síly, boj člověka s přírodou

Kompoziční výstavba

• Sloky po 8mi verších (dílo se skládá ze 13 lyricko-epických básní)

Literární druh a žánr

• Literární druh: lyriko-epika
• Literární žánr: básnická sbírka balad (balada = lyricko-epická báseň s dramatickým, pochmurným dějem a tragickým koncem, nejdůležutější dialog – zvyšuje dramatičnost, zrychluje děj), typické pro balady – vše se odehrává na venkově a končí poučením

Vypravěčské postupy

• Autor – vnější nezávislý pozorovatel děje (er-forma) X časté střídání s přímou řečí, monologem jednotlivých postav

Postavy

• Důležitou roli v díle mají ženské hrdinky, které jsoiu zastoupeny ve všech baladách (kromě Záhořova lože). Všechny postavy přijímají svůj osud, ať je dobrý či špatný. Postavy jsou za své prohřešky úmyslné či neúmyslné, jsou posuzovány dlemravního kodexu. Ve většině balad se autor zamýšlí nad mateřskou láskou.

Jazykové prostředky

• Lidový, zvukomalba (na topole podle skal, zelený mužík zatleskal), dynamické dialogy
• Metafora, epiteton (=přívlastek – constans/ornans), přirovnání, anafora, epifora, epizeuxis

Autor

• Karel Jaromír Erben – český spisovatel, historik, právník, překladatel, archivář
• Představitel romantismu, zakladatel moderní české balady
• Vystudoval filozofii a práva v Praze, byl vysokým úředníkem
• Redaktor Pražské noviny
• Další díla: Prostonárodní písně a říkadla, Nedokončený soubor českých pohádek (Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, široký a bystrozraký, Pták ohnivák a liška Ryška, atd.)

Literární směr

• Národní obrození – 2.pol. 19.století
• Český romantismus – prvky: líčení prostředí přírody(motiv hřbitovů, lesů, jezera), nadpřirozené bytosti
• Další autoři: F.L.Čelakovský

The post Kytice – čtenářský deník (5) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Deník přidal(a): Filip

Podobný materiál: Rozbor díla

Karel Jaromír Erben

Život a tvorba autora:

• Žil v letech 1811 až 1870 a je jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů, básníků a sběratelů lidové slovesnosti.
• Tvořil v období vrcholného českého romantismu a ve 3. fázi národního obrození.
• Pracoval jako uznávaný historik, překladatel, právník a dlouholetý archivář města Prahy.
• Byl nesmírně vášnivým sběratelem českých i slovanských lidových pohádek, písní, říkadel a mýtů, což se odrazilo v jeho etnografických dílech (např. Prostonárodní české písně a říkadla, České pohádky).
• Na rozdíl od svého současníka K. H. Máchy (který se bouřil proti světu a bohu) zastával Erben mnohem smířlivější, až fatalistický postoj – věřil, že člověk se má pokorně podřídit svému osudu a vyššímu mravnímu řádu, jinak bude nevyhnutelně potrestán.

Dílo: Kytice

Základní a bibliografické údaje:

• Bibliografický údaj: Erben, K. J.: Kytice. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975.
• Literární druh: Lyricko-epická skladba (obsahuje děj, ale je psána básnickou, pocitovou formou).
• Literární žánr: Umělá klasická balada.
• Literární forma: Veršovaná forma (poezie).

Tematická vrstva a motivy:

• Hlavní téma: Těžká životní vina a po ní následující, často neúprosný a neadekvátní trest.
• Základní náměty: České a slovanské báje, staré lidové pověsti, mýty a pohádky.
• Hlavní motiv: Myšlenka viny a trestu, podle které platí, že každý, kdo se (byť neúmyslně či v afektu) proviní proti mravnímu nebo přírodnímu řádu, musí být spravedlivě potrestán. Ústředním motivem je velmi často narušení pouta mezi matkou a dítětem.
• Autorský postoj: Vážný, moralizující a fatalistický (uznávající sílu osudu).

Stručný obsah vybraných balad:

Polednice: Matka je doma sama v kuchyni s malým dítětem. Dítě usedavě pláče a nervózní matka ho při vaření oběda nemůže utěšit. V návalu vzteku se rozzlobí a zavolá na něj mýtickou Polednici. Zanedlouho do dveří skutečně vstoupí děsivý přízrak. K smrti vyděšená žena ve snaze chránit svého potomka tiskne dítě k sobě tak silně, až ho nakonec v obrovské hrůze sama nechtěně udusí.

Svatební košile: Osiřelá dívka se o půlnoci vášnivě modlí k Panně Marii za návrat svého milého z ciziny a žádá, aby se vrátil, jinak ať ji Bůh raději usmrtí. Její milý (který je však už dávno po smrti) se po této rouhavé výzvě opravdu vrátí ve formě upíra s úmyslem vzít dívku s sebou do hrobu. Dívka včas prohlédne jeho převlek a schová se v márnici na hřbitově, kde strachem přečká do ranního kuropění a zachrání se jen díky upřímným modlitbám a pokání.

Zlatý kolovrat: Balada na motivy pohádky. Král se při lovu zamiluje do krásné Dory. Když se to dozví její macecha, rozhodne se nevlastní dcery zbavit, zabije ji, rozčtvrtí a králi provdá svou vlastní, fyzicky identickou dceru. Tělo mrtvé Dory najde v lese stařec a chce ji oživit. Zlatým kolovratem obelstí macechu, získá Dořiny údy zpět a dívku vzkřísí. Kolovrat na zámku následně lidským hlasem vyzpívá králi pravdu, načež se král vrací pro oživenou Doru a macechu s nevlastní dcerou čeká spravedlivé a kruté potrestání.

Vodník: Matka varuje dceru, aby nechodila prát k jezeru, protože měla v noci zlý prorocký sen. Dcera ale neuposlechne, lávka se pod ní prolomí a ona spadne do vody. Musí si vzít vodníka, má s ním i dítě, ale je v podvodním světě nesmírně nešťastná a chce vidět svou lidskou matku. Vodník ji nakonec na břeh pustí, ale přikáže jí, že se musí do klekání bezpodmínečně vrátit, a jako pojistku si nechá dítě. Jenže matka se dcery už vzdát nechce, zamkne ji v chalupě a posílá vodníka pryč. Toho ovládne strašlivý hněv, utrhne dítěti hlavu a jeho tělíčkem praští matce na práh.

Záhořovo lože: Křesťanská legenda o vině a odpuštění. Poutník jde lesem a potká krutého lesního muže, vraha Záhoře. Ten jej chce zabít, ale poutník mu řekne, že jde rovnou do pekla a že mu odtamtud pošle zprávu. Poutník se po roce vrátí z pekla a říká, že donutil ďábla vrátit krvavý zápis, a to jen díky tomu, že pekelníci hrozili, že ďábla dají na takzvané „lože Záhořovo“ (nejhorší mučící nástroj v pekle). Lesní muž se nesmírně lekne, protože oním Záhořem je on sám. Ze strachu z pekla padne na kolena a prosí o odpuštění. Klečí jako kmen stromu dlouhých 90 let, zaroste mechem, až se mu nakonec na prahu smrti dostane od Boha úplného odpuštění.

Věštkyně: Vlastenecky laděná pověst, která netragicky a s nadějí věští dobrou budoucnost celému českému národu a odkazuje na bájné postavy naší historie.

Charakteristika hlavních postav:

• Polednice: Vznětlivá a nervózní matka, která se však nakonec strachem zoufale bojí o své dítě. Dalšími postavami jsou plačící dítě, děsivý přízrak Polednice a otec, který na konci přichází z pole.
• Vodník: Matka je milující a o svou dceru se statečně bojí, avšak svou tvrdohlavostí způsobí tragédii. Dcera je naivní, neposlušná a lehkomyslná, zatímco samotný Vodník je krutý, vlastnický a nemilosrdně mstivý.
• Svatební košile: Dívka je hluboce milující a důvěřivá, ale vlivem samoty se dopustí rouhání. V krizové situaci na hřbitově se však ukáže jako velmi odvážná a plná křesťanské pokory.
• Zlatý kolovrat: Macecha a její dcera jsou nesmírně kruté, povrchní, bezcitné a chamtivě touží po moci a penězích. Dora je naopak čistá, hodná, laskavá, avšak poněkud pasivní bytost.
• Záhořovo lože: Záhoř je původně nemilosrdný a hrůzostrašný loupežník, který si ovšem díky své zvědavosti včas uvědomí své chyby a podstoupí obrovské pokání. Poutník je moudrý, velmi přesvědčivý a duchovně založený mladík.

Kompoziční vrstva a časoprostor:

• Kompoziční postup: Děj v rámci jednotlivých balad je psán chronologicky.
• Stavba sbírky: Sbírka obsahuje celkem 13 balad, které vynikají důmyslnou osovou (zrcadlovou) souměrností. To znamená, že první a poslední balada (Kytice a Věštkyně) mají stejný národní námět, druhá a dvanáctá se zabývají proviněním matek atd.
• Verš: Balady vynikají dokonalým rytmem, využívá se pravidelný sdružený nebo střídavý rým.
• Prostředí: Záměrně venkovské a lidové. Dá se bezpečně určit podle konkrétní balady (např. u Polednice je to kuchyně, u Vodníka okolí rybníka, u Svatební košile hřbitov). Líčení krajiny a prostředí je u Erbena velmi úsporné, zkratkovité, ale naprosto přesné a názorné (např. „okolo lesa pole lán“).
• Čas: Čas je cyklický a ahistorický, tedy zcela neurčitý. Často se váže k magickým částem dne (půlnoc, poledne) nebo ke křesťanským svátkům (Štědrý den, Velký pátek).

Jazyková a umělecká vrstva (Tropy a figury):

• Dílo je nesmírně bohaté na básnické prostředky, které v textu v podstatě nahrazují složité romantické opisy. Typické jsou velmi živé a dynamické dialogy.
• Zvukomalba (Onomatopoie): Napodobení zvuku slovy (např. Vodník: „A na topole podle skal zelený mužík zatleskal.“).
• Epiteton (Básnický přívlastek): Zvýrazňuje stálou vlastnost (např. Záhořovo lože: „šedivé mlhy“, „mocný balzám“).
• Anafora a epizeuxis: Opakování slov pro zdůraznění naléhavosti (např. Zlatý kolovrat: „Kde’s má Dorničko! Kde jsi? Kde jsi? Kde’s má roztomilá?“).
• Epifora: Opakování slov na konci veršů (např. Svatební košile: „Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce.“).
• Apostrofa: Emotivní oslovení (např. Záhořovo lože: „poutníče milý!“).
• Metafora: Přenesení významu (např. Vodník: „mráz po těle běží“).
• Metonymie: Přenesení významu na základě věcné souvislosti (např. Vodník: „Mladosti mé jarý štěp přelomil jsi v půli.“).
• Personifikace (Zosobnění): Např. když oživlý zlatý kolovrat začne lidským hlasem zpívat a prozradí krutou pravdu o vraždě Dory.
• Přirovnání: (např. Vodník: „v sukničku jako z vodních perel“).

Filmové a divadelní zpracování:

• Kytice se stala kultovním dílem s mnoha adaptacemi. Roku 1972 vzniklo legendární a parodické divadelní zpracování Kytice v divadle Semafor, které brilantně napsal a zrežíroval Jiří Suchý.
• Roku 2000 natočil režisér a kameraman F. A. Brabec nesmírně vizuálně poutavý a oceňovaný film Kytice, který byl volně natočen na motivy 7 vybraných Erbenových balad a získal několik Českých lvů.

The post Kytice – čtenářský deník (4) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Deník přidal(a): CandiceL

Podobný materiál: Rozbor díla

Nakladatelství, místo a rok vydání: Jaroslav Jiránek, Železný Brod, 1940 (IV. vydání)

Společensko- historický kontext- Informace o autorovi, umělecký směr:

Karel Jaromír Erben se narodil 7. Listopadu 1811 v Miletíně (Podkrkonoší). Jeho rodičům, otci Janu a matce Anně, se narodil jako jedno z dvojčat. Jeho bratr, Jan, ale krátce po narození zemřel a sám Karel byl často nemocný a trpěl poruchou řeči. Základní školu vystudoval ve svém rodném městě. Jeho rodiče si moc přáli, aby se Karel stal učitelem, to on ale kvůli své vadě na řeči nechtěl.

I navzdory tomu si po základní škole začal přivydělávat jako učitel hudby (převážně na klavír), aby mohl jít studovat na gymnázium v Hradci Králové. Tam také zanedlouho odešel a po vystudování této školy se dal na práva a filozofii v Praze.  Zde se při svých studiích seznámil s Františkem Palackým, s nímž pak celý život spolupracoval.

Už při studiu na filozofické fakultě psal básně a často jimi přispíval do českých časopisů. Po vystudování univerzity nastoupil jako praktikant u hrdelního soudu v Praze, později byl povýšen na nižšího správního úředníka. Naplno se tedy začal věnovat politice a mezi tím se oženil se svou dlouholetou přítelkyní, Barborou Mečířovou.

Roku 1851 byl jmenován archivářem města Prahy, což mu přineslo příznivé finanční prostředky. O dva roky (1853) později vydal asi své nejznámější dílo, sbírku básní, Kytici. Původně obsahovala 12 básní, ale roku 1861 byla rozšířena ještě o baladu Lilie. Zemřel 21. listopadu roku 1870 v Praze na tuberkulózu.

Karel Jaromír Erben se řadí do období českého romantismu (1815-1848). Mezi jeho další významná díla patří například

• Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních (1865)

• Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských (1869)
• Písně národní v Čechách
• Prostonárodní české písně a říkadla (1864)

Mezi další autory tohoto směru patří:

• Božena Němcová
• Karel Hynek Mácha
• Karel Havlíček Borovský
• Josef Kajetán Tyl a další

Charakteristika obsahu- zápletka, řešení, hlavní téma:

Kytice

První balada ve sbírce. Vypráví o tom, jak třem dětem zemřela matka a ony každý den chodí k jejímu hrobu. Zanedlouho celý hrob pokryjí fialové kvítky a děti věří, že je to jejich matka, převtělená do oněch kvítků. Proto kvítí nazvou mateřídouškou.

Poklad

Je Velký pátek a lidé jdou na mši do kostela. Jde za nimi i matka s malým dítětem. Jde lesem a tady si všimne velké skály, ze které vyzařuje barevné světlo. Je zvědavá, tak i děťátkem vstoupí do skály. Tam nachází velkou komoru, plnou zlata, stříbra a drahého kamení. Odloží dítě stranou a začne všechny poklady nabírat do suknice a šátku. Dvakrát dítě nechá v komnatě a odnáší si drahokamy do své chudé chatrče, ale když přijde domů, ze všeho bohatství je jen hlína a kamení. Matka se lekne a běží zpátky pro své dítě, ale tam, kde stála skála, je teď jenom velký balvan.

Matka se téměř zblázní, ale každý den chodí místo oplakávat. Když uplyne přesně rok a den, skála se opět objeví. Matka do ní vběhne, popadne své dítě a běží domů. Tam se vítá se svým synem a děkuje pánu Bohu, že jí dítě nevzal navždy.

Svatební košile

Mladá dívka už dva roky čeká na svého milého, až se vrátí z vojny. Při noční motlitbě se rouhá a prosí panu Marii, aby jí vrátila milého, nebo ať jí vezme život. V tom se před domem objeví její láska a vydají se na cestu, aby mohla být svatba. Po cestě jí milenec zahodí modlitební knížku, růženec a křížek po mamince a nevěsta si uvědomuje, že je mrtvý. Proto mu uteče a schová se do márnice, kde leží umrlec.

Mrtvý ženich umrlce několikrát vyzývá, ať mu podá jeho nastávající. Nevěsta se začne modlit k Bohu a panně Marii a její prosby jsou nakonec vyslyšeny. Nastane ráno, nevěsta vyjde z márnice a jediná stopa po mrtvém ženichovi jsou bílé svatební košile, které ušila, a které v noci její milý rozházel po celém hřbitově.

Polednice

Matka vaří oběd pro svého muže, který se má každou chvíli vrátit z práce. Neví, kam by dřív skočila, ale její syn pořád pláče. Matka se ho snaží utišit, podává mu koníka a husara, aby si hrál, dítě ale hračky odhazuje a propuká v pláč. Matka už je zoufalá, proto na dítě zavolá Polednici.

Za chvilku někdo klepe na dveře. Je to Polednice, kterási jde pro dítě. Matka, vyděšená k smrti, se modlí a tiskne dítě ke svému tělu. Potom se její muž vrací z práce, ženu se mu ještě povedlo vzkřísit, ale dítě zemřelo, jak jej k sobě matka, v hrůze, tiskla k sobě.

Zlatý kolovrat

Krásná Dora jednoho dne v lese potká krále, který se do ní zamiluje. Král přijíždí k jejímu domu a žádá její nevlastní matku o dceřinu ruku. Matka mu dává svolení, ale nevěstu mu prý musí vystrojit, takže má přijet příští den.

Matka spolu s nevlastní sestrou berou Doru do lesa, kde ji zabijí a useknou jí ruce, nohy a vezmou jí oči. Nevlastní dceru pak matka přestrojí, král se s ní ožení a vezme si ji na hrad.

Lesem prochází stařík s pacholetem a nacházejí Dořino tělo. Stařík dává pacholeti zlatý kolovrat. Řekne mu, ať s ním běží na hrad a nabízí jej za dvě nohy. Tam jej koupí nevlastní sestra Dory. Pachole běží zpět do lesa i s nohami a dává jej staříkovi, který je díky zázračné vodě spojí s tělem. Pak pachole prodá na hradě zlatou přeslici a zlatou nit, za dvě ruce a dvě oči. Stařík je spojí s tělem, stejně jako nohy, a Dora opět oživne.

Král na hradě prosí svou paní, aby mu předla na kolovrátku. Když paní začne příst, kolovrátek vypráví, co se stalo v lese a že jeho paní není Dora, že je to celé jen podvod. Král se hned vydává na cestu do lesa hledat svou milovanou Doru.

Zanedlouho ji najde, ožení se s ní a dvě zlé babizny vykáže z hradu. Matka s dcerou jdou lese a tam je napadne smečka vlků a roztrhají je na kusy, stejně, jako to ony udělaly Doře.

Štědrý den

Jedna stará pověst vypráví, že když se nezadaná dívka vydá na Štědrý večer k jezeru a podívá do zamrzlé hladiny, uvidí svou budoucnost. Sestry Hana a Marie proto toho večera vypraví k jezeru. Když se Hana povídá do zamrzlého ledu, uvidí pohledného muže Václava a jejich blízkou svatbu. Mariino vidění je ale mnohem horší. Vidí rakev a smuteční pohřeb – to má být její nedaleká budoucnost. Proroctví se vyplní a ještě než si Hana stihne vzít Václava, Marie už je mrtvá.

Holoubek

Mladá vdova chodí často kolem hřbitova a smutně vzpomíná na svého zesnulého manžela. Jednoho dne jede kolem mladý muž. Když vidí její trápení, nabízí jí, aby přestala smutnit a provdala se za něj, že by mohla být konečně šťastná.

Do tří dnů žena na svého zesnulého manžela úplně zapomene a do měsíce se provdá za mladíka. Manžel ji říká, aby si užívala a byla s ním šťastná a ona je.

Jen na hrobě mrtvého manžela sedává holoubek a vrká tak smutně, že to každému kolemjdoucímu rve srdce. Když žena slyší jeho smutnění, zármutek a výčitky se k ní vrátí, proto skočí do vody a utopí se. Když ji najdou lidé, pohřbí ji v žitném poli pod velký kámen.

Záhořovo lože                                 

Mladý muž jde do pekla a po cestě jej přepadne loupežník Záhoř. Ten mu slíbí, že jej nezabije, pokud mu na cestě zpátky poví, jaké peklo je a jak to tam vypadá. Mladík mu to slíbí a až se vrací z pekla, vypráví Záhořovi, jak se celé peklo těší jen na něj, že pro něj už mají dokonce nachystáno mučící lože – Záhořovo lože.

Záhoř se poleká a stane se z něj dobrý člověk, věřící, modlící se k Bohu, aby mu odpustil. Po devadesáti letech je Záhořovi odpuštěno a dostane se do nebe.

Vodník

Mladá dívka každý den chodí k jezeru. Její matka měla předešlou noc sen a varuje dceru, ať tentokrát k jezeru nechodí, že cítí, že se stane něco špatného. Dcera ale matku neposlechne a běží k jezeru. Tam po chvilce padá do vody, ale chytí ji vodník.

Dívka žije s vodníkem v jezeře a má s ním dítě, ale moc si přeje zase vidět svou matku. Vodník jí nechce dovolit navštívit její matku, ale nakonec svolí. Musí se však vrátit do klekání příští noci. Dívka mu poděkuje a běží za svou matkou.

Matka i dcera jsou opět spolu, šťastné, a vítají se. Když nadejde hodina, kdy se má dívka vrátit do jezera, matka jí nechce dovolit odejít. Pak Vodník přichází k domu a třikrát ji vyzívá, ať se vrátí domů. Matka ji ale za žádnou cenu nepustí.

Vodník ji volá naposled, že se musí postarat o své dítě. Matka vodníkovi řekne, ať dítě přinese na jejich práh a dívka se o něj postará. Vodník tak učiní, ale dítě přímo před jejich domem zabije, protože dívka neuposlechla jeho příkazu.

Vrba

Příběh o ženě, která byla přes den plná života, ale v noci jako by nežila. Její muž chtěl vědět, co se s jeho ženou děje, tak se šel zeptat jedné babičky, která se o jeho ženu starala. Ta mu řekne, že přes noc ji opouští její duše a uchyluje se do staré vrby u jezera.

Muž chtěl, aby jeho žena na noc „neumírala“, tak vzal sekeru a vrbu podťal. Pak ale začaly bít zvony a muž se dozvídá, že jeho paní zemřela. Nešťastný z toho, co udělal, se jde zeptat vrby, co má udělat, aby své chování odčinil.

Vrba mu řekla, ať z jejího kmene udělá kolébku pro jejich děťátko a proutí ať zasadí podél břehu jezera. Když bude děťátko v kolébce, bude to, jako by chovala sama matka a z proutí bude dělat píšťalky, na které jí bude hrát.

Lilie

Zemřela mladá dívka, ale ještě před smrtí řekla, aby ji pohřbili v lese. Na jejím hrobě zanedlouho začne růst krásná bílá lilie. Kolem projíždí pán, který jede na lov.  Uvidí laň a chytá je si střelit, ale uvidí bílou lilii a na laň zapomene. Přikáže svému sluhovi, aby lilii vykopal a zasadil ji do jeho zahrady.

Sluha tak učiní a pán se začne o lilii starat. Jednoho dne se z ní stane krásná dívka, ale je velmi zranitelná. Zanedlouho se provdá za pána a žijí spolu na hradě. On ale musí odjet, tak přikáže své matce, ať se o jeho ženu a také syna stará. Jenže matka vystaví paní slunci a ona zemře.

Když se pán vrátí domů, najde jen zvadlou lilii a mrtvé dítě. Pán svou matku prokleje a nechá ji potrestat.

Dceřina kletba

Balada je dialogem matky a dcery. Matka se své dcery ptá, proč je tak smutná. Ona jí říká, že zabila své dítě a chce se nechat oběsit. Ještě před svou smrtí dcera prokleje svého svůdce, který ji zradil, a také svou matku, která nezabránila jejímu neštěstí.

Věštkyně

Balada vypráví o věštkyni, která předpovídá budoucnost českého národa. Zdůrazňuje, že už uplynulo mnoho let od moudrých slov Libuše a Svatopluka a přesto lidé doposud nepochopili důležitost jejich slov. Balada se liší od ostatních, je čistě vlastenecká.

Charakteristika hlavních postav:

V hlavních rolích hrají ženy, převážně matky, které se snaží pomáhat, ale i ubližovat. Hlavní postavy nejsou nijak zvláště bouřlivé, jsou spíše klidné, mírné a pokorně přijímají svůj osud nebo trest za úmyslný i neúmyslný čin.

Jazyk a umělecké prostředky díla:

Básně jsou psány jazykem s řadou básnických prostředků typických jak pro lidovou poezii (výrazný rým, zvukomalba, přirovnání), tak pro umělecký básnický text (metafory, epiteta, personifikace, apostrofy, elipsy, živé dialogy, názorný popis postav a přírody apod.).

Převažuje forma balady (Vodník), ale objevují se i pohádky (Zlatý kolovrat), pohanský mýtus (Polednice), místní lidové pověsti (Poklad), legendy barokně romantického ladění (Záhořovo lože) apod. Výrazné romantické prvky díla představují líčené přírodní reálie (motivy hřbitovů, lesů či jezera) a nadpřirozené bytosti.

Literární druh: Lyrika – epika

Literární forma: poezie

Literární žánr: soubor balad

Hlavní myšlenka: Erbenova díla jsou bližší široké veřejnosti, snaží se vzbouzet k vlastenectví, poučovat z chyb našich předků. Vychází z lidových motivů.

The post Kytice – čtenářský deník (3) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Podobný materiál: Rozbor díla

TÉMA: konflikt člověka se základními mravy, otázka provinění, smrti, mezilidské vztahy, reálný X nadpřirozený svět

MOTIV: vina, trest, odpuštění, láska

ČASOPROSTOR: České země ( kostely, hřbitovy, lesy) , 19. Století

KOMPOZICE:
-sbírka (básnických balad) baladických básní
-sbírka 13 balad (původně 12-bez Lilie)
-zrcadlový obraz, balady shodný obraz (první-poslední, druhá-předposlední,..)
-balady zachycují boj člověka s přírodou
-boj s nadpřirozenými silami, končí tragicky

LIT.DRUH: lyricko-epická skladba
LIT.ŽÁNR: lyricko-epická báseň (pochmurný děj)

POSTAVY: stručný a výstižný popis
-hlavní roli hrají ženy
-převážně matky (mohou pomáhat i ubližovat)
-přijímají svůj osud, trest

VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOB: převažuje vyprávěcí, vyskytuje se i popisný

PROMLUVY: dialogy, přímá řeč

VERŠOVANÁ VÝSTAVBA: autor uplatňuje rým přerývavý
-text je uspořádán do slok
-vždy 8 veršů
-přízvuk na první slabice (trochej)

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY
-básnické prostředky
-básnický jazyk
-nadpřirozené bytosti
-citoslovce
-dialogy
-rozkazovací věty

AUTOR

Karel Jaromír Erben
-právník, historik, archivář, překladatel
-sběratel lidové slovesnosti
-vystudoval práva
-spolupracoval s Palackým
-pocházel z chudé rodiny
-Kytice inspirovala mnoho básníků ( např. Neruda, Vrchlický,…)
DÍLA: Kytice, České pohádky

OBDOBÍ, SOUČASNÍCI

Romantismus
-30. Léta 19. Století
-důraz na city, fantazii
-nešťastná, neopětovaná láska
-únik od reality

Karel Hynek Mácha-Máj
Božena Němcová-Babička
Josef Kajetán Tyl-Fidlovačka

…jiný papír

Kytice→ Kytice z pověstí národních
1. Vydání 1853-12 básní
2. Vydání 1861-13 básní (přidaná Lilie+oddíl Písně)
-lid. Pověsti, pohádky, legendy

mezi živými a mrtvými-Svatební košile
lidé X démoni – Polednice, Vodník
smrt a život- Zlatý kolovrat
sdílení s jinou věcí- Vrba
rozdvojení-Lilie
osud- Štědrý den

záměrem 1.vydání-básně proti sobě 1.-13, 2.-12.
Kytice-Věštkyně=motiv nádor. Smutku, poselství
Poklad-Dceřina kletba= motiv mateřské viny
Svatební košile-Vrba= vztah mrtvých k živým
Polednice-Vodník= nepřátelské nadpřirozené bytosti
Zlatý kolovrat-Záhořovo lože= pohádkový námět (motiv dobra)
Štědrý den- Svatojánská noc=roční období
Holoubek= střed sbírky= motiv svědomí

Svatojánská noc=nebyla dokončena

Anafor=Kde’s=Zlatý kolovrat
epifor= Co to máš na té tkaničce/na krku na té tkaničce= Svatební košile
epizeuxis=Boží časy, běží= Holoubek
apostrofy=oslovení-Mateří-douško= Kytice
zvukomalba= na topol podél skal..=Vodník

pohádka=Zlatý kolovrat
pověst=Věštkyně, Poklad
legenda= Záhořovo lože
mýtus= Polednice
legendy barokně roman.=Záhořovo lože

nejstarší balada= Polednice
poprvé v časopise 1838-Poklad

divadlo=v 70.letech 20. století Jan Suchý
film= r. 2000= F.A. Brabec-hraje např. Dan Bárta, Linda Rylová

parodii na Kytici napsal Jiří Suchý
Vodníkovi kyne v těle žluč

metafora=přenesení významu původního pojmenování na jiný předmět
epileta (?)= vytváří se svým podst. Jménem metaf.
personifikace= lidské vlastnosti neživým věcem, zvířatům

The post Kytice – čtenářský deník (2) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.