Kniha: Hamlet

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): TerezTerka.k

Přidáno na Studijni-svet.cz

William Shakespeare

Život a postoje autora:

• Žil v letech 1564–1616. Narodil se i zemřel ve Stratfordu nad Avonou ve stejný den (23. dubna).
• O jeho životě se toho moc neví, od 15 let nestudoval a nemá soustavné vzdělání. Získal ale průpravu latiny, antické kultury a mytologie.
• Jeho otec byl ve finančních problémech. William se velmi brzy oženil s Anne Hathawayovou, měli spolu dvě dcery a jednoho syna.
• Po roce 1587 se objevuje v Londýně, kde se živí jako herec, v roce 1592 je už uznávaným dramatikem (zaujal nejprve komediemi). Nikdy nebyl za hranicemi Anglie.
• V roce 1594 zakládá a podílí se na Společnosti lorda Komorčího (později „Služebníci krále“) – hráli soukromě i pro královský dvůr.
• Od roku 1599 hrál a působil v novém divadle The Globe (v roce 1613 divadlo The Globe vyhořelo).
• Na sklonku svého života se odstěhoval zpátky do Stratfordu, kde se věnoval psaní sonetů a zanechal dramatické tvorby.
• Byl to mistr jazyka – užíval prózu i blankvers (= nepřízvučný pětistopý jamb), vytvořil stovky slovních hříček a nových slov.

Autorova tvorba:

Napsal celkem 154 sonetů (shakespearovský sonet = 12 veršů + 2 verše jako poslání) a 39 her (3 hry jsou sporné). Do češtiny ho jako první překládali buditelé v době národního obrození, moderněji Josef Václav Sládek a současně Jiří Josek či Martin Hilský (ten přeložil kompletní dílo).

• Komedie: Postaveny na situačním i verbálním humoru. Čerpá z antiky (Plautus) i renesance (Boccaccio). Jsou obhroublé, lechtivé a komediální prvky se mísí s tragickými. Celkem 13 komedií: Marné lásky snaha, Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský atd.
• Historické hry: Čerpá výhradně z anglické historie, kterou vykládá účelově (propaganda vlády Alžběty I.). Často řeší Válku růží. 11 her: Jindřich VI., IV., VII., Richard III., II. (V českém kontextu se příliš nehrají).
• Tragédie: Semknuté, formálně mistrné. Využívají antické náměty a silné motivace postav – největší charaktery všech dob. Většina postav umírá zbytečně. Objevují se duchové, žárlivost, oživlé mrtvoly. 10 tragédií: Romeo a Julie, Julius Caesar, Hamlet, Othello, Král Lear, Macbeth.
• Romance: Pohádková dobrodružství plná magie a snů. Velmi populární na konci kariéry. Hrdinou bývá kouzelník. 6 romancí: Zimní pohádka, Bouře.

Literární kontext

Renesance:

• Znamená znovuzrození (antiky a humanismu), je založena na rozumu a poznání světa.
• Šířila se z Itálie přes Francii do Anglie a Španělska od přelomu 13./14. století až do 17. století.
• Dochází k objevům (Čína, Indie), vzniku prvních bank, heliocentrismu (Koperník) a náboženským změnám (rozpad církve na katolíky a protestanty). Odklon od víry ale zcela neprobíhá.
• Architektura: sloupy, arkády, kupole, sgrafita (Michelangelo). Výtvarné umění: sbíhavá perspektiva (Leonardo Da Vinci, Donatello). Literatura: ústup náboženství, do popředí existence člověka. Vznikají romány, eposy, sonety a francouzské balady.

Dílo: Hamlet, kralevic dánský

Základní literární teorie:

• Literární druh: Drama (alžbětinské drama).
• Literární žánr: Tragédie o 5 dějstvích (člení se na jednání – scény – výstupy).
• Téma a hlavní myšlenka: Tragický příběh dánského prince Hamleta, který se snaží pomstít svého zavražděného otce. Nakonec se mu podaří vraha zabít, ale umírá spolu s ním. Obsahuje hluboké filozofické úvahy o smyslu žití (nejslavnější monology v historii divadla).
• Ústřední motiv: Šílenství. Hamlet šílenství předstírá, aby mohl skrytě pozorovat strýce. Ofélie naopak zešílí doopravdy (po smrti otce a Hamletově odmítnutí). Šílená je i samotná doba (intriky, chování matky).
• Časoprostor: Děj se odehrává v Dánsku (hrad Elsinor a jeho hradby, pobřeží, hřbitov, dům Polonia).

Kompozice a jazyk:

• Kompozice: Chronologická (rozděleno na dějství a výstupy). Text je postaven na dialozích a filozofických monolozích (zejména u Hamleta).
• Jazyk: Střídá se verš a próza. Tragédie je vyšší žánr, čemuž odpovídá vznešený veršovaný jazyk u šlechty a v monolozích (inverze, zvolání, oslovení, metafory, patetičnost). Naopak u nižších vrstev (sluhové, hrobníci) se používá próza, hovorový jazyk, cynismus a expresivní až vulgární výrazy. Samotný Hamlet tyto roviny střídá (vznešené monology x vulgární a erotické narážky v předstíraném šílenství).

Charakteristika hlavních postav:

• Hamlet: Dánský princ. Je hluboce zasažen smrtí otce. Zpočátku se jeví melancholicky, ve skutečnosti je velmi moudrý intelektuál. Touží po pomstě, ale trpí nedůvěrou a pochybnostmi o vlastní síle. Dokáže být zbrklý (probodne Polonia), vulgární (k Ofélii) a nepředvídatelný. Má „dvě tváře“ – milující muž x předstíraný šílenec (přičemž se mu šílenství chvílemi vymyká z rukou). Miluje přítele Horacia a svou matku, které ale vyčítá rychlý sňatek.
• Ofélie: Dcera Polonia, sestra Laerta. Působí labilně a poslušně (nechá sebou manipulovat). Je zmatená z Hamletova šílenství, kterému věří. Když ji Hamlet odvrhne a zabije jejího otce, zešílí doopravdy a spáchá sebevraždu (utopí se).
• Claudius: Strýc Hamleta, král a bratrovrah. Je mocichtivý (zabil bratra pro trůn). Přetvařuje se před lidem i královnou, cítí sice povrchní lítost (modlí se), ale nejedná podle ní. Je výbušný a Hamleta se bojí.
• Gertruda: Královna, Hamletova matka. Při sporech stojí za Claudiem, ale Hamleta má stále ráda a záleží jí na něm.
• Polonius: Králův rádce. Hraje si na chytřejšího a důležitějšího, než je. Je vlezlý, špehuje své vlastní děti a intrikuje, na což nakonec doplatí životem.
• Laertes: Syn Polonia, výborný šermíř. Dbá na čest rodiny, ale kvůli touze po pomstě se nakonec spojí s Claudiem a jedná nečestně (otrávený meč).
• Horacio: Hamletův spolužák a jediný opravdový, spolehlivý přítel.
• Rosencrantz a Guildenstern: Hamletovi bývalí spolužáci, které Claudius pozval, aby zjistili, proč princ blázní. Slouží jako královy loutky, Hamlet je prokoukne a považuje je za zrádce.

Detailní děj (obsah po dějstvích):

1. dějství:

Na dánském hradu Elsinor se strážným (Bernardo, Marcellus) a Horaciovi zjeví o půlnoci duch zemřelého krále Hamleta. Horacio slíbí, že o tom řekne princovi. Současně se na hradě nový král Claudius snaží odradit mladého Hamleta od smutku za mrtvého otce. Hamlet je ale zdrcený tím, že si jeho matka už měsíc po pohřbu vzala otcova bratra Claudia. V další scéně se Laertes loučí se sestrou Ofélií a varuje ji před vztahem s Hamletem, totéž jí nařizuje otec Polonius. V noci se Hamlet setkává s Duchem. Ten mu prozradí hrůznou pravdu – nezabila ho hadí kousnutí, ale vlastní bratr Claudius mu ve spánku nalil jed do ucha. Duch žádá pomstu, ale matku má Hamlet ušetřit. Princ přiměje přátele k mlčenlivosti a rozhodne se předstírat šílenství.

2. dějství:

Polonius posílá sluhu sledovat syna Laerta do Francie. Přibíhá vyděšená Ofélie a líčí otci Hamletovo šílené chování. Polonius si myslí, že se princ zbláznil z neopětované lásky k Ofélii, a běží to říct králi. Na hrad mezitím přijíždějí princovi spolužáci Rosencrantz a Guildenstern, které si Claudius najal jako špehy. Současně přijíždějí i potulní herci. Hamlet vymyslí plán – nechá herce zahrát hru o přesně takové vraždě, jakou mu popsal Duch, aby mohl sledovat strýcovu reakci a získal důkaz viny.

3. dějství: (Zde zaznívá slavný monolog „Být či nebýt“ o smyslu žití a smrti). Král a Polonius se schovají a nastrčí Ofélii, aby si s Hamletem promluvila. Z rozhovoru král pochopí, že Hamlet neblázní z lásky, bojí se ho a rozhodne se ho poslat do Anglie. Večer herci sehrají hru s vraždou krále jedem. Claudius to psychicky nevydrží a v panice uteče, čímž potvrdí svou vinu. Královna volá Hamleta k sobě do komnaty. Polonius se u ní schová za závěs, aby vše vyslechl. Během ostré hádky s matkou Hamlet uslyší za závěsem hluk. Myslí si, že je to král, a Polonia omylem probodne. Následně nutí matku ke zpovědi z hříchů.

4. dějství:

Král je po vraždě Polonia rozzuřen a okamžitě posílá Hamleta do Anglie. Dává mu na cestu dopis pro anglického krále s žádostí o Hamletovu popravu. Zatímco Hamlet cestuje, v Dánsku Ofélie neunese smrt otce (a Hamletovo chování) a zešílí. Přijíždí rozzuřený Laertes a chce otce pomstít. Král mu slíbí, že mu v tom pomůže a svede vinu na Hamleta. Hamletovi se na moři podaří uniknout pirátům a posílá zprávu, že se vrací do Dánska. Král tedy vymyslí plán: Laertes vyzve Hamleta na šermířský souboj. Laertes si nečestně potře hrot meče jedem, a pokud by to nevyšlo, Claudius připraví číši s otráveným vínem. Dějství končí zprávou královny, že Ofélie utonula při věšení věnců na vrbu.

5. dějství:

Na hřbitově se dva hrobníci dohadují o Oféliině sebevraždě. Přichází Hamlet s Horaciem a vtipkují u vykopaných lebek. Když dorazí pohřební průvod, Hamlet se s Laertem popere přímo v hrobě a vyznává, že Ofélii opravdu miloval. Před finálním soubojem Hamlet líčí Horaciovi, že králův dopis tajně přepsal tak, aby v Anglii popravili jeho zrádné spolužáky. Všichni se scházejí k souboji. Hamlet získává první bod. Král mu nabízí otrávené víno, ale on odmítá. Víno na oslavu jeho zásahu omylem vypije královna a otráví se. Během boje Laertes zraní Hamleta otráveným mečem, ale v zápalu bitky si zbraně prohodí a Hamlet ho zasáhne stejnou otrávenou zbraní. Umírající Laertes odhalí celou pravdu a svede vinu na krále. Hamlet z posledních sil Claudia probodne a donutí ho vypít zbytek jedu. Všichni tři umírají. Hamlet odpouští Laertovi a před smrtí žádá Horacia, aby přežil a vyprávěl světu jejich pravdivý příběh. Dává svůj hlas norskému princi Fortinbrasovi. Ten vzápětí přichází jako vítěz, zjišťuje tragédii a nechává Hamleta se ctí a vojenskou salvou odnést.

The post Hamlet – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Macbeth

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): Martina Hladíková

William Shakespeare (1564-1616)

• Básník, dramatik (psal sonety= milostné téma, 4-4-3-3 sloky)
• Narozený ve Stratfordu nad Avonou.
• Již v 18 letech se oženil a s manželkou měl 3 děti.
• Později odchází do Londýna, kde nejprve hraje, poté i píše hry.
• Založil divadlo The Globe (s kruhovým jevištěm).
• Svá díla píše veršovaně, používá blankvers a mísí komické i tragické prvky.
• Děj se odehrává mimo Anglii.
• O jeho životě se dochovalo velmi málo záznamů, existuje mnoho různých spekulací (datum narození, sexuální orientace, jemu přisuzovaná díla ve skutečnosti psal někdo jiný).
• Zemřel v den svých narozenin.

Díla

• Romeo a Julie – nejslavnější Shakespearova hra, tragédie o lásce dvou veronských milenců, kteří pocházeli ze dvou znepřátelených rodů Monteků a Kapuletů.
• Hamlet – tragédie o dánském princi Hamletovi, který chce pomstít vraždu svého otce.
• Othello – další slavná tragédie, jejímž hlavním tématem je žárlivost.
• Sen noci svatojánské – komedie o lásce.

Postavy:

• Macbeth – Šlechtic a generál skotských královských vojsk. Později se stává skotským králem. Zalíbí se mu moc a sláva tak moc, že touží stále po větší. Ovládá ho jeho žena Lady Macbeth, pro kterou je ochoten udělat naprosto cokoliv, včetně zabití jiného člověka. Myslí jenom na svůj a manželčin užitek, je sobecký a ctižádostivý.
• Duncan Dobrotivý – Skotský král. Je spravedlivý a čestný, svými poddanými oblíbený. Má syny Malcolma a Je zabit Macbethem.
• Banquo – Generál skotských královských vojsk. Když se spolu s Macbethem dozví o proroctví, začne ho Macbeth považovat za velkou hrozbu a zabije ho. Banquo se do děje vrací v podobě ducha. Má syna Fleanceho, který přežije.
• Lady Macbeth – Macbethova manželka a skotská královna. Je ještě krutější a podlejší než Macbeth. Dokáže ovládat Macbetha tak, aby ji poslouchal na slovo. Donutí zabít Duncana, protože se tak její manžel stane králem a ona královnou. Po smrti Matbetha se v ní probudí špatné svědomí nad všemi činy, které způsobila a zešílí.
• Malcolm – Syn Duncana Dobrotivého. Do jeho smrti byl právoplatným dědicem trůnu, ale správně viděl v Macbethovi velké nebezpečí a věděl, že by ho zabil. Uprchl do Anglie a tam se připravoval na útok proti Macbethovi.
• Macduff – Fifský vládce. Najde mrtvého krále Duncana a protože tuší, že za smrtí stojí Macbeth, uprchne do Anglie. Později se rozhodne připojit k Malcolmově armádě, aby pomstil Macbethovu vraždu své rodiny. Byl jako jeden z mála schopný Macbetha zabít, protože se narodil císařským řezem mrtvé matce.
• Čarodějnice – Tři neznámé ženy, které několikrát prozrazují osud Macbetha i Banqua. Jsou to tajemné a záhadné postavy, nikdo o nich nic neví. Nikdy se ve svých věštbách nemýlí.

Obecně kulturní kontext:

• 14.-17. st., Renesance
  • Znovuzrození Antiky a její kultury (umění starověkého Řecka a Říma)
  • V centru dění stojí člověk, důraz se klade na světskou stránku života
  • Rozvoj vědních oborů (lékařství, astronomie – např. Koperník, Galilei, Bruno)
  • Objev knihtisku (Johannes Gutenberg) – knihy se díky němu rychleji šířily
  • Objevují se komedie, tragédie, eposy
  • Náboženská literatura stojí v ústraní, převažuje světská literatura
  • Humanismus = jedna ze složek renesance, soustředil se na studium člověka
• Autoři této doby: Dante, Francesco Petrarca, Giovanni Boccaccio, Francoise Villon, Francoise Rabelais, Hynek z Poděbrad, Jan Blahoslav

Děj:

Generálové královských vojsk Macbeth s Banquem přijíždějí do rodné země po vyhrané bitvě. Cestou narazí na tři čarodějnice. Macbethovi prorokují několik věšteb včetně té, že se stane příštím skotským králem. Podle proroctví však dalším dědicem po Macbethovi nebude jeho potomek, ale syn Banqua.

Časem se jednotlivé věštby začnou plnit. Macbeth o podivných ženách poví své ženě, která Macbetha přesvědčí, aby stávajícího krále Duncana zabil a stal se tak králem, jak říkalo proroctví. Macbeth to učiní a opravdu se stává skotským králem. Hned po smrti prchají Duncanovi synové Malcolm a Donalbain ze země.

Macbeth sice vládne, ale nemůže přestat myslet na druhou část věštby, která odkazovala na příštího panovníka. Bojí se, že přijde o svojí moc, tak se rozhodne zabít Banquema a jeho syna Fleance, který přežije.

Další věštba říká, že Macbeth nebude zabit mužem zrozeným z ženy a nebude přemožen do té doby, než se Birmanský les nepřiblíží k jeho hradu. Součástí proroctví je také to, že by si měl dát pozor na šlechtice Macduffa. Macbeth nelení a nechá Macduffa a jeho rodinu zabít, ale Macduff se zachrání.

Mezitím se syn zemřelého krále Malcolm chystá zabít Macbetha. Jeho vojáci vzali větve z Birmanského lesu, aby se za ně skryli, takže vypadalo, jako kdyby se les hýbal. S Macbethem se utká Macduff, který mu uřízne hlavu. Narodil se totiž mrtvé matce, proto byla splněna i tato věštba. Králem se stává Malcolm.

The post Macbeth – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): Filip112

William Shakespeare

Život a tvorba autora:

• Byl to fenomenální anglický renesanční básník, dramatik a divadelní herec, žijící v letech 1564 až 1616.
• Je celosvětově považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a bezpochyby nejvýznamnějšího dramatika všech dob.
• Své největší úspěchy a slávu zažil v Londýně, kde se stal i spolumajitelem věhlasného divadla Globe.
• Během svého života napsal okolo 38 dochovaných divadelních her, 154 milostných sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších drobnějších děl.
• Jeho hry se vyznačují hlubokou psychologií postav, nadčasovostí a byly postupně přeloženy do všech významnějších světových jazyků.
• Mezi jeho další slavná díla patří tragédie Hamlet, Othello, Macbeth či komedie Zkrocení zlé ženy a Sen noci svatojánské.

Dílo: Romeo a Julie

Literární zařazení a základní informace:

• Literární druh: Drama (divadelní hra určená pro předvádění na jevišti).
• Literární žánr: Renesanční milostná tragédie.
• Doba vzniku a vydání: Hra byla napsána přibližně v roce 1595, poprvé však byla knižně vydána v roce 1597 v tehdejším Anglickém království.
• Čas a prostor děje: Děj se odehrává v 16. století ve slunných italských městech Verona a Mantova.
• Hlavní téma: Nešťastná, ale osudová láska dvou mladých milenců pocházejících z nesmiřitelně nepřátelských rodů.
• Jedná se patrně o úplně nejznámější a nejcitovanější milostný příběh v celé historii světového dramatu a literatury.

Charakteristika hlavních postav:

• Romeo Montek: Dospívající mladý hoch z rodu Monteků. Je bláznivě zamilovaný do spanilé Julie a je pro ni schopen udělat naprosto cokoliv. Je to velký romantik, je velmi citlivý, odvážný a zpočátku se snaží zbytečným rodovým sporům vyhýbat.
• Julie Kapuletová: Překrásná, teprve čtrnáctiletá dívka. Je nesmírně oddaná Romeovi, tajně se za něj provdá a pro svou lásku obětuje vše. Je velmi citlivá a laskavá. Nemá příliš důvěrný vztah ke svým přísným rodičům, ale o to více má ráda svou upovídanou chůvu, které se svěřuje.
• Otec Vavřinec (v originále Lorenzo): Starý, moudrý a nezištně ochotný františkánský mnich. Je to obětavý muž, který tajně oddal Romea a Julii v naději, že tím ukončí nenávist obou rodů.
• Chůva: Prostá, zemitá žena, která vychovávala Julii od kojence. Je velmi veselá, neustále upovídaná a funguje jako hlavní tajný prostředník mezi Romeem a Julií. Je ochotna udělat pro Julii naprosto cokoli, jen aby byla dívka šťastná.
• Tybalt: Horkokrevný bratranec Julie. Z duše nenávidí Monteky, je velmi agresivní, krutý, arogantní a namyšlený. Pořád se chce s někým prát, což se mu stane osudným, když je nakonec v souboji zabit Romeem.
• Merkucio: Příbuzný veronského vévody a Romeův nejlepší přítel (v původním textu byla hrubá chyba, Merkucio opravdu není klidný). Je naopak velmi cynický, výbušný, nesmírně vtipný, rád provokuje a jeho zbytečná smrt odstartuje celou tragédii.
• Benvolio: Blízký příbuzný Monteků a Romeův přítel. Narozdíl od Merkucia je to právě on, kdo je velmi rozumný, klidný, starostlivý a snaží se vždy rvačky na náměstí uklidnit (i zde byly v původním textu vlastnosti přehozené).
• Paris: Vznešený, bohatý a vcelku pohledný hrabě. Je to nápadník, kterého rodiče vybrali Julii za manžela, ona ho však z celého srdce odmítá, protože už miluje Romea.

Děj díla:

Už dlouhá léta se ve slunném italském městě Verona k smrti nenávidí dva bohaté šlechtické rody – Montekové a Kapuletové. Z těchto rodů pocházejí i mladí Romeo a Julie, bohužel však každý stojí na opačné straně barikády. Na velkolepém maškarním plese, který pořádají Kapuletové, se v převleku objeví i mladíci z druhého rodu. Tam v davu poprvé Romeo spatří překrásnou Julii a hned na první oční kontakt se do sebe bláznivě zamilují. Je to opravdová láska na první pohled. V tu chvíli bohužel ani jeden netuší, že jsou to potomci nepřátel, lidé, kteří se podle nepsaných pravidel nikdy neměli vidět a zažít tento krásný pocit.

Hned po skončení plesu se Romeo tajně vydá hledat Juliin balkon v zahradě Kapuletů. Hledá sice s rizikem odhalení strážemi, ale nakonec ho přeci jen najde. Když se v noci spatří, začnou si povídat a vyznají si hlubokou lásku. Tu noc se duševně sblíží natolik, že se hned druhý den nechají potají oddat moudrým otcem Vavřincem (Lorenzem), který doufá, že sňatek rodiny usmíří.

Klid však netrvá dlouho. Juliin agresivní bratranec Tybalt na náměstí vyprovokuje rvačku a zákeřně zabije Romeova nejlepšího přítele Merkucia. Zlomený Romeo v návalu obrovského vzteku Merkucia pomstí a Tybalta v souboji zabije, ačkoliv ví, že je to krev jeho čerstvé manželky. Trestem od vévody za tento krvavý čin je okamžité a doživotní vyhnání z Verony. V ten moment dostane Romeo obrovský strach, že už svou manželku nikdy v životě neuvidí, a po tajně strávené noci s Julií odjíždí do Mantovy. Jakmile se do zoufalé situace dostane i Julie, kterou navíc rodiče nutí do svatby s hrabětem Parisem, nezbývá jí nic jiného než poslechnout šílený plán otce Vavřince. Nemůže a nechce totiž bez svého Romea dál žít.

Skutek, který se rozhodne udělat, spočívá v tom, že vypije speciální uspávací lék, díky kterému důvěryhodně sehraje, že je mrtvá. Na následky této zdánlivé smrti je rodinou oplakána a odnesena do chladné rodinné hrobky. Nic netušící Romeo se však kvůli nedoručenému dopisu od mnicha nedozví pravdu, ale od sluhy zjistí, že je Julie skutečně „mrtvá“. Zlomený žalem si koupí jed, přijde k hrobce (kde v boji zabije truchlícího Parise) a tam se sám otráví, protože si myslí, že bez jeho milované Julie nemá život už žádný smysl. Julie se náhle z umělého spánku probudí a s obrovskou hrůzou uvidí vedle sebe ležet mrtvého Romea. Neunese tu bolest a ihned do sebe zabodne jeho dýku, kterou se doopravdy zabije. Oba nevinní milenci tak nesmyslně zemřeli pro svou lásku. Na následky tohoto otřesného činu se u hrobky sešly oba rody a nad těly svých dětí se konečně provždy usmířily.

Kompozice díla a jazyk:

• Hlavní motivy: Čistá láska, rodová nenávist, osudovost, smrt, přátelství i kruté nepřátelství a nesmyslná válka dvou rodů.
• Kompozice: Dějová výstavba je přísně chronologická (události jdou od nejstarší po nejnovější) a dílo se formálně člení na úvodní prolog a 5 dějství (aktů).
• Řeč postav a styl: Děj je tvořen výhradně přímou řečí postav (dialogy a monology). Střídají se věty jednoduché i složitá vzrušená souvětí. Základním slohovým postupem je dramatické vyprávění.
• Jazyk a veršovaná výstavba: Základní jazyk je spisovný, neobyčejně bohatý a vznešený. Hra je psána pětistopým jambickým veršem (blankversem), jak ukazuje např. verš: „Ona se slibem láska odříká, tu zprávu z úst mých živá smrt ti dá.“

Básnické prostředky (Tropy a Figury):

• Paradox: Tvrzení, které zdánlivě nedává smysl a odporuje si (např. „Jediná moje láska musí být jediná moje nenávist.“ nebo „Můj milovaný je můj nepřítel.“).
• Personifikace (Zosobnění): Přisuzování lidských vlastností neživým věcem (např. „hanba se krčí“, „slunko vyhlédlo“).
• Epiteton (Básnický přívlastek): Zdůrazňuje určitou stálou vlastnost (např. „nezměrná bolest“, „černý ortel“, „cypřišový háj“).
• Řečnická otázka: Otázka, na kterou se nečeká odpověď (např. „Romeo, Romeo, ach, proč jsi Romeo?“).
• Metafora: Přenesení významu na základě podobnosti (např. „okenice očí“ místo oční víčka, „služebnice pod zemí“ místo hřbitovní červi).
• Archaismy: Zastaralá, dnes již nepoužívaná slova (např. „zašveholil“).
• Anafora: Opakování shodného slova na začátku veršů (např. „Smrt mi ji vzala, smrt mi bere řeč.“).
• Epifora: Opakování shodného slova na konci veršů (např. „Co mouchy mohou, Romeo nemůže. / Jsou svobodné a Romeo je vyhnán.“ – ukázka bezmoci, kdy slovo vyhnán rezonuje koncem veršů).
• Apostrofa: Emotivní oslovení nepřítomné osoby nebo věci (např. „Pojď, Romeo, ty duše přestrašená.“).

Vlastní názor a inspirace díla:

Tvá úvaha o inspiraci je naprosto správná. Shakespearovi byla skutečně hlavní inspirací jiná starší literární díla, konkrétně slavná anglická epická báseň od Arthura Brookea a staré italské renesanční povídky, které tento motiv zpracovávaly už před ním (nešlo tedy o sochu, ale o literaturu). Jinak je to opravdu skvěle zpracované dílo. Akorát mi při čtení trochu vadil ten nesmírně smutný a zbytečný konec vlastně obou hlavních hrdinů. V dnešní době jsme totiž zvyklí, že skoro všechny příběhy končí klasickým „a žili šťastně až do smrti“. Líbí se mi, jak obrovský má hra přesah, jak je dílo přeloženo do mnoha jazyků, a je dobře, že je i mnohokrát úspěšně zfilmované. Podle mě by si měl každý člověk tuto legendární knížku přečíst alespoň jednou za život a rozhodně by tento klenot neměl chybět v žádné domácí knihovně.

The post Romeo a Julie – čtenářský deník (8) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Zkrocení zlé ženy

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): Lůca

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Téma:

• Vyvrácení starého názoru o nadřazenosti muže nad ženou, Itálie (město Padova a Petrucciův dům na venkově), čas neznámý (zřejmě konec 16. století)

Zařazení literárně druhové:

• Drama

Zařazení žánrové:

• Komedie

Kompozice:

• Chronologická, předehra o 2 scénách, 5 dějství

Vypravěč/ lyrický subjekt, postavy:

• Vypravěč není

Hl. Postavy:

• Baptista- bohatý padovský šlechtic, který má dvě dcery, je milující, laskavý, trpělivý a spravedlivý otec.
• Vincenzio- starý pisanský šlechtic
• Lucenzio- Vincenziův syn, který chce lstí získat přízeň Biancy.
• Petruccio- veronský šlechtic. Jeho tvrdohlavost, odvaha a cílevědomost mu pomohla zkrotit Kateřinu a vzít si ji za ženu.
• Hortensio- nápadník Biancy
• Kateřina- Baptistova dcera a zároveň sestra Biancy. Je vnímaná jako zlá, výbušná žena, která musí mít vždy poslední slovo. Ve skutečnosti není zlá, ale pouze impulzivní a silná. V Padově o ní nikdo nejeví zájem, svým chováním ztěžuje život i své sestře. Avšak i ona v hloubi duše touží po pravé lásce a porozumění.
• Grumio- Petrucciův sluha
• Bianca- Dcera Baptisty

Jazykové prostředky:

• Dílo je psáno pětistopým jambickým veršem, který má převážně 10-11 slabik.
• Nerýmované
• Hovorová řeč, dialogy, přímá řeč
• Komika, jazykové hříčky, metafora, ironie (
• Opakování slov, citově zabarvené výrazy
• Spisovný jazyk

Stručný obsah díla:

V Padově žije bohatý šlechtic Baptista Minola, který má dvě dcery, Kateřinu a Biancu. Kateřina je starší, a proto se Baptista rozhodne ji provdat jako první. Avšak o Kateřinu ve městě nikdo nemá zájem až do doby, kdy se ve městě objeví veronský šlechtic Petruccio, který se rozhodne, že si ji za velkorysé věno vezme za ženu, a udělá z ní pokornou manželku. Ostatním se to jeví jako nemožné, ale Biančini nápadníci jsou za jeho přítomnost rádi. Když už je Kateřina provdána, může si začít hledat muže Bianca. Stane se jim Lucenzio, který ji oslnil při přestrojení za učitele filozofie, gramatiky a poezie, za pomoci svého sluhy Trania, který se Biance pod identitou Lucenzia dvořil a postupně tak dostal ze hry ostatní nápadníky. Petruccio udělá Kateřině ze života peklo, aby si uvědomila, že překračuje meze. Kateřina to nakonec pochopila a byla nucena se změnit. Vrchol příběhu přichází v podobě sázky, ve které se Petruccio vsadí s Lucenziem a Hortensiem o to, kdo má poslušnější choť. Každý z nich vzkáže své ženě, že k němu má přijít. Dostaví se jen Kateřina. Baptista a ostatní vidí, jak ji Petruccio zkrotil. Petruccio dostává 20 000 zlatých od Baptisty za to, že z Kateřiny udělal hodnou ženu a samozřejmě protože vyhrál sázku.

The post Zkrocení zlé ženy – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Hamlet, kralevic dánský

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): KatyK

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Hamlet, kralevic dánský

• nejslavnější tragédie anglického dramatika Williama Shakespeara

renesance

• umělecký směr v Evropě 14. – 16. století
• inspiruje se v antice
• přiklání se k obyčejnému člověku a jeho životu

William Shakespeare

• Angličan, oblíbenec královny Alžběty
• označován za největšího dramatika všech dob
• zakladatel londýnského divadla Globe
• napsal 37 her a přes 150 sonetů
• téma svých her čerpal z historie, legend, povídek a kronik

dramatická tragédie Hamlet

• anglické renesanční drama z roku 1604
• drama je lit. druh určený k předvádění na jevišti a je založené na dialogu
• tragédie je drama s tragickým dějem a koncem
• příběh o dánském princi Hamletovi
• inspirovaný severskými pověstmi o stejnojmenném princi
• druhé období Shakespearovy tvorby
  • období nejslavnějších tragédií
  • autor je v životní krizi
• chronologická kompozice – přímá časová linie plyně jdoucí vpřed
• monotematické drama rozdělené do pěti dějství- má jedno hlavní téma a vyvíjí se bez     odboček a vsuvek
• rysy renesance: postavy samy rozhodují o svém jednání a tím mohou ovlivnit svůj život, odklon od Boha a naopak příklon k samostatnému myšlení člověka

Děj:

Hamletovi, dánskému princi, je zavražděn otec. Jednou v noci se mu zjeví otcův duch a žádá, aby ho jeho syn pomstil – zabil králova vraha a bratra Klaudia, který se mezitím stal králem a vzal si Hamletovu matku Gertrudu. Hamlet pozve na dvůr herce a ti přehrají dokonalou napodobeninu královy vraždy. Klaudius se zděsí a jeho reakce Hamletovi dokáže, že duch jeho otce nelhal. Tím se spouští kolotoč tragických událostí na dánském královském dvoře. Nejdříve Hamlet probodne Polonia, nejvyššího komořího, pak se utopí Poloniova dcera Ofelie, kterou kralevic miloval. Vše končí velkou scénou na hradě, kdy se Hamlet utká v šermířském souboji s Oféliiným bratrem Laertem, který má otrávený kord. Než začnou bojovat, tak Gertruda vypije otrávené víno a zemře. Během souboje Laertes Hamleta poraní, v zápalu boje si vymění zbraně a Hamlet poraní Laerta. Hamlet otrávenou zbraní probodne Klaudia. Král i Laertes umírají, Hamlet ještě dříve, než zemře, pověří svého věrného přítele Horacia, aby vyprávěl tento příběh pravdivě dál.

Postavy:

Hamlet

Dánský princ, který ztratí milovaného otce a prožívá velký zármutek. V jeho nitru probíhá velký boj, protože duch otce žádá pomstu, ale on je čestný a moc se tím trápí. K matce má problematický vztah, nemůže jí odpustit, že si vzala vraha svého milovaného manžela. Je nerozhodný, což se vyjadřuje dlouhými monology o otázkách života, smrti a morálky. V určitých chvílích má pocit, že už nemá pro co žít. Nakonec však vytrvá, vykoná svou pomstu a umírá s tím, že uděl to, co měl.

Horacio

Je Hamletův přítel, který během celého příběhu prokazuje svou oddanost a lásku k němu. Pomáhá mu jak v psychických záležitostech, kdy si Hamlet neví rady, tak i při činech a výpravách, které musí budoucí následník trůnu vykonat. Jako jediný zůstává naživu při „krvavém souboji“ a je vypravěčem příběhu pro další generace.

Jazyk

Mísí se několik stylů jazyka. Hamlet užívá jazyk vznešený, vhodný pro budoucího krále. Jeho text vyvolává dojem, že princ mluví rozvážně a pomalu, velmi přemýšlí o tom, co řekne. Autor použil i výrazy ne zcela běžné, občas i cizí. Z mluvy komořího Polonia je poznat, že pochází a spíše se pohybuje v nižší vrstvě. Jeho mluva je přímá, bez zbytečných dvorských kudrlinek a okrasných slov. Vyjadřování hrobníků, kteří se objevují v jedné scéně je až sarkastické(viz ukázka).

Dílo je psáno ve vyšším stylu.

Ukázka

dějství pět, první scéna Hřbitov

            Hamlet. Jak dlouho člověk leží v zemi, než shnije?

            První hrobník. Přijde na to. Když to nebyla shnilotina už za

                        živa – a teď je hodně těch nakažených mrtvol, že se vám rozsypou

                        hned v márnici – vydrží nějakých osm, devět let. Jirchář vám vydrží

                        devět let.

            Hamlet. Proč ten déle než ostatní?

            První hrobník. Jo, pane, ten má za celý život tak vydělanou

                        kůži, že se voda do něho tak hned nedostane. A to si nepřejte,

                        jak vám voda takovou zatra mrtvolu zřídí. Vidíte tu lebku?

                        Ta vám je v zemi už třiadvacet let.

            Hamlet. A čípak je to lebka?

            První hrobník. I, takového zatra kluka potrhlého. Čí byste řek, že je to lebka?

            Hamlet. To nevím.

            První hrobník. Hrom aby do toho prevíta prašivého! Láhev rýnského

                                    mě vám jednou vylil na hlavu. Tady ta lebka, pane, ta patřila

                                    Yorickovi, šaškovi našeho nebožtíka krále.

Rozbor:

• Ukázka z doby, kdy už je mrtev Polonius i Ofélie a Hamlet s Horaciem se vydají na hřbitov
• Hamleta velmi zajímá otázka smrti – jeden z rysů renesance – princ se zamýšlí nad smrtí, nebere jako samozřejmé, že člověk umírá z boží vůle
• Ukázka sarkastického jazyka hrobníka – i z psaného textu je cítit, že hrobník si nedělá těžkou     hlavu, že mluví s princem, užívá slova hrubá a kleje

The post Hamlet, kralevic dánský – čtenářský deník (2) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Hamlet, kralevic dánský

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): KatyK

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Autor: 

William Shakespeare byl Angličan narozen v roce 1564 ve Stradfordu nad Avonem, kde i roku 1616 umřel. Psal drama v období Anglické renesance.

Jeho tvoru můžeme rozdělit na tři etapy:

první etapa – Optimizmus

• žánry: komedie a historické drama (královské hry)

druhá etapa – Pesimizmus

• žánr: tragédie

třetí etapa – Vyrovnání

• žánr: tragi-komedie

V dílech se zabývá vztahy mezi lidmi, jako je láska, nenávist, přátelství,…

Obsah: 

Děj se odehrává v Dánsku na královském hradě Elsinore. Dosavadní král dánský Hamlet zemřel a královna si za několik týdnů po smrti krále, manžela vzala jeho bratra Claudia. Hamlet, syn zemřelého krále, to nemůže pochopit, jak se matka mohla po tak krátké době znovu zamilovat.

Hamlet spatří na hradbách ducha svého otce, který mu řekne, kdo ho zabil. Byl to, prý, Claudius. Zapřísáhne se otci a vymyslí léčku se scénou v hře, aby zjistil za je tvrzení správné. A tvrzení ducha se potvrdilo, byl to Claudius. Poté byl Hamlet zavolán ke své matce, kde za závěsem číhal Polonius, komoří a otec Ofélie, dívka kterou Hamlet miloval a Laertesa. Hamlet si ho všiml, ale spletl si ho Claudiem, a propíchl no skrz závěs. Laertes, když se vrátil z Francie, nemohl uvěřit smrti otce ani šílenství své sestry z nešťastné lásky a smrti otce. Chtěl se Hamletovi pomstít. Spojil se z Claudiusem. Hamlet a Laertes se navzájem zabili v šermu otráveními meči, královna se napila otráveného pití připraveného pro Hamleta, Ofélie utonula v rybníce a Hamlet zabil krále mečem. Ještě před smrtí se Hamlet a Poloniuv syn usmíří a naposledy padne do náručí svého přítele Horatia.

Charakteristika díla:  

Hamlet, Kralevic Dánský je nejrozsáhlejší ze Shakespearových dramat. Znázorňuje nerozhodnost i tragiku osudů. Při čtení autor dosahuje u čtenáře napětí až ke konci díky nejistotě Hamleta vykonat pomstu.

Hlavní postavy:

Hamlet- dá se rozdělit na dvě osobnosti:jedna bláznivá, druhá prahnoucí po pomstě; dánský princ

Claudius- špatný člověk odhodlán udělat vše pro udržení trůnu, ale i on není úplně necitelný: modlí se za odpuštění; strýc Hamleta, král

Gertruda- velmi nestálá, sobecká, ale projevuje city k Hamletovi i Ofélii; matka Hamleta, královna

Duch otce Hamleta- zemřelý Hamletův otec a bývalý král dánský

Polonius- starý, moudrý a velmi výřečný; nejvyšší komoří

Ofélie- krásná, hodná a milující otce a Hamleta; dcera Polonia

Horatio- oddaný a obětavý přítel Hamleta; šlechtic, přítel Hamtela

Jazyk a styl:

Typické pro dílo jsou Hamletovy dlouhé filozofické monology, kde se snaží pochopit smysl existence a dění. Shakespeare napsal vše, od vtipných někdy až sarkastických poznámek po vážné výstupy postav (např. Ofélie, Hamlet). Vše je napsáno spisovným jazykem, ikdyž se někdy objeví nespisovná slova.

Vlastní hodnocení:  

Kniha ve mě vyvolala smíšené pocity. Na jednu stranu jsem Hamleta v jeho chování chápala, ale z druhé strany to bylo nemožné pochopit. Chápala jsem jeho nerozhodnost ve vykonání pomsty otce, protože se nechtěl spáchat neodpustitelný řích a bylo mu Claudiuse líto, jelikož ho přistihnul v modlení se za odpuštění. Nechápala jsem ho v odmítnutí Ofélie. Ještě horší byl způsob, jakým to udělal, řekl jí: „Jdi do kláštera, jdi. Sbohem. Nebo jestli se už mermomocí musíš vdát, vezmi si nějakého blbečka: chytrý mužský dobře ví, jakou obludu z něj uděláte. Do kláštera, běž, a honem. Šťastnou cestu.“  Bylo mi Ofélie nesmírně líto, určitě ze všech postav, i Hamleta jsem tolik nelitovala jako ji. Byla to, alespoň podle popisu v knize, dobrá dívka i dcera a Hamleta milovala. Když ji Hamlet odmítl, ptala sem se proč  to udělal a pak mi došlo, že to je odraz od jeho matky. Byl na ni rozzloben, že si vzala jeho strýce tak málo týdnů po smrti krále, ale i tak si to nemusel vylívat na Ofélii. A k tomu všemu jí zabili otce, vlastně to byl Hamlet, kdo ho zabil. Byl to docela paradox osudu, že to udělal on. On ji odmítl a pak zavraždí jejího otce. Nedivím se, že se zbláznila, nedivím se, že to její mysl nezvládla, která by to zvládla?

Takových tragédií dohromady už snad není v naší realitě, a snad i v jejich, možné. Pokud se někdy něco takové ho stalo, upřímně a hluboce tu rodinu nebo rodiny lituji.

Je to jedno z nejvlivnějších děl světového dramatu. Nechali se jimi inspirovat např. K. Čapek v Apokryfech, V. Holan- Noc s Hamletem nebo I. Vyskočil. Haprdáns.

The post Hamlet, kralevic dánský – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): Maikeru

Přidáno na: Studijni-svet.cz

William Shakespeare

Život a dílo autora:

• Žil v letech 1564 až 1616 a je celosvětově uznáván jako největší anglický i světový dramatik, renesanční básník a oblíbený divadelní herec.
• Narodil se a také nakonec zemřel ve středoanglickém městečku Stratford nad Avonou.
• Svou zářivou kariéru ovšem vybudoval v Londýně, kam odešel v rané dospělosti a kde se postupně stal velmi vlivným a majetným spolumajitelem věhlasného divadla Globe Theatre.
• Jeho bohatá tvorba se běžně rozděluje do tří hlavních tvůrčích období (v prvním období psal především komedie a historické hry, ve druhém období velké tragédie a ve třetím takzvané romance).
• Během své kariéry napsal přibližně 37 divadelních her a proslulou sbírku 154 milostných sonetů.
• Mezi jeho nejznámější vrcholná díla patří například tragédie Hamlet, Othello, Macbeth či Král Lear, z komedií pak Sen noci svatojánské nebo Zkrocení zlé ženy.

Dílo: Romeo a Julie

Základní informace, literární směr a období:

• Dílo vzniklo přibližně roku 1595, patří tedy do prvního, poměrně optimistického období autorovy tvorby.
• Celé dílo spadá do uměleckého období vrcholné anglické renesance a evropského humanismu.

Literární zařazení:

• Literární druh: Drama (divadelní hra).
• Literární žánr: Klasická renesanční milostná tragédie.

Kompoziční vrstva a styl vyprávění:

• Kompozice: Výstavba děje je přísně chronologická a formálně se člení na úvodní Prolog a pět klasických dějství plných jednotlivých výstupů.
• Forma textu a vyprávěcí způsoby: Pozor na častou literární chybu – drama nikdy nemá ich-formu ani er-formu, protože v něm chybí klasický vypravěč. Celé dílo je psáno výhradně formou přímých promluv samotných postav (dlouhé monology a svižné dialogy), které jsou doplněny o takzvané scénické poznámky (podobně jako u moderního filmového scénáře).

Čas, prostor a téma díla:

• Čas a prostor děje: Příběh se odehrává v průběhu několika málo horkých letních dní zhruba v 16. století ve slunné Itálii, primárně ve městě Verona a částečně i v nedaleké Mantově.
• Téma díla: Nešťastný a tragický osud dvou hluboce zamilovaných osob, které pocházejí ze dvou mocných, ale na smrt znepřátelených rodů, což nevyhnutelně vede k jejich zkáze.

Charakteristika hlavních postav:

• Romeo: Dospívající syn pana Monteka. Na začátku je slepě a neopětovaně zamilován do chladné Rosalindy, ale poté se na plese fatálně zamiluje do Julie. Je to vášnivý romantik, který je pro svou upřímnou lásku ochoten se naprosto všeho vzdát. Je velmi čestný, obětavý a citlivý, avšak kvůli svému mládí někdy jedná až příliš ukvapeně, unáhleně a v afektu.
• Julie: Teprve čtrnáctiletá dcera pana Kapuleta, která je svými rodiči proti své vůli nucena ke svatbě s bohatým Parisem. Je zpočátku poslušná, ale díky lásce se mění ve velmi tvrdohlavou, nesmírně věrnou, citlivou a obětavou ženu. Je hluboce zamilovaná do Romea a pro svou lásku je ochotna nejen obelhat rodinu, ale nakonec i dobrovolně zemřít.

Další vedlejší postavy:

• Otec Vavřinec (v italském originále Lorenzo): Velmi vzdělaný, čestný a moudrý františkánský kněz. Dobře znal Romea z dřívějška, byl oběma milencům nápomocný, upřímně přál jejich tajné lásce a doufal, že sňatkem konečně usmíří Veronu.
• Chůva: Prostá stará žena, která nadevše milovala a pomáhala Julii, vychovávala ji už od malička a brala ji prakticky jako svou vlastní dceru. Byla velmi spolehlivá a oddaná, velice upovídaná, i když občas poněkud nerozumná a komická.
• Merkucio: Nejlepší přítel Romeův a navíc příbuzný samotného vévody. Byl velmi bojovný, cynický, vtipný a velice rád provokoval členy rodu Kapuletů k šarvátkám.
• Benvolio: Blízký příbuzný a bratranec Monteků. Narozdíl od Merkucia byl velmi mírný, čestný, rozumný a snažil se rvačkám na náměstí vyhýbat.
• Tybalt: Agresivní a horkokrevný bratranec Julie. Velmi bojový a provokativní typ, který chtěl neustále bojovat s jakýmkoliv členem z rodu Monteků.
• Paris: Vznešený nápadník Julie a bohatý mladý šlechtic, kterého jí rodina vybrala za ženicha.
• Eskalus: Vévoda veronský a nejvyšší vládce města, který hrozí trestáním rvaček.
• Montek a paní Monteková: Otec a matka Romea.
• Kapulet a paní Kapuletová: Otec a matka Julie.
• Baltazar: Věrný Romeův sluha.

Jazyková vrstva a autorský styl:

• V textu se projevuje mimořádně bohatý a kultivovaný spisovný jazyk plný básnických figur.
• Kontrastně se však v promluvách prostých sloužících (např. chůvy) objevují i lidové, hovorové až mírně nespisovné výrazy plné zemitějšího humoru.
• Autorský styl: Originální text je psán převážně takzvaným blankversem, což je složitý pětistopý nerýmovaný jambický verš, který je pro Shakespeara naprosto typický.

Ukázka z díla (Citát z promluvy Julie):

„Ach, Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo? Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo nechceš-li, zasvěť se mně a přestanu být Kapuletová.“

Děj díla (Podrobný obsah):

Dramatický příběh se odehrává v renesančním italském městě Veroně, kde už po mnoho generací žijí dva bohaté, vlivné, ale na smrt znepřátelené šlechtické rody – Montekové a Kapuletové. Dlouhou dobu se tyto vznešené rody navzájem nenávidí a často proti sobě krvavě bojují přímo v ulicích. Děj začíná právě na veřejném náměstí ve Veroně, kde na sebe opět narazí mladí členové obou rodů. Nejprve vše začíná jen drobným zesměšňováním a menší slovní hádkou, ale situace brzy eskaluje a nakonec dojde k nebezpečnému boji na kordy, do kterého jsou proti své vůli zataženi i nevinní měšťané a obyvatelé. Zbytečný a drsný boj nakonec rázně ukončí až naštvaný vládce Verony, vévoda jménem Eskalus, který nekompromisně vyhlásí přísný zákaz jakýchkoliv dalších rodových bojů ve městě pod pohrůžkou, že ten, kdo tento zákaz poruší, bude okamžitě potrestán smrtí.

Mladý Romeo, jediný syn pana Monteka, je v té době slepě a velmi naivně zamilován do chladné veronské dívky jménem Rosalinda, která mu však jeho vášnivé city vůbec neopětuje a chce zůstat pannou. Jednoho večera ho jeho nejlepší přátelé, rozumný Benvolio a cynický Merkucio, přemluví, aby s nimi tajně vyrazil na velkolepý maškarní ples, který ovšem pořádá jejich úhlavní nepřítel, rod Kapuletových. I přes obrovské nebezpečí smrti jsou přátelé rozhodnuti, že tam stůj co stůj půjdou za zábavou. Berou si na sebe masky (škrabošky) pro své bezpečí a bezpečné ukrytí své pravé identity. Tento bál je Kapuletovými pořádán primárně pro jejich dceru Julii. Její rodiče jí totiž právě našli váženého muže, bohatého šlechtice jménem Paris, kterého si má brzy vzít za manžela.

Romeo z ústraní na tomto plese poprvé zahlédne překrásnou Julii a na svou dosavadní lásku Rosalindu vteřinou zapomíná. Podaří se mu s Julií osamotě promluvit, vymění si polibky a oba se do sebe hned na první pohled beznadějně a osudově zamilují. Ani jeden z nich však v onom opojení neví, že jsou vlastně potomci dvou krutě nepřátelských rodů. Teprve po skončení bálu, kdy byl Romeo kvůli své bezpečnosti donucen odejít, se oba šokovaně dozví o skutečném původu toho druhého. I přes tento zdrcující fakt však chtějí být za každou cenu spolu. Romeo po odchodu z bálu velmi zariskuje, nepozorovaně se v noci vplíží do vysokou zdí obehnané zahrady Kapuletových a pod balkonem zahlédne svou milovanou Julii. I přes možné smrtelné následky z případného dopadení strážemi za Julií dojde. Oba si v noci vyznají svou hlubokou, věčnou lásku a nekompromisně se shodnou na tajné svatbě, kterou chtějí riskantně vykonat již hned druhý den. Domluví se, že si ráno pošlou spolehlivé posly pro dohodnutí přesného času a místa obřadu. S těžkým srdcem se spolu za svítání rozloučí a Romeo se urychleně vrací zpět domů.

Poté se Romeo hned ráno běží domluvit se svým přítelem, moudrým františkánským bratrem Vavřincem, který je po chvíli zvažování nakonec ochotný milence tajně oddat. V hloubi duše totiž pevně věří, že by tento nečekaný sňatek mohl konečně ukončit onu dlouholetou a krutou nenávist mezi oběma rodinami. Za pomoci Juliiny chůvy, která funguje jako posel, se Romeo s Julií bezpečně domluví na odpoledním termínu. Julie v dohodnutý čas nepozorovaně navštíví kostel pod záminkou, že jde ke svaté zpovědi, ale místo toho je zde bratr Vavřinec v tichosti doopravdy oddá. Mladí milenci jsou šťastní, ovšem netuší, co se chystá.

V tentýž horký den, jen o něco málo později, totiž na veřejném prostranství náměstí vznikne konflikt. Začne zbytečný a agresivní boj mezi provokujícím Merkuciem a horkokrevným Tybaltem od Kapuletů. Zrovna dorazivší Romeo se jim v boji snaží ze všech sil zabránit, protože jakožto Juliin manžel už Tybalta bere jako svého příbuzného. Kvůli Romeově dobrému úmyslu a zásahu se však Tybaltovi podaří Merkucia zákeřně a smrtelně zranit kordem. Merkucio následně umírá přímo v rukou nešťastného Romea. Plný nesmírného vzteku, žalu a zármutku nad ztrátou nejlepšího přítele nakonec vyvolá Romeo další boj se samotným Tybaltem, kterého v afektu bez milosti zabije. Ve Veroně se okamžitě strhne obrovská hádka a pozdvižení mezi oběma rody, situaci musí opět rázně vyřešit veronský vévoda Eskalus. Podle platného zákona by měl být Romeo sice popraven, ale vzhledem k okolnostem (vlastně jen vykonal trest za smrt Merkucia) mu udělí „milost“ – místo trestu smrti je Romeo okamžitě vyhnán z Verony do Mantovy s přísným a doživotním zákazem se do rodného města pod hrozbou smrti vrátit.

Julie je po zjištění těchto zpráv nesmírně zoufalá, smutná a zničená ze ztráty milovaného bratrance Tybalta. Na jednu stranu se zlobí na Romea, že zabil její krev, ale na druhou stranu chápe, že musel jednat v sebeobraně, a odpouští mu. Navečer před nuceným odjezdem do nebezpečného vyhnanství v Mantově Romeo potají navštíví Julii v jejím pokoji a stráví s ní milostnou noc. Druhý den ráno se oba v slzách a velmi těžce rozloučí, načež Romeo s těžkým srdcem opouští Veronu. Oba milenci jsou naprosto zoufalí a nevědí, co mají dělat. Julie je neustále velmi smutná a uplakaná. Její nešťastní rodiče se logicky mylně domnívají, že se dívka stále tak hluboce trápí pro mrtvého bratrance Tybalta. Zcela netuší, že tento nezměrný smutek je určen pouze pro manžela Romea, se kterým teď nemůže být. Z dobré vůle a ve snaze dceru rozveselit se tak otec Kapulet rozhodne velmi urychlit její chystanou svatbu se šlechticem Parisem, která se má konat už dalšího dne.

Zoufalá Julie v panice utíká pod záminkou zpovědi pro záchrannou radu opět k bratru Vavřincovi. Ten má v záloze vysoce riskantní nápad, který by jim jako poslední mohl pomoci. Dá Julii speciální bylinný nápoj na spaní, díky kterému tvrdě usne, ale hlavně bude na přesně 42 hodin vypadat, jako kdyby byla doopravdy mrtvá (zastaví se jí dech i tep). Bratr Vavřinec slíbí, že pošle Romeovi do Mantovy rychlého posla, aby mu v dopise vysvětlil jeho tajný plán, a on se tak mohl opět shledat se svou Julií, až se potají probudí ze svého spánku v hrobce a společně odcestují. Posel (bratr Jan) je však bohužel při cestě za Romeem zadržen kvůli podezření z nákazy morem, je uvržen do nečekané karantény a tento stěžejní vzkaz tak nedokáže včas doručit. Večer den před svatbou Julie o samotě tento děsivý nápoj hrdinně vypije a usne. Druhý den ráno ji Kapuletové a chůva s hrůzou nalézají v posteli bezvládnou a v slzách si myslí, že je mrtvá. Zruší chystanou svatbu, urychleně zařídí smuteční pohřeb a její tělo podle starých zvyků umístí do kamenné rodinné hrobky.

Zatímco Julie spí, Romeo se ve vyhnanství od svého neinformovaného sluhy Baltazara dozví otřesnou zprávu o nečekané smrti Julie a celý zdrcený žalem se okamžitě rozhodne vrátit zpět do Verony. Cestou zpět si u chudého lékárníka zakoupí smrtící jed, kterým se chce vedle své manželky zabít. Přijede tajně v noci na hřbitov k hrobce, kde ke svému překvapení potkává truchlícího hraběte Parise. Paris si myslí, že jde Romeo hrobku znesvětit, a tak mezi sebou vyvolají zoufalý boj, při kterém je Paris zabit. Romeo s vypětím všech sil dojde do chladné hrobky, kde najde krásnou spící Julii, která vskutku vypadá jako mrtvá, ale má ve tvářích stále krev. Neví však, že její spánek brzy vyprší a zanedlouho se probudí. Romeo si uvědomuje, že nedokáže bez své milované Julie už dál žít, a proto bez váhání vypije prudký jed, kterým v bolestech ukončí svůj život. Zanedlouho po jeho smrti se Julie v tiché hrobce probudí ze svého umělého spánku plná nadějí. S naprostou hrůzou však najde vedle sebe ležet mrtvého Romea s prázdnou lahvičkou jedu. I ona plně zjišťuje, že už nedokáže bez něho na tomto světě dál žít, a tak ve chvíli, kdy z venku slyší blížící se stráže, bere Romeovu ostrou dýku. Bez zaváhání se s ní probodne a ukončí tak i svůj tragický život.

Následně se u hrobky schází vévoda s oběma rody. Montekové a Kapuleti jsou nad těly svých dětí naprosto zdrceni a zhrouceni jejich zbytečnou ztrátou (navíc se ukazuje, že žalem předchozí noci zemřela i Romeova matka paní Monteková). Zadržený bratr Vavřinec jim na místě plačky vypověděl vše, co o jejich tajném sňatku a plánech věděl. Až v tuto nejtěžší možnou chvíli si oba pyšní a zatvrzelí představitelé rodů plně uvědomili svou vinu – pochopili, že jen kvůli jejich nesmyslné staré nenávisti nenávratně ztratili své nevinné děti. Na důkaz lítosti a usmíření si podají ruce a slíbí si vzájemně postavit zlaté sochy, čímž se oba italské rody nadobro a provždy usmíří.

The post Romeo a Julie – čtenářský deník (7) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): NAWWRAC

Přidáno na: Studijni-svet.cz

William Shakespeare

Základní informace o autorovi:

• Žil v letech 1564 až 1616 a je právem považován za vůbec největšího anglického i světového dramatika všech dob.
• Narodil se v malém městečku Stratford upon Avon (Stratford nad Avonou).
• Kolem roku 1588 přichází do Londýna, kde díky svému talentu velmi brzy vyniká jako úspěšný divadelní herec i uznávaný dramatik.
• Stal se majetným spolumajitelem jedné z tehdy nejlepších a nejslavnějších londýnských divadelních společností, která působila v proslulém divadle The Globe Theatre (Divadlo Globe).
• Závěr svého života prožil jako vážený a bohatý občan zpět ve svém rodném bydlišti, kde také nakonec umírá.
• Během své bohaté kariéry napsal úctyhodných 37 divadelních her a velké množství milostných sonetů.

Rozdělení autorovy tvorby:

• 1. období (do roku 1600): V tomto optimistickém období psal především komedie, historické hry z anglických a antických dějin a také své první tragédie (včetně Romea a Julie). Mezi slavné komedie patří: Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Dva šlechtici z Verony, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsorské, Večer tříkrálový či Kupec benátský. Z historických her jsou to: Jindřich VI., Richard III., Richard II., Jindřich IV., Jindřich V., Král Jan a antický Julius Caesar.
• 2. období (1601–1608): Vznikají jeho velké a celosvětově slavné tragédie, jelikož do jeho tvorby a života postupně proniká hluboký pesimismus a zklamání. Patří sem: Hamlet, kralevic dánský; Othello; Král Lear; Macbeth a další tragédie zachycující antická témata jako Coriolanus či Antonius a Kleopatra.
• 3. období (po roce 1608): Dochází k životnímu vyjasnění, návratu naděje a vnitřnímu vyrovnání, což vede ke vzniku takzvaných romantických či pohádkových her (romancí). Do tohoto období patří hry Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře a jeho slavné Sonety.

Znaky shakespearovského dramatu:

• Vyznačuje se naprostou neomezeností literární látky, volným nakládáním s časem a místem děje (porušení antické jednoty místa, času a děje).
• Poskytuje komplexní obraz reálného pozemského života a detailně vykresluje spleť kladných i záporných vlastností lidí.
• Zcela revolučně představuje postavy silných a emancipovaných žen, které samostatně a vědomě rozhodují o svém vlastním životě a osudu.
• Hlavní příčinou nevyhnutelné tragédie už není zásah bohů (jako v antice), ale lidská vášeň, osobní rozhodnutí nebo pouhá nešťastná náhoda.
• Komické prvky a lidový humor nejsou ostře odděleny od těch tragických, naopak se navzájem prolínají a doplňují.
• Jazyk vznešený a veršovaný se u vysoké šlechty střídá s obyčejnou prózou a hovorovým jazykem, kterým mluví nejnižší společenské vrstvy.

Souvislosti: Světová renesance a humanismus:

• Renesance (z francouzského renaissance = znovuzrození, obnovení): Jde o umělecký a myšlenkový směr počátku novověku, jímž se lidé definitivně vymaňovali ze středověkého způsobu myšlení. Je to období velkých zámořských, přírodních a astronomických objevů. Tento směr se ostře staví proti nadvládě teologie (učení o boží existenci) a naplno prosazuje rozvoj exaktních přírodních věd i věd o samotném člověku. Znamená znovuzrození antických ideálů a je to ucelená epocha ve vývoji společenského, politického a kulturního života v Evropě.
• Humanismus (z latinského humanus = lidský): Myšlenkový směr zdůrazňující přirozenou lidskou důstojnost, hodnotu pozemského života a svobodný rozvoj osobnosti v odpovídajících společenských podmínkách. Humanisté aktivně prosazovali čistou klasickou (Ciceronovu) latinu proti zkomolené barbarské latině středověké. Zdůrazňovali starý řecký ideál fyzické krásy a vnitřního dobra (kalokagathia). Tento proud byl zaměřen přímo proti feudalismu a absolutní nadvládě církve, což posléze přirozeně vyústilo v reformaci a osvícenství.
• Anglická literatura: Geoffrey Chaucer (Canterburské povídky), Christopher Marlowe, William Shakespeare.
• Španělská literatura: Miguel de Cervantes y Saavedra (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha), Lope de Vega.
• Francouzská literatura: François Villon (prokletý básník), Michel de Montaigne (tvůrce eseje), François Rabelais (Gargantua a Pantagruel).
• Italská literatura: Dante Alighieri (Božská komedie), Francesco Petrarca (Zpěvník), Giovanni Boccaccio (Dekameron).

Česká renesance a humanismus:

• Humanismus se do českých zemí dostává již v době vlády Karla IV., tehdy se však příliš neprosadil kvůli silným dobovým reformačním snahám (husitské války, snaha o nápravu církve), jimž byla logicky věnována mnohem větší pozornost národa.
• Lepší politické a kulturní podmínky pro skutečný rozvoj humanismu se objevily až ve 2. polovině 15. století, tedy po úplném skončení husitských válek.
• První fáze českého humanismu se omezuje výhradně na učené elitní kroužky, v nichž vznikají literární díla téměř výlučně latinská.
• Později se však rozhodujícími činiteli staly vzdělané měšťanské vrstvy, které psaly a tiskly spíše v rodné češtině (odtud pramení literární označení „národní proud humanismu“).
• Namísto čistě estetické funkce se v české literatuře do popředí dostává funkce poznávací a vzdělávací; literatura tak nadále plní praktický účel a řeší otázky veřejného a politického života.
• Základní oporou a šiřitelem humanistické vzdělanosti a knihtisku se stala Jednota bratrská (jejímiž členy byli např. Jan Blahoslav či později Jan Amos Komenský).
• V našem prostředí došlo k zajímavému a specifickému prolnutí humanismu s náboženskou reformací, avšak typická italská renesanční chuť do bezstarostného života, smysl pro světskou radost a hravost se u nás vyskytovaly spíše jen vzácně.
• Významní představitelé: Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Jan z Rabštejna a vzdělaný šlechtic Hynek z Poděbrad (syn krále Jiřího z Poděbrad, který psal zábavnou renesanční poezii).

Dílo: Romeo a Julie

Základní informace o díle:

• Literární druh: Divadelní drama (hra určená pro jeviště).
• Literární žánr: Klasická milostná tragédie.
• Období a rok vzniku: Anglická renesance; dílo vzniklo a mělo pravděpodobně premiéru roku 1595.

Kompozice a stavba:

• Kompozice děje je přísně chronologická a gradující.
• Text se formálně člení na úvodní Prolog (vyřčený Chórem) a klasických 5 dějství (aktů) plných jednotlivých výstupů.

Obsah a děj knihy:

Úvodní Prolog ihned uvádí diváka do děje a stručně ho seznamuje s celým tragickým obsahem hry. Základem a hybatelem příběhu je krvavé, po generace trvající nepřátelství dvou mocných italských rodů z Verony, Kapuletů a Monteků. Na začátku prvního dějství je hlavní hrdina Romeo Montek bláznivě zamilovaný do dívky Rosalindy, ta však vůči němu zůstává zcela chladná a jeho city neopětuje. Při maškarní slavnosti v domě nepřátelských Kapuletů však Romeo na Rosalindu vteřinou zapomíná, a to díky překrásné Julii Kapuletové. I čtrnáctiletá Julie k němu okamžitě zahoří láskou a poznává cit pro ni doposud zcela neznámý. Přes velkou nepřízeň a smrtelnou nenávist obou rodů se mladí milenci potají vezmou za asistence otce Vavřince (Lorenza).

Ještě tu samou noc po tajné svatbě se ovšem agresivní synovec paní Kapuletové jménem Tybalt střetává na náměstí s nejlepším přítelem Romea, Merkuciem. Ostrá hádka brzy přeroste v krvavý souboj mečem a Merkucio po Tybaltově zákeřném výpadu padne mrtev. Šokovaný a rozhořčený Romeo v návalu vzteku a pomsty vzápětí zabíjí Tybalta. Za svůj neuvážený čin je veronským vévodou okamžitě odsouzen k přísnému vyhnanství. Juliin otec, nevědoucí o dceřině svatbě a snažící se dceru rozveselit ze ztráty milovaného bratrance Tybalta, ji neúprosně nutí ke sňatku s bohatým a vlivným šlechticem Parisem (Paridem). Julie však ve skutečnosti po nocích truchlí kvůli nucenému odchodu Romea.

Svatbu s Parisem Julie zarytě a odvážně odmítá a útěchu i pomoc se snaží nalézt u velebného františkánského otce Vavřince (Lorenza). Ten jí poradí vysoce riskantní plán, podle kterého musí vypít speciální uspávací lék (jed), aby na dvaačtyřicet hodin vypadala jako prokazatelně mrtvá. Podle zdejších pohřebních zvyků ji poté rodina odnese a uloží pod klenbu starobylé mramorové hrobky Kapuletů. Romeo, který se měl mezitím vše dozvědět z dopisu, by si pro procitlou Julii tajně přišel a odvedl by ji do Mantovy, kde by jejich svobodné lásce už nic nebránilo.

Julie plán odvážně splní a leží v hrobce zdánlivě mrtvá. Zpráva a vysvětlující dopis od otce Vavřince se však k Romeovi do Mantovy vinou nešťastné morové karantény nedostaly, a ten si teď ze slov svého sluhy myslí, že jeho milovaná manželka je opravdu mrtvá. Bez ní už nenachází žádný smysl života, kupuje si prudký jed a putuje zpět do Verony ke spící milované Julii. Před hrobkou naráží na Parise, kterého v nutné obraně zabije. Poté se v hrobce rozloučí s Julií a jedem se sám zabije. Přicházející mnich Vavřinec je zděšen ze smrti Parise i Romea a zmatené, právě probuzené Julii nabízí útočiště a bezpečí v klášteře. Julie to však rázně odmítá, žádá samotu a s Romeovou dýkou v ruce dobrovolně a ze žalu také ukončuje svůj život. Přicházející měšťané a rodiče jsou z viděného krvavého obrazu naprosto zdrceni. Teprve až nad mrtvými těly svých milovaných dětí se rody Kapuletů a Monteků definitivně a navždy usmiřují.

Charakteristika hlavních postav:

• Romeo: Mladý Montek (věkově o něco starší než Julie, zhruba šestnáctiletý). Vášnivě se zamiluje do Julie, je obětavý, ale zároveň velmi prchlivý. Je obrovsky rozhořčen ze zbytečné smrti svého přítele Merkucia, proto jej v afektu krutě pomstí vraždou Tybalta, za což je nespravedlivě vyhnán.
• Julie: Krásná, teprve čtrnáctiletá, a zpočátku velmi naivní dívka z rodu Kapuletů. Miluje Romea natolik silně a oddaně, že se vzepře rodičům a je ochotna riskovat život a vydávat se za mrtvou, jen aby jejich společné lásce nic nebránilo.
• Otec Vavřinec (v italském originále Frate Lorenzo): Moudrý, hodný a sečtělý františkánský mnich. Odvážně se staví proti nesmyslnosti starých rodových zákonů a nenávisti, hluboce cítí s mladými milenci a neustále se jim snaží pomoci svými tajnými, byť nakonec smrtícími plány.
• Další postavy: Agresivní bratranec Tybalt, Romeův vtipný přítel Merkucio a bohatý šlechtic Paris (Parid), který se měl s Julií původně oženit.

Významné motivy v díle:

• Motiv nešťastné lásky: Okolí, v tomto případě staletí znepřátelené rodiny milenců, nesmyslně brání jejich lásce, která pak nevyhnutelně a tragicky skončí. Podobný motiv lze nalézt v díle Petr a Lucie od Romaina Rollanda nebo v české knize Romeo, Julie a tma od Jana Otčenáška, kde lásku a cit nepodporuje ani tak okolí, jako spíše drsná a krutá doba války.
• Motiv krevní pomsty: Romeo neplánovaně pomstí smrt svého přítele Merkucia vraždou Tybalta. Podobný motiv řeší i slavný Hamlet v další stěžejní tragédii od Shakespeara, kdy chce pomstít vraždu svého otce zabitím strýce Klaudia (zpočátku jej ušetří, ale nakonec jej po sérii událostí stejně zavraždí).
• Konflikt lásky a nenávisti: Ústřední kontrast celého díla (láska dětí versus letitá nenávist rodičů).
• Motiv kouzelného (uspávacího) nápoje: Julie odvážně vypije jed, po němž sice vypadá jako mrtvá, ale ve skutečnosti spí. Tento motiv připomíná středověkou legendu Tristan a Isolda, kde milenci pro změnu omylem požili magický nápoj lásky.
• Motiv rodičů nesouhlasících se sňatkem svých dětí: Rodiče nerespektují vůli dětí a nutí je do výhodných sňatků. Tento častý literární motiv se objevuje i v české literatuře, například ve venkovské povídce Kovářovic Kačenka od Vítězslava Hálka nebo ve známé hře Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka od J. K. Tyla.

Vznik Romea a Julie a literární inspirace:

• Samotný námět nešťastného osudu dvou milenců pocházejících z hluboce znepřátelených rodů je ve světové literatuře velice starý a populární.
• Nejstarším antickým vzorem autora (čerpaným z Ovidiových Proměn) byla starořecká tragédie Pyramus a Thisbé.
• Pravděpodobně se Shakespeare pro svůj děj nejvíce inspiroval rozsáhlou epickou básní „Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě“ (The Tragical History of Romeus and Juliet), kterou anglicky sepsal Arthur Brooke již v roce 1562 podle italské předlohy.
• Italskou prozaickou předlohu tohoto milostného příběhu sepsal renesanční autor novel Matteo Bandello (často zkomoleně uváděný jako mnich Bondello).
• Velmi podobný příběh přeložil a vydal také v roce 1567 William Painter, který detailně popisoval ve druhém svazku svého slavného díla Palace of Pleasure (do češtiny někdy překládáno jako Letohrad či Palác potěšení) zakázanou lásku milenců jménem Rhomeo a Julietta.
• Shakespeare sice nebyl vynálezcem tohoto původního příběhu, ale jako jediný na světě dokázal tento starý námět zpracovat tou naprosto nejlepší, nejpoetičtější a nejikoničtější divadelní formou.

Charakter jazyka a umělecký styl:

• Text spadá do uměleckého funkčního stylu a kombinuje formu epického vypravování (skrze dialogy) se spisovným a vysoce kultivovaným jazykem.
• Je zde mistrně využita jak lidová próza, tak především vznešená a rytmická poezie.
• Příběh je psán typicky nezaměnitelným shakespearovským jazykovým stylem, jehož základem je pětistopý nerýmovaný jambický verš (takzvaný blankvers).
• Při překladu anglického originálu do češtiny však nastává velký lingvistický problém, jelikož se jambický verš v češtině (která má přízvuk pevně na první slabice) nedá příliš přirozeně využít. Jambická stopa v českých písemnostech je velice ojedinělá a mistrně ji u nás využíval v podstatě jen K. H. Mácha ve svém lyrickoepickém díle Máj.
• Autor často a dynamicky střídá věty jednoduché i složitá souvětí, hojně využívá dramatické věty tázací i emotivní věty zvolací.
• Najdeme zde úderné věty jednočlenné (např. „Romeo!“, „Blázne!“) i klasické věty dvojčlenné (např. „Zaklínat ho budu, chceš-li.“).

Básnické a jazykové prostředky (Tropy a figury):

• Metafory: Přenesení významu na základě vnější podobnosti (např. „popadni už jednou ten svůj kord za uši“).
• Personifikace (Zosobnění): Přisuzování lidských vlastností neživým věcem (např. „štěstí se na tě hrne“).
• Oxymóron: Spojení dvou významově protikladných slov (např. fráze „A v hrobě bude pokoj.“ působí až ironicky, klasickým oxymóronem u Shakespeara je např. „nemocné zdraví“ či „jasný dým“).
• Archaismy: Zastaralá slova, která se dnes již běžně nepoužívají (např. „zašveholil“).
• Eufemismy: Zjemnění nepříjemné nebo hrubé skutečnosti, jemná vyjádření (např. obdivný popis těla „ztepilé nožce“).
• Apostrofa: Emotivní oslovení neživé věci nebo nepřítomné osoby (např. zvolání „Pojď, Romeo, ty duše přestrašená.“).
• Epizeuxis: Bezprostřední zopakování stejného slova za sebou pro zdůraznění naléhavosti (např. „však Romeo, Romeo nikoli“).
• Synekdocha: Záměna části za celek nebo naopak, případně množstevní nadsázka (např. zoufalé vyjádření času „V minutě je mnoho dnů.“).
• Antiteze: Básnické přirovnání protikladem, které posiluje napětí (např. „Tak pozdě máme, že už je skoro brzy.“).
• Řečnická otázka: Tázací věta, na kterou řečník nečeká odpověď, protože je zřejmá (např. „Copak jsem studánka?“).

The post Romeo a Julie – čtenářský deník (6) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Hamlet

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): Tereza Kaderabkova

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Wiliam Shakespeare -1564-1616

překlad Martin Hilský

Evropský literární klub a Euromedia Group, k.s. – Knižní klub, Praha, r. 2002

Pramen hry „Hamlet“ byl příběh Amleta, jutského prince sepsaný dánským kronikářem Saxem Grammatikem (r. 1150 – 1220), velice také připomíná i tzv. Darnleyho skandál, který se odehrál v r. 1576 – hlavní postavou byla Marie Stuartovna, jejíž manžel lord Darnley byl zavražděn jejím milencem Bothwelem, kterého si vzápětí vzala za manžela. Příběh Hamleta vlastně nebyl pouze literárně zprostředkovaným dílem, ale odpovídal tomu cos e skutečně v renesanční Evropě skutečně dost běžně odehrávalo.

Spisovatel rozebral ve hře lidské problémy a konflikty i charakter a složitosti povahy lidí, jak různé tváře může člověk mít. Dílo je tragické drama ve veršované formě o 5 dějstvích, obsahuje několik dějových linií a chronologické uspořádání. Lze ji označit za hru ironickou, plnou přetvářky a opravdovosti, klamu a pravdy

Na počátku Hamleta je otázka, na konci je však otázek mnohem víc.

Děj příběhu se odehrává v Dánsku na hradě Elsinor, na počátku 17 stol. Je to hra o královraždě, která je prvotním zdrojem zla a vše co Hamlet ve hře říká a koná se vlastně neustále točí kolem této stěžejní události. Dánský král Hamlet zemřel za podivných okolností, proto se jeho duch zjevuje na hradbách hradu a snaží se mladému princovi Hamletovi sdělit, jak byl zavražděn a aby jej pomstil. Princ Hamlet je proto odhodlán svou domněnku o královraždě svého otce Claudiem, nynějším manželem Hamletovy matky a zlodějem koruny, odhalit a otcovu smrt pomstít. Princ Hamlet předstírá šílenství. Na hrad přijedou kočovní herci, které princ Hamlet požádá, aby sehráli hru, jejímž námětem je zavraždění krále Hamleta. Tak dá princ Claudiovi najevo, že ví co se stalo. Zlou náhodou však princ zabije Polónia, státního radu v království. Mezitím se král chce prince zbavit a posílá ho do Anglie, on se však vrátí zpět do Dánska. Umírá Hamletova matka, která omylem vypije z číše otrávené víno připravené pro královraha Claudia. Dojde k souboji mezi princem a jeho přítelem Laertem, který chce pomstít smrt své sestry Ofélie, jenž zešílela a zabila se ze žalu nad Hamletovou proměnou, jehož milovala. V souboji Laertes umírá a Hamlet vítězí; je však také poraněn otráveným mečem a také zemře (Horatio: „Šlechetné srdce puklo. Dobou noc, můj milý princi, Chóry andělské, ať zkonejší tvou mysl…“). Před smrtí stačí dát souhlas norskému vojevůdci, aby usedl na dánský trůn. Příběh končí tragicky a všechny hlavní postavy umírají, Hamlet tak dosáhl vytčený cíl.

Smrtící jed, který nalije králi Hamletovi do ucha Claudius prosakuje celou hrou, až do tragického konce; princ Hamlet, Claudius, Gertruda, Laertes – tito všichni umírají na otravu jedem.

Hlavní postavy jsou Hamlet, dánský princ, kterého lze označit za spravedlivého a velice hrdého, hluboce přemýšlivého, ale na druhou stranu podivného, někdy divokého a neovladatelného; Horátio je Hamletův nejbližší přítel a vykreslený jako harmonická citlivá postava; Claudius jako podlý až zlý vrah dánského krále; Gertruda, dánská královna je matkou prince Hamleta, která je však velmi nešťastná; Ofélie milující prince Hamleta je dcerou Polónia (státní rada) zavražděného jeho rukou; Laertes je bratrem Ofélie, hrdý a prahnoucí rovněž po pomstě.

Začátek  Hamleta patří k nejpůsobivějším vstupním scénám takovýchto her, autorovi se podařilo navodit atmosféru úzkosti, tajemství a nejistoty, začíná otázkou až výkřikem na hradbách „Kdo tam?“. Svět prince Hamleta je světem věčného tázání se, zpytování a především sebezpytování. Hamlet je hra, v němž jakoby jednotlivé příběhy soutěží, usilují o důvěryhodnost a autoritu, např. řeč Claudia ve hře – postavy nového krále, který si vzal za manželku matku prince Hamleta a zavraždil jeho otce, vypráví příběh o moudrém a spravedlivém vládci a naopak řeč prince Hamleta je řečí plnou ironie.Claudius si přivlastnil ženu a korunu krále Hamleta, otce hlavní postavy, jehož je však vrahem.

Černé oblečení prince Hamleta objevující vlastně ve všech zpracováních hry podtrhuje jeho smutek, připomíná minulost, váhání – provést či nikoliv akt pomsty. Další jedna z hlavních postav Ofélie, milující prince Hamleta, mluví ve hře poměrně málo, za to však v její postavě dominují obrazy šílenství a smrti.

Hamletovy meditace, obsažené v slavném monologu „Být či nebýt….“ se již dnes staly kulturními symboly a jejich obrazem je právě počáteční hrobnická scéna, kdy minulost otráví jedem budoucnost – „Být nebo nebýt? Jak to rozhodnout? Je důstojnější mlčky sklopit hlavu před potupnými šípy osudu, nebo vzít zbraň a příval trápení ukončit navždy vzpourou? Zemřít, spát, a dost, už nebýt! V spánku najít klid po strastech duše, po tisíci ranách strpěných zaživa. To by byl cíl, po jakém možno toužit – zemřít, spát!“

Po přečtení tohoto složitého díla si myslím, že jde o strhující příběh plný tajemství a zvratů, ale však i násilí a intrik, v němž se princ Hamlet ve smutku nad smrtí svého otce a dalších událostí se svými neustále kladenými otázkami snaží najít hranici mezi dobrem a zlem a způsob existence jedince ve společnosti plné komplikovaných mezilidských vztahů. Chce najíst smysl života v době, která se jemu zdá být nesmyslná. Chce mít také jistotu, že to co koná je správné a proto si také klade tolik otázek.

Shlédnout však hru v divadle či jako film v titulní roli s Lawrencem Olivierem se mi zdá snadnější pro pochopení jejího děje.

The post Hamlet – čtenářský deník (2) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Deník přidal(a): moniika325

Přidáno na: Studijni-svet.cz

William Shakespeare

Život autora:

• Byl to největší anglický a pravděpodobně i světový dramatik, básník a divadelní herec.
• Tradičně se uvádí, že žil od 23. dubna 1564 do 23. dubna 1616 (zemřel tedy přesně v den svých domnělých narozenin).
• Během své bohaté kariéry napsal asi 38 divadelních her a proslulou sbírku 154 milostných sonetů.
• Již v pouhých 18 letech se oženil s dcerou místního farmáře, tehdy šestadvacetiletou Anne Hathawayovou.
• Celkem spolu měli tři děti – dceru Susannu a dvojčata Judith a Hamneta. Jeho jediný syn Hamnet však bohužel v 11 letech tragicky zemřel.
• Někdy po narození dvojčat opustil svůj rodný Stratford nad Avonou a odjel budovat kariéru do Londýna, kde se stal uznávaným profesionálním dramatikem.
• V Londýně se brzy stal členem jedné z předních divadelních společností (Služebníci lorda komořího), kde působil jako úspěšný dramatik i oblíbený herec.
• V roce 1599 se stal dokonce majetným spoluvlastníkem slavného divadla Globe (vlastnil přibližně jednu jeho desetinu, což mu zajistilo velké příjmy).
• Ke konci života se jako bohatý muž vrátil zpátky domů do Stratfordu, kde také na jaře roku 1616 umírá.

Významné dílo autora:

• Historické hry: Zaměřoval se na anglické i antické dějiny (např. Richard III., Jindřich IV., Julius Caesar).
• Komedie: Vyznačují se lehkostí a omyly (např. Kupec benátský, Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy).
• Tragédie: Jeho vrcholná díla plná psychologie a smrti (např. Hamlet, Macbeth, Othello, Romeo a Julie).

Dílo: Romeo a Julie

Literární zařazení a forma:

• Literární druh: Drama (divadelní hra).
• Literární žánr: Renesanční milostná tragédie o 5 dějstvích.
• Literární forma: Převážně poezie (veršovaný text) kombinovaná s prozaickými pasážemi u prostých postav.
• Umělecký směr a doba vzniku: Anglická renesance a humanismus; dílo vzniklo v 90. letech 16. století (přibližně roku 1595).
• Místo a doba děje: Děj se odehrává v renesanční italské Veroně (a částečně ve vyhnanství v Mantově).

Kompozice díla:

• Kompozice děje je přísně chronologická a gradující.
• Dílo se formálně člení na úvodní prolog (který uvádí diváka do děje) a celkem 5 dějství (aktů).
• Originální text je psán převážně blankversem, což je pětistopý jambický verš bez rýmu a slok, který se mistrně využívá v dialozích postav.
• Shakespeare tento verš používal ve svých hrách velmi často, je však nesmírně těžké ho věrně přeložit do češtiny z důvodu odlišného slovního přízvuku (u nás se podobný rytmus vyskytuje výjimečně, proslavil ho například K. H. Mácha ve svém Máji).

Hlavní téma a význam díla:

• Autor chtěl primárně poukázat na to, že lidé si často uvědomí obrovskou malichernost a zbytečnost některých letitých sporů až potome, co nenávratně ztratí tu nejcennější věc ve svém životě (zde vlastní děti).
• Dílo zprostředkovává myšlenku, že když se dva lidé upřímně milují, jsou schopni udělat naprosto cokoliv, aby mohli být spolu, a to dokonce i obětovat vlastní život.
• Svým přesahem však kniha otevírá i temnější otázky týkající se svého „přínosu“ – romantizace tragických činů může čtenářům podsouvat myšlenku, že řešením nešťastné lásky je sebevražda.

Charakteristika hlavních postav:

• Julie: Velmi mladá a zpočátku poněkud naivní čtrnáctiletá dívka. Je beznadějně zamilovaná do Romea. Postupně se stává odhodlanou a cílevědomou osobou a za krátkou dobu děje se z poslušné dívky stává zralá žena, která přesně ví, co chce.
• Romeo: Zpočátku naivní, zhruba šestnáctiletý mladík a romantický snílek, který se trápí pro jinou ženu. Vlivem osudové lásky k Julii se z něj však postupně stává odvážný muž, který je odhodlaný uskutečnit své představy o životě za každou cenu.
• Otec Vavřinec: Moudrý františkánský mnich, Romeův starý přítel a zbožný muž. Upřímně se snaží Romeovi i Julii co nejvíce pomoci v naději na smír rodů, avšak všechna jeho snaha a tajné plány jsou nakonec marné a vedou k tragédii.
• Juliina chůva: Druhá a vlastně poslední opravdová spojenkyně mladých milenců. Je to prostá, upovídaná žena, která má Julii velmi ráda jako svou vlastní.
• Další vedlejší postavy: Tybalt (agresivní Juliin bratranec), Benvolio (rozumný přítel Romea), Paris (šlechtic, který si má Julii vzít), Merkucio (Romeův vtipný přítel), veronský vévoda Eskalus, otec Kapulet a matka Kapuletová, otec Montek a matka Monteková.

Ukázka z díla (Citát):

Julie: Ach, Romeo, Romeo! Proč, proč jsi Romeo? Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo, nechceš-li, zasvěť se mně, a přestanu být Kapuletová.
Romeo: Mám ještě poslouchat? Či odpovím?
Julie: Tvé jméno jenom je můj nepřítel. Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek. Co je to Montek? Ruka ne, ni noha, ni paže, ani tvář, ni jiná část, patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně. A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno! A za ně, které není části tebe, si vezmi mne!

Rozbor ukázky:

V tomto slavném úryvku z balkonové scény je jasně znát, že Julie Romea hluboce miluje, ale zároveň si také naplno uvědomuje drsnou realitu, že se jejich rody nenávidí a jedině jejich původ jim brání naplnit jejich lásku. Julie si racionálně uvědomuje, že kdyby Romeo nebyl z rodu Monteků, tak jim ke štěstí vůbec nic nebrání, protože jméno nedefinuje charakter člověka. Na jednu stranu je neuvěřitelně obdivuhodné, jakou čistou lásku k sobě Romeo s Julií chovali, ale na druhou stranu je velmi smutné a nespravedlivé, že kvůli dávným rozepřím svých rodičů nemohli být nikdy oficiálně spolu a raději si vzali život.

Jazykové prostředky:

• Jazyk díla je vysoce spisovný, neobyčejně bohatý a Shakespearův literární styl je velmi vznešený a vytříbený.
• Autor v textu dynamicky využívá vznešenou poezii pro šlechtice a obyčejnou prózu pro prostý lid.
• Zcela běžné a časté je užití básnických metafor, trefných přirovnání, hyperbol (nadsázek) i dalších složitých básnických figur.

Děj díla (Obsah):

Příběh se odehrává v italské Veroně, kde žijí dva nesmiřitelně znepřátelené vznešené rody, Kapuleti a Montekové. Starý Kapulet má se svojí ženou jedinou dceru, čtrnáctiletou Julii, kterou chce v dohledné době výhodně provdat za bohatého hraběte Parise. Ten den se u Kapuletů koná velkolepý maškarní ples, kde má být s největší pravděpodobností oznámeno jejich zasnoubení. O plesu se shodou náhod dozví i Montek Romeo a jeho blízcí přátelé Merkucio a Benvolio. Rozhodnou se tam v převlečení tajně jít, aby se pobavili a aby Romeo přišel na jiné myšlenky a zapomněl na svou dosavadní neopětovanou lásku Rosalindu.

A také se tak stane. Romeo na plese spatří překrásnou Julii a hned se do ní osudově zamiluje, a naprosto stejně zahoří i ona k němu. Po skončení plesu Romeo tajně navštíví zahradu Kapuletů, kde si s Julií vysvětlí své city a Julie zjistí, že je jeho láska k ní naprosto opravdová. Během noci se dohodnou, že je františkán otec Vavřinec už druhý den potají oddá, a to i přes naprostý nesouhlas a nevědomost jejich znepřátelených rodičů.

Klidný vývoj však netrvá dlouho. Horkokrevný Tybalt, Juliin bratranec, který z duše nesnáší Romea a odhalil ho na plese, vyprovokuje pouliční rvačku a zákeřně zabije Romeova přítele Merkucia. Zlomený Romeo se neudrží a následně v krutém souboji zabije Tybalta. Tím pádem je Romeo rozzlobeným vévodou vyhnán z Verony a pod hrozbou smrti odchází do vyhnanství do sousední Mantovy. Hned na další den otec Kapulet naplánuje svatbu, kdy si má Paris vzít Julii. Ta s tím pochopitelně nesouhlasí, a tak pro ni otec Vavřinec vymyslí riskantní plán a zajistí jí uspávací nápoj, po kterém tvrdě usne a bude na pohled vypadat jako mrtvá.

Když se však Romeo ve vyhnanství (kvůli nedoručenému dopisu) dozví zprávu, že je Julie skutečně mrtvá, zakoupí si u lékárníka prudký jed a vrací se tajně zpět do Verony. U rodinné hrobky Kapuletů narazí na truchlícího Parise, kterého po krátkém boji zabije. Paris mu řekne svá poslední slova s prosbou, aby jej Romeo uložil do hrobky vedle Julie. Romeo vypáčí hrobku, spatří spící Julii (o které si myslí, že je mrtvá), Parise skutečně vnese dovnitř, v slzách se s Julií rozloučí, políbí ji, vyzná jí naposledy svou věčnou lásku a vypije jed. Krátce poté se Julie probudí z umělého spánku a vidí svého milovaného Romea ležet mrtvého. Mezitím se k hrobce blíží stráže. Zoufalá Julie bez váhání popadne Romeovu dýku a bodne se rovnou do srdce. Až nad těly obou mrtvých dětí se nakonec oba dva zdrcené rody usmíří.

Vlastní názor a závěrečné shrnutí:

Ačkoliv je příběh krásný, myslím si, že samotné rozhodnutí otce Vavřince bylo v základu naprosto špatné a nezodpovědné. Když Julii poradil, aby vypila riskantní nápoj, po kterém usne na 48 hodin, zachoval se neuváženě. Z dnešního pohledu je neměl vůbec tajně oddávat, když moc dobře věděl, že se jejich dva rody k smrti nenávidí. Mohl jim říct, že ačkoliv s jejich láskou souhlasí, nesmí jít proti rozhodnutí rodiny a Julie si zkrátka musí vzít Parise, i když ho nemiluje. Kdyby totiž Vavřinec nedal Julii ten smrtící nápad, Romeo by se nikdy neotrávil. Sice by byl zpočátku nesmírně nešťastný, že je jeho milá provdaná za jiného, ale kdyby ji alespoň tajně navštěvoval jako dosud, nemuseli přijít úplně zbytečně o život. Navíc Julii bylo pouhých 14 let – v tomto věku člověk často vůbec neví, co přesně od života chce, a za pár let by se ze zklamané lásky pravděpodobně vzpamatovala. A totéž platí o Romeovi; kdyby se Merkucio s Benvoliem nerozhodli jít provokovat na ples nepřátelského rodu, Romeo by vůbec netušil, že nějaká Julie existuje. Sice by se nějakou dobu dál trápil tím, že Rosalinda odmítá přijmout jeho lásku, ale to by ho zanedlouho také jistě přešlo, potkal by zkrátka jinou dívku a nikdo by se nemusel zabíjet. Z literárního hlediska mě některé dramatické dialogy knihy skutečně zaujaly, ale jiné na mě působily zase až moc přehnaně a teatrálně. Proto vlastně doteď nevím, jestli mě celý tento nadčasový příběh ve výsledku spíše romanticky nadchl, nebo mě svou krutou zbytečností jen rozesmutnil.

The post Romeo a Julie – čtenářský deník (5) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.