Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Deník přidal(a): Michaela

Rozbor díla na: Rozbor-dila.cz

PRVNÍ DĚJSTVÍ

Eliška a Valér jsou zasnoubeni. Ona se bojí, co si o jejich lásce budou myslet ostatní. On ji vytáhl z vody – tak se seznámili. On odešel od rodičů a začal pracovat v domě jejího otce. On podlézá jejímu otci, aby se mu zalíbil, přetvařuje se. Jejich láska je tajemství, ví o něm jen služka. Přichází její bratr, má mu svěřit jejich tajemství.

Kleant říká Elišce, že se zamiloval. Ale záleží mu na názoru jeho otce. Jen on má prý pravomoc jim to dovolit, má prý čistější pohled na situaci. On nechce slyšet její kázání. Ještě se nezasnoubili. On si o Elišce myslí, že se ještě nezamilovala, že je rozumná. On se zamiluje do Mariany. Přistěhovala se se svou nemocnou matkou do jejich čtvrti. Mariana je chudá, Valér jí chce pomoct, ale jeho otec je lakomec. Kleant po Elišce chce, aby zjistila, co na to otec říká. Chce s Marianou utéct a vzít i Elišku

Harpagon vyhazuje sluhu Štiku, protože si myslí, že ho okradl. Prochází mu všechny kapsy i kalhoty. Štika mu nepřímo řekne, že je hamoun, potom odchází.

Harpagon sám se sebou mluví o tom, kam schovat peníze, že nevěří trezorům. Na zahradě zakopal peníze, které mu včera vrátili (milion ve zlatě). V tom vchází Kleant a Eliška. Podezřívá děti, že ho slyšely. Říká, jak by bylo hezké mít milion. Děti mu říkají, že nic neslyšely a že na tom přece není tak špatně. On to popírá a říká, že takové lži o něm roztrubují ti darebáci. Kleant si vydělává peníze hraním, má prý štěstí ve hře. Harpagon mu vyčítá, že moc utrácí za oblečení a paruky. Chtějí spolu všichni tři mluvit o manželství. Harpagon se ptá na Marianu. Jestli ji děti znají a co si o ni myslí, zda by to byla dobrá partie. Kleant říká, že ano.  Harpagon si ji chce vzít. Kleantovi se udělá zle, odejde. Kleantovi Harpagon vybral nějakou vdovu a Elišce pana Anselma – muž v letech, peněž jako želez. Eliška si má vzít Anselma již dnes večer. Hádá se kvůli tomu s Harpagonem. Kolem prochází Valér, má je rozsoudit.

Harpagon naznačí, co se děje, ale nejmenuje Anselma. Valér s ním samozřejmě souhlasí a říká, že je Harpagon vtělená pravda. Pak ale Valér říká, že na ni možná moc spěchá. Podle Harpagona je to příležitost, kterou musí chytit za pačesy, Anselm prý dokonce souhlasil, že si ji vezme bez věna. Valér vždy přikývne, ale pak řekne argument, proč by to tak nemělo výt. Harpagon ale vždy jen upozorní na to, že by to bylo bez věna. Vzadu štěká pes, Harpagon se bojí o peníze, jde se tam podívat. Valér říká Elišce, že musí přikyvovat a že ona musí tu svatbu nějak oddálit – má hrát, že je nemocná. Harpagon se vrací. Říká jí, že kdyžtak utečou, pak přichází Harpagon a Valér říká, že dcera musí otce poslouchat. Harpagon říká, že má Valér pravdu a že ho (Valéra) musí Eliška poslouchat. Valér říká Elišce, že má otec pravdu a že pokud je někdo ochotný si ji vzít bez věna, tak není o čem uvažovat. Harpagon ho chválí.

DRUHÉ DĚJSTVÍ

Štika měl čekat na Kleanta, ale nebyl tam. Vysvětluje Kleantovi, že ho jeho otec vyhodil. Kleant mu říká, že mu otec leze do zelí s Marianou. Štika nemůže uvěřit, že se Harpagon „zabouch“. Štika měl zařídit, aby Šimon sehnal Kleantovi 15 000. Peníze mu půjčí nějaký utajovaný člověk. Mají se setkat ve vypůjčeném bytě, chce poznat, komu ty peníze půjčuje. Štika dá Kleantovi dopis s podmínkami, které si diktuje ten utajovaný člověk. Např. aby byl člověk ze zámožné rodiny, byl plnoletý, pak bude sepsán řádný formulovaný dluhopis před důvěryhodným notářem (notáře určuje věřitel). Věřitel bude požadovat úrok 5,5%. ALE věřitel ty peníze nemá a musí si je taky vypůjčit s 20% úrokem, ten taky bude hradit dlužník. Kleant ty peníze ale potřebuje a chce si je vypůjčit. Štika čte poslední odstaveček – z 15 000 franků poskytne věřitel jen 12 000 franků a zbytek budou svršky, nábytek a cennosti. Seznam věcí: 4nohé kanape (olivový potah, lemováno uherskou krajkou), 6 židlí (a prošívaná pokrývka, podšité modrorůžovým taftem), nebesa nad postel (ze starorůžového kepru s hedvábným lemem a třásněmi), vyšívaný závěs (s pastorálními výjevy), velký na obou stranách rozkládací stůl z ořechového dřeva. Kleant neví, co s tím bude dělat. Dále muškety, cihlová pec na výrobu destilátů, boloňská loutna, stolní kuličková hra, kůže z třínohé ještěrky. Všechno má cenu přibližně 3 000 franků. Kleant se rozčiluje, že je to zlodějina, ale že na to i tak musí přistoupit, ještě jednou pročítá seznam.

Kleant se Štikou přišli do bytu, kde je Šimon s Harpagonem, ten půjčuje peníze. Harpagon se snaží zjistit od Šimona, kdo to je. Ten říká, že je to mladík z bohaté rodiny, nemá již matku a dokáže zaručit, že jeho otec do osmi měsíců zemře. Štika pozná Harpagonův hlas a říká to Kleantovi. Šimon je přivede k Harpagonovi. Harpagon nadává Kleantovi, co tam dělá, do čeho se to pouští. Kleant říká otci, že tohle není podnikání, ale hnus. Šimon a Štika utečou. Harpagon nadává Kleantovi, jestli se chce takovým úrokem zničit, ten mu říká, že on si chce zase namastit kapsu takovou lichvou. Harpagon obviňuje Kleanta, jestli mu není hloupé rozhazovat jmění rodičů za debužírování, flámování, jestli se nestydí mu chodit na oči. Kleant mu říká, jestli se nestydí chodit na oči lidem, když dělá takové kšefty. Nadávají si. Harpagon říká Kleantovi ať vypadne a pak sám sobě říká, že je to dobře, že se člověk neustále musí rozhlížet kolem sebe jako ostříž, že je to poučení.

Frosina (dohazovačka) chce mluvit s Harpagonem. Ten říká ať počká, on jde zkontrolovat peníze.

Štika se diví, kde Harpagon schovává všechny ty věci ze seznamu, potká Frosinu. Frosina má rozdělanou nějakou práci u Harpagona a doufá, že na tom vydělá. Štika jí říká, že to je u toho špatného. Že on klidně pochválí a řekne, jak si práce člověka váží, ale peníze nedá. Frosina odpovídá, že ví, jak si člověka omotat okolo prstu. Štika ale odporuje, že pro Harpagona jsou mu prachy milejší než dobrá pověst, než poctivost a čest. Štika chce říct, co je Harpagonova největší slabina, ale v tom přichází Harpagon a Štika odchází.

Peníze jsou v pořádku. Frosina vychvaluje Harpagona, jak dobře a mladě vypadá. Harpagon říká, že už je mu přes šedesát a nevadilo by mu, kdyby mu bylo o dvacet let míň. Ona říká, že on se dožije nejmíň stovky. „Čte“ mu z ruky, že na světě bude až do 120 let, že pochová vlastní děti i děti jejich dětí. On se jí ptá, jak dopadla ta jejich „záležitost“. Měla domluvit sňatek s Marianou a vychválit Harpagona před její matkou. Matka Mariany souhlasila. Mariana má večer dojít podepsat svatební smlouvu, má dojít i pan Anselm. Harpagon se ptá Frosiny, jestli dá matka Mariany nějaké věno. Dá prý 12 000 ročního důchodu a je prý zvyklá jíst i být oblečena velmi skromně, ani nehraje hazardní hry. Jen na tom podle Frosiny ušetří Harpagon dalších 12 000. Harpagon ale moc nevěří a bojí se, že nebude chtít tak starého muže. Frosina mu to vymluví se slovy, že Mariana nemůže mladíky ani vidět, prý má ráda muže s brýlemi a v pokoji má vystavené obrázky starých bohů. Frosina ho opět vychvaluje, jak dobře vypadá. Potom říká, že se soudí s nějakým problémem a nejspíš prohraje, jestli jí nemůže Harpagon pomoct. Když Frosina chce pomoct, tak Harpagon musí rychle odejít a říká, že nechá poslat kočár a nachystat večeři. Frosina pak na Harpagona sama potichu nadává.

TŘETÍ DĚJSTVÍ

Chystá se večeře. Harpagon rozděluje práci. Klaudie má za úkol všude uklidit a nosit při večeři láhve na stůl. Bumbal a Treska budou oplachovat sklenice a nalívat (hlavně vodu, vína jen trošku). Všichni sluhové se mají jít převléct. Eliška má dávat pozor, aby se žádné jídlo nevyhodilo a Kleantovi říká Harpagon ať se nešklebí na Marianu.  Harpagon mluví s Jakubem (ten dělá kuchaře i kočího). Má za úkol uvařit hostinu, chce ale peníze, ty mu Harpagon nechce dát, Valér mu přikyvuje se slovy, že za hodně peněz dovede hostinu každý. Valér: Jíme, abychom žili a nežijeme proto, abychom jedli. Nakonec bude hostinu zařizovat Valér a Jakub nachystá kočár. Harpagon pošle Jakuba na trh, ale koně jsou staří a nedojeli by tam. Valér se nabídne, že řekne Picardovi od vedle a ten tam zajede. Jakub nadává, že Harpagonovi Valér pořád podlézá a říká Harpagonovi, co si o něm myslí lidé. Že se mu všichni vysmívají a říkají o něm vtipy. Harpagon mu nadá.

Harpagon odchází a baví se mezi sebou Valér a Jakub. Jakub Valéra zatlačí do kouta, nadává mu a vyhrožuje, že vezme klacek a zvalchuje mu hřbet. Tím samým poté vyhrožuje i Valér Jakubovi. Jakub se brání, že jen žertoval. Valér ho bije holí. Jakub naštvaně odchází a říká, že to má u něj správce schované.

Do domu dorazila Frosina a přivedla Marianu. Ptají se Jakuba, zda je doma pan Harpagon.

Mariana se bojí, že jí na krk vážou oprátku a má se vzít někoho, koho ani nezná. Frosina říká, zda se jí stále líbí ten neznámý blonďák. Mariana odpovídá, že líbí, ale že neví, kdo to je, ani kde by ho našla. Frosina říká, že sňatek s Harpagonem není na dlouho, a že bude brzy šťastná vdova.

Harpagon vítá Marianu s brýlemi na nose a lichotí jí. Mariana nic neříká. Přichází ji přivítat Eliška.

Mariana s Eliškou se zdraví. Mariana už s Harpagonem nemůže vydržet. Přichází Kleant, Mariana ho poznává a říká to Frosině.

Jsou oba překvapeni, začnou se spolu bavit a Kleant říká, že se mu ten sňatek vůbec nelíbí. Harpagon mu nadává za drzé přivítání. Mariana souhlasí s Kleantem a říká, že pokud Kleanta ten sňatek tak trápí, tak že k němu nikdy nesvolí. Harpagon říká o Kleantovi, že je hlupák. Marianu Kleant ale tím, co řekl potěšil. Kleant s tím nepřestává a Harpagon je naštvaný. Kleant vyznává Marianě lásku. Frosina říká, že s Marianou pojedou na trh. Kleant jim před cestou ještě nabídne kandované ovoce a mandarinky. Kleant sundá Harpagonovi diamantový prsten z ruky a daruje ho Marianě. Harpagon potichu Kleantovi nadává, Kleant naléhá na Marianu ať si ho nechá, nakonec si ho nechá.

Bumbal přichází za Harpagonem. Někdo přišel a donesl Harpagonovi peníze. Harpagon odchází.

Treska sděluje Harpagonovi, že koně nemají podkovy, že musí hned ke kováři. Kleant se nabízí, že zatím vezme slečnu na zahradu a něco sní. Valér má na ně dohlédnout.

ČTVRTÉ DĚJSTVÍ

Kleant, Eliška, Mariana a Frosina si povídají. Snaží se vymyslet, co udělají dál, aby mohli být spolu. Frosina vymýšlí, jak to udělat, aby si Harpagon svatbu rozmyslel sám a dal svolení ke sňatku Mariany a Kleanta. Frosina vymyslela, že musí najít nebo zahrát nějakou bohatou ženu a namluvit Harpagonovi, že se jí líbí a chce si ho vzít a přepsat na něj všechny své majetky. Mariana má za úkol vše vysvětlit své matce a přesvědčit ji, aby dovolila sňatek s Kleantem.

Přichází Harpagon zrovna když Kleant líbá Marianě ruku. Harpagon jim říká, že kočár je připraven. Kleant by chtěl je t s nimi na trh, Harpagon mu to ale zakazuje.

Harpagon se ptá Kleanta, co si myslí o Marianě, ten říká, že nic moc. Harpagon říká, že aby ho lidi nepomluvili, že by ji nechal Kleantovi, že si to rozmyslel. Ale když Kleant řekl, že nic moc, tak to si ji tedy vezme Harpagon sám. Kleant se přiznává, že Marianu potkal na procházce, zamiloval se do ní, byl u nich několikrát na návštěvě a vyznal jí lásku i před její matkou. Harpagon se ještě vyptává, aby z něj vytáhl celé tajemství a pak říká, ať tu lásku vypustí z hlavy. Pohádají se. Kleant mu odporuje. Harpagon hledá hůl, aby mu domluvil.

Přidá se k nim Jakub a snaží se je uklidnit, nakonec je má rozsoudit. Harpagon vysvětlí situaci ze svého pohledu, Jakub si bere Kleanta stranou. Vyslechne si příběh z Kleantovy strany, jde k  nějakou, která by se jeho otci zamlouvala.  Harpagon říká, že mu dá jakoukoliv ženu, když se vzdá Mariany. Jakub jde zpátky ke Kleantovi se slovy, že to zařídí a říká mu, že otce štve, jak vždycky vzplane a že mu udělá pomyšlení, když se k němu bude lépe chovat. Kleant slibuje, že bude ten nejlepší syn, když si bude moct vzít Marianu a že bude dělat, co bude jeho otec chtít. Jakub oběma říká, že je vše dohodnuto. Oba Jakubovi děkují.

Jeden se druhému omlouvají a myslí si, že se dohodli. Kleant řekne, že už nic na světě nechce, když mu dovolil si vzít Marianu.  Pohádají se, protože to není to, na čem se dohodli.

Štika doběhne za Kleantem, aby mu řekl, že ukradl otcovu kasu s penězi.

Harpagon křičí po celém domě a všechny podezírá. (slavná scéna)

PÁTÉ DĚJSTVÍ

Policejní komisař vyšetřuje krádež, Harpagon mu nevěří a říká, že pokud to nevyšetří, tak podá udání i na policii. Harpagon tam měl 10 000 franků ve zlatých a stříbrných mincích, má podezření na všechny.

Přichází Jakub, neví, co se děje, mluví jen o jídle a o tom, jak dobře by uvařil. Komisař se Jakuba zeptá, co o tom ví? Jakub přemýšlí a chce se pomstít Valérovi, obviní ho. Harpagon je překvapen. Jakub si vymýšlí kdy viděl Valéra na zahradě se skříňkou, ani neví, jakou měla skříňka barvu. Harpagon mu věří.

Přichází Valér, Harpagon ho obviňuje, Valér neví, o čem se jedná. Valér se začíná přiznávat, Harpagon si myslí, že se přiznává ke krádeži, ale on se přiznává k lásce k Elišce. Harpagon to konečně pochopí a říká, že je to další pohroma.

Harpagon nadává Elišce, že takhle ji nevychoval, jestli se mu takhle odvděčuje a Valéra chce nechat pověsit. Eliška prosí otce ať to nedělá, vysvětluje, že on ji zachránil, když se topila. Harpagon odpovídá, že ji měl radši nechat utopit.

Přichází Anselm a ptá se, co se děje. Harpagon mu vše vysvětluje, že je to vlastně katastrofa i pro něj. Anselm si nikoho nechce brát násilím. Harpagon si stále myslí, že ty peníze ukradl Valér a pořád ještě neví, kdo je. Valér tvrdí, že je z Neapole a je synem Thomase d’Alburcy. Před 16 lety jejich loď ztroskotala s dětmi i se ženou, když utíkali z Neapole po převratu před pogromy. Jejich 7letého syna zachránila španělská loď (spolu s jejich sluhou Pedrem), kapitán lodi ho přijal za vlastního a pomohl mu se stát vojákem, potom pátral po otci, a to ho zavedlo do Paříže, kde potkal Elišku. Měl od matky na ruce navlečen pečetní prsten s rubínem, achátový náramek. Mariana se zděsí a uvědomí si, že je to její bratr. Ona vyrostla s maminkou, která jí příběh vždy vyprávěla. Ji a matku našli piráti na troskách lodi, deset let byly drženy v zajetí a pak se vrátily do Neapole, tam nic nezbylo, tak se odstěhovaly do Janova. Anselm jim říká, že je jejich otec, že měl s sebou peníze, vrátil se do Neapole, všechno prodal a změnil si jméno, aby mu to jeho staré nepřipomínalo tu bolest, kterou prožil.

Harpagon mu říká, že pokud mu jeho syn nevrátí těch ukradených 10 000, tak podá žalobu na něj. Harpagon řekne, že to, že peníze ukradl Valér, vypověděl Jakub. Valér je zaskočen. Scéna

Kleant říká Harpagonovi, že se mu peníze vrátí, pokud si bude moct vzít Marianu. Harpagon bude souhlasit se svatbou, pokud nebude muset dávat žádné věno a nebude platit ani jednu svatbu a Anselm mu dá ušít na svatbu nové šaty. Anselm s oběma svatbami souhlasí. Komisař chce zaplatit za práci, Harpagon říká, ať mu zaplatí Jakub, že je to jeho vina. Za výkon zaplatí Anselm. Spěchají k matce, aby se mohli radovat všichni společně a Harpagon spěchá ke kasičce.

The post Lakomec – Moliére – podrobný děj hry first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Tartuffe

Autor: Moliere

Deník přidal(a): Marcin

Pan Orgon chodí do kostela, tam se seznámí s Tartuffem. Na první pohled jde o zbožného žebráka, který nemá nic, proto jej u sebe ubytuje. Tartuffe však není takový, jak vypadá, postupně si Orgona omotává okolo prstu, vede vzletné a chvalné řeči o Bohu, které nemyslí vážně. Všichni kromě Orgona a jeho matky paní Pernellové však jeho pokrytectví prohlédli a velmi ho nesnášeli. Orgon ho však ctil a nazýval ho svým bratrem. Přestože již dal slib Valérovi, že mu dá za ženu svou dceru Marianu, rozhodl se slib porušit a dát Marianu Tartuffovi. Tartuffe však miluje Elmíru, padne jí k nohám a vyznává jí lásku. Elmíru to na chvíli vyvádí z míry, toho Tartuffe využívá a vysměje se jí do obličeje. Damis, první syn Orgona všechno sleduje z úkrytu, míra jeho trpělivosti s Tartuffem přeteče a začne na něj křičet, že vše poví svému otci a konečně bude od Tartuffa pokoj. Nicméně v tu chvíli přichází Orgon a slyší, že na chudáčka svatého Tartuffa Damis křičí, nevěří ničemu a Damise vyhazuje z domu. Poté mu Mariana odporovala, když s ní znovu mluvil o sňatku s Tartuffem a on, aby si udobřil Tartuffa, na něj přepsal celý svůj majetek na. Po podepsání darovací listiny ho jeho žena přemluvila, aby jí dal šanci prokázat Tartuffovo pokrytectví. Elmíra schovala svého muže pod stůl a zavolala si Tartuffa, načež ho donutila zopakovat jeho vyznání lásky. Její manžel vše pochopil a chtěl Tartuffa vyhnat, ten se mu však vysmál s tím, že dům teď podle darovací listiny patří jemu. Už se zdálo, že Orgon se i s rodinou bude muset vystěhovat, když přišel královský zmocněnec s Tartuffem. Tartuffe předtím ukázal králi listiny, jež mu do opatrování svěřil Orgon – byly to listiny, které měl od svého přítele Argase, který musel jako vzbouřenec utéci před králem do ciziny. Tartuffe se domníval, že zmocněnec Orgona zatkne, ten však dostal od krále jiný rozkaz – zatknout Tartuffa, sebrat mu darovací list a navrátit majetek Orgonovi, který stál za králem při povstání.

The post Tartuffe – děj first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Deník přidal(a): souckys

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Překlad: Vladimír Mikeš

Vydalo: nakladatelství ARTUR, Praha

Roku: 2008

O autorovi:

Žil v letech 1622 až 1673, což byl přelom baroka a klasicismu. Narodil se 15. ledna v Paříži. Byl to francouzský herec, spisovatel a dramatik. Jeho pravé jméno bylo Jean-Baptiste Poquelin. Začátky jeho divadelní kariéry v Paříži nebyly úspěšné, dokonce i skončil ve vězení pro dlužníky. Ale roku 1658 získává podporu králova bratra, později i samotného krále, pro kterého organizoval společně s Lullym královské večírky. Umírá na jevišti při jeho hře Zdravý nemocný, ve které sám hrál.

Nějaká jeho další díla:

Zdravý nemocný, Měšťák šlechticem, Psyché, Létající doktor,..

Hlavní postavy:

Harpagon – otec Kleanta a Elišky, ctitel Mariany, jmenovaný lakomec

Kleant – syn Harpagona, snoubenec Mariany

Valér – syn Anselma, nápadník Elišky

Eliška – dcera Harpagona, snoubenka Valéra

Mariana – Kleantova milá, do níž je zamilovaný Harpagon

Anselm – otec Valéra a Mariany

Štika – Kleantův sluha

Místo děje:

Děj se odehrává v Paříži roku 1670.

Rozbor díla:

Je to komedie, která obsahuje pět dějství. Nejčastějšími jazykovými prostředky jsou ironie a satira.

Kniha má svůj název kvůli lakotě hlavní postavy Harpagona.

Rozbor textu:

Eliška: Nezlobte se na mne, tatínku!

Harpagon (po ní): Nezlobte se na mne, dcerunko!

Eliška: Velmi si vážím pana Anselma, tatínku. Ale, s dovolením nevezmu si ho!

Harpagon (po ní): Velmi si tě vážím, dcerunko, ale, s dovolením, vezmeš si ho – dnes večer!

Zdrobněliny-dcerunko, tatínku

Děj:

Harpagon je velmi bohatý, ale přesto lakomý člověk, peníze nedopřeje ani svým dětem Elišce a Kleantovi.

Oběma dětem otec domluvil bohaté, ale staré nápadníky. Eliška je však zamilovaná do Valéra a Kleant do Mariany, kterou by si chtěl vzít. Ale ve chvíli, kdy to děti chtějí otci oznámit, zarazí je tím, že by si chtěl vzít slečnu Marianu-dívku jeho syna. Když se vzájemně o svých citech dozvědí, velmi se pohádají.

Štika ukradne pro Kleanta Harpagonovu truhlu peněz a ten pak z její krádeže obviní každého-i sebe.

Když se Valér přizná k lásce k Elišce, Harpagona to rozčílí. Navíc nejdříve pochopí, že jeho přiznání k lásce jeho dcery je přiznání ke krádeži truhly. Proto ho chce nechat zabít.

V tu chvíli ale Valér přizná, že je má bohatý původ, ale ozve Anselm, že jde o jeho původ, že to není možné. Tímto rozhovorem přijdou na to, že Mariana a Valér jsou bohatí sourozenci a děti Anselma.

Anselm nabídne Harpagonovi peníze za škody a věna a ten povolí svatbám Kleanta i Elišky.

Vlastní názor:

Tato kniha je jednou z nejvtipnějších, kterou jsem za poslední rok četla. Autor má skvělý smysl pro humor. Určitě bych chtěla vidět i divadelní představení nebo alespoň filmové zpracování.

The post Lakomec – čtenářský deník (6) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Tartuffe

Autor: Moliére

Deník přidal(a): verca009

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Bibliografické údaje o knize

• Autor: Moliére
• Název díla: Tartuffe
• Označení vydání: Větrné mlýny, 2006
• Rozsah díla: 122 stran
• Standartní číslo: ISBN 80-86907-23-6
• Překlad: František Vrba

Informace o autorovi

• vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin
• narodil se 15. ledna 1622 (období Klasicismu)
• francouzský herec, dramatik a spisovatel
• jednoznačně patří k nejvýznamnějším představitelům Klasicismu, protože se věnoval zejména tzv. nízkým literárním žánrům (komedie, fraška, bajka, satira)
• pro jeho tvorbu je typická odvážná kritika tehdejších společenských poměrů a nedodržování 3 jednot (místa, času a děje)
• ve svých dílech zesměšňoval šlechtu a její morálku, náboženské a mravní pokrytectví atd.
• byl oblíbený zejména u střední vrstvy, protože tu vyšší kritizoval
• založil svou vlastní kočovnou společnost, kterou král Ludvík XIV. povýšil na královskou společnost
• napsal 33 her (mezi nejvýznamnější patří Misantrop, Zdravý nemocný, Škola žen nebo Lakomec)
• vobdobí Klasicismu psal také Piere Corneille (Cid), Jean Racine (Fiedra) nebo Carlo Goldini (Sluha dvou pánů)

Obecné informace o díle

• komedie o pěti dějstvích
• kritizuje církev, a proto byla dlouho zakázána
• napsána v polovině 17.století
• upozorňuje na špatné lidské vlastnosti – chamtivost, povýšenost, faleš
• vobdobí Klasicismu
  • představuje opak Baroka, zdůrazňuje člověka a rozum
  • inspiruje se Antikou (období dokonalosti, jednoduchost, umírněnost)

Jazyk knihy

• ve verších
• objevují se výrazy lidového jazyka, které však nepřevažují (přítelíček)
• každá postava mluví jiným jazykem:
  • Kleantes – spisovná mluva, dlouhá souvětí
  • Dorina – prostá mluva, šikovně vyjadřuje svůj názor
• autor hojně používá citoslovce

Děj a myšlenky

Děj

Orgon našel Tartuffa, který žil v bídě. Bylo mu ho líto, a tak ho vezme k sobě domů. Později si Orgon Tartuffa oblíbí a velmi mu důvěřuje. Všichni členové jeho rodiny v něm po právu vidí úlisného pokrytce, jen Orgon a jeho matka ho mají za svatého.  Později se ukáže, že měli pravdu. Orgon sice slíbil ruku své dcery Mariany Valérovi, později však přehodnotí svůj názor a chce, aby si vzala Tartuffa. Svého syna Damise vyhodí z domu, když se mu snaží otevřít oči a na Tartuffa nechal dokonce přepsat celý dům, aby naštval ostatní. Ze zaslepenosti ho uvádí až scéna, když se ukryt pod stolem stává svědkem, jak se Tartuffe pokouší svést jeho ženu. Orgon se rozčílí a chce vyhnat Tartuffa nadobro z domu, ale mu už patří celý dům, a navíc mu Orgon svěřil důležité papíry, které by ho mohly dostat do žaláře. Tartuffe posílá do domu soudního vykonavatele, který má rodinu vystěhovat z domu a jede žalovat ke Králi. O něco později se vrací zpět i s královským zmocněncem, který má Orgona zatknout. Když už vše vypadá hodně černě, královský zmocněnec nezatýká jménem krále Orgona, nýbrž Tartuffa, ve kterém král odhalil jeho faleš. Orgonovi vše odpustí a vrátí mu dům.

Myšlenka

• Dílo kritizuje církev:
  • typ „svatouška“, schovává se za názory církve, odsuzuje radost ze života, smích, … a tímto přísným jednáním ukazuje, že je mravnější než jeho okolí, tím se vetře do přízně Orgona, který mu postupně svěří svou domácnost, a dokonce i svou rodinu
  • aby Orgon dokázal, jak Tartuffovi věří, přepíše na něj i svůj majetek

Charakteristiky důležitých postav (1-3)

• Tartuffe – je bez charakteru, lhář, panovačný, mstivý, vychytralý, úlisný. Myslí jen sám na sebe. Velmi dobře předstírá zbožnost a také čestnost.
• Orgon – naletí Tartuffovi, je velmi důvěřivý, slaboch a také pokrytec

Co jste si o knize mysleli vy?

Nejprve mi chvíli trvalo, než jsem se v ději zorientovala, protože nás autor posílá přímo doprostřed děje. Také jsem se na začátku zděsila, protože jsem zjistila, že je kniha napsána ve verších, ale zjistila jsem, že se mi velmi dobře četla, sem tam jsem se dokonce zasmála. Moc se mi líbil překvapivý závěr, který jsem opravdu nečekala.

Ukázka

ORGON: Hmmm, od ní bude já se učit mravům, vida!

DORINA: Měl byste opravdu na moje slova dát.

ORGON: Nic nedbej, dceruško, a nech ji povídat! Tvůj otec přece ví, co může obšťastnit tě. Dal jsem své slovo sic již Valeriu, dítě, ten ale mimo to, že hraje velmi rád, je trochu libertin, jak se lze domnívat. Já nevím, že by kdy byl v chrámu na mši svaté.

DORINA: Má tam snad docházet, když vy v něm vystáváte, jak ti, co chodí tam se jenom ukázat?

ORGON: Ty rozumy si nech, až se tě budu ptát. (K Marii) Tvůj ženich, Tartuffe, se těší přízni Páně, a to je bohatství jen zřídka popřávané. Ten sňatek vyplní tvůj nejsmělejší sen, jen samou radostí a štěstím naplněn. Budete spolu žít, v svém srdci zbožné plání, jak párek hrdliček jen v samém cukrování, dni u vás poplynou bez každých marných svád a ty jej učiníš – čím budeš sobě přát…

DORINA: Udělá z mužíka paroháče.

ORGON: I plesky!

DORINA: Říkám vám, že, taškář, brzo zpláče, že její planeta už zmůže všechnu ctnost, co jí má slečinka a její nevinnost.

ORGON: Mlč! Neskákej mi v řeč, ty jedna hubatice, a přestaň strkat nos, do čeho nemáš, sice…

DORINA (ho přeruší vždy, když se chystá mluvit k dceři): Já o tom hovořím jedině kvůli vám.

ORGON: Máš tuze starostí.

DORINA: To mám.

ORGON: Mlč, povídám!

The post Tartuffe – čtenářský deník (2) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Deník přidal(a): Viki

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Literární druh:  próza, drama

Žánr: komedie

Téma a motiv:

Hlavním tématem je lidská chamtivost. Kritika chorobné touhy po penězích, kritika špatných charakterových vlastností, maloměšťáctví. Ukazuje, jak člověka mění touha po bohatství – nebere ohledy na city ani lásku a na své blízké, kteří jsou vlastně to nejcennější, co má.

Časoprostor: Paříž, 17. století

Kompozice:

• 5 dějství
• chronologická a rámcová kompozice
• dodržování trojí jednoty (místo, čas, děj)
• stavba klasické antické komedie:
  1. expozice – Harpagonův majetek
  2. kolize – láska Harpagonova syna Kleanta
  3. krize – Harpagonovo zamítnutí svatby Marie a Kleanta
  4. katastrofa – ztráta peněz
  5. závěr – navrácení peněz, stvatba Mariany a Kleanta a Elišky a Valéra

Postavy:

Harpagon

• lichvář a lakomec
• vdovec
• pro peníze dokáže obětovat cokoli (rodinu, děti, přátele)
• z latiny harpago = loupit

Eliška

• dcera Harpagona
• zamilovaná do Valéra
• hodná, nesnáší lakotu svého otce

Kleantes

• syn Harpagona
• miluje Marianu
• opak otce – láska k penězům se mu příčí

Čipera

• Kleantův věrný sluha
• s myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi

Mariana

• chudá dívka zamilovaná do Kleanta (ne kvůli jeho penězům)
• stará se o svoji nemocnou matku

Valér

• zamilovaný do Elišky
• snaží se získat si Harpagonovu přízeň, aby si mohl vzít Elišku
• později vyjde najevo, že je bratrem Mariany

Jazyk a styl:

• spisovná čeština
• hovorový jazyk
• zvláštní vyjadřování (vykání mezi sourozenci)
• archaismy, sarkasmus a metafora
• dialogy a monology

Děj:

Příběh vypráví o starém lakomcovi Harpagonovi, pro kterého jsou peníze tou nejcennější Hlavní postavou knihy je lakomý a chamtivý Harpagon, který má dvě děti – Elišku a Kleanta. Eliška je zamilovaná do Valéra, který velmi podlézá Harpagonovi, takže u něj dokonce pracuje jako správce. Kleantes se zase zamiluje do chudé dívky Mariany. Obě děti se bojí o své lásce říct otci kvůli jeho povaze. Svěří se pouze samy sobě, a když se rozhodnou sdělit to Harpagonovi, on jim začne vyprávět o Marianě. Kleantes svému otci přikyvuje na to, že je Mariana ideální dívka na ženění. Nakonec ale vyjde najevo, že Marianu si chce vzít Harpagon. Kleantes je zdrcen. Harpagon dětem také oznamuje, že už jim našel vhodné partnery. Pro Elišku bohatého staršího pána Anselma a pro Kleanta bohatou vdovu. Kleantes začne hledat peníze, půjčuje si od jistého lichváře, který má ale obrovský úroky. Tento podlý lichvář je samotný Harpagon. Harpagon uspořádá velmi skromnou zásnubní oslavu. Na té se Frosina – zprostředkovatelka zasnoubení Harpagona a Mariany – dozvídá o lásce Kleanta a Mariany, takže se jim rozhodne pomoci. Navíc jí Harpagon odmítl zaplatit. Čipera nalezne Harpagonovu kasičku plnou našetřených peněz a spolu s Kleantem ji ukradne. Harpagon je otřesen a okamžitě zavolá komisaře. Kočí Kuba, který teď mluví pouze lži a chce se pomstít Valérovi, řekne, že Valér je zlodějem Harpagonových peněz. Valér se v domnění, že zločin je láska k jeho dceři, přizná. A tak se vyzradí další tajemství. Nakonec se tam objeví i Anselm, který si měl ještě tento večer brát Elišku a vyjde najevo, že Valér je synem jistého hraběte z Neapole. A tento hrabě je ve skutečnosti Anselm. Ten oba sňatky povolí a nabídne se, že vše zaplatí. Harpagon je tak šťastný, že se mu peníze vrátily a nemusí už nic platit, a děti jsou šťastny, že si mohou vzít svoje lásky.

Autor:

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin je představitelem francouzského klasicismu. Byl to francouzský herec, spisovatel a dramatik. Vycházel z antických komedií, lidových frašek a italské komedie dell’arte. Zabýval se tzv. nízkým dramatem zejména komedií a fraškou. Aby nepošpinil jméno rodiny, vytvořil si pseudonym. Psal komedie charakterů – dokonale popisuje a charakterizuje lidské vlastnosti, hlavně negativní, které ve svých dílech zesměšňuje. Ve svých četných komediích kritizoval dobové společenské nešvary.

Směr:

V období klasicismu se rozvíjí zejména epická poezie a dramatická tvorba. Dramata musela dodržovat trojjednotu (času, děje a místa) Stylová vybroušenost, srozumitelnost a jasnost. Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu, pevné morálky a schvaluje i absolutní moc vládce.

• nastupuje v polovině 17. století ve Francii (absolutistická monarchie – Ludvík XIV.)
• návrat k antice
• důraz na rozum
• rozum = měřítko pro krásu
• racionalismus – směr ve filozofii

důraz na mravní ideál – jedinec podřizuje své zájmy veřejnému zájmu

Díla:

• Létající doktor – prozaická komedie
• Škola žen – komedie
• Don Juan aneb Kamenný kvas – komedie
• Trampoty zamilovaných – komedie

Další autoři:

• Pierre Corneille – Cid
• Jean Racine- Faidra
• Jean de la Fontaine – Bajky
• Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů
• Johann Wolfgang Goethe

The post Lakomec – čtenářský deník (5) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Deník přidal(a): Kateřina Širůčková

Přidáno na: Studijni-svet.cz

A.  CHARAKTERISTIKA

– vznik z frašek (důraz na hyperbolu) inspirace – Plautus – Komedie O Hrnci/z Komedie Del Arte (stejně jako Sluha dvou pánů) improvizace, pouze pevně daná struktura

1.       Analýza uměleckého textu

I.     část

·      zasazení výňatku do kontextu díla

·      literární druh a žánrový typ:  protagonistické epické drama, žánr: komedie

·      téma (název): větný ekvivalent, charakteristická vlastnost
děj: jednoduchý, předvídatelný
motivy: láska, peníze, ideální partner
celkové – nezdravá touha po penězích; pokrytectví; touha po někom, kdo by ho reprezentoval
hlavní – podle úryvku, vedlejší – není

·      časoprostor: 2. polovina 17. století v Paříži

·      kompoziční výstavba: chronologicky, na jednom místě v jednom čase; 5 dějství
Expozice: Harpagonův majetek

Kolize: láska Harpagonova syna Kleanta

Krize: Harpagonovo zamítnutí svatby Mariany a Kleanta

Katastrofa: ztráta peněz

Závěr: navrácení peněz, svatba Mariany a Kleanta, Elišky a Valéra

II.   část

Charakteristika postav: postavy se nevyvijí – typické pro Moliéra
Harpagon – lakomec na peníze, žgrt, starý; otec Elišky a Kleanta; chce Marianu
Eliška – úctivá a hodná dcera
Kleant – syn Hapragona, bez úcty k otci, půjčuje si peníze, které utrácí (př. za oblečení), miluje Marianu
Valér – miluje Elišku, snaží se získat Harpagonovu přízeň, aby si vzal Elišku
Mariana – chudá dívka, která pečuje o svoji nemocnou maminku; zamilovaná do Kleantese

·      vyprávěcí postup (vypravěč, forma, typy promluv): dialogy; jeden hlavní monolog; scénické poznámky; er forma – řeč vypravěče má podobu monologu ve 3. osobě

III. část

·         jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku: spisovná čeština, zamilovanost mladých párů vyjadřoval Moliére jemnou gradací a hyperbolou; sarkasmus

2.       Literárněhistorický kontext

·      zařazení do literárního/obecně kulturního kontextu:

francouzský klasicismus (2.pol.17.stol.) – hledá vzor v antickém umění se zaměřením na společenské a mravní problémy, klasicismus je úzce spjat s osvícenstvím  – myšlenkový proud o víře v rozum a smyslovém poznání člověka
reakce na baroko, umělecký směr aristokracie
empír-  Vrcholová forma klasicismu – převažující sloh za Napoleonova císařství, větší míra inspirace antikou
inspiračním zdrojem je Aristotelova Poetika: zásada tří jednot v dramatu (času, místa a děje)

·      zařazení do kontextu autorovy tvorby:

Moliére (vl.j.: Jean-Baptiste Poquelin) V jeho hrách se promítala soudobá mravní problematika, od postavení žen ve společnosti i v rodině, lakoty a náboženského pokrytectví
Postavy jeho děl mají výrazné charakterové rysy
Často hrál ve svých hrách
Čerpá z italských a francouzských motivů

·      srovnání s jinými díly
Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů

The post Lakomec – čtenářský deník (4) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Tartuffe

Autor: Moliére

Deník přidal(a): Honza P.

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Lit. Druh: drama

– založeno na ději, tvoří se pomocí dialogů a monologů

– dramatická díla předpokládají uvedení na scéně¨

vnitřní stavba děje:

• expozice (úvod)
• kolize (zápletka)
• krize (vyvrcholení)
• peripetie (zvrat v ději)
• katastrofa (zakončení)- zásah krále (deus ex machina)

Lit. Žánr: komedie

– je forma dramatu s humorným obsahem

– zachycuje skutečnost z veselejší stránky, končí optimisticky

Kompozice:

chronologická, 5 dějství

Zásada tří jednot= stejné místo, čas i děj

děj se odehrává v jednom dni na jednom místě(v Paříži v Orgonově domě)

Doba: 17. století

Jazyk:

• psáno ve verších
• přirovnání, citoslovce
• lehce zastoupeny hovorové dialogy
• postavy používají jazyk, jaké je jejich společenské postavení

Obsah:

Pan Orgon potká v kostele Tartuffa(který ho zaujme jak horlivě se modlí) a nastěhuje ho k sobě do domu. Orgon a jeho matka paní Pernellová mají Tartuffa v lásce. Všichni ostatní obyvatelé domu si však všimnou že je to podvodník a lhář. Orgon chce zrušit Marianinu svatbu s Valérem a chce ji provdat za Tartuffa. Tartuffe na chodbě vyzná lásku Elmíře (orgonově ženě), ale to uslyší Damis a vše řekne panu Orgonovi, který mu nic nevěří (že by tohle jeho skvělý přítel Tartuffe nikdy neudělal) a vyžene svého syna Damise z domu.  Také se rozhodne všechen svůj majetek nechat přepsat na Tartuffa. Také se mu zmínil o skříňce, kterou si u něho ukryl jeho dobrý přítel(byli v ní spisy které rozhodují o jeho životě a smrti, velezrada). Mariana donutí Orgona aby si vlezl pod stůl a poslouchal jejich rozhovor s Tartuffem. Tartuffe opět vyznává svou lásku. Vyleze z podstolu a říká Tartuffovi at vypadne z jeho domu. Tartuffe odchází z domu a jde předat skříňku králi. Ten však pozná že Tartuffe je podvodník. U orgonova domu zazvoní exekutor a dává příkaz k vystěhování. Později přijde Tartuffe s důstojníkem. Důstojník  jménem krále zatýká Tartuffa a panu Orgonovi vše vysvětlí. Ukázalo se Tartuffe je známý zločinec. Král zruší smlouvu a odpustí Orgonovi(tu skříňku).

Postavy:

PANÍ PERNELLOVÁ- matka Orgona

ORGON – manžel Elmíry

ELMÍRA – druhá manželka Orgona

DAMIS – Orgonův syn z prvního manželství

MARIANA –  Orgonova dcera z prvního manželství

VALÉR – Marianin nápadník

KLEANTES – Orgonův švagr

TARTUFFE – svatoušek, zločinec

DORINA –  Marianina komorná

The post Tartuffe – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Deník přidal(a): Sklenenka.23

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Idea: Poukazuje na jednu z negativních lidských vlastností a to je lakomství a pokrytectví.

Literární druh a žánr: Drama, komedie.

Místo a čas děje: Děj se odehrává v roce 1670 v Paříží (Francie), převážně v Harpagonově domě.
Téma a motiv: Peníze ničí charakter osoby, lidské vztahy a citové vazby.

Kompoziční výstavba: Veselohra o pěti dějstvích odehrávající se v rámci jednoho dne.

Vypravěč: Střídání více ich-forem – použití dialogů.

Jazyk: Hra je psána prozaickou formou, což v té době nebylo obvyklé. Jazyk je spisovný. Nejčastějšími jazykovými prostředky jsou ironie a satira, nadsázka a metafora.

Literárně historický kontext:

Moliére (pravým jménem Jean-Baptiste Poquelin) byl francouzský herec, spisovatel a dramatik, který se narodil v roce 1622. Pocházel z měšťanské rodiny. Nejprve působil jako herec v jedné kočovné divadelní společnosti, později si založil společnost vlastní. Ve svých hrách často kritizoval a zesměšňoval společenské mravy své doby, snobskou morálku šlechty i celou církev. Měl tak často spory se dvorem, mezi chudinou ale byly jeho frašky a komedie velmi oblíbené. Později se proslavil i u královského dvora. Moliére zemřel v roce 1673 pár hodin poté, co na jevišti předvedl heroický výkon.

Díla: Pokrytec, Don Juan aneb Kamenná hostina, Misantrop, Zdravý nemocný.

Další spisovatelé v této době: Jean Racine, Pierre Corneille, Jean de la Fontaine.

Charakteristika hl. postav:
– Harpagon – starý lakomec, sobecký, nejdůležitější jsou pro něj peníze, dokonce důležitější než blaho
vlastních dětí
– Mariana – dívka z chudé rodiny, dcera Anselna
– Eliška – dcera Harpagona, miluje Valéra, odmítá se provdat za Anselna
– Kleant – syn Harpagona, zamilovaný do Mariany
– Valér – miluje Elišku, pracuje v době Harpagona, snaží se mu zalíbit
– Anselm – starý bohatý muž, milý, dobrosrdečný člověk
– otec Mariany a Valéra

Obsah díla: Hlavní postavou je Harpagon, který je velmi lakomý. Usmyslí si, že si vezme za ženu mladou chudou dívku Marianu pod podmínkou, že dostane nějaké věno. Svým dětem – Elišce a Kleantovi – už nápadníky vybral; staré a bohaté. Pro syna vybral bohatou vdovu, přestože Kleant miluje krásnou mladou Marii, do které se ale Harpagon zakoukal sám. Pro dceru naopak našel zámožného starce Anselma. Děti jsou proti, oba dva jsou již zamilovaní. Eliška do Valéra, sluhy jejího otce, a Kleant do Mariany, kterou si chce vzít Harpagon. Nechtějí mu to však říci, protože se bojí jeho reakce. Mariana je jednoho dne pozvána k Harpagonovi na návštěvu, kde se Kleant přizná, že ji miluje a vznikne hádka. Harpagonovo šílenství způsobí ztráta zlatých dukátů (během hádky), které mu vezme sluha Čipera (Štika), aby tak pomohl svému pánovi Kleantovi. Když to lakomec zjistí, podezřívá každého ve svém okolí. Jako prvního člověka vyslýchá Valéra, přičemž dojde k nedorozumění. Jelikož Valér o krádeži neví, myslí si, že je obviňován z lásky k Elišce, a tak se k tomu přiznává. Harpagon si tedy myslí, že zloděje našel. Pořádá další večeři, kam jsou pozváni Mariana a Anselma, kterému přislíbil svou dceru. Při rozhovoru u večeře vychází najevo překvapení – ukáže se, že Valér je Mariany ztracený bratr a Anseln je jejich otec. Kleant vrací otci jeho truhlu s tím, že schválí sňatek jeho s Marianou a Valéra s Eliškou. Harpagon souhlasí. Anselm dává věno svým dětem.

Ukázka: Dialog mezi Harpagonem-lakomcem a Štikou-sluhou Harpagonova syna:

Harpagon: …Nestůj tady jako tvrdý y a nečíhej, co se kde semele, aby ti z toho něco káplo. Já nechci mít pořád v patách špicla, křiváka s krysíma očima, co všude čmuchá a strká nos do všeho, co dělám, slídí, kde by co ukrad, a nejradši by sežral všecko, co mám.

Štika: Jak hrome chcete, aby vás někdo okrad? Vás a okrást, to mě podržte, když všecko zamykáte na deset západů a ve dne v noci se od toho nehnete?

Harpagon: Zamykat si budu, co chci, a hlídat si to, kdy a jak bude potřeba. – (Stranou) Není to jeden z těch čmuchalů, co špiclujou po domácnostech? Snad proboha neví, kde ty prachy mám. (Nahlas) Snad nejseš z těch, co o mě rozhlašujou, že doma schovávám bůhvíjaký prachy?

Štika: Vy doma schováváte bůhvíjaký prachy? Harpagon: To jsem neřek, ty darebáku!
(Stranou) Do prkýnka!…

The post Lakomec – čtenářský deník (3) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Deník přidal(a): Kristýna

Přidáno na: Studijni-svet.cz

Kristýna Musílková

Lakomec (1668)

Literatura 17.století (klasicismus)

Klasicismus vzikl ve Francii v 17.- 18.století. Inspirací pro toho období byla antika. Byl známý pevným řádem, pravdou, střízlivostí a účelostí.

Autor: Moliére, vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin se narodil roku 1622. Pseudonym Moliére používal proto, aby ochránil svou rodinu. Byl to herec, dramatik, režisér a klasik světové komedie. Ve Francii se proslavil komediemi a fraškami. Ve svých hrách kritizoval tehdejší společnost.  Zemřel Roku 1673 měl hrát hypochondra Argana ve své nové satirické komedii Zdravý nemocný, avšak sám v té době trpěl horečkami a záchvaty kašle. Přestože roli nakonec odehrál, bezprostředně po odchodu z jeviště omdlel a ještě toho dne ve svých 51 letech zemřel.

Další díla: Tartuffe neboli podvodník, zdravý a nemocný.

Lakomec je divadelní hra o pěti dějstvích. Komedie.

Stručný obsah:

Tento příběh se odehrává roku 1670 v Pařiži. Harpagon, jenž omezuje své děti, je tak lakomý, že jeho syn Kleantes si musí peníze půjčovat. Kleantes se zamiluje do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Otec prohlásí, že si chce vzít Marianu. Svého syna by rád oženil s bohatou vdovou a dceru Elišku vdal za bohatého Anselma, který se nakonec ukáže jako Valérův a Marianin  otec. Jenže Eliška má ráda Valéra správce jejího otce. Kleantův sluha najde poklad, který Harpagon zakopal na zahradě a vezme ho, aby pomohl Kleantovi. To způsobí Harpagonovo šílenství, jenž po pokladu zběsile pátrá a podezřívá každého. Po odhalení lsti vymění peníze za Marianu. Při tom se dozví, že Valér se zasnoubil s Eliškou. Mariana zjistí svůj původ a že je sestrou Valéra. Harpagon poté, co se dovídá, že Mariana a Valér jsou děti Anselma a že ho svatba nic stát nebude, tak svolí ke sňatku.

Hlavní postavou je Harpagon. Je to velmi bohatý vdovec. Tento muž má peníze natolik rád, že jsou pro jej přednější i než jeho vlastní děti.

Vedlejší postavy:

Kleant a Eliška: Harpagonovi děti

Valér: nápadník Elišky, sluha Harpagona (na konci se však dozvíme, že je to šlechtic a stracený bratr Mariany)

Mariana: Dívka, která se zalíbí Kleantovi a o již má zájem i jeho otec Harpagon.

Frosine: Žena, která se snaží dohodit Marianu Harpagonovi, netušíc že o ní má zájem Kleantes

Anselm: Šlechtic, kterému Harpagon přislíbil svoji dceru Elišku. Na konci tohoto díla se dozvíme, že se ve skutečnosti  jmenuje Tomáš d’Alburci a je octem Mariany a Valéra

Rozbor díla:

Moliére se inspiroval dílem Komedie o hrnci, kterou napsal Plaut.

Harpagon je bohatý muž, ktarý svoje bohatství získal lichvou a lakotou. Škudlí na svých dětech i na služebnictvu. Ve svých šedesáti letech si chce vzít chudou dívku Marianu ze sousedctví a nedbá toho, že o ni má zájem i jeho syn Kleant.

Zápletka je vlastně jen o silné lásce k penězům.

Toto dílo bylo použito i filmové podobě.

Ukázka z díla:

JAKUB

V jaké barvě byla ? Byla taková . . . taková barevná . . . Nemohli byste mi, prosím,

připomenout?

HARPAGON

Ach!

JAKUB

Nebyla červená ?

HARPAGON

Nikolivěk, šedá!

JAKUB

Ba, právě, právě! Šedočervená. Tak jsem to chtěl vlastně říci.

HARPAGON

Není nejmenší pochyby. Byla to dozajista ona. Sepište, pane, sepište s ním protokol!

Ó dobré nebe! Komu napříště věřit? Člověk nemůţe přísahat na nikoho, a já si myslím, že bych jednoho krásného dne mohl být okraden i sám sebou.

Ukázka je z 5.dějství, 1.výstup.

V ukázce vystupují jen dvě postavy Harpagon a Jakub a vedou mezi sebou dialog.

Repriky jsou psané prózou. V próze hovoříme přímo, nerýmovaně. Je to tedy každý psaný text nepsaný ve verších. Proto tento text je určen středním vrstvám. Veršovaná díla byla kdysi vznešenějšími texty, a proto byly určeny pro urozené lidi.

Obsah ukázky:

Jakub je vyslíchán, protože i jeho Harpagon podezřívá z krádeže peněz. Jakub se snaží nenápadně od Harpagona dozvědět v jaké truhle měl peníze schované a tak typne, že měla červenou barvu. To Harpagon popře a při tom prozradí správdou barvu a tím příhraje Jakubovy do karet. Ten to zamluví tak dobře, že mu Harpagon věří. Ale je tak zaslepený touhou najít své peníze, že si i myslí, že by sám sebe mohl jednoho dne okrást.

Jazyk díla:

Spisová čeština, hovorový jazyk, archaismy i slova zastaralá, přirovnání,

zdrobněliny, neslovesné věty – napětí, přímá řeč,Sarkasmus, Metafora- přenesení významu na základě podobnosti

Př:

Sarkasmus: To vy děláte tyhle čisté obchody?

Metafora: Jdi mi z očí.

Hovorové výrazy: Musím se mrknout na své penízky. Nevyzvonils mu to ty?

Metonymie: Ruka v rukávě.

Hyperbola: Pár kroků.

Personifikace: Láska nezná bratra.

Rčení: To jí trefíte do noty.

Oslovení: Ty potvoro s potvorou!

Apostrofa: Můj ty božínku!

Zdrobněliny: Mé chudinky penízky!

Použité jazykové postupy: dialogy, monology.

Kompozice: chronologická, dodržení Aristetolovy trojí jednoty místa, času a děje.

Forma textu: Próza

Druh: Drama

Žánr: Komedie

The post Lakomec – čtenářský deník (2) first appeared on CtenarskyDeniky.cz.

Kniha: Lakomec

Autor knihy: Molière

Autor deníku: Viky

Zdroj: Studijni-svet.cz, Rozbor-dila.cz

Molière (*1622 – †1673)

• Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin. Francouzský dramatik, herec, divadelní režisér a jeden z nejvýznamnějších autorů komedií v dějinách světové literatury.
• Narodil se roku 1622 v Paříži do zámožné měšťanské rodiny. Jeho otec byl královským čalouníkem a očekával, že syn převezme rodinné zaměstnání.
• Získal kvalitní vzdělání na jezuitské koleji a studoval práva. Místo právnické kariéry se však rozhodl věnovat divadlu.
• Roku 1643 spoluzaložil divadelní společnost Illustre Théâtre. Po jejích finančních neúspěších působil přibližně třináct let s kočovnými divadelními společnostmi na francouzském venkově.
• Pseudonym Molière začal používat během své herecké kariéry. Pravděpodobně jím chtěl chránit rodinné jméno, protože herecké povolání nebylo v tehdejší společnosti příliš vážené.
• Po návratu do Paříže získal přízeň krále Ludvíka XIV. Jeho divadelní společnost vystupovala pod královskou ochranou a Molière se stal jejím hlavním představitelem.
• Inspiraci čerpal z antického divadla, renesanční literatury, francouzských lidových frašek a italské commedie dell’arte, která využívala improvizaci, ustálené typy postav a komické situace.
• Věnoval se především komediím, fraškám a komediím-baletům. Prostřednictvím humoru, satiry a ironie kritizoval lidské slabosti a společenské nedostatky.
• Ve svých hrách zesměšňoval lakotu, pokrytectví, sobectví, přetvářku, falešnou zbožnost, snobství, omezenost a nezdravou touhu po společenském postavení.
• Jeho tvorba vyvolávala kontroverze, zejména kvůli kritice náboženského pokrytectví ve hře Tartuffe. Proti některým jeho dílům vystupovaly vlivné církevní kruhy.
• Zemřel 17. února 1673 v Paříži. Během představení komedie Zdravý nemocný, v níž hrál hlavní roli, se mu udělalo špatně. Zemřel ještě téhož večera doma, nikoliv přímo na jevišti.

Další díla:

• Tartuffe neboli Pokrytec – Veršovaná komedie kritizující náboženské pokrytectví a falešnou zbožnost. Podvodník Tartuffe si získá důvěru bohatého Orgona, který mu chce předat majetek a provdat za něj svou dceru. Tartuffe však pouze předstírá zbožnost a usiluje o vlastní prospěch. Nakonec je jeho podvod odhalen.
• Misantrop – Veršovaná komedie o muži, který odmítá společenskou přetvářku a pokrytectví. Hlavní hrdina Alcest je vzdělaný, citlivý a zásadový, ale jeho neústupnost mu komplikuje vztahy s ostatními lidmi. Dílo obsahuje také autobiografické prvky.
• Sňatek z donucení – Komedie-balet zabývající se manželstvím, lidskou pošetilostí a obavami ze sňatku. Využívá situační humor, hudbu a tanec.
• Zdravý nemocný – Komedie-balet v próze zesměšňující hypochondrii a některé dobové lékařské praktiky. Hlavní hrdina Argan je přesvědčen, že je vážně nemocný, a chce svou dceru provdat za budoucího lékaře, aby měl lékařskou péči v rodině.
• Don Juan aneb Kamenná hostina – Komedie o šlechtici, který svádí ženy, porušuje společenské a morální zásady a odmítá nést odpovědnost za své jednání. Dílo kritizuje pokrytectví a bezohlednost.
• Měšťák šlechticem – Komedie-balet o bohatém měšťanovi, který se snaží napodobovat šlechtu. Autor zesměšňuje společenské snobství, domýšlivost a touhu po vyšším postavení.

Další autoři:

• Pierre Corneille – Cid; francouzský dramatik a představitel klasicistní tragédie. Dílo zobrazuje konflikt mezi láskou, osobní ctí a povinností.
• Jean Racine – Faidra; francouzský autor tragédií. Hra zachycuje osud ženy, která se zamiluje do svého nevlastního syna, což vede k tragickému vyústění.
• Jean de La Fontaine – Bajky; francouzský básník a bajkař, který prostřednictvím zvířecích postav kritizoval lidské slabosti, pokrytectví a společenské nedostatky.
• Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů, Poprask na laguně; pozdější italský dramatik 18. století, který navázal na tradici komedie a commedie dell’arte.

Čtenářský deník: Lakomec

Základní charakteristika:

• Literární druh: drama
• Literární žánr: komedie (charakterová a satirická)
• Literární forma: próza
• Literární směr: klasicismus
• První uvedení: 9. září 1668 v divadle Palais-Royal v Paříži
• První knižní vydání: 1669
• Význam názvu: Název odkazuje na hlavní postavu Harpagona, jehož charakteristickou vlastností je chorobná lakota. Peníze pro něj představují nejvyšší životní hodnotu a kvůli jejich hromadění je ochoten obětovat i štěstí vlastních dětí.

Hlavní myšlenka:

• Autor kritizuje chorobnou lakotu, která člověka zbavuje schopnosti vytvářet zdravé mezilidské vztahy. Harpagon považuje peníze za nejdůležitější životní hodnotu a kvůli jejich hromadění zanedbává vlastní děti, domácnost i osobní štěstí.
• Dílo ukazuje, že peníze nemohou nahradit lásku, přátelství ani rodinnou soudržnost. Prostřednictvím komických situací a konfliktu mezi otcem a dětmi autor zdůrazňuje právo mladých lidí rozhodovat o vlastní budoucnosti a uzavírat manželství z lásky, nikoli pouze kvůli majetku.
• Komedie zároveň upozorňuje na pokrytectví, falešné společenské vztahy a nebezpečí přehnané touhy po bohatství. Harpagon je zesměšněn, protože jeho lakota postupně ovládne celý život a stane se zdrojem konfliktů s okolím.

Jazyk a styl:

• Dílo je napsáno prózou a využívá především přímou řeč v podobě živých dialogů a monologů.
• Jazyk je převážně spisovný, ale v českých překladech se objevují hovorové obraty, starší výrazy a citově zabarvená slova. Přesná podoba jazyka závisí na použitém překladu.
• Typický je satirický tón, ironie, nadsázka, slovní humor, slovní hříčky a zesměšňování lidských slabostí.
• Postavy často používají zvolání, řečnické otázky, opakování, nedokončené věty a prudké změny nálad, které dodávají dialogům dynamičnost.
• Harpagonovy promluvy jsou výrazně citově zabarvené, zejména když mluví o penězích, jejich ztrátě nebo hrozbě finančních výdajů.
• Významnou roli hraje kontrast mezi Harpagonovou lakotou a upřímnou láskou mladých lidí. Zatímco Harpagon uvažuje především o penězích, Kleant a Eliška touží po osobním štěstí.
• Autor využívá charakterovou komiku, kdy humor vychází z přehnaných vlastností postav, a situační komiku založenou na nedorozuměních, hádkách a nečekaných událostech.
• Součástí dramatického textu jsou scénické poznámky, které určují pohyb postav, jejich chování a průběh jednotlivých výstupů.

Časoprostor:

• Děj se odehrává ve Francii v 17. století, v prostředí pařížské měšťanské společnosti.
• Hlavním místem děje je Harpagonův dům a jeho bezprostřední okolí. Významným místem je také zahrada, kde Harpagon ukrývá truhličku s penězi.
• Události probíhají během krátkého časového úseku a navazují na sebe v chronologickém pořadí.
• Prostředí bohaté měšťanské domácnosti umožňuje autorovi kritizovat lidskou chamtivost, pokrytectví a společenské vztahy založené na majetku.

Postavy:

• Harpagon: Hlavní postava, přibližně šedesátiletý bohatý vdovec a otec Kleanta a Elišky. Je mimořádně lakomý, sobecký, podezíravý, panovačný a nedůvěřivý. Miluje peníze více než vlastní děti a je ochoten obětovat jejich štěstí, jen aby nemusel utrácet. Své bohatství ukrývá v truhličce, kterou považuje za nejcennější věc na světě. Neustále podezírá své okolí z krádeží a snaží se na všem ušetřit. Chce se oženit s mladou Marianou, přestože ji miluje také jeho syn. Po ztrátě peněz propadá zoufalství a obviňuje všechny kolem sebe. Jeho lakota je hlavním zdrojem komiky i konfliktů celého díla.
• Kleant: Harpagonův syn, mladý, zamilovaný a podnikavý muž. Je pravým opakem svého otce, protože si váží lásky a osobního štěstí více než peněz. Zamiluje se do chudé Mariany, která pečuje o nemocnou matku. Kvůli otcově lakotě si musí obstarávat peníze a dostává se do finančních problémů. Když zjistí, že si jeho otec chce Marianu také vzít, dostává se s ním do otevřeného konfliktu. Nakonec využije ukradenou truhličku s penězi k tomu, aby si vynutil otcův souhlas se sňatkem.
• Eliška: Harpagonova dcera, upřímná, citlivá, rozumná a zamilovaná dívka. Miluje Valéra, který pracuje v domácnosti jejího otce. Odmítá se provdat za bohatého Anselma, kterého jí vybral Harpagon pouze kvůli finanční výhodnosti. Věří v opravdovou lásku a touží rozhodovat o svém životě sama. Společně s Kleantem se snaží vzdorovat otcovým plánům.
• Mariana: Mladá, krásná, chudá a laskavá dívka, která žije se svou nemocnou matkou a stará se o ni. Miluje Kleanta, ale její matka se ocitá v obtížné finanční situaci. Harpagon ji chce získat za manželku a využívá její chudoby. Mariana se sňatku se starým lakomcem obává, protože miluje jeho syna. Na konci příběhu se ukáže, že je Valérovou sestrou a dcerou bohatého Anselma.
• Valér: Mladý, chytrý, obětavý a zamilovaný muž. Miluje Elišku, kterou v minulosti zachránil před utonutím. Aby mohl zůstat v její blízkosti, začne pracovat jako správce v Harpagonově domácnosti. Snaží se získat Harpagonovu důvěru tím, že mu lichotí a souhlasí s jeho názory. Ve skutečnosti však podporuje Elišku a chce si ji vzít. Na konci vyjde najevo, že je synem Anselma a bratrem Mariany.
• Anselm: Bohatý, starší, štědrý a dobrosrdečný muž, kterému chce Harpagon provdat svou dceru Elišku. Na rozdíl od Harpagona není posedlý penězi a je ochoten pomáhat ostatním. V závěru se ukáže, že je skutečným otcem Valéra a Mariany, od nichž byl před lety oddělen při neštěstí na moři. Nakonec souhlasí se sňatky obou svých dětí a zaplatí svatební náklady.
• Frosina: Vychytralá dohazovačka a intrikářka, která se snaží za odměnu zprostředkovat Harpagonův sňatek s Marianou. Je výřečná, pohotová a dobře zná lidské slabosti. Harpagonovi lichotí, přesvědčuje ho, že Mariana má ráda starší muže, a snaží se získat jeho přízeň. Když však požaduje peníze za své služby, Harpagon se placení vyhne.
• Jakub: Harpagonův kočí a kuchař. Je upřímný, hovorný a někdy příliš otevřený. Kritizuje Harpagonovu lakotu, zejména při přípravách slavnostní večeře. Kvůli své přímosti se dostává do konfliktů s pánem i Valérem. Při sporu mezi Harpagonem a Kleantem se pokouší vystupovat jako prostředník, ale svým jednáním situaci ještě více zamotá. Později ze msty neprávem obviní Valéra z krádeže.
• Čipera: Kleantův sluha, chytrý, pohotový, odvážný a věrný svému pánovi. Harpagonovi nedůvěřuje a často si z jeho lakoty utahuje. Pomáhá Kleantovi při jeho milostných a finančních problémech. Nakonec ukradne Harpagonovu truhličku s penězi, čímž umožní Kleantovi vyjednávat o sňatku s Marianou.
• Šimon: Prostředník při finančních půjčkách. Zprostředkovává jednání mezi Kleantem a lichvářem, kterým se nakonec ukáže být samotný Harpagon.
• Policejní komisař: Vyšetřuje krádež Harpagonovy truhličky s penězi. Jeho výslech vede ke komickému nedorozumění mezi Harpagonem a Valérem.

Děj:

Hlavní postavou komedie je bohatý, ale mimořádně lakomý Harpagon, který žije v Paříži se svými dvěma dětmi, synem Kleantem a dcerou Eliškou. Přestože má značný majetek, odmítá utrácet peníze za domácnost i za potřeby vlastních dětí. Neustále se obává, že ho někdo okrade, a své peníze ukrývá v truhličce zakopané na zahradě. Eliška se mezitím zamiluje do Valéra, mladého muže, který ji zachránil před utonutím a kvůli své lásce k ní začal pracovat jako správce v Harpagonově domácnosti. Oba si vyznají lásku, ale Eliška se bojí otcovy reakce a společenských pomluv. Také Kleant prožívá milostné trápení. Zamiloval se do chudé dívky Mariany, která žije se svou nemocnou matkou a stará se o ni. Sourozenci se svěří se svými city a rozhodnou se, že budou jeden druhého podporovat. Situace se však zkomplikuje, když jim Harpagon oznámí své sňatkové plány. Sám se chce oženit s mladou Marianou, Elišku hodlá provdat za bohatého Anselma a Kleantovi vybral zámožnou vdovu. O štěstí svých dětí se nezajímá, protože mu jde především o finanční výhodnost sňatků. Eliška odmítá otcovu volbu, ale Harpagon požádá Valéra, aby rozhodl jejich spor. Valér ze snahy získat si Harpagonovu důvěru předstírá souhlas s jeho názory. Když však zůstane s Eliškou o samotě, ujišťuje ji o své lásce a společně přemýšlejí, jak zabránit nechtěnému sňatku.

Kleant se svěřuje svému sluhovi Čiperovi, že Harpagon usiluje o Marianu, kterou sám miluje. Protože od otce nedostává téměř žádné peníze, snaží se získat půjčku. Prostřednictvím Šimona jedná s lichvářem, který požaduje mimořádně nevýhodné podmínky. Nakonec se ukáže, že tajemným poskytovatelem půjčky je samotný Harpagon. Otec a syn jsou tímto zjištěním pobouřeni a vzájemně se obviňují. Harpagon mezitím jedná s dohazovačkou Frosinou, která mu má zajistit sňatek s Marianou. Frosina dobře ví, jak Harpagonovi lichotit, a proto mu tvrdí, že Mariana miluje starší muže, obdivuje jeho vzhled a je zvyklá žít velmi skromně. Harpagonovi se tyto zprávy líbí, protože doufá, že za mladou nevěstu nebude muset příliš utrácet. Když však Frosina požaduje finanční odměnu za své služby, Harpagon se začne vymlouvat a nakonec odejde, aniž by jí zaplatil. Frosina se proto rozhodne hledat jiný způsob, jak ze situace získat prospěch.

Harpagon připravuje ve svém domě slavnostní večeři, na kterou chce pozvat Marianu a další hosty. Svolá služebnictvo a rozdělí jednotlivé úkoly. Všem zdůrazňuje, že musí šetřit, aby hostina stála co nejméně peněz. Jakub, který pracuje jako kočí i kuchař, začne navrhovat bohaté pohoštění, ale Harpagon se rozčílí při představě vysokých výdajů. Valér se mu snaží zalíbit a podporuje jeho šetrnost. Mezi oběma služebníky vznikne spor, protože Jakub nesouhlasí s Valérovým vtíravým chováním. Když Frosina přivede Marianu, mladá dívka je z Harpagona vyděšená. Představovala si, že její budoucí manžel bude přijatelnější, ale nyní vidí starého a lakomého muže, kterého nemiluje. Frosina se ji snaží uklidnit tvrzením, že Harpagon je již starý a pravděpodobně nebude dlouho žít. Mariana se při návštěvě setkává také s Kleantem, kterého miluje. Kleant před otcem předstírá, že Marianu nezná, ale svým chováním jí dává najevo své city. Harpagon si začíná všímat jejich vzájemné náklonnosti a roste v něm podezření.

Když Harpagon zůstane se synem o samotě, snaží se zjistit, co si Kleant o Marianě myslí. Kleant zpočátku předstírá, že se mu dívka nelíbí, protože nechce otci prozradit svou lásku. Harpagon mu však namluví, že uvažoval o tom, že by Marianu přenechal právě jemu. Kleant proto přizná své skutečné city. Harpagon se rozčílí, protože zjistí, že jeho vlastní syn miluje stejnou ženu jako on. Mezi oběma propukne prudká hádka. Do sporu se pokusí zasáhnout sluha Jakub, který každému z nich zvlášť tvrdí to, co chce slyšet. Harpagona přesvědčuje, že se Kleant Mariany vzdal, zatímco Kleantovi namluví, že jeho otec souhlasí s jejich sňatkem. Oba se na chvíli uklidní, ale brzy zjistí, že Jakub každému řekl něco jiného, a hádka začne znovu. Mezitím Čipera objeví Harpagonovu truhličku s penězi zakopanou na zahradě a odnese ji. Když Harpagon zjistí, že jeho poklad zmizel, propadne naprostému zoufalství. Křičí, obviňuje své okolí, podezírá služebnictvo i vlastní děti a má pocit, že přišel o smysl života. Jeho zoufalý monolog patří k nejznámějším komickým scénám celého díla. Nakonec zavolá policejního komisaře a požaduje důkladné vyšetření krádeže.

Policejní komisař začne vyslýchat obyvatele domu. Jakub, který má s Valérem osobní spor, využije příležitosti k pomstě a neprávem ho označí za zloděje. Harpagon si nechá Valéra předvolat a začne ho obviňovat. Valér však netuší, že jde o ukradenou truhličku, a domnívá se, že Harpagon odhalil jeho tajnou lásku k Elišce. Když se přiznává, že miluje to nejcennější, co Harpagon má, myslí tím jeho dceru. Harpagon je přesvědčen, že mluví o penězích. Vzniká tak komické nedorozumění, při kterém oba hovoří o něčem jiném. Valér nakonec otevřeně přizná, že Elišku miluje a chce si ji vzít. Eliška prosí otce, aby jejich vztahu požehnal, ale Harpagon stále trvá na původním sňatku s bohatým Anselmem. Když Anselm přichází, postupně se odhaluje Valérův skutečný původ. Valér vypráví, že pochází ze šlechtické rodiny, kterou před lety rozdělilo neštěstí na moři. Mariana pozná z jeho vyprávění a rodinných památek svého ztraceného bratra. Nakonec vyjde najevo, že Anselm je jejich dlouho pohřešovaným otcem, který si po ztrátě rodiny změnil jméno.

Odhalení příbuzenských vztahů umožní vyřešit milostné problémy mladých lidí. Anselm souhlasí s tím, aby si Valér vzal Elišku a Mariana se provdala za Kleanta. Harpagon se však stále zajímá především o svou ukradenou truhličku. Kleant, který ji má prostřednictvím Čipery k dispozici, nabídne otci, že peníze vrátí, pokud mu dovolí oženit se s Marianou. Harpagon s podmínkou souhlasí, protože touha získat peníze zpět je silnější než jeho zájem o mladou dívku. Zároveň trvá na tom, že nebude platit žádné svatební výdaje. Velkorysý Anselm proto nabídne, že zaplatí obě svatby. Příběh končí šťastně pro mladé zamilované páry, které mohou uzavřít manželství podle svého přání. Také Harpagon je spokojený, protože se mu vrací jeho milovaná truhlička s penězi. Na rozdíl od ostatních postav však neprochází žádnou zásadní proměnou a až do konce zůstává stejně lakomý a sobecký.

Inspirace a adaptace:

• Molière se při psaní Lakomce inspiroval antickou komedií Komedie o hrnci (Aulularia) římského dramatika Plauta. Příběh o starém lakomci, který se obává ztráty ukrytého bohatství, přizpůsobil prostředí francouzské společnosti 17. století.
• Významnou inspirací byla také italská commedia dell’arte a francouzská lidová fraška. Z těchto tradic autor převzal komické situace, výrazné charakterové typy, nedorozumění a situační humor.
• Komedie Lakomec měla premiéru 9. září 1668 v pařížském divadle Palais-Royal. Molière při prvním uvedení sám ztvárnil hlavní postavu Harpagona.
• Hra se stala jedním z nejznámějších Molièrových děl a dodnes patří k často uváděným divadelním komediím. Její téma chorobné lakoty a konfliktu mezi penězi a lidskými vztahy zůstává aktuální i v současnosti.
• Dílo se dočkalo mnoha divadelních inscenací, filmových a televizních zpracování. Jednotlivé adaptace často aktualizují prostředí příběhu, ale zachovávají základní konflikt mezi Harpagonovou lakotou a láskou mladých lidí.

The post Lakomec – čtenářský deník first appeared on CtenarskyDeniky.cz.